Neřekla bych že je to žárlivost, mě by to taky vadilo. Tchýně je tchýně! Řekla bych jí že mi vadí když si odemyká sama když jsme doma! Ale hlavně bych to řešila přes partnera ať ji slušně vysvětlí že si nepřeješ tak časté návštěvy. Určitě to partner pochopí. Raději to vyřešit hned, než se pak hádat.

Janino, v životě je vždycky "něco za něco".

Pokud nejsi schopna si s novorozenými dvojčaty poradit sama až tak, že potřebuješ výpomoc tchýně, budeš se muset smířit s tím, že Ti tchyně dochází do domácnosti i tehdy, kdy ji "nepotřebuješ" a s její přítomností se smířit. Ohledně její docházky sis měla nastavit určitá pravidla hned od začátku - před návštěvou se bud ohlásit tím, že Tě tchyně prozvoní, než vyjede z domova, nebo že zazvoní, než si odemkne. To jsi ale měla říct tchyni Ty osobně už ze začátku a ne, abys přemýšlela o tom, že na takové prkotiny nastrčíš manžela, aby to za Tebe řešil on. Co vadí TOBĚ, máš řešit TY na rovinu a přímo, je velmi hloupé volit nějaké okliky a zatahovat do celé záležitosti ještě manžela.

Já ještě suše podotýkám, že dopomoc babiček jejich matkám v péči o zdravá vnoučata vůbec není samozřejmostí, jejich povinností nebo dokonce nárokovou záležitostí, nýbrž je to čistě záležitostí jejich dobré vůle!!! Babička vůbec není povinna 4x týdně dojíždět k vám domů a pomáhat Ti s miminky a já být Tebou, tak bych tento fakt měla velmi dobře na paměti a podle toho bych se i chovala

Pokud jsi zdravá a zdravé jsou i děti, měla bys být schopna obstarat domácnost a děti bez výpomoci třetí osoby, pokud ani jedno nezvládáš, musíš přijmout pomoc tchyně a její výskyt u Tebe doma se zaťatými zuby a mlčet. Samozřejmě existuje i třetí varianta - když doma nechceš u dětí tchýni - najmout si placenou pomocnici v domácnosti nebo slečnu k dětem a za jejich služby jim platit nemalý peníz, ale obávám se, že za takový návrh by s Tebou Tvůj muž asi rychle vyběhl

V první řadě opravdu promluv s manželem.. říkáš, že dříve jsi to stejně byla ty, kdo na styk s maminkou pamatoval, takže on asi pochopí a nebude ti mít za zlé, že tu tchýni nechceš mít každej den, sám po tom asi netouží.
Pokud s ní budete probírat její návštěvnost, měl by to skutečně udělat on, a rozhodně nesmí říct, že ji tam TY nechceš.. rozhodně musí mluvit o VÁS, že VY dva byste uvítali to a to.. stejně za tu "zlou" budeš ty..
S těma klíčema.. taky se mi ekluje, když někdo nechápe, že ty klíče dostal jako naši zálohu, kdyby bylo potřeba, a nebo když je požádán o zalívání kytek po dobu dovolené..
Ale na druhou stranu, možná to skutečně myslí jen dobře - je zcela odhodlaná ti co nejvíce pomoci, protože mít dvojčata je skutečně záhul, takže jednak nemusí zvonit a děti tak případně nevzbudí, a druhak, nemusíš vstávat a jít jí otevřít, zrovna třebas krmíš, přebaluješ, a takhle ti to ona ulehčuje, že nemusíš ke dveřím..

Mám to se svou tchýní podobně.. první vnouče, nečekané a dlouho toužebně očekávané, je už v důchodu, žádné velké koníčky, pár kamarádek naštěstí ano, ale děda už umřel, takže je fakt sama.. takže ta naše Anička je náplní jejího života.. už v těhotenství mě strašně štvala, jak dlouho dopředu nakupovala, sháněla, se strašným nadšením, a přitom se ani neptala, jestli to chci, jakou chci barvu, jestli budu koupat ve vaničce nebo v kyblíku.. cítila jsem se v kleštích, že mi to linkuje,a přitom jsem jí až tak nechtěla kazit radost..
A taky mi bylo hrozně líto, že naši bydlej daleko a nevidíme se tak často, že si moje maminka toho miminka tolik neužije, taky je to jejich první vnouče, vymodlené..

Ale už se to uklidňuje.. jednak jsem jí párkrát na rovinu řekla, že koupila něco, co už dávno mám, pak koupila i věci, které byly zbytečné, a já ji vždycky s úsměvem sprdnu, že zas utrácela.. no a přítel už to s ní pak taky probíral.. že si to taky chci vybrat sama.. tak jsme zavedli kasičku, že když ji bude svrbět ruka, že chce utrácet, tak tam hodí dvacku ale hlavně, snažím se, když jdeme do města, jí udělat radost v tom, že jdeme spolu do sekáče, já si něco vyberu, něco ona, co já schválím, a většinou to chce zaplatit, že je to od ní pro aničku.. a jsme spokojené obě, ona že koupila, a já, že to můžu malé dát a babi je pyšná :-) a když můžu, sama tchýni poprosím, jestli by nesehnala to a to, a ona nadšená, že může pomoct..

No a to si myslím, že bys mohla zkusit s těma návštěvama.. zkus s ní víc komunikovat dopředu.. zavolej, babi, představ si, malej se dneska otočil,, a jak se máš ty.. no a jak to vidíš tento týden, babi, kdy přijedeš? aha, no, zítra radši nejezdi, prosím tě, budu tu mít návštěvu.. v pozítří tě teda čekám ve dvě, super.. no a ve středu ne, já tě sem nechci tahat každej den, nejezdi, my jsme s (jméno muže) domluveni, že si uděláme pěknej společnej den, víš, jak je furt v práci, chceme být taky spolu, jako rodina, ať si malých užije.. noa co třebas v pátek, myslíš, že bys mi mohla pohlídat? strašně by mi to pomohlo..atd atd..
Prostě ji vmanévrovat do pocitu, že se s ní počítá, že je strašně platná, ale aby pochopila, že někdy máte prostě svůj program.. a je skutečně jedno, jestli vám ta návštěva skutečně přijede..
A kdyby přišla i tak, překvápko? aspoň by se ukázalo, že vaše soukromí respektovat nechce a byl by to důvod jí to vysvětlit rázněji a vzít ty klíče zpět.

Ještě mě napadlo vyměnit zámek.. přijde, klíč nepasuje, podiví se.. zazvoní, otevřeš, podiví se.. a jó, maminko, já úplně zapomněla, manžel předevčírem ztratil klíče, představ si tu melu, všechno jsme prohledali, ale asi je ztratil, jak jel na kolo/nakupovat, tak jsme šílení strachem ze zlodějů sháněli novou fabku.. a pokud by se ptala, kdy dostane ona svůj novej - jé, já ani nevím, kam je manžel dal.. asi v dílně.. fakt nevím.. ale nevadí, však zazvoníš a já ti otevřu..
Ale upřednostňuju jednání na rovinu.. ona to zkousne, neboj :-)

je velmi hloupé volit nějaké okliky a zatahovat do celé záležitosti ještě manžela
Myslím, Kiaro, že "od vlastního" se to poslouchá (a přijímá) trochu líp. Jestli spolu holky nepekly už dřív, mohla by to tchýně slyšet jako "nevěsta mě tu nechce", kdežto totéž vyjádření od syna může vzít tak, že si to vlastně neuvědomila.
Hloupé je, že manžel (asi) dosud neví - Janina píše "Proto je to těžké říci i partnerovi." Samozřejmě neznám jejich rodinné nastavení, ale nedivila bych se, kdyby jí po svěření se řekl "žádnej problém, já to s mámou vyřídím" - podle mého babi nebude nějakej extra generál, spíš se třese na miminka a celou novou rodinu prostě bere za vlastní - tak co by zvonila, když jde "ke svejm"
Nakonec - zatím od nikoho neslyšela, že je něco špatně... tak bych jí její chování "nevyčítala". Klidně si může myslet, že je to takhle v pořádku pro všechny zúčastněné.

Heleno a Kiaro, kolikpak dvojčat jste jako prvorodičky vychovaly, když máte takovou představu o zvládání..
Milá Lazurko, dvojčata jedna a jako druhorodička, takže jsem k nim měla ještě 2,5 leté batole. Babičku-tchýni přes půl republiky, tudíž hlídání tak 1x ročně na pár dnů, manžela v práci od nevidím do nevidím... a bylo to před cca 30 lety, tudíž i bez spousty dnešních vymožeností. Jen taková prkotina - denně (bez dalšího prádla) kolem 60-80 plín, bez automatky, v hrnci vyvářenejch, na půdě věšenejch To si nestěžuju, pouze konstatuju.

Upravil(a) helena (23. 6. 2011 12:58)

Janino a potrebujes jeji pomoc s beznou peci o deti nebo treba proto, ze chodis do prace? Pokud musis odchazet, tak podle me ti nezbyva nez drzet pusu a krok. Teda muzes samozrejme pozadat o zazvoneni nez jde do bytu apod., ale asi si neumim predstavit, ze moji mame reknu, ze muze prijit jen kdyz jdu do skoly a jinak ne. Proste ji potrebuju, tudiz kdyz se mi neco nelibi, tak to reknu (nastesti moje mama to bere), ale kdyz neuspeju, tak mam smolika. Ja to beru tak, ze deti budou mit super vztah s babickou, coz je podle me hodne. Navic jak jsou vetsi, tak si je i radsi obcas vezme k sobe, coz je velike plus. Ale pokud babi potrebujes na beznou peci o deti, tak holt se vic zaprahni a babicce slusne podekuj, ze ti pomohla ze zacatku, ale ze to uz zvladas. Ale ze je samozrejme vitana a jen at da predem vedet, kdy dojede. Pak uz muzes rict, ze mas nejaky program a jindy se na navsteve domluvit. To, ze tchyni nutne nepotrebujes ma velkou vyhodu, ze nemusis jako v prvnim pripade drzet pusu, ale kdyz nebude babicka respektovat tvoje nazory, tak mas proste lepsi pozici nez v prvnim pripade. A nemyslim vyhrozovani jak deti neuvidi, ale proste je to vsechno snazsi.

helena napsal(a):

Milá Lazurko, dvojčata jedna a jako druhorodička, takže jsem k nim měla ještě 2,5 leté batole. Babičku-tchýni přes půl republiky, tudíž hlídání tak 1x ročně na pár dnů, manžela v práci od nevidím do nevidím... a bylo to před cca 30 lety, tudíž i bez spousty dnešních vymožeností. Jen taková prkotina - denně (bez dalšího prádla) kolem 60-80 plín, bez automatky, v hrnci vyvářenejch, na půdě věšenejch To si nestěžuju, pouze konstatuju.

Děkuji za odpověď, a smekám

Janino tak veci bych vubec neresila, chce to koupit, tak at to koupi. Podekuj a bud to vyuzijes nebo ne. Ohledne toho, ze ti zavola, ze se zitra stavi, bych rekla, ze zitra ne, prijde kamaradka (jdu pryc, chci byt s holkama sama apod.). Potrebujes ji teda na bezny provoz nebo ne?

nepotřebuji,když jsem ted byla týden pryč,tak jsem to s holkama taky zvládla sama.Jde jen o koupání,protože večer většinnou brečí a nechtějí spát,tak když je tady tak jsem ráda,že pomůže,ale já to klidně oželím a bude mi stačit když pomůže,jen když tady bude.S domácností pomoc nepotřebuji to zvládám sama.Ona je chce prostě vídat,to mi je jasný.

Janino o to lip. Pokud je to normalni zenska, tak to pochopi, i kdyz ne treba napoprve. A za par let budes rada, ze k nim ma hezky vztah a vezme si je treba na cely den (nebo dokonce vikend)

No jo - nevybereš si...
Ale tchýni znáš dobře a zvaž, jak tuto "výtku" - ať už od manžela nebo od Tebe přijme.
Jestli se třeba neurazí...
Ono bez pomoci s dvojčaty to jde jaksi hůř, že...
U nás je to tak, že tchýně nechodí vůbec, nepomáhá vůbec, jen si stěžuje, že my jí nevozíme malého ukázat... Nedá se nic dělat, jen by mi sem tam hlídání při návštěvě lékaře, nebo při pečení, či větším úklidu bodla... Nevybereš si.

Jj, sourozenci jsou dvojčata a ze vzpomínek  vyšlo najevo, že i kšíry se hodily.
A to když hlídala babička, která už neměla tak rychlé nohy - a mamka musela do práce.

Kiaro, proč tak ostře?
Podle mě to babička dělá dobrovolně a ráda. Kdyby nechtěla, neměla tolik času nebo peněz, zřejmě by to nějak omezila. Podívej, já babička jsem, několikanásobná, a neznamená to, že jsem se mohla přetrhnout, aby dětičky, potažmo vňoučátka nějak nestrádala mou "nepomocí". Ono je to všechno o dohodě a komunikaci (ke který u Janiny zatím nedošlo) - a taky umím říct "nechci, nemám, neudělám".