miaa: nezlob se na mě, ale třiadvacetiletý klacek si má najít slečnu sám a ne aby mu hledala slečnu přes inzerát maminka se svými kamarádkami!!!

Jestli se mladík vytočil, pak nikoliv kvůli tomu, že mu maminka předhodila adresu seznamky, ale proto, že se obě dvě pletete jemu-dospělému člověku do jeho věcí, do kterých vám - při vší úctě - vůbec nic není

Nechte kluka na pokoji, ať si uspořádá svůj vlastní život ať se slečnou, nebo s chlapem a nevměšujte se mu proti jeho vůli do života. Já se nedivím, že je nervák a myslím si, že mu ani tak neleze na mozek napětí z nevybouřeného života, jako vlastní matka a její kamarádky, které okolo něj krouží jako vosy, nedají mu pokoj a pořád by ho proti jeho vůli seznamovaly

Ty si opravdu koleduješ o to, že jednoho dne mladý pán vybouchne jako přetopenej kotel a pošle vás obě dvě někam, kde záda přestávají mít slušný název

miaa, neřeš, co ti nenáleží.

Ono to není o seznámení,ale pokusy o sebevraždu z nízkého sebevědomí. To je sakra rozdíl! Myslím, že obavy matky jsou oprávněné, ale nelze problém přesunout na slečnu.

On se "seznamuje" na tanečních... je tam inventář už tak 3 možná i více let. Jinak nemá čas, studuje, chodí na brigády a přestavuje dům, který stavěl jeho otec. Takže lítání má dost. Do hospod nechodí, to ho spíše ve škole opili, aby se mu vysmáli, jakej je slušňák a jak to neumí. Nekouří.
On staví život na tom seznámení.
Není to o tom, že nemá co dělat a doma lelkuje. Spíše je neustále s matkou, jezdí spolu na dovolené, k jejim kamarádkám, nakupovat a ták.
Já bych ho dávno osamostatnila, jestli se říká, že někteří mají doma mamahotel, tak on má doma desetihvězdičkový.
Já osobně se mu dle možnosti vyhýbám, protože nemám nervy poslouchat, jak řvě a jak se chová už i před náma. Ale pamatuji si moc dobře, jaký to byl fakt hodný kluk, ještě kdysi před pubertou a to už trvá u něj...7 let. Chová se doma jako manželé v superkrizi, jen řve, vyčítá, nic mu není dobrý, za vše může matka a to dostal půlku baráku, auto, i peníze z dědictví....
Na škole dělal redaktora školního časopisu i když byly nějaké akce, chodí v rámci brigád předvádět v obchoďákách...Fotí už dávno.
Minulý týden nebo před složil zkoušky na Bc, teď chce studovat dál.
Dobře, tak nejde o holku, ale pochybuji, že se nechá dotáhnout k psychoterapeutovi! Já jsem to kamarádce říkala hned.

Upravil(a) miaa (21. 6. 2011 7:36)

On chce měnit, třeba neví, kde hledat.
Že já se neseznámím ve svém věku, to je možná pochopitelné, ale mladí? Já nevím, má 2 m, zhubnul, pravda, vypadali mu vlasy, takže to háááro, které skutečně měl, už nemá. Chodí slušně oblečený, žádné děravé džíny.
My mu chceme nenápadně pomoci, matka je z něj skutečně zoufalá. A já z ní.
On si vzal právě do hlavy, že když se neumí seznámit a udržet si holku, tak asi je gay a proto mu to nejde a hledá nesprávně. A když si vyhlédl jednoho kluka ze školy...jakože si myslí, že to je víc, než kamarád, tak ten ho ignoruje. Jak jinak, ten kluk není gay a obtěžuje ho takovýto zájem. Kluk se nechová a nemyslí, jakoby byl gay, asi hledá příčinu.
Já se třeba taky neumím seznámit, mé kamarádky mne mají za nemožnou v tomto směru, ale u mne je jiná situace a už to neřeším.

Spíše je neustále s matkou, jezdí spolu na dovolené, k jejim kamarádkám, nakupovat a ták... Chová se doma jako manželé v superkrizi, jen řve, vyčítá, nic mu není dobrý, za vše může matka a to dostal půlku baráku, auto, i peníze z dědictví....
Bodejť by se nechoval jako manžel, když k tomu byl vychovanej, či se to po něm chce, nebo jak to doma mají... PROČ se dospělej chlap drží máminý sukně? Dobrovolně, nechce mamince ublížit, mámě to vyhovuje???
Jistě že řve - to nemá s majetkem nic společnýho. To je (blbě zvládnutá a blbě řešená) vzpoura proti maminčiný autoritě. Nevím... fabuluju... ale dělá to na mě dojem, že mamince dost dlouho vyhovovalo, jakýho má dobře vychovanýho, slušnýho, nepijícího a nekouřícího synka, kterej jí pomáhá (taková pýcha na vlastní "dílo" )... ne jako ti ostatní... a teď zjišťuje, že ti ostatní mají holky, žení se, vnoučata přicházejí - a u nich nic...
Možná bych mu navrhla začít ne "léčením" po skákání z mostu, ale seriózním pohovorem s odborníkem o ujasnění si sexuální orientace, protože od toho se může odrazit dál. Buď skutečně je gay a určité "potvrzení" by ho mohlo uklidnit, nebo není... a pak je na místě se ptát, proč s tím operuje. Podle mě je to jeden ze způsobů, jak mámě ublížit - a na tuhle situaci nikdo z nás nestačí.

My mu chceme nenápadně pomoci, matka je z něj skutečně zoufalá.
A proč se tedy na odborníka neobrátí matka? Nakonec ona taky potřebuje pomoc.
Jinak s "nenápadnou pomocí" asi moc nedokážete - předpokládám, že chlapec není úplně pitomej, aby vás neprokouknul... a má další důvod, aby si říkal, jak je nemožnej.

Upravil(a) helena (21. 6. 2011 8:28)

Když je gay, tak je. Mne to je jedno, matce ne. Ta to jako problém vidí.
Další důvod, proč jít k odborníkovi. Možná, že synek (konečně) našel její slabý místo a způsob, jak jí potejrat, když už se jí nedovede/nechce/neumí "zbavit".

majkafa napsal(a):

miaa, neřeš, co ti nenáleží.

Miaa, se pta jak by mohla poradit, pomoci kamaradce a jejimu synovi. Ono kdyz nekomu na nekom zalezi tak mu dany clovek ani situace ve ktere se nachazi neni lhostejna, vis?
Majkafo, vazne nekdy zasnu nad tema tvyma vytvorama, ktere se vetsinou opakuji stale dokola.

Marcio111, je to tak. Mne na nich hodně záleželo. Bylo nám s nima dobře a třeba se ona se mnou v nejhorší fáze jejich vztahů rozkamarádila, protože to vypadalo, že brojím proti jejímu synovi, když jsem psala svůj názor, co bych jak řešila, před 3-mi lety. Já ji chápala, neuměla si pomoci. Tenkrát rok vlastně nekamarádila s nikým, nikam nechodila, ponořila se do nemocí a vypadal na umření! Pro mne to byl těžký rok a těžká ztráta kamarádky. Říkala jsem si, až ji bude líp, ozve se. Taky že jo.
Je to pro mne vzácný člověk, který skutečně umí nežistně pomoci. Byla a je pro nás prostě hodně.
Často jsme u nic trávily třeba celý den, všichni..i s ním jsme si povídali, "hloupě" hrály společenské hry, nebo jeli na výlet vlakem a tak.
Ale co řval na matku před náma, tak mé dítě se ho začalo bát a od té doby u nich nebyla. Potkáváme se "venku", v kavárně. Já s ním měla normální vztah, ale jak začínal být moc drzý, třeba i na mne, tak já si to líbit nenechala a tak když jsme spolu, je konflikt. On je má jakoby rád, já se tomu už vyhýbám, mám svých starostí dost.
Taky jsem teĎ byla jediná, komu volala, když našla vzkaz, že jede skočit z mostu a snažily jsme se spolu řešit vzniklou situaci. A má i jiné, "starší" kamarádky, myslím, co je zná díl, než mne, třeba celý její život. Mne zná jen cca 10 let.

Blossom díky, přepošlu jí to.
Pro ní je to situace jak pro mne bylo, když mne dítě volalo s tím, že u nás bude spát její kamarádka, která utekla z domu! ve 14-ti, protože nebyla spokojená, rodiče se prý rozváděly atd.atd.atd..
A já taky nevěděla, co dělat! Řekla jsem ano, může u nás zůstat, přece je lepší mít doma dítě pod dohledem, než ji nechat toulat bůhví kde. A v duchu jsem si říkala, co mám dělat, jak se zachovat. Zklamat své dítě, že NE, nepomůžu spolužačce...??? Vyvolat konflikt a zamíchat se do něčeho o čem nic nevím a pod.
Pak jsem si říkala, promluvím s ní, vydindám od ní telefon na rodiče a zavolám jim, aby se nestrachovali. A už jsem viděla ty důsledky a ten konflikt. Rodiče -její mne vynadají, sociálka, policie atd. Nevěděla jsem, kam to to dítě bude chtít hrotit.
Naštěstí si to holka po hodinách trucování rozmyslela, laskavě přijmula vylekaný hovor matky a večer tedy odešla domů.
A taky jsem volala kamarádce, co mám dělat (ještě jiné) a ona neměla představu. To jsou situace, s kterýma se běžně vůbec nesetkáváme, tak nemáme zažito, jak se máme zachovat.

Haiel, má kam jít, ale bez ní se ráno ani neoblékne, jídlo neohřeje, neudělá, nevyndá z lednice.
Máma přítele má, tedy celoživotního jakoby přítele, co jim umřel otec (jeho kamarád), který je tam z povzdálí jakoby za otce. Mne třeba vadí, že když jedou na výlet...ona ho bere sebou.
On ho vždy bránil, ale už taky ne. Taky by ho vylifroval, taky mu už něco řekl... A byl to taky on, kdo mu to auto k 18-nám dal. A kluk tenkrát reagoval tak, že nechtěl modré auto, že by byl býval chtěl jiné auto a měl kecy namísto vděku. Byl to nečekaný dárek, co jen tak někdo nedostane. Pravda, ne nové, ale auto.
Vždy to vypadalo, že on drží s klukem. Už to není pravda. Aha, možná proto kluk začíná? měl pocit, že ho už nikdo? nemá rád, to nevím. U mne si to myslí, protože ho kritizuji, tedy, jen když řvě a je nevděčný a ničí mou kamarádku. Chová se fakt nemožně a už ho asi kritizuje každý v okolí.
Jediná věc, matka neumí řídit a on ji dělá řidiče, proto "dostal" to auto a dokonce dostává i na benzín, aby ji mohl vozit, kam ona potřebuje. Poslední dobou, leta ale vozil třeba svou kamarádku, s kteoru se seznamoval, nebo kámoše nebo tak. Nakonec i ty vody pro něj táhla v ruce....

Možná jsem poznamenaná svou nedávnou zkušeností a proto to teď vidím ve všem....ale nemůže to u toho syna být také nemoc - deprese?
Když jsem byla zkraje jara  s depresí v nemocnici, jedna spolupacientka se takto podobně  projevovala: Byla hádavá, vztahovačná, slovně útočná vůči svému okolí...a zároveň se cítila velmi nešťastná, osamělá, že na ni všichni kašlou...
Při psychoterapiích se to pomaloučku rozkrývalo, a i ona sama byla udivená, když najednou zjišťovala a stále jasněji viděla, že to ona sama si rozeštvává vztahy se svým okolím, to ona sama je nespravedlivě obviňuje a od sebe odhání...
U někoho ta deprese se projevuje takto útočně vůči svému okolí, a ty sebevražedné myšlenky by do toho zapadaly... na to bacha, jestli tyto sklony on má, on to fakt může dost brzo zrealizovat...

Doporučuju, aby se jeho mamka šla poradit jak k psychologovi (a tam si trochu utřídit představu o vzájemných vztazích  k synovi), tak i k psychiatrovi, který aspoň zprostředkovaně může posoudit, zda to není psychická nemoc a třeba je to kvůli těm sebevražedným sklonům i nebezpečnější, než tušíte...

Ale pokud by i psychiatr usoudil, že to bude pravděpodobně nemoc, tak pak už je zas jen na něm, jestlibude ochoten toto přijmout a nějak se léčit...