|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
Já si také myslím, že když hodila naschvál tu zlobu, že se jí neulevilo.
Ono i kdyby Mariposa řekla, že mamka tu flašku tam má, tak by to vyšlo na stejno. Takže "kdyby" to na ní práskla, vyšlo by to skoro nastejno. Skoro tedy nastejno.
Nastejno proto, že by se na ní mamka zlobila, že to řekla, ale Mariposa by necítila tu křivdu, protože by se na ní zlobila právem. Nevím, jen tak uvažuju.
Nebo jde o to, že chtěla Mariposa mamku chránit (určitě věděla už jako malá, že u mamky je problém alkohol) ale snažila se jí bránit, ale stejně se proti ní vše otočilo.
Upravil(a) dusička (4. 7. 2011 9:38)
Není tady
lupina montana napsal(a):
- protože je to jedna obrovská, celoživotní, strašlivá superkřivda. Ty se SNAŽÍŠ tu mámu milovat...děláš neskutečný psí kusy, abys zjistila, čím jí uděláš radost, nebo alespoň zabráníš jejímu vzteku na tebe. Tohle děláš dvacet
nebo i padesat
let...a nefunguje to.
Jseš z toho tak příšerně unavená a vyčerpaná... Proto to není snadný.
Zapomenout? JAK??? Odpustit? To asi jen tak "z vule" nejde (kdyz chybi ze strany toho, kdo ublizoval, ono vysvobozujici PROMIN...)... Pochopit? To ano, to neni tak tezke, pac vetsinou vime, aspon kdyz uz jsme dospeli, proc se tak delo...
Ale k tomu jakemusi "vyrovnani", uvnitr, v dusi, k tomu myslim dojde az tehdy, kdyz opravdu uprimne pochopime, odpustime a... 
Podle mne Zklamcino "skrtnout, vygumovat ze zivota" mamu proste nejde, at udelala cokoliv...
Není tady
dusička napsal(a):
Já vím že je to těžký.
Jen - člověk se nesnaží "milovat" Ty mámu miluješ at je jakákoliv. A chceš aby Tě milovala taky, protože seš její dcera. Cítila křivdu, protože když se na ní máma zle podívala, vypadalo to, že jí nenávidí. že jí nemiluje.
Ale podle mýho je "jednodušší" máme odpustit než jí vymazat z mysli.
Aha tohle - tak to jo, to je v zásadě totéž, co jsem psala Srdénku. Vymazat stejně nedokážeš nikoho, natož mámu.
a jasně, že ji miluješ.....myslela jsem, že hledáš způsob, jak jí to dát najevo.
Neulevilo.....alespoň té mojí ne 
a předpokládám, že Mariposina na tom bude podobně....
To je starý psychologický pravidlo, že náhradní cíle nefungujou nikdy
Není tady
dusička napsal(a):
Já si také myslím, že když hodila naschvál tu zlobu, že se jí neulevilo.
Ono i kdyby Mariposa řekla, že mamka tu flašku tam má, tak by to vyšlo na stejno. Takže "kdyby" to na ní práskla, vyšlo by to skoro nastejno. Skoro tedy nastejno.
Nastejno proto, že by se na ní mamka zlobila, že to řekla, ale Mariposa by necítila tu křivdu, protože by se na ní zlobila právem. Nevím, jen tak uvažuju.
Jo! 
To je přesně to, co jsem říkala o těch hodných holkách a špatných holkách
Princip křivdy.....
Není tady
Třeba máma v tu chvíli, kdy tomu dítěti ublížila viděla jen sebe. Viděla své starosti, chtěla se jich zbavit, nechtěla s tím mít nic společného - takový trošku sobec, tak to hodila na dítě. Myslím si, že jí ani nenapadlo, že to dítě může trápit. že se ho to může dotknout. Necitelnost? Byla zaobraná myšlenkama jen sama sebou, proč?
stále myslím, že to nedělala schválně, aby dítko poškodila.
Není tady
Jo! lol To je přesně to, co jsem říkala o těch hodných holkách a špatných holkách lol
Princip křivdy.....
Jo
a možná Mariposa si nenese tu křivdu od matky, ale to, že lhala otcovi. 
Není tady
dusička napsal(a):
stále myslím, že to nedělala schválně, aby dítko poškodila.
Já ti nevím. Já jsem takhle samu sebe přesvědčovala a mámu omlouvala do nějakých osmnácti, kdy už nebylo zbytí a musela jsem si přiznat, že ji to fakt baví. A protože takové poznání jednou otřese dost pořádně, MUSELA jsem prostě přijít na to, co je za tím.
Doufám pevně, že Mariina máma na tom až tak špatně nebyla....
Není tady
Lupi - posílám 
Přemýšlím, kdyby to bylo schválně, co by zatím mohlo být, že matka drtí dceru?
žárlivost?
závist?
Není tady
Děkuju ale musíme poslat taky Maripose, ta to řeší aktuálně.
No, psala jsem někde vejš - ona (ta moje) nenáviděla všechno, co bylo ženský a co s tím souviselo.
Možná paní Mariposovou něco na ten způsob taky žere? A ona se s tím nedokáže vypořádat?
Není tady
ViktorkaM napsal(a):
Ahoj Mari, tady mas vlakenko o mame, co jsem ti slibila: http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=18246 , snad ti to nejak pomuze. Necetla jsem ho ted znova, pac jitri me rany (mama nedavno zemrela). Fatima sve prispevky promazala, uz si nepamatuju, co presne navrhovala jako reseni...
Mozna to bylo to, co mi z one doby utkvelo v mysli: Divat se na svoji mamu, jako na malou holcicku, o kterou se mas starat...
Ok. Ja to tehdy zkousela, ver, velmi jsem se snazila, ale neslo to. Az potom, mnohem pozdeji..., nedavno...
Mama pred svoji smrti byla velmi vazne nemocna, na tele, i na dusi. Uz si ani nenakoupila, nevarila, nedodrzovala hygienu, s pohybem mela velke bolesti... slysela hlasy, pozdeji aj videla lidi... volala mi treba ve tri hodiny v noci, mluvila na mne rusky a ze tam jsou nejaci chlapi, chteji po ni penize a ze to mam jit ihned resit... Zezacatku, nez jsem pochopila, ktera bije, jsem tam parkrat opravdu na jeji vyzvy valila, jestli to, co rika, nahodou neni skutecnost...
Stav se porad zhorsoval, musela jsem za ni chodit i trikrat denne, (nechala jsem pracu ve fabrice, kde jsem delala na smeny, pac velmi trpela, kdyz jsem napr. rikala, ze mam odpoledni a nemuzu ji vecer podat leky..., dala jsem ji davkovac, ale dokazala to poplest tak, ze jsem nekdy v sest rano uz videla snezene aj leky na ten den vecer...), pripravovala jsem ji jidlo, koupala... ta mala holcickase z ni SKUTECNE stala. Byla naprosto zavisla na tom, co ja udelam... Tak jsem organizovala, kdo ju kdy navstivi, co pro ni zabezpeci - bylo to opravdu velmi narocne a smutne.
Potom, kdyz uz lezela v nemocnici, uz "zcela pomatena", nepoznavala nas, byla takova zla, vztekla, vsichni si stezovali, ze tam krici, nadava, ze vsechny rusi a nechce poslouchat sestry..., no?
Trvalo to pul roku. Zhubla snad na tricet kilo. Jeste tesne pred smrti me tema vyhublyma prstama stipala, a chtela me bit... Vis, Mari, to bylo to bezmocne decko, kteremu ja konecne mohla odpustit. Mozna je to nejake krute, zvracene,... ale takhle vypadalo me smireni se s mamou...
Prominte za
I když to muselo být hodně smutné... je to krásné, Viktorko, děkuju 
Není tady
majkafa napsal(a):
mariposa napsal(a):
Ještě mě napadlo, že s tímhle příběhem s mojí mámou a pak i tím jak se mnou dlouhodobě (z mě neznámých důvodů) nemluvila, bude souviset s tím, že mám potřebu dokazovat lidem svojí pravdu a taky pocit, že závisím na druhých, na jejich vůli a jejich rozpoložení jak se rozhodnou, že se mnou budou jednat, s čímž taky souvisí bezmoc - a to je tedy hodně zajímavé, protože tyhle pocity já žiju a přitom to vychází z dávno zapomenutých vzpomínek, které ale ovlivňují přítomnost
Myslím, že takhle to mívá alespoń někdy spousta lidí.
I já. Taky se učím, že nezávisím na druhých lidech, na jejich vůli, rozhodnutí, ale má rozhodnutí záleží jenom na mě. Někdy to jde ztuha. Budu přemýšlet, proč. Že nemám odvahu se rozhodnout a alibisticky to nechám na druhém, až co on? Nebo proč? hm hm
Já si myslím, že tyhle pocity právě spouští něco co člověk kdysi prožil.
Není tady
dusička napsal(a):
Daphné napsal(a):
Já si myslím, že k odpuštění není potřeba se snažit mámu pochopit. Stačí to vzít tak, že jednala, jak nejlíp uměla, a neposuzovat její pohnutky, stejně by to byly jen domněnky.
Mariposo - posílám sílu
Není tady
Zklamaná napsal(a):
Daphné napsal(a):
Já si myslím, že k odpuštění není potřeba se snažit mámu pochopit. Stačí to vzít tak, že jednala, jak nejlíp uměla, a neposuzovat její pohnutky, stejně by to byly jen domněnky.
no já tedy bych to takhle zas neviděla - přijmout to tak, že "Jednala, jak nejlépe uměla" Protože už, když si zahraju s představou (a v reálném životě to tak i někdy bývá) - tak třeba týrání dětí, vraždy dětí, mučení... a jako si říct, no jednala, jak nelépe uměla? Tam chybí odpověď na to - proč tak jednala...to by možná dokázalo to, že ten druhý by pochopil jednání...ale u některých věcí prostě nelze chápat jednání, proč. (zmatené - snad pochopíte, o čem píšu)
Pokud takový rodič dítěti ublíží natolik, že si nese následky do dalšího žití (nejen psychické, ale mnohdy i fyzické), těžko se tomu dítěti (pak dospělému) bude říkat věta - jednala jak nejlépe uměla.....
To raději v takových případech zapracovat na sobě, dát svou psychiku do kupy s tím, že člověk, co mi takto ublížil by měl být co nejlépe zapomenut. sama za sebe bych si to neuměla představit - stát se mi něco - abych řekla, jednala, jak nejlépe uměla a odpustit. Ne, na to prostě nemám - jsou věci, kdy bych takovou věc nemohla odpustit, tak bych se sama za sebe asi snažila takového člověka ze své paměti vygumovat a "převálcovat" něčím, co mi přináší radost a ne zlé vzpomínky. Pokud to vůbec jde.
Třeba proto, že když byl takový člověk dítětem také ho někdo týral a on v dospělosti jen opakuje co zažil jako dítě. Nedokázal odpustit tomu kdo ho týral a svou zlost předává dál, také týrá někoho "slabšího" 
Vygumovat někoho z paměti, já Ti nevím Zklamčo, myslíš, že když začneš tancovat břišní tance, že tím vygumuješ co Tě pálí? Tím odpuštěním se podle mě to příkoří vygumuje, to ano, ale zametením pod koberec se bordel po čase vždycky provalí.
Není tady
Modroočka napsal(a):
majkafa napsal(a):
mariposa napsal(a):
Ještě mě napadlo, že s tímhle příběhem s mojí mámou a pak i tím jak se mnou dlouhodobě (z mě neznámých důvodů) nemluvila, bude souviset s tím, že mám potřebu dokazovat lidem svojí pravdu a taky pocit, že závisím na druhých, na jejich vůli a jejich rozpoložení jak se rozhodnou, že se mnou budou jednat, s čímž taky souvisí bezmoc - a to je tedy hodně zajímavé, protože tyhle pocity já žiju a přitom to vychází z dávno zapomenutých vzpomínek, které ale ovlivňují přítomnost
Myslím, že takhle to mívá alespoń někdy spousta lidí.
I já. Taky se učím, že nezávisím na druhých lidech, na jejich vůli, rozhodnutí, ale má rozhodnutí záleží jenom na mě. Někdy to jde ztuha. Budu přemýšlet, proč. Že nemám odvahu se rozhodnout a alibisticky to nechám na druhém, až co on? Nebo proč? hm hmA nemůže to být tím, že máte strach nést tíhu odpovědnosti za svoje rozhodnutí? Právě proto, že máte strach, že to bude špatně. Ať je to špatně, chybama se člověk učí, celej život, a ať špatný, ale je to VAŠE rozhodnutí, vaše vůle. Udělala jsem v životě spoustu špatných rozhodnutí, následky jsem si nesla především já sama. Ale bylo to MOJE rozhodnutí jednak právě tak, jak jsem jednala.
A tohle možná ve váš vypěstoval postoj rodičů a okolí k vám symým, teď je na vás to změnit. A pokud člověk udělá něco špatně, pak, pokud je dostatečně vyspělej, by se měl umět omluvit, to je základ, umět se omluvit za to, co udělal špatně, pokud tím někomu způsobil újmu. Sebevědomý člověk se umí i omluvit a nijak tím neklesá.
Mariposy matka možná věděla, že dceři křivdila, ale neuměla se omluvit. Omluvit se musíme i dítěti, když mu křivdíme, je to taky osobnost, i když malá, ale má právo na omluvu.
Modroočko 
Není tady
Zklamaná napsal(a):
dusička napsal(a):
No ale myslím, že to je ještě těžší říct si, moje matka mě nenáviděla, nebudu na ní myslet.
Chci na ní zapomenout.
Já vím,že alkohol neomlouvá, ale nemyslím,že by to máma ,že byla zlá na Mariposu, dělala naschvál, aby ji záměrně ublížila.nechci to nějak pitvat, protže prd o tom vím - ale - byla zlá a pila - proč? No možná proto, že se cítila frustrovaná - z otce , třeba byl despota, co já vím...třeba nechával vše na matce, aby se starala a pokud to nebylo tip top, tak přišly výčitky a buzerace - a nemuselo by to být třeba, že ty si a píp píp...večeři neuděláš, děti nejsou v ažúru.... ale mohlo to být takový plíživý,aby se cítila hrozně provinile, že nedělá tak, jak by měla - podle druhých...a tak začala si dávat loka sem tam...na omezení vnímání, lépe se ji "pracovalo" s jedním uchem tam, druhým ven.....
nevím, možná...a kdyby to takto matka dokázala popsat, říct, proč vlastně pila, co ji k tomu vedlo, nebo dovedlo, že se pak dá ten člověk pochopit a jeho pohnutky...
třeba se chovala k maripose přesně, jak se choval její otec k matce...to musí vědět jen mari, jestli třeba také otec s matkou třeba 14 dní nemluvil..za trest, že třeba pila....
Ne Zklamčo, my byli na venek velmi slušná a spořádaná rodina, máma prostě pila, protože nemohla unést tíhu své bolesti, kterou si nesla z dětství (tedy alespoň tak to chápu já, my se o tomhle vůbec nebavíme, já o ní skoro nic nevím, jen pár drobností). Pila z frustrace, aby zapomněla, táta v tom nehrál žádnou roli, pila by ať by žila s ním či bez něj. Tu bolest si nesla už od dětství. No ale i když se na to všechno dívám takhle, stejně není snadné odpustit.
Není tady
Zklamaná napsal(a):
majkafa napsal(a):
mariposa napsal(a):
Ještě mě napadlo, že s tímhle příběhem s mojí mámou a pak i tím jak se mnou dlouhodobě (z mě neznámých důvodů) nemluvila, bude souviset s tím, že mám potřebu dokazovat lidem svojí pravdu a taky pocit, že závisím na druhých, na jejich vůli a jejich rozpoložení jak se rozhodnou, že se mnou budou jednat, s čímž taky souvisí bezmoc - a to je tedy hodně zajímavé, protože tyhle pocity já žiju a přitom to vychází z dávno zapomenutých vzpomínek, které ale ovlivňují přítomnost
Myslím, že takhle to mívá alespoń někdy spousta lidí.
I já. Taky se učím, že nezávisím na druhých lidech, na jejich vůli, rozhodnutí, ale má rozhodnutí záleží jenom na mě. Někdy to jde ztuha. Budu přemýšlet, proč. Že nemám odvahu se rozhodnout a alibisticky to nechám na druhém, až co on? Nebo proč? hm hmjá si myslím, že je to strach, co na to řeknou ti druzí...víš nějak vnitřně, že to je to pravě, co bys měla udělat, ale je vedle tebe člověk (nebo v minulosti třeba rodiče), který ti někdy řekl - to je blbej nápad, nedělej to, si naivní, tohle nebo takhle myslet....a pak už máš pokaždé tendenci v hlavě si přemílat - je to tak správně? Co tomu řekne ten druhý - druzí - kolektiv v práci - společnost? Nevysmějí se mi, nezesměšní mne? No a tak nad tím hloubáš a raději nic neuděláš, abys nebyla zesměšněna, uzemněna...jenže v hlavě to máš dál a třeba časem ti dojde, žes to měla udělat přesně tak, jak tě nakopla první myšlenka.
Jo tak tak to mám.
Není tady
lupina montana napsal(a):
Takže asi tuším docela dobře, jak to v tobě bublá a odpustit mámě bude oříšek - mně se osvědčilo starý známý požádat o odpuštění napřed ji . Ačkoliv mně napřed vůbec nenapadlo co, protože jsem nemohla přijít na to, co jsem vlastně dělala špatně - ale něco mě napadlo a fakt to pomohlo.
A pak odpustit sobě,třeba že jsem byla takovej pitomej ňouma, co se nedokázal vzepřít - nebo tak něco
Snadné to nebude, Můrko, ale já ti držím všechny palce
Lupi 
Není tady
dusička napsal(a):
Dobře, ale copak se nemůžou odpustit i špatné věci, které se nedělej?
Já vím, mně se to kecá, já jsem to nezažila.
Ale máma jí dalo život, určitě jí milovala, když jí nosila v bříšku, když jí porodila. A pak se to zvrtlo. Já už bych asi se nepídila po tom, proč se tak stalo,proč máma začala pít (stejně už to neovlivníš, nezachráníš)
Nevím no,
je to stále máma. Máma je máma.
Co je na tom těžkýho ji odpustit? I když víš, že to tak být nemělo. Prostě už se tak stalo.
Mari - seš s mámou v kontaktu? Nebo vůbec?
Dušičko, nejvíc potřebují odpustit právě ty "nejšpatnější" věci, souhlasím Ale to je taky to nejtěžší I tak to ale musí jít.
Já mám ale ještě jednu věc: vím, že máma nechtěla, abych se narodila a docela i chápu proč. Jedno dítě už měla a chtěla mít klid a ne se starat zase o mimino (nebyla už nejmladší). Předemnou měla potrat a mě měla vlastně jen kvůli tátovi, protože on si to přál - což je další věc, kterou beru jako křivdu, vlastně úplně tu první. Proč nebyla natolik silná, že se nerozhodovala podle sebe? Proč se rozhodla podle táty a měla dítě, které mít nechtěla? --- mám matné vzpomínky z prenatálu, že jsem v břiše sama, nikdo o mě neví, nechce vědět, nebere mě na vědomí, nevidím světlo a jsem sama. No a když byla máma v osmém měsíci tak spadla na břicho - podle mě podvědomě (ne přímo úmyslně) to byl projev toho, že nechtěla, abych se narodila. Pořád si říkám: proč lidé, kteří nechtějí mít děti, je mají??? Celý můj život mám pocit, že tu nemám být a že ten život vlastně nežiju. Dítě potřebuje lásku, bez lásky je tak těžké žít - a můj život je vážně těžký, chybí mu lehkost. Jak mám tohle převrátit naruby? Jak se z tohohle dostat?
Není tady
lupina montana napsal(a):
dusička napsal(a):
Co je na tom těžkýho ji odpustit? I když víš, že to tak být nemělo. Prostě už se tak stalo.
Mari - seš s mámou v kontaktu? Nebo vůbec?Duši - protože je to jedna obrovská, celoživotní, strašlivá superkřivda. Ty se SNAŽÍŠ tu mámu milovat...děláš neskutečný psí kusy, abys zjistila, čím jí uděláš radost, nebo alespoň zabráníš jejímu vzteku na tebe. Tohle děláš dvacet let...a nefunguje to.
Jseš z toho tak příšerně unavená a vyčerpaná, že nechceš nic - vůbec nic - ale musíš žít. Protože nedokážeš ani umřít, taková jsi paťa, jak ti ta máma neustále říkala (měla pravdu, zdá se...)
A tenhle odstavec znásob asi tak desettisíckrát a máš to, co musíš odpustit.
Proto to není snadný.
Lupi, jako bys psala za mě.
Není tady
Modroočka napsal(a):
Některý křivdy v člověku zůstanou napořád, tím spíš, když ti ublíží ten, od koho bys to, obzvlášť jako dítě, nečekala. Od rodičů čekáš oporu, pocit bezpečí a ne křivdu. Matka na dceru hodila svoji zlobu, aniž by přemýšlela o rom, jak tím svoje malý dítě zasáhne, možná natrvalo. A možná na dceru tu svoji zlobu hodila schválně, pro pocit vlastní úlevy. Ale to zloba byla v ní a stejně se jí, aspoň myslím, neuvilo.
Modroočko, určitě to pro mámu byla chvilková úleva. Ale zpětně to v ní (podle mě a vlastních zkušeností) vytvářelo pocit viny. Když si člověk zpětně (když už si ulevil, tím pádem, když už nevidí tak zkresleně) uvědomí co vlastně udělal, okamžitě u něj příjde pocit viny - ten kdo si to dokáže zodpovědět, ten má vyhráno, ale ten u kterého se to ukládá, pak roztáčí kolo, kdy pije aby přebil pocity viny, což vytváří frustraci-zlobu-úlevu v podobě vylití si zloby na okolí... atd. stále dokola
Je třeba odpustit, že máma byla slabá, aby s tím něco udělala. Je třeba odpustit chyby, které dělala. A když má odpustit člověk, který těmi chybami trpěl, to teprve dostává pořádné grády
Není tady
Mariposo - ale už tady na tomto světě seš a protože tady seš, mělo to tak být. Ne že ne.
Vždyt - nevybíráme si rodiče. Třeba Tvoje mamka byla nechtěné dítko, cítila ,že jí nikdo nemá rád.
Žárlila na Tebe, protože Tvůj tatka Tě chtěl, miloval Tě, ona si myslela, že Ty jí bereš lásku manžela.
Asi to tvá matka neměla jednoduchý ve svém životě (tímto jí neomlouvám a nemyslím,že dělala správně, když Ti nedala lásku).
Mari - už si velká holka. Holt to tak někdy je. A už to nezměníme.
Určitě prožíváš v životě i krásné chvilky a ty ty ošklivé chvilky převálcujou.
Není tady
Je třeba odpustit, že máma byla slabá, aby s tím něco udělala. Je třeba odpustit chyby, které dělala. A když má odpustit člověk, který těmi chybami trpěl, to teprve dostává pořádné grády
Mari - to zní jako výzva, bezva
Není tady
dusička napsal(a):
Já si také myslím, že když hodila naschvál tu zlobu, že se jí neulevilo.
Ono i kdyby Mariposa řekla, že mamka tu flašku tam má, tak by to vyšlo na stejno. Takže "kdyby" to na ní práskla, vyšlo by to skoro nastejno. Skoro tedy nastejno.
Nastejno proto, že by se na ní mamka zlobila, že to řekla, ale Mariposa by necítila tu křivdu, protože by se na ní zlobila právem. Nevím, jen tak uvažuju.
Nebo jde o to, že chtěla Mariposa mamku chránit (určitě věděla už jako malá, že u mamky je problém alkohol) ale snažila se jí bránit, ale stejně se proti ní vše otočilo.
Ano. Já si vroucně přála, aby se máma s tátou měli rádi. A k tomu patřilo i to podržet jednoho před druhým. Dítě záchranář ... a pak když se to nedaří, tak jsem si kladla vinu. Navíc jsem slýchala, že za všechno můžu já, kdybych se nenarodila, všechno by bylo jinak (to jsem slýchávala často, ne přímo do očí, ale jako součást každodenních hádek).
Není tady
Mariposo - ale ono by to stejně bylo tak jak to bylo, i kdyby si se nenarodila. stejně by máma pila. Ty za to nemůžeš.
Ty si jen byla po ruce. 
Nevinné bezbranné dítě,které chtělo zachraňovat svět mámy a táty
Není tady
dusička napsal(a):
Jo! lol To je přesně to, co jsem říkala o těch hodných holkách a špatných holkách lol
Princip křivdy.....
Jo
a možná Mariposa si nenese tu křivdu od matky, ale to, že lhala otcovi.
Tohle je komplikované, míst za zádech úkol něco neříct, je svým způsobem tak trochu něco jako lhát tomu komu se to nemá říkat
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
