Kiaro ono se rika (ted nevim presne jak) "pachat dobro". Sice je bezva, ze se tchyne snazi, ale pokud je to pres nejakou pomyslnou caru, tak je to spis na skodu mez k uzitku, byt si ten pachajici muze myslet neco jineho. Proste je se potreba domluvit, aby to vyhovovalo nejen aktivni babicce, ale i Janine

pecule napsal(a):

Kiaro ono se rika (ted nevim presne jak) "pachat dobro". Sice je bezva, ze se tchyne snazi, ale pokud je to pres nejakou pomyslnou caru, tak je to spis na skodu mez k uzitku, byt si ten pachajici muze myslet neco jineho. Proste je se potreba domluvit, aby to vyhovovalo nejen aktivni babicce, ale i Janine

Ano, pecule, tomu rozumím Čeho je moc, toho je někdy i příliš a obě strany by se měly domluvit na nějakých rozumných pravidlech
Myslím si, že to drhne zejména proto, že se zakladatelke vlákna až doteď "neozvala" a snášela pasivně celou situaci s tím, že se tchyně třeba "dovtípí". Nu, nedovtípila se takže je na místě s maminkou si sednout a nějak zaobaleně jí to vysvětlit, co ano a co už tedy ne

Jani, jako nastávající matka dvojčat (tzn. že vůbec netuším, do čeho lezu) radím strategicky si veškerou možnou pomoc nechávat a neodmítat Rozhodně nejsi méněcenná matka jen proto, že někdo jiný to s dvojčaty zvládá nebo zvládl bez pomoci - každý dítě je jiný, každá situace jiná, věřím, že bys to zvládla úplně sama, ale proč se vyčerpávat, když je tu někdo, kdo je ochotný pomoct. A to nemluvím o tom, že holčičky budou mít babičku, která je miluje, a to je krásný vklad do života, o který bych je nerada obírala

Takže já radím vrcholnou strategii - opatrně, ale pevně budovat hranice a babičku usměrňovat. Třeba jí leccos fakt dojde i bez otevřených konfliktů. S tím zvonením to jde říct třeba i hezky a hlavně to hned vykompenzovat něčím, co ji potěší - že jsi třeba ráda, že mají holčičky takovou babičku, nebo říct, že se holčičky vždycky smějou, když přijde, prostě si něco vymysli   Pokud bys raději ocenila UV místo oblečků, zkus se nenápadně zmínit, že u tebe byla kamarádka a donesla dvě krabice UV, jak moc ti to pomohlo, protože "ty ceny, znáte to, ty jsou prostě strašný..." Zkus to prostě na starou paní strategicky a trpělivě, já věřím, že to půjde, sama říkáš, že není zlá, jen přemrštěně nadšená

Ještě mě napadá k těm pocitům, jak dlouho jsi po porodu? Ona ta hormonální bouře fakt udělá divy a může to trvat pár měsíců, než se srovnáš. Třeba jsi fakt citlivější a podrážděnější, než bys byla normálně - ono taky máš velký zápřah fyzický a psychický, tak se není co divit. Věřím, že tě mrzí, že tvá máma si holčiček užívat nemůže, ale mysli na ně, jak fajn pro ně je mít babičku, která se stará. Na Maminkách a dětech so hodně holek stěžuje ma babičky, které nemají zájem a nepohlídají, to je zase opačný extrém.

No a teprve kdyby to strategicky nešlo, tak bych se uchýlila k tomu, že jednu nebo dvě věci, které vadí nejvíc, vyřídí manžel. Ono to je fakt "od vlastního" jiný a hlavně někdy prostě pomůže třetí osoba jako zprostředkovatel.

Držím palce a ať se vám s holčičkama daří

A ještě s tím oblečením - tchýni nemám, ale měla jsem stejný problém s mamkou. U ní se mi osvědčilo: Mami, jsi moc hodná, vážím si toho, ale mám toho moc a je to zbytečné vyhazování peněz. Ale potřebovala bych tohle a tohle, tak jestli tě můžu moc poprosit, vždycky mi zavolej než něco koupíš a domluvíme se, co by se mi hodilo. Ty těch peněz taky moc nemáš a je škoda je utrácet za zbytečnosti, když můžeš koupit něco co užijeme mnohem více. Jsi zlatá, že na nás myslíš a fakt si toho cením.
Mamka sice byla zaskočená, ale uznala, že mám pravdu a že těch peněz je skutečně škoda.... Můžeš tchyni navrhnout, že bys ocenila, kdyby třeba přinesla místo oblečení xyz.... A když to podáš s láskou a s porozumněním a pochopením toho druhého, tak to určitě půjde . Tchyně si třeba myslí, že máš spoustu obnošených oblečků, tak aby měly holčičky něco nového, pěkného..... Komunikace, komunikace, komunikace......

A ještě jedna věc. Uvědom si, že svojí mamku už nemáš. Nebylo by od věci mít "druhou mamku", když si vzájemně stanovíte respektovatelné hranice.

Upravil(a) Lvice (23. 6. 2011 15:54)

Kiara napsal(a):

Janino, já už jsem ve věku potencionálních babiček, takže Tvůj problém vidím trošku z jiné pozice.

Mně by na místě Tvojí tchýně bylo nesmírně líto, když bych dobrovolně pomáhala snaše s dvojčaty, protože jako nezkušená matka-prvorodička si ještě se spoustou věcí nedovede poradit, běhala bych k nim domů 4x do týdne třeba i na úkor svého volného času, mohla bych se přetrhnout, abych mladé rodině pomohla jak finančně, tak s péčí o děti a snacha o mně na to konto zakládala na internetu vlákna s názvem "Nemohu vystát tchýni"

cítím to stejně a bojím se doby kdy stanu tchýní

Janina08 napsal(a):

Holky moc děkuji za vaše rady.Lazurko,ty jsi to vystihla přesně :-) viz.tvůj příspěvek

(Ale jestli jsem dobře pochopila, nejde o to, že by Janina babičku vůbec nechtěla, nebo že by péči vyžadovala! Naopak, právěže místo 4x týdně by bohatě stačilo, kdyby babička přijela tak 2x.. a její pomoc je ceněna, jen se to nesmí přehánět..)

Taky jim pořád něco kupuje na sebe ačkoliv jsem jí řikala a sama ví,že toho mám plný krabice od kamarádky,která má taky dvojčata a ještě dostávám od jedné kamarádky,která má holčičku,takže to holky ani neunosí.Raději kdyby koupila umělou výživu ,tak bych byla radši.ALe ona vždy,že se jí to hrozně líbilo a nedokázala odolat.Kdyby to byla moje máma,tak to řeknu,ale tady se člověk pořád bojí,aby nebyl za toho zlýho,prostě to je dost choulostivé a já takové věci moc sdělovat neumím.

Jinak já jí ráda uvidím,ale ne,že ona sama od sebe řekne,já se zítra zastavím atp.S těma klíčema to určitě bude tak,že to nemyslí zle,ale já bych jí raději chodila otevřít.Říkala jsem to partnerovi a on,řekl,že jí to poví.Ale asi jak radíte by bylo lepší,kdybych jí to řekla sama.Dneska jí to zkusit říct,snad najdu odvahu a doufám,že se neurazí.. Jo a vnoučátka to jsou první, 8 měsíční.

Janino ono je neco jineho tchyne a neco jineho vlastni matka.Tvoje mamka by te mohla rict cokoliv,urcite by te nevadilo ji mit naprdelenou doma casto.Vim to podle sebe,kdyz jeste moje mamka zila,byla jsem rada,ze ke me za detma chodila i,kdyz jsme se casto hadali,ale byla to mama.
Ted mam pritele,jeho mamka me nikdy nic nevytkla,chova se ke me hezky k nam nejezdi,ale my k nim,ale me tam u nich dobre neni.Necitim se tam svobodna,nejsem prirozena,nemuzu s ni mluvit jako s mamou,ze,kdyz me neco vadi rict to narovinu jako mame.Myslim,ze i v tomhle bude problem u tebe.......tchyne i kdyby se rozkrajela nikdy nebude mama.

Kdyz jsme se prestehovali od rodicu do bytu,muj otec k nam chodil denne,bez zvoneni,klepani, rovnou.Stal se i ten trapas,ze on prijel ze Slovenska vzal za kliku a vstoupil k nam do loznice s taskou merunek.My jsme v tu dobu zrovna soulozili.On cekal mezi tema dverma a nekolikrat me rikal,abych si sla s ty tasky vyndat ty merunky,ze si tasku hned odnese zpet domu.A ja s ty postele nemohla jit nemela jsem nic na sobe,on na me zacal kricet,ze on se tahne s merunkama a ja jsem lina i vstat a ty merunky vyndat.
Vzeklej odesel.
Dalsi den jsme si na dvere misto kliky dali kouli.A otec klepal.
Chodil dal denne,nekolik let jsme to vydrzeli.Pak jsem mu rekla,aby nechodil denne a on prestal chodit uplne.Me dodnes vycita,ze jsem ho pripravila o vnoucata.

Já udělala to co už tady bylo řečeno, klidně, hezky na rovinu říct, že si její pomoci moc vážíš, ale...taky zdůrazni že jsi ráda, že mají holky babičku. Já měla s tchýní " dobré" vztahy dokud byly děti malé. Ted se vidíme párkrát do roka a to bydlíme asi 300m od sebe. Děti za ní chodí často a mají hezký vztah, za to jsem ráda. Ale rozhodně bych nedovolila aby chodila bez zazvonění a příliš často

Právě jsme si vzpoměla jak jsme se rozplývaly v práci nad titěrnýma hadříkama, které kolegyně koupila své vnučce a už vidím jak stejně tetelíme na krabicí sunaru .
A dcera má z věcí obrovskou radost, koupí babi nemusí kupovat ona .

holcina napsal(a):

aprill, taky bych radši vybírala šatičky než sunar:-)) ale co bude dělat matka s desatero šatkama, když je nestihnou holčičky ani vynosit?

malá je velká parádnice a navíc kolegyně není prdlá a nekupuje najednou desatery šatečky, ale to co ví co malá stačí vynosit

holcina napsal(a):

aprill napsal(a):

holcina napsal(a):

aprill, taky bych radši vybírala šatičky než sunar:-)) ale co bude dělat matka s desatero šatkama, když je nestihnou holčičky ani vynosit?

malá je velká parádnice a navíc kolegyně není prdlá a nekupuje najednou desatery šatečky, ale to co ví co malá stačí vynosit

to je jiná:-)) já to myslela na autorku vláknu a její tchýni, autorka psala, že hadýrek má habaděj

aha, tak v případě autorky vlákna bych byla vděčná za nové věci a staré bych s díky vrátila nebo použila na zahradu . tím nechci říct, že věci od kamarádky jsou něco špatného, ale nové je nové

Kiara napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Kdyz jsme se prestehovali od rodicu do bytu,muj otec k nam chodil denne,bez zvoneni,klepani, rovnou.Stal se i ten trapas,ze on prijel ze Slovenska vzal za kliku a vstoupil k nam do loznice s taskou merunek.My jsme v tu dobu zrovna soulozili.On cekal mezi tema dverma a nekolikrat me rikal,abych si sla s ty tasky vyndat ty merunky,ze si tasku hned odnese zpet domu.A ja s ty postele nemohla jit nemela jsem nic na sobe,on na me zacal kricet,ze on se tahne s merunkama a ja jsem lina i vstat a ty merunky vyndat.
Vzeklej odesel.
Dalsi den jsme si na dvere misto kliky dali kouli.A otec klepal.
Chodil dal denne,nekolik let jsme to vydrzeli.Pak jsem mu rekla,aby nechodil denne a on prestal chodit uplne.Me dodnes vycita,ze jsem ho pripravila o vnoucata.

Ježíšikriste, erem to pan otec nepochopil, že vás přistihl při plnění manželských povinností a že z tý postele zkrátka vylézt nemůžeš, protože na Tobě leží rozvášněný manžel ?!?
Se nedivím, že jste si dali na dveře hned druhý den kouli

Ne,on vubec nic nepochopil,protoze manzel ze me slezl,kdyz slysel bouchnuti dveri od bytu .:lol:Bylo 20 hodin a jemu asi bylo divny,ze,uz jsme sli spat.
Asi zapomnel,ze existuji nejake manzelske povinnosti.
Tu kouli na dverich nam vycetl nekolikrat,ze kvuli nam musel cekat,nez jsme mu dosli otevrit.A on chodil pravidelne,vzdy,kdyz jsme deti ulozili spat po obede a chteli jsme mit chvilku pro sebe,nez manzel odejde na odpoledni,tak prisel muj tata a byl tam do te doby dokud nesel taky na odpoledni.Stvalo nas to oba,ale nikdo mu to nedokazal rict.Rekla jsem mu to,az 2 roky,kdyz jsem se rozvedla a zacala jsem chodit do prace.Chtela jsem mit chvilku klidu po praci a on hned prisel a zacal zase jako vzdy nadavat na zbytek rodiny.
Od te doby u nas byl jen parkrat na vanoce vic,uz ne.

Upravil(a) eremuruss (23. 6. 2011 18:17)

Aprill napsal(a):

Pochop, že se líp kupují nějaké "oblečky" než krabice UV, na tvém místě bych byla ráda, že mám holčičky v novém a nemusí nosit "staré" věci.

Aprill a kdo že tedy komu dělá radost? Podle toho, jak usuzuješ, si tedy děláš radost ty a nikoliv snaše. Líp se to nakupuje.....
A uvědom si, že malá mimča velice rychle rostou, hadříky mají párkrát na sobě, ani náhodou to nestačí unosit a už je to opět malé a putují dále. A nejsou to žádné obnošené hadříky, ale krásné věci. Na dětských burzách jich vidím mraky. A dnes je trh díky babyboomu tolik přesycen, že to sotva prodáš za třetinovou cenu a jsi ráda. Ty se nad krabicí Sunaru rozplývat nemusíš, ale snacha jistě ocení ušetřených 240 Kč, které ze 7 tisícové mateřské může investovat jinam. Takže v tomto případě je to pouze alibismus - pokud chci opravdu udělat radost, mám zájem na tom, aby radost měl obdarovaný a nikoliv já. A bude mi fuk, že se to nakupuje hůř nebo to zrovna nebude líbivý obleček. On třeba takový poukaz na plavání miminek ve vaničkách nebo balíček dětské kosmetiky podle přání snachy by určitě taky potěšil a hlavně byl by užitečný a snacha by ho ocenila.

A navíc ještě by měl být obdarovaný VDĚČNÝ.... ještě že nemám za tchýni Aprill ... (nic ve zlém Aprill...... )

Upravil(a) Lvice (23. 6. 2011 20:43)