bedruno, já většinu návštěv absolvuju sama, např. na odběry krve, UTZ není důvod aby tam trávil čas partner, který je dost časově vytížený... Jediné, kdy opravdu trvám na jeho přítomnosti, je, když se dělá nějaké vážnější rozhodnutí, jako třeba jestli už jít do IVF apod, v takovém případě chci, aby slova lékaře slyšel i někdo další, než já.

Bedruno, my jsme to měli takto: na úvodní konzultaci nám rovnou doktor řekl, ať přijdeme oba - raději mluví s celým párem. Pak jsme absolvovali nějaká vyšetření a pro výsledky jsme si taky byli spolu, tam nám vysvětlil, jak na tom jsme. Pak na další vyšetření, ultrazvuky atd. jsem si chodila sama, protože jak píše Popi, manžel toho má v práci dost a neviděla jsem důvod ho tam tahat.

Potom byl manžel zase až u IVF - vezl mě na OPU (po narkoze mě vezl domů), tam stejně musel odevzdat spermie, a vezl mě domů i po transferu - to jsem si chtěla pro jistotu jít hned lehnout a my dojížděli do centra cca. 50 km. Hlavně teda na transfer vřele doporučuju, aby u toho manžel byl, oni vám ty embryjka ukážou a třeba pro nás to byl celkem doják

Poradila bych ti hlavně na to jít citlivě: nenutit, pokud to není nutné, ale nenech to dospět do takové situace, že by to celé "těhotnění" bylo jaksi jen tvůj problém a něco, co si zařídíš sama. Pokud ty návštěvy špatně snáší, snažila bych se ho z nich vynechat, ale zároveň ho udržet jako součást celého procesu - třeba tím, že se o tom budete bavit doma, že se ho zeptáš na jeho názor a tak...doufám, že mě chápeš. Mám pocit, že některé holky si prostě jedou po vlastní ose, jako by to otěhotnění byl jejich problém, a pak se to může hodně vymstít, když se třeba povede otěhotnět a chlap má problém se s tím vyrovnat, těšit se na dítě, pochopit, co to pro tu holku znamená atak...to si říkám, že kdyby ten chlap od začátku pořádně viděl, co to všechno zahrnovalo a jak to bylo těžký, tak by se třeba choval líp.

Každopádně přeju hodně štěstí a ať vám to dopadne tak dobře jako nám