mariposo, nemyslím, že máš rodiče vyřešené.....
A tím, že je máš potřebu ochraňovat, jim bereš jejich důstojnost. Snažíš se obrátit rodovou pyramidu na její špici a tu, jak  jistě uznáš,  nemůže pak nikdo unést. Ani ty. Proto se z toho taky pominout můžeš, BI.

Pandorraa napsal(a):

mariposo, nemyslím, že máš rodiče vyřešené.....
A tím, že je máš potřebu ochraňovat, jim bereš jejich důstojnost. Snažíš se obrátit rodovou pyramidu na její špici a tu, jak  jistě uznáš,  nemůže pak nikdo unést. Ani ty. Proto se z toho taky pominout můžeš, BI.

Pan, tendence být tu pro ně a ne pro sebe (a nevědět, že to tak je), jsem měla do doby než jsem se sebou začala něco dělat. Už nějakou dobu to vím, cca dva roky. Přesto že to ale vím, to ale stále ještě žiju (tuhle roli). Ještě jsem tu roli neopustila. Já vím, že je to role k ničemu, nikomu to nepomůže a nejmíň mně. Jsem rozhodnutá z té role vyjít = přání. Teď to ještě musím realizovat.

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Mari,
me prekvapuje neco,ale neni to presne to o cem pise giorgino.

Jestli o tobe tohle (cokoli ) vim,to by jsi mela hlavne i Ty sama vedet a ne se ti to zdat ci nezdat.

Co Tě tedy překvapuje? Překvapuje Tě to, že i když je mi třicet, tak se mě stále dotýkají takové maličkosti jako jsou rodiče, partnerství, děti... jak píše Giorgino? Nebo to, že i přesto, že nemám vyřešené základní věci (např. svoje rodiče), tak ze mě lítaly duchovní moudra? Nebo Tě překvapuje ještě něco jiného? Ráda bych tomu porozuměla.

Na ty otazky se me pta ten tvuj vnitrni spratek?
Ja citim ze ano.  Tudy ale vlak nepojede.

Myslíš rozmazlené malé dítě? Jo tak to je pěknej spratek, nesnášela jsem to dítě.

Nerekla jsem nic o rozmazlenem malem diteti. Takhle to slovo spratek vnima (popsala) Lupina a prej ho vnima stejne jako Ty.

Sama musis vedet kdo ze se me to pta,pak se nebudes muset ptat co ja mam na mysli.

mariposa napsal(a):

Můj táta je perfekcionista, mám prostě strach dělat chyby. Ale vím, že je to pitomost, že se chybama člověk učí. Prostě si to musím v hlavě převrátit a vidět to tak, že chyby lze vnímat pozitivně. Doteď jsem se chyb bála, protože jsem se zase bála, že tátu (a sebe) zklamu.Jenže i když to člověk ví, že strach je k ničemu, i když ví, že chyby dělají všichni... tak se stále bojí

Zaujalo mě, že se mariposo, schováváš za anonymního člověka.
Protože to TY víš, že strach je k ničemu, že chyby dělají všichni a to TY se bojíš. Ne anonymní člověk.
Proč to vnímáš takhle, že máš potřebu napsat - člověk ví... a ne JÁ vím...

Tak třeba já vím, že strach je k ničemu a nebojím se. A člověk jsem. Doufám.

Koho doopravdy zklameš? Sebe? Nebo tátu? Zase si to tam sama před sebou maskuješ.
Co furt to máš v sobě, že maskuješ pro sebe zklamání sebe zklamáním táty? Jde o tebe, ne o tátu. Proč řešíš jiné a ne sebe? Udělej, co je dobré pro tebe. A ne pro tvého tátu nebo kohokoliv jiného.

Arcanum, ty jsi učitelka? Proč máš potřebu jiné chválit? Často? To mě taky vždy praští do očí.

Arcanum napsal(a):

Nerekla jsem nic o rozmazlenem malem diteti. Takhle to slovo spratek vnima (popsala) Lupina a prej ho vnima stejne jako Ty.

Sama musis vedet kdo ze se me to pta,pak se nebudes muset ptat co ja mam na mysli.

Když jsi před několika dny poprvé napsala slovo spratek, tak jsem na to nechápavě koukala a ptala jsem se sama sebe proč jsi použila tohle slovo. Dodnes mi to není jasný. Nevím to a ani nevím proč to znovu píšeš. Prostě nechápu, i když bych ráda.
Pro mě je spratek rozmazlený malý dítě, s kterým se nedá žít. Nevím co to slovo znamená pro Tebe. Nemyslím si, že to slovo vnímáme s Lupinou stejně.

Já vím, že sama musím vědět všechno. Jenže když nevím tak se zeptám. Kdybych to věděla, tak se neptám.

Arcanum napsal(a):

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Doteď jsem se chyb bála, protože jsem se zase bála, že tátu (a sebe) zklamu.Jenže i když to člověk ví, že strach je k ničemu, i když ví, že chyby dělají všichni... tak se stále bojí

Proč to vnímáš takhle, že máš potřebu napsat - člověk ví... a ne JÁ vím...

Krasna otazka majkafo

Protože si tímhle způsobem udržuju alespoň nějaký odstup od toho co prožívám. JÁ (moje ego) nejsem jediná kdo má strach. Každé JÁ má strach.

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

majkafa napsal(a):

Proč to vnímáš takhle, že máš potřebu napsat - člověk ví... a ne JÁ vím...

Krasna otazka majkafo

Protože si tímhle způsobem udržuju alespoň nějaký odstup od toho co prožívám. JÁ (moje ego) nejsem jediná kdo má strach. Každé JÁ má strach.

Klicka? Vedoma ,nebo nevedoma?

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Krasna otazka majkafo

Protože si tímhle způsobem udržuju alespoň nějaký odstup od toho co prožívám. JÁ (moje ego) nejsem jediná kdo má strach. Každé JÁ má strach.

Klicka? Vedoma ,nebo nevedoma?

Do té doby než se dnes Majka zeptala mě nenapadlo analyzovat jakým způsobem píšu. Na její otázku jsem odpověděla první co mě přišlo na mysl - odstup (od sebe sama).
Děkuju Majkafo, Arcanum za otázku

mariposa napsal(a):

Protože si tímhle způsobem udržuju alespoň nějaký odstup od toho co prožívám. JÁ (moje ego) nejsem jediná kdo má strach. Každé JÁ má strach.

Možná tady je pes zakopaný. Proč chceš mít odstup?
Dokud si to neprožiješ bez odstupu, skutečně neprožiješ, nepůjdeš dál.

Zklamaná napsal(a):

...za své pocity zodpovídá sám. Že si je sám tvoří , reguluje i odstrańuje.

No mě tohle zase připadá jako za vlasy přitažený....

Ty si dala příklad - plátěnka na výletě, hodí vinu na manželku, ona se omlouvá...

ale jiný pocity - například:
smutek
někdo nám zemře - máš pocit smutku, jistě, že sis ho vytvořila, ale proč ten pocit se ukázal je ten, že ten IMPULS přišel zvenčí...jen tak sis přeci neumínila - táák a teď se mi chce bejt smutná a brečet (vytvořím si pocit), tááák, to je málo, zasmutním víc. (reguluju) a no tak a teď už to stačí (odstraňuju)
radost
to samé radost - přijde IMPULS zvenčí - vidíš, slyšíš, někdo něco říká - vtipného, milého apd.
Jistě že uvnitř sebe si tu radost vytvoříš, reguluješ (někdy se usmíváš, jindy řehníš na plné kolo), odstraňuješ, nebo ukončuješ (nebudeš se ještě řehnit příští týden starýmu vtipu)
vztek nemusím rozepisovat - vztek určitě každý zažil...většinou za ním je nějaký IMPULS zvenčí
jistě, že plno pocitů máme i ze sebe, máme ze sebe radost, máme ze sebe smutek, máme na sebe vztek.

a ohledně tématu - ne/zodpovědnost
přislíben byl víkend ve dvou na výletě? (není blíže popsáno, kde, kam - nemohlo to být třeba překvapení?) ono to třeba taky mohlo stát pěknou sumičku peněz - což si někteří vůbec nemusí uvědomit, zejména, pokud ještě sami nevydělávají - možná bylo potřeba "zabukovat" místa, dát zálohu atd, atd. Takže pak není divu, že někdo řekne druhému něco o nezodpovědnosti, když je to přislíbeno, že jo, že pojede, tak ten druhý do toho dává energii na přípravu, možná i ty peníze, kdoví, co to mělo být za překvápko....a týden před termínem to jde do vniveč - že se nechce? Rušit termíny  (jakékoliv) jsou přípustné pouze z důvodu nemoci, smrti - jinak je to nezodpovědnost vůči tomu druhému. Možné je i zrušení termínu z důvodu, že se ti dva rozešli a již nemají co společného.

Jo - a je to můj názor, nepotřebuju rozebírku mého myšlení a nastavení, byť tu je diskuze na duchovním.

Já k těm pocitům - já si to taky myslela, že mé pocity jsou řízeny z okolí.  Ale nejsou, teda nemusí být. Jasně, že to nelze zpracovávat jako stroj, - 10,45 radost, 11.30smutek  druhého stupně..apod. Ale jsme to vždycky my, kdo dovolíme sobě ty pocity uvolnit a jaksi zrealizovat. Jejich kvalitu, intenzitu, délku a td
Třeba ten smutek - ano, přijde impulz zvenčí, ale jak ten smutek v sobě zpracuju, to je jen na mně. Takže  si já míru smutku, délku smutku , intenzitu smutku opravdu můžu regulovat sama.
Vím, že to zní blbě - to slovo regulace. Raději udělám příklady. Jeden je čerstvý.

Kolegyni a kolegovi (manželé) zemřel 5letý boxer. Je to asi týden. Moc jsem se bála jejich smutku... Zjistila jsem, že oni to zvládli úžasně. Vysvětlili si okolnosti a průběh umírání tak, že utíkal od nich , chtěl to tráopení ukončit (byl to epileptik), symbolicky tam něco také proběhko .. a okamžitě bráchovi zemřelého pesa koupili kamaráda. A to bylo ono ovládání a regulování pocitů v praxi - nechtěli se utápět ve smutku, rozhodli se ho přetranformovat do radosti a spokojenosti.

Druhý extrém - moje máma (už dávno nežije), po smrti svého psa upadla do nějakého stavu smutku, prázdnoty až jsem o ni měla strach. Rok byla uzavřená, smutná, bez radosti. Rok se nemohla na žádného psa, ani v televizi. Nechtěla svůj pocit ovládnout a nechala se ovládnout jím.

Nebo si představ  - pocit zamilovanosti - nádhera, krása, všechno je růžové..ok, ale ty pocity mi nedodal ten miláček - to já sama jsem dovolila, aby mě naplnily a s. Ten pocit (krásy, příjemna) si můžu vytvořit i sama, bez miláčka...

Já jsem asi mimo téma?! Ne?
Ale toto mě zaujalo, a líbil se mi příspěvek Zklamané, tak jsem chtěla navázat.