jak jsem si tady přečetl spousty názorů dle mého vztah hlavně zabíjí málo komunikace jaký to má smysl s někým být nebo žít a nemít si co říct potom je to málo tolerance a sexualní přitažlivost která časem zmizí a potom se projeví stereotyp je to možná jen můj názor ale vztah je ze začátku o sexu a lásce časem o přátelství... je ti 21 nemusí tě to trápit poznáš hodně zajímavých kluků a třeba jednoho který bude pro tebe ten pravý hodně štěstí...

Miroslav Doležal napsal(a):

jak jsem si tady přečetl spousty názorů dle mého vztah hlavně zabíjí málo komunikace jaký to má smysl s někým být nebo žít a nemít si co říct potom je to málo tolerance a sexualní přitažlivost která časem zmizí a potom se projeví stereotyp je to možná jen můj názor ale vztah je ze začátku o sexu a lásce časem o přátelství... je ti 21 nemusí tě to trápit poznáš hodně zajímavých kluků a třeba jednoho který bude pro tebe ten pravý hodně štěstí...

Není to jen tvůj názor,ale potvrzuje to i praxe našeho 25letého manželství.Nedovedu si představit žít s někým a nemít si s ním očem povídat,nebýt s ním na tzv.stejné vlně.Naproti tomu sex už dnes zcela není naší prioritou,ale těšíme se jeden na druhého a jsme spolu rádi,povídáme si,řešíme vše společně jen tak,či u vína nebo kafe,plánujem společně příjemné zážitky a řešíme i ty nepříjemné.Je to supr,když je názorů víc a je o věci s kým diskutovat.

Zdravím,
děkuji za příspěvky. Dlouho jsem tu teď nechodila. Celé léto jsem byla vydělávat v zahraničí a teď se plně soustředím na školu. Studuju posledním rokem VŠ. Ty 2 měsíce v cizině byl opravdu dobrý mezičas. Měla jsem se tam krásně, cestovala jsem, měla spousty zážitků a hlavně klid od těch dvou na začátku zmiňovaných chlapů Na ženatého jsem se vybodla téměř hned. Nepsala jsem mu, jednak bych to měla ze zahraničí drahé a pak jsem zjistila, že ani nemám potřebu mu psát a informovat ho jak se mám. Přítelovi jsem psala párkrát za týden. Po něm si mi totiž stýskalo. Po návratu jsem zůstala s přítelem. Ženatého jsem od té doby neviděla. Měl ale celkem výdrž. Psal jak rychle jsem se na něho vybodla, že to čekal ale pořád se ještě snažil mě vidět a trvalo mu to asi tak do konce října ale pak už to radši vzdal:) Jinak na přítelovu mlčenlivost si nějak začínám zvykat. Jednou jsem byla dokonce vděčná za to že moc nekomunikuje. Byla jsem s kamarádkou a jejím přítelem na pivo a ten její přítel pořád žvanil a pořád něco řešil, že jsem uvažovala čím bych mu tu hubu zacpala a hlavou mi proběhlo: ještě že ten můj nemluví Tak jsem teď se svým přítelem, nikam nechodím, sedím doma, píšu bakalářku a učím se:)