Kiaro, myslím, že se mýlíš, řekla bych, že třetí ženáč ... kdysi krátce po tom, co jsem sem přišla psala, že měla ženatého a že ví, že tohle není nic pro ni. pak měla období mlaďochů, pak asi to, co myslíš ty.

a možná je to tím, že asi v tomhle věku (samozřejmě jen střílím od boku, nevím to) se volnej chlap, co za něco stojí sehnat asi nedá. ono vůbec celkově těch normálních chlapů zase až tolik není. a když nějákej je, je zadanej ... ono je to jiný ve dvaceti, ve třiceti, ale od určitého věku to už asi problém bude ...

Upravil(a) PPavlaa (3. 7. 2011 14:44)

Nemám čas číst to celý, tak odpovídám na úvodní téma:
Mariposo, já křivdu pociťuju semtam dodnes a v dětství mockráte, takže je to téma, nad kterým jsme hloubala častokrát. Kupodivu, trošku osvětlit mechanismus křivdy mi pomohla docela všední věc: předbíhání v koloně. Jestli jezdíš po Praze, tak ty vyfikundace dobře znáš taky - všechny ty triky, jak se nacpat před tebe No a ty jako blbec poskakuješ půl hodiny celá umořená třeba po Letný jen proto, aby se ti tam narval nějakej nabouchanec s arogantní představou, jak je důležitej...
Tak to by byl jeden druh křivdy, většinou doprovázenej vztekem.
No a pak to něco, co se stalo tobě, doprovázeno lítostí.
Tak to první se mi povedlo vyluštit - to bylo ukřivdění z toho, že já jako magor jsem tady za slušňačku, abych nebyla ošklivá holka....noo, tak jsem si to párkráte zkusila, tohle drzý předjíždění a nacpání se někomu před chladič a bylo po křivdě i po vzteku. Zjistila jsem, že kdybych hctěla, tak taky můžu, ale že se mi nechce
Tak jsem přemítala, jestli ten druhý druh křivdy není něco podobného a myslím si, že je, až na to, že ty jsi hodná holka (přičemž by se ti třeba vůůbec být nechtělo) a kurňa! On to ani neocení ten adresát, kterýmu je to určeno - natož někdo jinej...no, to jednu skoro rozpláče. Takový vyplejtvaný energie a na prd.....
Tedy, nevím, jak ty, ale mně na to pomáhá nebejt hodná holka

mariposa napsal(a):

... Stává se Vám něco podobného?

Chci se vratit k tematu:
Stava!
Tisickrat jsme obvineni z neceho, co jsme neudelali... Jak na to reagujeme, zavisi od stupne nasi vyspelosti.
Trilete decko, ktere sebralo kyblicek kamaradovi na spolecnem piskovisti, se haji: Ja nekradl, ja ho potreboval... (ze jsem ho nemel, byla krivda!)
Patnactilete decko, ktere ukradlo milacka sve nejlepsi kamaradce, se haji: Ja nejsem hajzl, ona si ho nezaslouzila... ja jsem byla ukrivdena ze ona ho ma - a nezaslouzi si ho -  a ja ne
Dospely zlodej, ktery okradl spolecnost, rika: Ja jsem nechtel krast, ale nemohl jsem sehnat praci, to ja byl ten, komu bylo ukrivdeno, a tak jsem si vzal, co mi patri...
Na konci neceho, zo zrani nase "chteni", nasi predstavu o tom, co si prejeme, je pocit "krivdy"...
Kdy mame PRAVDU (= opravneni) ji (krivdu) citit, a kdy ne? Kdo to rozhodne?

Kdo?

Ja jsem to chtela naznacit, snazila jsem se...

Kdyz vynechame deti z piskovist, vychazel by mi jako "soudce" - - - jenom cas

Upravil(a) ViktorkaM (3. 7. 2011 18:01)

viktorko, ty tvé příklady mi s křivdou nejdou moc dohromady

Preju brzke "odpusteni vsech zivotnich krivd", tem, co je spachali, a tobe, abys "netahla za sebou jejich OCAS /jako ja/" v domeni, ze je to tvuj udel . . . neni. Je to jakysi "vocas" (kostlivci ve skrinich??? ), ktery nas nasleduje do doby, kdy pochopime, ze "jesterce ufiknutej ocasek doroste, mozna este do krasnejsiho, nez mela predtim"...

ViktorkaM napsal(a):

Tisickrat jsme obvineni z neceho, co jsme neudelali... Jak na to reagujeme, zavisi od stupne nasi vyspelosti.
Trilete decko, ktere sebralo kyblicek kamaradovi na spolecnem piskovisti, se haji: Ja nekradl, ja ho potreboval... (ze jsem ho nemel, byla krivda!)
Patnactilete decko, ktere ukradlo milacka sve nejlepsi kamaradce, se haji: Ja nejsem hajzl, ona si ho nezaslouzila... ja jsem byla ukrivdena ze ona ho ma - a nezaslouzi si ho -  a ja ne
Dospely zlodej, ktery okradl spolecnost, rika: Ja jsem nechtel krast, ale nemohl jsem sehnat praci, to ja byl ten, komu bylo ukrivdeno, a tak jsem si vzal, co mi patri...
Na konci neceho, zo zrani nase "chteni", nasi predstavu o tom, co si prejeme, je pocit "krivdy"...
Kdy mame PRAVDU (= opravneni) ji (krivdu) citit, a kdy ne? Kdo to rozhodne?
Kdyz vynechame deti z piskovist, vychazel by mi jako "soudce" - - - jenom cas

To, co píšeš, jsou zástěrky pro špatné konání, kterými si ho sami sobě ospravedlňujeme. Šmouhu na svědomí (na duši) čas nevyřeší.

Upravil(a) Daphné (3. 7. 2011 18:50)

Lea 64...
...krasny...
Takovych "okamziku prozreni"... a ... urovnani veci... nebyva mnoho...
Byvaj obrovske...

Upravil(a) ViktorkaM (3. 7. 2011 19:35)

Zklamaná napsal(a):

No ale to řeš s majkafou a ne se mnou. Mě také už několikrát podezírali/y, že tu jsem s více nicky - no a? Když si to myslí, je to jejich myšlení. Jen já vím, jak to je. A abych to teda vehementně vyvracela? Proč?
A ohledně o tom, jak vnímáš jiné, nebo jak druzí vnímají tebe. To je kus od kusu různé - přesně o domněnkách - domnívám se, že jsi taková a maková - protože mě tak naskakuješ, když tě čtu. Druhý, co čte stejný poříspěvek od tebe - tak mu zase naskakuje uplně něco jiného - vidí tě jinak. Ono to je taky hodně o ne/sympatii toho kterého člověka. A většinou první dojem je ten správný - i když lze postupem času ten dojem upravit. Vždy jde o to, jak se ten který "poprvé" zaprezentuje před dotyčným. I když také se můžeš naprosto mýlit.

A jinak, jak si ke mě psala v předchozích příspěvcích - zda-li něco ne/souvisí s vláknem - tak ti já za sebe píšu, že souvisí, kdyby nesouvisolo, tak k tomu postupně nedojdeme o tom psát.
A přes písmenka a diskuze v internetovém světě se žije jen z domněnek a představ. I ty tak žiješ - protože se toho účastníš Takže nemůžeš "tvrdit", že ty tak nežiješ...možná tak v reálném světě..ale tady fakt ne....

K tomu zvýrazněnému: přesto, že Tobě naskakuku tak a jinému zase jinak... ve skutečnosti můžu být úplně jiná, než jaká Vám naskakuju. A v tom naskakování je právě ta iluze, ta zkreslenost, že každý mě uvidíte takovou jakou mě vidět chcete
No není to vlastně legrace? Že na základě těhle iluzí se pak lidé dokáží i pohádat a v nejhorším případě i zabít?

DarkAngel napsal(a):

mariposa napsal(a):

DarkAngel napsal(a):

"Když člověk cítí křivdu" ještě nedozrál...

Mariposo to má znamenat souhlas, nebo nesouhlas, nebo ještě jsem se nerozhodla ? Možná si to nechám patentovat, jako Darkin výrok My ostravaci máme rádi všechno kratke a vystžne
Minule jsi mi neodpověděla ... co znamená mariposa ?

Souhlas, DA

Motýl.

Drahá "ViktorkoM", máš v tom zmatek Zloděj je prostě zloděj, ať krade z jakýchkoli pohnutek, Jsou případy, kdy je to lidsky pochopitelné, ale přesto je to zlodějina (co když onen zloděj krade, a tím způsobí jinou lidskou tragédii?) No a že nejsem "milostiva a laskava, jako nas Stvoritel" alébrž "zla"? No, co se dá dělat, já se s tím nějak vyrovnám. Zato tvoje vidění spravedlnosti, ať už světské, nebo jaké chceš, mi přijde značně pokřivené.

Úžasně podnětné a poučné by bylo, kdyby se tu místo osobního špičkování vypsaly křivdy skutečné i domnělé a na ně by se reagovalo a psychologicky by se rozebraly. Tak, aby my, zúčastnění, jsme si z toho mohli něco odnést, až situace potká třeba zrovna nás. O což se tu občas někdo pokusí, ale vzápětí je převálcován ostatní většinou, která má potřebu si něco mezi sebou vyřídit.
Každý z nás jako dítě i jako partner a zaměstnanec určitě pár křivd zažil. Když to přijde, je to k naštvání. Máme pocit, že jsme si zrovna tohle zrovna my prostě nezasloužili. Je diskutabilní, zda nás křivdy posílí propříště nebo zda se jimi necháme pozvolna ubíjet, až se z nás stane jednou provždy ukřivděný bolestínský jedinec. Pociťuje-li dospělý křivdu vůči šéfovi za to, že ten dle jeho soudu na funkci nestačící má prachy a postavení a rozebírá-li doma různé druhy dětinské pomsty jako je pětikačkou škrábanec  kolem luxusního fára, je to pro pozorovatele úsměvné. Pociťuje-li zaměstnanec křivdu v tom, že ti, co nejvíc křičí a všichni o nich vědí, že nemakají, se domohli odměn, zatímco on si dělá svoje poctivě a mlčí, je to k vzteku. Pociťuje-li žena, pro rodinu se obětující a na sebe zapomínající jako křivdu to, že si manžel našel i přes její oběť jinou, je to politováníhodné. Ale bohužel se to dalo čekat. S uhoněnou na sebe nedbající ženou je poněkud jiný život, než s manželkou, která se o práci doma podělí s ním, pak zapojí do hlídání rodiče a umí vyjet na víkend ve dvou a užít si ho.
Myslím, že na křivdě se rovným dílem podílejí obě strany. Ač i já patřím mezi ty, kterým se občas něco podobného nepříjemného stane a neoplácím to jiným, uznávám, že jsem na tom měla i svůj podíl. Že pokud si neumím vydupat na pracovišti respekt, bude mi jen a jen nakládána práce navíc, za ní se mi plat nezvedne, a zatímco ostatní budou mít čas na i klábosení, já budu jen makat. Budou-li prachy navíc, dostanou je všichni a budu-li mít štěstí, i já. Ač nemám ten čas mazat med kolem pusy šéfovi. Zatímco ostatní to dělají...někdo musí pracovat. Logicky pak o mě ostatní řeknou...ona je taková...no divná....ani mezi nás nejde....ona je nafoukaná....No a co s tím. Má člověk utéct, začít se flákat, nebo co....Kuriózní je taky situace, kdy má člověk dvě zaměstnání, protože to momentálně potřebuje a na druhém zaměstnání vydrží nejdéle ze všech. Už tam všechno umí a světe div se, ostatní to uznávají. Je-li mu však nabídnuto, aby opustil svoji stálou práci a on to odmítne, protože v tom stávajícím hlavním pracovním poměru vidí jistotu i perspektivu, kdežto ten vedlejší je víceméně ne zrovna nejlépe  placeným koníčkem, změní se během několika týdnů spokojenost šéfů na hru kdo s koho. Zaměstnanec usoudí, že šikanu pro blbosti a nerváky nemá zapotřebí a nakonec odejde sám a rád. No a...svět se točí dál....k čemu se užírat. Ono i bez našeho přičinění občas dojde i na ty, co nám život znepříjemnili....

Upravil(a) kalupinka (3. 7. 2011 20:21)

Modroočka napsal(a):

K tomu, že někdo se zaobírá tím, co si o něm myslí druzí, moje milovaná babička vždycky říkávala - co tomu řeknou lidi? No, chápu, asi to tak bylo. Ale sama jsem si pak řekla, že je to jedno, protože všem se stejně nikdy nemůžu zavděčit, tak ať si každej říká, co chce, že podstatný je, co vím a co si říkám já. Bydleli jsem na vesnici a už nevím, o co šlo, ale babička mi řekla, že jsme to neměli takhle dělat, že co tomu řeknou lidi. Tak jsem se zasmála a řekla jsem, že jsem zodpovědná sama za sebe a že když budu stát celej den před barákem nahá, je to moje věc, ať si říká kdo chce, co chce. Jasně, tohle konkrétně neplatí do důsledky, asi by mě zabásli za veřejný pohoršení, ale tím jsem chtěla babičce říct, že mi každej může vlézt na záda. Že když nikomu neškodím, můžu si dělat to, co uznám za vhodný. A tak je mi fuk, co si o mně myslí ostatní. Stejně se jim všem nezavděčím. No a že mě někdo bude za zádama pomlouvat? Tak ať, na druhou stranu je lepší, když mi někdo řekne do očí, že jsem kráva, než když mi bude do očí pochlebovat a že jsem kráva bude vykládat za mýma zádama. To víc ocením toho prvního, že je aspoň na férovku a ne křivák, co se bojí mi to říct do očí.

PPavlaa napsal(a):

když se mi někdo takhle debilně nacpe před auto, necítím křivdu, ale chuť vylézt ven a tomu blbovi jednu natáhnout pěstí (štěstí, že nejsem chlap, fakt bych to udělala) a že to můžu udělat taky mě vůbec neuklidní, sama nemám ráda, když mi to někdo udělá, proč bych to měla dělat já nemám ráda bezohledný prasata na silnici.

já tu křivdu Lupi cítím prostě něják jinak, než asi ty ...
prostě jako nespravedlnost vůči mně, to že mě někdo obviňuje z něčeho, co udělal někdo jiný a navrch mi prostě ještě nevěří, když říkám, jak to je. nevnímám to jako něco o hodné holce.

Jo.