Adriana 82
Na to musí přijít každej sám! Rady jsou zbytečný! Taky mi to nešlo do hlavy a pořád jsem o tom přemýšlel, zvlášť po těch všech informacích co se mi nosily a tím jsem se v tom pořád patlal!!A to je ta úplně největší hloupost! Nemá cenu přemýšlet o tom co bylo, je nebo mohlo být, protože zrovna v tom okamžiku to tak není a není v moci toho opuštěného to změnit! Teď s odstupem času už je všechno jasný a kdyby tenkrát byl člověk schopen vnímat impulsy a poslouchat názory ostatních, tak se z toho dostane daleko rychleji! Hlavně nemá cenu se to snažit pochopit! Nechat to být a všemi možnými způsoby se snažit od toho odpoutat! Kamarádce vyřiď, že to chce odvahu a sílu, ale až si to uvědomí, tak se jí hodně uleví!

Vždycky tím ublížíš nejvíc sama sobě, bývalému partnerovy, je to celkem fuk, zvlášť za situace, když už má jiného. To se snažím tomu kamarádovi vysvětlit, ale nejde to samozřejmě! Pořád řeší, že ho partnerka vyměnila za chlapa, kterej za to nestojí a tak!! Takový tendence jsem měl samozřejmě taky!! Jestli to má nebo nemá cenu, jestli udělali nebo neudělali chybu, na to přijdou taky sami, ale ti to co to prožívají na to nesmí myslet, protože to stejně nevymyslí

My jsme se s pritelem rozesli po vice jak desetiletem vztahu. Pry se do neho zakoukala kolegyne a on mel z toho popletenou hlavu. Byli jsme svoji prvni. Budou to tri tydny a troufam si rici, ze se z toho pomalu dostavam. Je mi to vsechno moc lito. Ale nema smysl koukat do minulosti, resit na ci strane byla chyba. Je mi az divne, ze na neho nemyslim ve smyslu "co asi dela", "jak se ma", ale spise mi naskoci otazka PROC (mi) to udelal, JAK (mi) to mohl udelat. STALO SE. Ja to neovlivnim, mozna ani "pritel" to neovlivni, mohou za to hormony. Chtel si zkusit, zda nebude stastnejsi jinde. At zkusi. Ja mu preji, at je stastny. Ale i ja chci byt stastna. Proto se ted budu ucit, v zari (doufam) udelam posledni zkousku, pujdu do nove prace, zaridim si nove bydleni, konicku mam spoustu, a budu doufat, ze se zamiluji a najdu pritele pro budouci zivot, rodinu, se kterym si budeme pekne rozumět, ktery bude mit zkusenosti z minulych vztahu, bude si me vazit a jen tak ho nejaka kolegyne nepoblouzni, protoze bude vedet, ze jsem nejlepsi holka, kterou kdy mel (posledni vetu berte s nadsazkou)

Upravil(a) Allice (30. 6. 2011 10:47)

Ono to vždy přejde tak nějak samo, někomu to trvá déle, někomu ne! Každý si to prodlužuje většinou sám prostřednictvím vzpomínek a díky nesmyslnýmu patlání se v něčem co nemá smysl!! Ale je i z vašich zkušeností jasný, že vždycky trpí jeden víc, protože pokud měl toho druhého rád, tak nelze jen tak lusknout prstem a ukončit to!! Dlouho se to v hlavě srovnává a až se to srovná, tak už zase ta hlava nechápe, proč se s tím tak dlouho zabývala:) A ty pocity, že se zhroutil svět a veškerý budoucí plány jsou v ........... taky přejdou, protože je to přesně naopak! Naopak člověk zažije spoustu nových věcí, který by normálně nezažil, protože by je přecházel a nezajímal se o ně!

Legitim
Šlověk si musí poradit vždycky sám, je dobrý, když si to někdo poslechne a dá svůj názor, ale srovnat se s tím stejně nikdo nepomůže. Je to přesně tak jak píšeš, ve společnosti se člověk bavil a připadal si v pohodě, ale ostatní fakt poznali, že v pohodě není, klasická křeč!!! Ale lepší než ležet doma a brečet, takhle člověk aspoň na chvíli ty myšlenky zažene! Znovu to přijde určitě, rozumnější a poučenější budeš taky určitě, ale ty city stejně neovlivníš a chodit do toho opatrně (co kdyby to zase nevyšlo) nemá smysl, takže když to náhodou zase nevyjde, tak to bude zase bolet:D

Allice
to držím palce, po deseti letech je to celkem rána! ALe jestli tě opustil kvůli tomu, že se do něj zakoukala kolegyně a jemu to popletlo hlavu, tak buď asi ráda, že je pryč!! Takových kololegyň po světě běhá!! Ale zaujala si k tomu správný přístup!! I když pokládat si otázky PROČ a JAK jsou taky zbytečný, to stejně nevymyslíš! Přeju ti, aby jsi se z toho dostala co nejrychleji, jak píšeš, i když myslím, že tě ty klasický fáze neminou! Na začátku jsem o tom přemýšlel stejně jako ty, proč se to stalo, jak se to stalo, přeju štěsí ať už je to s někým jiným, ale pak to stejně přišlo! Musíš se dostat do fáze, že ti to je prostě jedno!

Pox napsal(a):

Allice napsal(a):

My jsme se s pritelem rozesli po vice jak desetiletem vztahu. Pry se do neho zakoukala kolegyne a on mel z toho popletenou hlavu. Byli jsme svoji prvni. Budou to tri tydny a troufam si rici, ze se z toho pomalu dostavam. Je mi to vsechno moc lito. Ale nema smysl koukat do minulosti, resit na ci strane byla chyba. Je mi az divne, ze na neho nemyslim ve smyslu "co asi dela", "jak se ma", ale spise mi naskoci otazka PROC (mi) to udelal, JAK (mi) to mohl udelat. STALO SE. Ja to neovlivnim, mozna ani "pritel" to neovlivni, mohou za to hormony. Chtel si zkusit, zda nebude stastnejsi jinde. At zkusi. Ja mu preji, at je stastny. Ale i ja chci byt stastna. Proto se ted budu ucit, v zari (doufam) udelam posledni zkousku, pujdu do nove prace, zaridim si nove bydleni, konicku mam spoustu, a budu doufat, ze se zamiluji a najdu pritele pro budouci zivot, rodinu, se kterym si budeme pekne rozumět, ktery bude mit zkusenosti z minulych vztahu, bude si me vazit a jen tak ho nejaka kolegyne nepoblouzni, protoze bude vedet, ze jsem nejlepsi holka, kterou kdy mel (posledni vetu berte s nadsazkou)

...jak moc to/zkušenosti/ je pro hoku duležité?

pokud bude mit zkusenosti, tak mi snad nerekne: "Nas vztah mi vyhovuje, je super, libi se mi vse co spolu delame, jak travime cas, ale nemam porovnani, jak to chodi jinde, tak bych si to rad zkusil."

Dája628 napsal(a):

Allice napsal(a):

My jsme se s pritelem rozesli po vice jak desetiletem vztahu. Pry se do neho zakoukala kolegyne a on mel z toho popletenou hlavu. Byli jsme svoji prvni. Budou to tri tydny a troufam si rici, ze se z toho pomalu dostavam. Je mi to vsechno moc lito. Ale nema smysl koukat do minulosti, resit na ci strane byla chyba. Je mi az divne, ze na neho nemyslim ve smyslu "co asi dela", "jak se ma", ale spise mi naskoci otazka PROC (mi) to udelal, JAK (mi) to mohl udelat. STALO SE. Ja to neovlivnim, mozna ani "pritel" to neovlivni, mohou za to hormony. Chtel si zkusit, zda nebude stastnejsi jinde. At zkusi. Ja mu preji, at je stastny. Ale i ja chci byt stastna. Proto se ted budu ucit, v zari (doufam) udelam posledni zkousku, pujdu do nove prace, zaridim si nove bydleni, konicku mam spoustu, a budu doufat, ze se zamiluji a najdu pritele pro budouci zivot, rodinu, se kterym si budeme pekne rozumět, ktery bude mit zkusenosti z minulych vztahu, bude si me vazit a jen tak ho nejaka kolegyne nepoblouzni, protoze bude vedet, ze jsem nejlepsi holka, kterou kdy mel (posledni vetu berte s nadsazkou)

Allice, s tímhle přístupem k životním karambolům bude mít tvůj budoucí přítel tak prima holku, že to klidně beru bez nadsázky. A přeji ti, aby ti vše nové ( práce, bydlení a partner) přineslo spoustu radosti

dekuji, to je od tebe hezke:)

Broňule
Je dost těžké vyjadřovat vlastní názor, když jak sama píšeš, je to na delší vykládání! Nicméně si nemyslím, že všichni co přispěli by se z rozchodů či rozvodů vzpamatovali nějak rychle! Musíš přestat myslet na to, že nebudeš už nikoho jiného tak milovat, že byl vším atd. Není to tak a evidentně přítel není takovej borec, jak jsi si myslela, ale city jsou složitá věc a nedá se tomu poručit! Buď teď sama a přemýšlej o pro a proti, třeba zjistíš, že to není taková ztráta!! No a když ho odřízneš, atˇje po jeho, tak třeba on naopak zjistí, co ztratil nebo může ztratit!! A jestli to nezjistí, tak to není vůbec žádná ztráta pro tebe!

hmm

Upravil(a) jamich (16. 7. 2011 2:02)

Petrpetr napsal(a):

Po dvanáctiletém vztahu a dvou společných dětech se se mnou rozešla přítelkyně.Ještě se neodstěhovala a už má "kamaráda".Prosil jsem,škemral a nic.Jen výsměch.Hádali jsme se často,ale že to dojde takhle daleko,to bych nevěřil.Nejím,nespím,nic mě nebaví.Co mám dělat?Jak se s tím vyrovnat?A to její nový kamarád má přítelkyni a malá v´dvojčátka.Jak to může dopadnout?

Petře, co bylo důvodem rozchodu? Ten její kamarád? Kvůli čemu jste se hlavně hádali?
Muži, kteří škemrají
Možná, že kdybys za ní přišel s tím, že jsi o vztahu přemýšlel a uznáváš svůj podíl viny v tom a tom a že si myslíš, že se váš vztah dá ještě napravit, když budete oba dva chtít a oba dva se snažit....

Petře, takže kdo do tebe kamenem, ty do něj kamenolomem?

Proč ses nechoval tak, aby si tě tvá žena vážila? Proč jsi očekával, že si nejdříve ona bude vážit tebe a až pak ty jí?
Co to je - udělal bych pro ni všechno? Víš, možná právě tam je ten pes zakopaný. Žena nepotřebuje, abys pro ni udělal všechno. Žena není chlap a tak nepotřebuje, abys pro ni dělal třeba to, co pro chlapa nebo pro své dítě, pro kamaráda. "Stačí" pro ni udělat to, co dělá muž pro ženu.

Teď se zamysli nad tím, co chceš ty sám, a to udělej. A neřeš, jaký je její nov kamarád, jak to tam může dopadnout atd. To není tvé k řešení. Do toho ti nic není. Ale chápu, že je lepší zamýšlet se nad vztahem jiných, než nad svým vlastním.
Taky jsem se v tom tenkrát hodně plácala. Vím, o čem píšu, neboť jsem prožila rozvod po 20 letech manželství.

Btw proč jste za tolik let neuzavřeli manželství?

Petrpetr napsal(a):

Špatně jsem se vyjádřil.Byl jsem na ni hodný,až potom jsem si jí přestal vážit,jak ona,tak já.Asi to nebylo moudré rozhodnutí.Svadba?Asi před čtyřmi léty jsme se na dva měsíce rozešli.Odstěhovala se,ale asi jsme si oba uvědomili,že se chceme.V tom období mi bylo vyměřeno výživé,ale dodnes nebylo zrušeno,ikdyž jsme bydleli ve společné domácnosti.Když jsem se ptal proč,řekla,že si to nechává jako zadní vrátka.Hádali jsme se,ale to každý.Jen neměla nikdy zájem něco řešit a o něčem si promluvit.Takže tichá domácnost dost často.I přes to všechno ji mám rád.I duševně,tak i fyzicky.Asi jsem hloupej,ale nemohu zapomenout a ztrávit to,že někoho má.

Petře,
tvoje partnerka už očividně o váš vztah nestojí. Pokud vážně plánuje odchod k milenci, nechala bych jí. Čím víc jí budeš bránit, tím víc se bude stavět na zadní. Takže bych jí řekla, že ok, že její přání a nový vztah respektuji a snažila se domluvit na tom, jak se budete společně podílet na výchově dětí a vše kolem.
Můj názor je takový, že manželka se teď cítí dost na koni - ty škemráš, chceš zpátky a ona má milence, se kterým si vysnila pohádkový život. Dala bych ji proto šanci, si tu "pohádku" opravdu prožít - postavit se na vlastní nohy, začít žít s někým novým, snažit se o to, aby si s ním rozuměli děti a do toho ještě respektovat jeho děti spolu s ex, která asi zrovna nebude v přátelském rozpoložení vůči ní....

Petře, neodpověděls, proč jste nikdy neuzavřeli manželství. Ale nemusíš, jen mě to zajímá. Nebo jsi ji požádal o ruku?