Kiara napsal(a):

pecule napsal(a):

Kiaro ono se rika (ted nevim presne jak) "pachat dobro". Sice je bezva, ze se tchyne snazi, ale pokud je to pres nejakou pomyslnou caru, tak je to spis na skodu mez k uzitku, byt si ten pachajici muze myslet neco jineho. Proste je se potreba domluvit, aby to vyhovovalo nejen aktivni babicce, ale i Janine

Ano, pecule, tomu rozumím Čeho je moc, toho je někdy i příliš a obě strany by se měly domluvit na nějakých rozumných pravidlech
Myslím si, že to drhne zejména proto, že se zakladatelke vlákna až doteď "neozvala" a snášela pasivně celou situaci s tím, že se tchyně třeba "dovtípí". Nu, nedovtípila se takže je na místě s maminkou si sednout a nějak zaobaleně jí to vysvětlit, co ano a co už tedy ne

já jsem celý den neměla na internet čas,takže jsem nemohla psát...ted už holčičky spí,tak jsem si udělala chvilku,abych si přečetla vaše rady a názory.Téma jsem nazvala ostře,ale věřte,že jsem uvažovala,že někoho navštívím,aby mě rozebral a přišli jsme na příčinu toho,proč mi tak vadí,když je jinak ve skutečnosti docela fajn.nakonec jsem napsala sem a to je možná mnohem lepší.Jo a musím vám říct,že ona sama mi dnes řekla,že tady nechce být pořád naložená,tak abych jí řekla,kdyby se mi to nehodilo.Prý chce hlavně pomoc. Takže Kiaro dovtpila se asi jsem jí křivdila a vše je hlavně o té komunikaci,která je někdy těžká...

aprill napsal(a):

Janina08 napsal(a):

Ahoj lidičky,
mám trápení,které mě samotnou překvapuje a neumím si s tím poradit.Poslední dobou mi hrozně vadí partnerova maminka.Nikdy jsem si s ní nijak zvlášť neměla co říct.Ani ona se se mnou moc nebavila,návštěva jednou za čas a ze slušnosti popovídaní,ale jinak nic víc. Každopádně to začalo po narození dvojčátek.Dříve jsme se vídali jednou tak za měsíc nebo dva a to jsem ještě partnerovi musela připomenout, aby se mamince taky ozval ,no a ted k nám chodí skoro 4x týdně.Hodně mi ze začátku pomohla což jsem moc ráda,bylo to a je s dvouma dětma náročné-(svoji mámu už nemám) ale já jí tady takhle často nechci.Jenže občas mívám nějakou práci a potřebuji hlídání a tak nemůžu nic říct,protože jí holt potřebujeme,pak by mohla říct,že na hlídání je mi dobrá.ALe jinak jako babička je moc hodná.Nedávno jsme se přestěhovali a dali jí naše klíče od bytu,aby když by se něco dělo,tak aby byli u ní .Ale ona když jde na návštěvu,tak  si odemkne sama.Vím,že mi nic nevezme,ale prostě mi to vadí!Chci aby chodila maximálně 2x týdně,ale přitom ji potřebuji a tak to v sobě dusím a hrozně mě to užírá.Nevím,kde se tento pocit ve mě vzal.Kdokoliv jiný,kdo si chce holčičky pujčit a pochovat tak mi nevadí,ale ona ano.I po porodu,kdy jsem se těšila na partnera,tak   hned první den musela přijít s nímChtěla jsem aby to byla naše chvíle.ted holky neviděla přes týden a hned jak se jí strašně stýskalo,že je hrozně dlouho neviděla.Přijde mi to až přehnané.Ale kdo ví,kdyby to byla moje máma tak to budu určitě vidět jinak.Proto je to těžké říci i partnerovi.Možná,že sama vím co to je,možná Žárlivost? ,že tady není moje máma a ona má holčičky jen pro sebe..nevím...jinak v životě vycházím s lidma moc dobře a mají mě rádi...ale ona mi prostě vadí.Co mám dělat a jak to mám zkousnout?

hm    myslím, že i kdyby se rozkrájela, tak se ti nezavděčí

né,to zase né.ted když si čtu všechny ty vaše příspěvky a každý má jiný náhled na věc,tak teď mě to trochu mrzí,že jsem taková nevděčnice.Ale to je taky dobře,třeba mi ta vaše terapie přes internet pomůže :-)

eremuruss napsal(a):

Kdyz jsme se prestehovali od rodicu do bytu,muj otec k nam chodil denne,bez zvoneni,klepani, rovnou.Stal se i ten trapas,ze on prijel ze Slovenska vzal za kliku a vstoupil k nam do loznice s taskou merunek.My jsme v tu dobu zrovna soulozili.On cekal mezi tema dverma a nekolikrat me rikal,abych si sla s ty tasky vyndat ty merunky,ze si tasku hned odnese zpet domu.A ja s ty postele nemohla jit nemela jsem nic na sobe,on na me zacal kricet,ze on se tahne s merunkama a ja jsem lina i vstat a ty merunky vyndat.
Vzeklej odesel.
Dalsi den jsme si na dvere misto kliky dali kouli.A otec klepal.
Chodil dal denne,nekolik let jsme to vydrzeli.Pak jsem mu rekla,aby nechodil denne a on prestal chodit uplne.Me dodnes vycita,ze jsem ho pripravila o vnoucata.

to je smutný.

Janino, já věřím, že si to v hlavě přebereš a nakonec budete mít s tchýňkou krásné vztahy. A to je supr. Ono je to všechno občas o kompromisu, někdy ho udělá ten, podruhý zase onen . A mít po ruce hodnou babičku, která pomůže, zatímco já si budu moci vyrazit s manželem na večeři nebo na kafe s kamarádkou, to je věc nad zlato...... Hodné babičky nutno hýčkati, ale nepustit za hranice, které je třeba od začátku nastavit, pro dobro všech zúčastněných. Držím palec a přeji hodně radosti z prcků i babičky.

takže,závěrem všem moc děkuji a budu se snažit,aby jsme se všichni měli rádi. hezký večer!

aprill napsal(a):

pecule napsal(a):

aprill musim rict, ze me trklo do oci jak si napsala, ze by Janina mela byt vdecna. Kdyz neco pro nekoho (notabene dobrovolne a bez jeho vyzadani) delam, tak prece neocekavam vdek? A jestli jo, tak je to smutny..
A stare (ale zachovale) veci kolikrat vypadaji lip nez nove hadriky. Nove je sice nove, ale docela rozumim, ze Janina je spokojena s vecma, ktere uz ma. Nicmene jak pisu, slusne bych podekovala a bud bych je vyuzila nebo ne.

dobře vděčná není to správné slovo. ale řídím se : darovanému koni na zuby nekoukej. mám radost z každé dárku, protože vím, že mi ho ten druhý dal, protože mě  chtěl  potěšit

Samozřejmě,že když mi někdo dá dárek,tak to ocením a nebudu ten dárek hodnotit.Tohle je něco jiného,ona nedělá radost mě,kupuje to holčičkám,protože se jí to líbí.Jinak vždy poděkuji a oblečky jim od babičky dávám..

Bývala jsem na tom obdobně....taky se mi ledacos chtělo dělat po svém a jinak....taky si netroufala...odsouvaný problém ale narostl léty do zoufale velkých rozměrů...a tchánů chuť nám pomáhat ať vyžádaně či nevyžádaně taky....svoje věci jsem tedy zvládala a stíhala, myslím, že o tom to není. Taky si myslím, že by nemělo být pravidlem nechat si do něčeho kecat za to, že mi druhý pomáhá. Jsi dospělá ženská, máma, tak se podle toho chovej.Co by se tchýni dalo říct? Třeba:
Jsem maminko ráda, že mi pomáháte, ale ráda bych se domluvila na pevnějších pravidlech. Zaprvé potřebuju v zájmu dětí zvládat vše co nejlépe sama a zadruhé vás nemůžu zneužívat. Obě máme svoje soukromí a právo na volný čas. Tím, že mi pomáháte maximálně, nikdy nebudu připravená se o vše starat sama a to vy jistě nechcete. Potom by se jednou mohlo stát, že budete potřebovat vy mě a já nebudu schopná se postarat ani o svoji rodinu, natož k tomu o vás. Myslím, že víkendy bych ráda byla celé s mužem, aby mi taky pomohl, koneckonců jsou to taky jeho děti, a že byste mohla chodit v úterý a ve čtvrtek odpoledne. Vzít děti po obědě ven a já si tu zatím udělám, co potřebuju.
Variant je jistě víc, nejzazším řešením budiž věta...už tady Tvou matku nechci ani vidět a ode dneška všední dny večer dělíme s koupáním a krmením napůl...to můžeš říct, až už nebudeš vědět kudy kam. Není dobrý ani nezájem prarodiče, ani taková obětavost do nebes...kdybych padnout měla, tak mladým budu chodit hlídat prát vařit vozit žehlit....ani jedno nevede ke zdravému samostatnému rodičovství a prarodičovství....prarodiče mají v životě dětí svoje místo, ale chod rodiny řídí rodiče, oni zodpovídají za své děti, přivedli je na svět a budou tu s nimi déle, rodiče dítě potřebuje, prarodiče jsou bonusem....Mám dvoje mladé, jsou to spíš oni, kdo něco potřebují ode mě pravidelněji - mně jednou za čas vymalují...ale...jak děláš koláče, máš čas hlídat, šli bychom do kina....no někdy čas mám někdy ne, dítěti zatím jednomu kupuji zásadně po domluvě s nimi, k čemu bych vyhazovala peníze za něco, co oni neschválí a neupotřebí? A dneska bych s babičkou jednala jinak, ale hlavně od začátku. Manžel není, babička není, a já ji dneska tak trochu docela chápu....taky se mi občas zdá, že mladí dělají dost věcí jinak, ale mlčím. V zájmu všech....Přeji Janino vhodně volená slova! Pokud se babča urazí - dobře, žes do toho hovoru šla. Přerostla by Ti přes hlavu a přetahovala děti! Babča, co by ji to ani nenapdalo, Ti spíš řekne...holka, kolikrát jsem utahaná, ale chtěla jsem tě pomoct! To jsem ráda, budu chodit dvakrát a odpočinu si! Pak máš zlatou tchýni!

Nezavdeci,protoze vlastni mama je mama a tu ona nema.
Prd a vořech, erem. Moje tchýně byla zlatá ženská, která pro vnoučata byla víc, než než moje máma, já s ní taky žádnej problém neměla a pevně doufám, že jsem pro ni byla taky dobrá snacha (aspoň prý to říkávala ). A moje "nevěsta" sice mámu má, což ale neznamená, že bychom se neuměly dohodnout, vyhovět si (a občas zdrbnout mého synka a jejího manžela  ). Možná je to tím, že se neotravujeme víc, než je v kraji zvykem... já jí nevnucuju svoje názory na péči o děti, domácnost a manžílka a ona mi nepovídá, že jsem stará a ničemu nerozumím.

Pochop, že se líp kupují nějaké "oblečky" než krabice UV, na tvém místě bych byla ráda, že mám holčičky v novém a nemusí nosit "staré" věci.
Z krkavčí mámy jsem bezbolestně transformovala do krkavčí babičky , která namísto zbytečných hadýrků (a že mě občas svrbí prsty) platí vňoučatům nadstandardní očkování, například. On teda píchanec do pr.dýlky není ten děťátkem nejžádanější prezent , ale shodně s rodiči ho považujeme za rozumnější, než další nový tričíčko. Ony ty nové věci totiž nekupuješ pro dítě, ale pro sebe nebo pro okolí - holt je načinčaný mimi vidět víc..

Jako kdybych četla o své vlastní tchýni...zlatá babička, ale co je moc, to je moc.
Nechci to tu rozebírat, měa jsem ji tu po narození první dcery nakvartýrovanou téměř nonstop. Chodila si sem jako domů, pořád něco nosila (navařené jídlo, oblečení, sbírala mi venku prádlo, nosila mi z obchodů věci v akci a malou by si nejradši adoptovala) a já jsem si připadala jako nesvéprávná osoba. Zezačátku jsem jí několikrát říkala po dobrém-ale jako bych mluvila do zdi. takže nakonec z toho bylo několik ostřejších výstupů. Trvalo to skoro rok a půl, než se zklidnila...

Teď má stále terndence se k tomu vrcet, ale už nemám takový problém ji říct něco ostřeji. Oblečení holkám teda kupuje pořád ,hlavně různé šaty  a klobouky s volánkama (no, vypadá to příšerně, nemám ráda takovéhle věci). Ale už to neřeším. Poděkuju a většinou to podaruju dál, nebo prodám. Prostě to beru, že když mi to dala, tak si s tím můžu dělat, co chci.
Asi už ji to trošku došlo, takže pár šatiček si nechává u sebe, a když má Terezku doma, tak ji do toho navlíkne a jde se s ní ukázat kamarádkám No, vadí mi to,ale tohle už nechávám na Terezce. Až se jí to nebude líbit, tak ať se ozve sama...