29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Ahoj lidičky,
mám trápení,které mě samotnou překvapuje a neumím si s tím poradit.Poslední dobou mi hrozně vadí partnerova maminka.Nikdy jsem si s ní nijak zvlášť neměla co říct.Ani ona se se mnou moc nebavila,návštěva jednou za čas a ze slušnosti popovídaní,ale jinak nic víc. Každopádně to začalo po narození dvojčátek.Dříve jsme se vídali jednou tak za měsíc nebo dva a to jsem ještě partnerovi musela připomenout, aby se mamince taky ozval ,no a ted k nám chodí skoro 4x týdně.Hodně mi ze začátku pomohla což jsem moc ráda,bylo to a je s dvouma dětma náročné-(svoji mámu už nemám) ale já jí tady takhle často nechci.Jenže občas mívám nějakou práci a potřebuji hlídání a tak nemůžu nic říct,protože jí holt potřebujeme,pak by mohla říct,že na hlídání je mi dobrá.ALe jinak jako babička je moc hodná.Nedávno jsme se přestěhovali a dali jí naše klíče od bytu,aby když by se něco dělo,tak aby byli u ní .Ale ona když jde na návštěvu,tak si odemkne sama.Vím,že mi nic nevezme,ale prostě mi to vadí!Chci aby chodila maximálně 2x týdně,ale přitom ji potřebuji a tak to v sobě dusím a hrozně mě to užírá.Nevím,kde se tento pocit ve mě vzal.Kdokoliv jiný,kdo si chce holčičky pujčit a pochovat tak mi nevadí,ale ona ano.I po porodu,kdy jsem se těšila na partnera,tak hned první den musela přijít s nímChtěla jsem aby to byla naše chvíle.ted holky neviděla přes týden a hned jak se jí strašně stýskalo,že je hrozně dlouho neviděla.Přijde mi to až přehnané.Ale kdo ví,kdyby to byla moje máma tak to budu určitě vidět jinak.Proto je to těžké říci i partnerovi.Možná,že sama vím co to je,možná Žárlivost? ,že tady není moje máma a ona má holčičky jen pro sebe..nevím...jinak v životě vycházím s lidma moc dobře a mají mě rádi...ale ona mi prostě vadí.Co mám dělat a jak to mám zkousnout?
Není tady
no, nevím, co poradit..snad jen, pokud to neumíš tchýni říct, požádej manžela,aby s ní promluvil.Pokud nechceš,aby si sama odemykala, nechávej si z druhé strany klíče..ale každopádně jí to jeden z vás řekněte.Ona zřejmě vůbec netuší, že něco dělá špatně.
Manželovo rodiče taky měli klíče..pro případ "co kdyby"..ale jednou mi sem babička takhle vpadla, zaklepala a odemkla,já ji neslyšela a pak jsem se tak lekla,že mě málem kleplo a od té doby zvoní . Můžeš to zkusit zahrát...
Není tady
Neřekla bych že je to žárlivost, mě by to taky vadilo. Tchýně je tchýně! Řekla bych jí že mi vadí když si odemyká sama když jsme doma! Ale hlavně bych to řešila přes partnera ať ji slušně vysvětlí že si nepřeješ tak časté návštěvy. Určitě to partner pochopí. Raději to vyřešit hned, než se pak hádat.
Není tady
Janino, dvojčata se dají zvládnout i bez pomoci, to za prvé. Za druhé se babičce nediv - (asi) první vnučky, natož zned dvě... no to se nediv, že je z nich celá pokakinkovaná . To nemá nic společnýho s tím, že jste se dřív tolik nestýkaly.
Možná by měl manžel mamince vysvětlit, že i když čekáš její návštěvu, byla bys radši, kdyby zazvonila (a podtrhnout, že tím mimča nevzbudí - třeba je tohle ten kámen ourazu), třeba jen proto, aby tě, já nevím, třeba nepotkala svlečenou, ve vaně...
Jenže, děvečko, dokud (máš pocit, že) se bez její pomoci neobejdeš - což zjevně ano - tak se s její častou přítomností budeš muset smířit. Úplně jinak by to vypadalo, kdybys ji nepotřebovala a tím pádem si mohla "diktovat", jak často se s dětmi uvidí, kdyby se ti to náhodou "zrovna nehodilo"
Já teda k dětem jezdím po předchozí dohodě nebo na přímé pozvání (a ne tak často) - ale kdyby mi řekly "mami, nechoď, jen buď na hřebíčku, kdyby bylo třeba pohlídat..." tak bych zřejmě přestala jezdit vůbec a nechala si vnoučata vozit ukázat
Není tady
Janino, v životě je vždycky "něco za něco".
Pokud nejsi schopna si s novorozenými dvojčaty poradit sama až tak, že potřebuješ výpomoc tchýně, budeš se muset smířit s tím, že Ti tchyně dochází do domácnosti i tehdy, kdy ji "nepotřebuješ" a s její přítomností se smířit. Ohledně její docházky sis měla nastavit určitá pravidla hned od začátku - před návštěvou se bud ohlásit tím, že Tě tchyně prozvoní, než vyjede z domova, nebo že zazvoní, než si odemkne. To jsi ale měla říct tchyni Ty osobně už ze začátku a ne, abys přemýšlela o tom, že na takové prkotiny nastrčíš manžela, aby to za Tebe řešil on. Co vadí TOBĚ, máš řešit TY na rovinu a přímo, je velmi hloupé volit nějaké okliky a zatahovat do celé záležitosti ještě manžela.
Já ještě suše podotýkám, že dopomoc babiček jejich matkám v péči o zdravá vnoučata vůbec není samozřejmostí, jejich povinností nebo dokonce nárokovou záležitostí, nýbrž je to čistě záležitostí jejich dobré vůle!!! Babička vůbec není povinna 4x týdně dojíždět k vám domů a pomáhat Ti s miminky a já být Tebou, tak bych tento fakt měla velmi dobře na paměti a podle toho bych se i chovala
Pokud jsi zdravá a zdravé jsou i děti, měla bys být schopna obstarat domácnost a děti bez výpomoci třetí osoby, pokud ani jedno nezvládáš, musíš přijmout pomoc tchyně a její výskyt u Tebe doma se zaťatými zuby a mlčet. Samozřejmě existuje i třetí varianta - když doma nechceš u dětí tchýni - najmout si placenou pomocnici v domácnosti nebo slečnu k dětem a za jejich služby jim platit nemalý peníz, ale obávám se, že za takový návrh by s Tebou Tvůj muž asi rychle vyběhl
Není tady
Myslím, že vše drhne v té komunikaci. Rozhodně ji požádej, aby vždycky zazvonila, než si odemkne, protože jí nechceš jako nezvanou návštěvu něčím praštit. Já to tak mám nastavený, když jdu do bytu k rodičům, tak zvoním a odemykám, když chodí dcery ke mně, tak zazvoní a odemknou si vchodové dveře (mohu sklidit nevyžehlené prádlo, uklidit kýbl apod , aby nepřišly na to, že nemám vždy vše OK - bydlíme ve 3. patře). Uklidni jí, že děti tím zvoněním nevzbudí a tebe připraví na návštěvu.
Není tady
V první řadě opravdu promluv s manželem.. říkáš, že dříve jsi to stejně byla ty, kdo na styk s maminkou pamatoval, takže on asi pochopí a nebude ti mít za zlé, že tu tchýni nechceš mít každej den, sám po tom asi netouží.
Pokud s ní budete probírat její návštěvnost, měl by to skutečně udělat on, a rozhodně nesmí říct, že ji tam TY nechceš.. rozhodně musí mluvit o VÁS, že VY dva byste uvítali to a to.. stejně za tu "zlou" budeš ty..
S těma klíčema.. taky se mi ekluje, když někdo nechápe, že ty klíče dostal jako naši zálohu, kdyby bylo potřeba, a nebo když je požádán o zalívání kytek po dobu dovolené..
Ale na druhou stranu, možná to skutečně myslí jen dobře - je zcela odhodlaná ti co nejvíce pomoci, protože mít dvojčata je skutečně záhul, takže jednak nemusí zvonit a děti tak případně nevzbudí, a druhak, nemusíš vstávat a jít jí otevřít, zrovna třebas krmíš, přebaluješ, a takhle ti to ona ulehčuje, že nemusíš ke dveřím..
Mám to se svou tchýní podobně.. první vnouče, nečekané a dlouho toužebně očekávané, je už v důchodu, žádné velké koníčky, pár kamarádek naštěstí ano, ale děda už umřel, takže je fakt sama.. takže ta naše Anička je náplní jejího života.. už v těhotenství mě strašně štvala, jak dlouho dopředu nakupovala, sháněla, se strašným nadšením, a přitom se ani neptala, jestli to chci, jakou chci barvu, jestli budu koupat ve vaničce nebo v kyblíku.. cítila jsem se v kleštích, že mi to linkuje,a přitom jsem jí až tak nechtěla kazit radost..
A taky mi bylo hrozně líto, že naši bydlej daleko a nevidíme se tak často, že si moje maminka toho miminka tolik neužije, taky je to jejich první vnouče, vymodlené..
Ale už se to uklidňuje.. jednak jsem jí párkrát na rovinu řekla, že koupila něco, co už dávno mám, pak koupila i věci, které byly zbytečné, a já ji vždycky s úsměvem sprdnu, že zas utrácela.. no a přítel už to s ní pak taky probíral.. že si to taky chci vybrat sama.. tak jsme zavedli kasičku, že když ji bude svrbět ruka, že chce utrácet, tak tam hodí dvacku ale hlavně, snažím se, když jdeme do města, jí udělat radost v tom, že jdeme spolu do sekáče, já si něco vyberu, něco ona, co já schválím, a většinou to chce zaplatit, že je to od ní pro aničku.. a jsme spokojené obě, ona že koupila, a já, že to můžu malé dát a babi je pyšná :-) a když můžu, sama tchýni poprosím, jestli by nesehnala to a to, a ona nadšená, že může pomoct..
No a to si myslím, že bys mohla zkusit s těma návštěvama.. zkus s ní víc komunikovat dopředu.. zavolej, babi, představ si, malej se dneska otočil,, a jak se máš ty.. no a jak to vidíš tento týden, babi, kdy přijedeš? aha, no, zítra radši nejezdi, prosím tě, budu tu mít návštěvu.. v pozítří tě teda čekám ve dvě, super.. no a ve středu ne, já tě sem nechci tahat každej den, nejezdi, my jsme s (jméno muže) domluveni, že si uděláme pěknej společnej den, víš, jak je furt v práci, chceme být taky spolu, jako rodina, ať si malých užije.. noa co třebas v pátek, myslíš, že bys mi mohla pohlídat? strašně by mi to pomohlo..atd atd..
Prostě ji vmanévrovat do pocitu, že se s ní počítá, že je strašně platná, ale aby pochopila, že někdy máte prostě svůj program.. a je skutečně jedno, jestli vám ta návštěva skutečně přijede..
A kdyby přišla i tak, překvápko? aspoň by se ukázalo, že vaše soukromí respektovat nechce a byl by to důvod jí to vysvětlit rázněji a vzít ty klíče zpět.
Ještě mě napadlo vyměnit zámek.. přijde, klíč nepasuje, podiví se.. zazvoní, otevřeš, podiví se.. a jó, maminko, já úplně zapomněla, manžel předevčírem ztratil klíče, představ si tu melu, všechno jsme prohledali, ale asi je ztratil, jak jel na kolo/nakupovat, tak jsme šílení strachem ze zlodějů sháněli novou fabku.. a pokud by se ptala, kdy dostane ona svůj novej - jé, já ani nevím, kam je manžel dal.. asi v dílně.. fakt nevím.. ale nevadí, však zazvoníš a já ti otevřu..
Ale upřednostňuju jednání na rovinu.. ona to zkousne, neboj :-)
Není tady
Kiara napsal(a):
Já ještě suše podotýkám, že dopomoc babiček jejich matkám v péči o zdravá vnoučata vůbec není samozřejmostí, jejich povinností nebo dokonce nárokovou záležitostí, nýbrž je to čistě záležitostí jejich dobré vůle!!! Babička vůbec není povinna 4x týdně dojíždět k vám domů a pomáhat Ti s miminky a já být Tebou, tak bych tento fakt měla velmi dobře na paměti a podle toho bych se i chovala
![]()
Pokud jsi zdravá a zdravé jsou i děti, měla bys být schopna obstarat domácnost a děti bez výpomoci třetí osoby, pokud ani jedno nezvládáš, musíš přijmout pomoc tchyně a její výskyt u Tebe doma se zaťatými zuby a mlčet. Samozřejmě existuje i třetí varianta - když doma nechceš u dětí tchýni - najmout si placenou pomocnici v domácnosti nebo slečnu k dětem a za jejich služby jim platit nemalý peníz, ale obávám se, že za takový návrh by s Tebou Tvůj muž asi rychle vyběhl
Ale jestli jsem dobře pochopila, nejde o to, že by Janina babičku vůbec nechtěla, nebo že by péči vyžadovala! Naopak, právěže místo 4x týdně by bohatě stačilo, kdyby babička přijela tak 2x.. a její pomoc je ceněna, jen se to nesmí přehánět..
A věta o zaťatejch zubech je taky mimo.. není to přece buď/anebo.. jen proto, že občas potřebuju pomoci, nejsem povina snášet příkoří, které se mi zdá přes míru. Jde o to najít kompromis, mezi její a tchýninou touhou se stýkat..
A na závěr, Heleno a Kiaro, kolikpak dvojčat jste jako prvorodičky vychovaly, když máte takovou představu o zvládání..
Není tady
je velmi hloupé volit nějaké okliky a zatahovat do celé záležitosti ještě manžela
Myslím, Kiaro, že "od vlastního" se to poslouchá (a přijímá) trochu líp. Jestli spolu holky nepekly už dřív, mohla by to tchýně slyšet jako "nevěsta mě tu nechce", kdežto totéž vyjádření od syna může vzít tak, že si to vlastně neuvědomila.
Hloupé je, že manžel (asi) dosud neví - Janina píše "Proto je to těžké říci i partnerovi." Samozřejmě neznám jejich rodinné nastavení, ale nedivila bych se, kdyby jí po svěření se řekl "žádnej problém, já to s mámou vyřídím" - podle mého babi nebude nějakej extra generál, spíš se třese na miminka a celou novou rodinu prostě bere za vlastní - tak co by zvonila, když jde "ke svejm"
Nakonec - zatím od nikoho neslyšela, že je něco špatně... tak bych jí její chování "nevyčítala". Klidně si může myslet, že je to takhle v pořádku pro všechny zúčastněné.
Heleno a Kiaro, kolikpak dvojčat jste jako prvorodičky vychovaly, když máte takovou představu o zvládání..
Milá Lazurko, dvojčata jedna a jako druhorodička, takže jsem k nim měla ještě 2,5 leté batole. Babičku-tchýni přes půl republiky, tudíž hlídání tak 1x ročně na pár dnů, manžela v práci od nevidím do nevidím... a bylo to před cca 30 lety, tudíž i bez spousty dnešních vymožeností. Jen taková prkotina - denně (bez dalšího prádla) kolem 60-80 plín, bez automatky, v hrnci vyvářenejch, na půdě věšenejch To si nestěžuju, pouze konstatuju.
Upravil(a) helena (23. 6. 2011 12:58)
Není tady
Lazurka napsal(a):
A na závěr, Heleno a Kiaro, kolikpak dvojčat jste jako prvorodičky vychovaly, když máte takovou představu o zvládání..
Tak helena Ti na Tvůj dotaz odpoví zajisté sama
a já jsem sice nevychovala dvojčata, ale děti se mi narodily 18 měsíců po sobě, takže si troufám tvrdit, že určitou rámcovou představu přeci jenom mám
Není tady
Janino a potrebujes jeji pomoc s beznou peci o deti nebo treba proto, ze chodis do prace? Pokud musis odchazet, tak podle me ti nezbyva nez drzet pusu a krok. Teda muzes samozrejme pozadat o zazvoneni nez jde do bytu apod., ale asi si neumim predstavit, ze moji mame reknu, ze muze prijit jen kdyz jdu do skoly a jinak ne. Proste ji potrebuju, tudiz kdyz se mi neco nelibi, tak to reknu (nastesti moje mama to bere), ale kdyz neuspeju, tak mam smolika. Ja to beru tak, ze deti budou mit super vztah s babickou, coz je podle me hodne. Navic jak jsou vetsi, tak si je i radsi obcas vezme k sobe, coz je velike plus. Ale pokud babi potrebujes na beznou peci o deti, tak holt se vic zaprahni a babicce slusne podekuj, ze ti pomohla ze zacatku, ale ze to uz zvladas. Ale ze je samozrejme vitana a jen at da predem vedet, kdy dojede. Pak uz muzes rict, ze mas nejaky program a jindy se na navsteve domluvit. To, ze tchyni nutne nepotrebujes ma velkou vyhodu, ze nemusis jako v prvnim pripade drzet pusu, ale kdyz nebude babicka respektovat tvoje nazory, tak mas proste lepsi pozici nez v prvnim pripade. A nemyslim vyhrozovani jak deti neuvidi, ale proste je to vsechno snazsi.
Není tady
A ja mam deti 15 mesicu od sebe, tudiz taky mam trochu paru o cem to je. Ale jestli janina babicku potrebuje (treba kvuli te praci) 2x tydne, tak zase jen tezko rekne, aby jindy nez krome nutneho hlidani nechodila, to by bylo docela neomalene. Tak to vnimam ja.
Není tady
helena napsal(a):
Milá Lazurko, dvojčata jedna a jako druhorodička, takže jsem k nim měla ještě 2,5 leté batole. Babičku-tchýni přes půl republiky, tudíž hlídání tak 1x ročně na pár dnů, manžela v práci od nevidím do nevidím... a bylo to před cca 30 lety, tudíž i bez spousty dnešních vymožeností. Jen taková prkotina - denně (bez dalšího prádla) kolem 60-80 plín, bez automatky, v hrnci vyvářenejch, na půdě věšenejch
To si nestěžuju, pouze konstatuju.
Děkuji za odpověď, a smekám
Není tady
Holky moc děkuji za vaše rady.Lazurko,ty jsi to vystihla přesně :-) viz.tvůj příspěvek
(Ale jestli jsem dobře pochopila, nejde o to, že by Janina babičku vůbec nechtěla, nebo že by péči vyžadovala! Naopak, právěže místo 4x týdně by bohatě stačilo, kdyby babička přijela tak 2x.. a její pomoc je ceněna, jen se to nesmí přehánět..)
Taky jim pořád něco kupuje na sebe ačkoliv jsem jí řikala a sama ví,že toho mám plný krabice od kamarádky,která má taky dvojčata a ještě dostávám od jedné kamarádky,která má holčičku,takže to holky ani neunosí.Raději kdyby koupila umělou výživu ,tak bych byla radši.ALe ona vždy,že se jí to hrozně líbilo a nedokázala odolat.Kdyby to byla moje máma,tak to řeknu,ale tady se člověk pořád bojí,aby nebyl za toho zlýho,prostě to je dost choulostivé a já takové věci moc sdělovat neumím.
Jinak já jí ráda uvidím,ale ne,že ona sama od sebe řekne,já se zítra zastavím atp.S těma klíčema to určitě bude tak,že to nemyslí zle,ale já bych jí raději chodila otevřít.Říkala jsem to partnerovi a on,řekl,že jí to poví.Ale asi jak radíte by bylo lepší,kdybych jí to řekla sama.Dneska jí to zkusit říct,snad najdu odvahu a doufám,že se neurazí.. Jo a vnoučátka to jsou první, 8 měsíční.
Není tady
Janino tak veci bych vubec neresila, chce to koupit, tak at to koupi. Podekuj a bud to vyuzijes nebo ne. Ohledne toho, ze ti zavola, ze se zitra stavi, bych rekla, ze zitra ne, prijde kamaradka (jdu pryc, chci byt s holkama sama apod.). Potrebujes ji teda na bezny provoz nebo ne?
Není tady
Janino, ty se pořád jen bojíš babičce něco říct, ale ona snad není tak hrozná, aby to nešlo, ne? No tak si hadýrky vezmi (já taky prcky ráda oblíkám, oplítám, obšívám), poděkuj a řekni "je to krásný, ale holky by víc potřebovaly..." Velmi pravděpodobně to dopadne tak, že příště donese ten sunar nebbo plíny a navrch ještě to, čemu neodolala
No a když řekne "já se zítra zastavím", navrhni jiný termín s tím, že zítra se ti to nehodí a sama od sebe nevysvětluj proč - odpovídej až na přímý dotaz. Klidně "babičko, já chci být s dětmi sama".
Není tady
nepotřebuji,když jsem ted byla týden pryč,tak jsem to s holkama taky zvládla sama.Jde jen o koupání,protože večer většinnou brečí a nechtějí spát,tak když je tady tak jsem ráda,že pomůže,ale já to klidně oželím a bude mi stačit když pomůže,jen když tady bude.S domácností pomoc nepotřebuji to zvládám sama.Ona je chce prostě vídat,to mi je jasný.
Není tady
helenko asi tak,bojím se to říct,ale ted jste mi dodaly odvahu a já to teda zkusím podle vašich rad vyřešit.
Není tady
Janino o to lip. Pokud je to normalni zenska, tak to pochopi, i kdyz ne treba napoprve. A za par let budes rada, ze k nim ma hezky vztah a vezme si je treba na cely den (nebo dokonce vikend)
Není tady
Janino, kdyby tvoje tchýně byla z těch, co žerou snachy, věř, že bys to dávno poznala...
Podívej, ona žije v přesvědčení, že pro vás dělá to nejlepší a dokud se nedozví - tj. TY /nebo teda manžel, no ) jí neřekneš, že ne - tak to bude dělat dál.
A jestli "je chce prostě vídat", není nic snadnějšího, než jí obě holky "vrazit" na víkend, nebo aspoň na sobotu od sedmi do sedmi . Klidně s tím, že je bude mít v nějakém rozumném rozmezí sama pro sebe a u vás nebude tak často.
Upravil(a) helena (23. 6. 2011 13:58)
Není tady
No jo - nevybereš si...
Ale tchýni znáš dobře a zvaž, jak tuto "výtku" - ať už od manžela nebo od Tebe přijme.
Jestli se třeba neurazí...
Ono bez pomoci s dvojčaty to jde jaksi hůř, že...
U nás je to tak, že tchýně nechodí vůbec, nepomáhá vůbec, jen si stěžuje, že my jí nevozíme malého ukázat... Nedá se nic dělat, jen by mi sem tam hlídání při návštěvě lékaře, nebo při pečení, či větším úklidu bodla... Nevybereš si.
Není tady
Ono bez pomoci s dvojčaty to jde jaksi hůř, že...
Teď je to ještě zlatý... počkej, až se rozběhnou. Já jeden čas uvažovala o kšírách a stopovacím vodítku, který bych držela uprostřed
Není tady
Jj, sourozenci jsou dvojčata a ze vzpomínek vyšlo najevo, že i kšíry se hodily.
A to když hlídala babička, která už neměla tak rychlé nohy - a mamka musela do práce.
Není tady
Janino, já už jsem ve věku potencionálních babiček, takže Tvůj problém vidím trošku z jiné pozice.
Mně by na místě Tvojí tchýně bylo nesmírně líto, když bych dobrovolně pomáhala snaše s dvojčaty, protože jako nezkušená matka-prvorodička si ještě se spoustou věcí nedovede poradit, běhala bych k nim domů 4x do týdne třeba i na úkor svého volného času, mohla bych se přetrhnout, abych mladé rodině pomohla jak finančně, tak s péčí o děti a snacha o mně na to konto zakládala na internetu vlákna s názvem "Nemohu vystát tchýni"
Není tady
Kiaro, proč tak ostře?
Podle mě to babička dělá dobrovolně a ráda. Kdyby nechtěla, neměla tolik času nebo peněz, zřejmě by to nějak omezila. Podívej, já babička jsem, několikanásobná, a neznamená to, že jsem se mohla přetrhnout, aby dětičky, potažmo vňoučátka nějak nestrádala mou "nepomocí". Ono je to všechno o dohodě a komunikaci (ke který u Janiny zatím nedošlo) - a taky umím říct "nechci, nemám, neudělám".
Není tady