Oznámení

15. října : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení!

15. října : Různé životní příběhy, trápení i radosti a starosti žen si s námi můžete pročítat v našem magazínu.

29. září : Uvařme si spolu dietní květákové kari.

#51 19. 6. 2011 20:48

sahleb
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: MIMO CESKO
Registrovaný: 14. 5. 2008
Příspěvky: 5109

Re: Deprese a její zvládání

Vilemína napsal(a):

Psychologa jsem vyhledala před rokem. Absolvovala jsem pět sezení a bylo to jako si povídat s plyšákem - tedy naprosto k ničemu, na druhou stranu mi to neublížilo. Byl to tedy psycholog na pojišťovnu, platit za psychologa odmítám. Můj psychiatr mi pořád připomíná, že by pro mě byla vhodná psychoterapie atd., já se vždy jen usměju a řeknu mu, že to už jsem zkusila a výsledek žádný.

Možná si řeknete, že jsem pořád ve stejných srač.kách. Ale já se za poslední rok, rok a půl hodně zlepšila. Našla jsem si z vlastní iniciativy partnera, začala jsem doučovat, tím jsem si vydělala slušné peníze, část si šetřím, mám z těch našetřených peněz neuvěřitelnou radost, taky se mi zlepšil spánek (dříve jsem spala běžně 15 hodin denně, dnes tak 8-10 hodin), fakt se to nedá srovnávat. Snažím se, jen nechodím k psychologovi, to je vše.

Vilemino, ja to vidim velmi pozitivne. Drzim ti nadale palce.

Ja jsem chodila delsi dobu na terapii, pred lety a taky jsem mela pocit ze si povidam s plysakem. Tak jsem to vzdala.


Kultura je založena na tom, co se od lidí vyžaduje, ne na tom, co se jim poskytuje.

ANTOINE DE SAINT-EXUPÉRY

Není tady

 

#52 19. 6. 2011 20:54

Blossom
Host

Re: Deprese a její zvládání

Wiki napsal(a):

Ametyst - vzpomněla jsem si na tebe nedávno.. smile
dcera dělala přijímačky na vš a do všeobecných testů jim dali otázku: jakou barvu má ametyst ? big_smile

Držím tobě, i ostatním palce a přeji mnoho síly do práce na svém spokojeném životě.

Nerozumím depresi sama, ale mám kolegy a přátele, kteří jsou takto diagnostikováni. každý to prožívá úplně jinak. Je to trašně individuální, proto je mi jasné, že co pomůže jednomu, nemusí pomoci druhému. Je mi jasné taky, že to jde jaksi mimovolně, mimo snahu a vůli. Myslím, že bych na to šla způsobem jakéhosi chanelingu, duchovně.. - inklinuji k tomuto způsobu života, prosba o vyšší vedení apod.  ale je mi jasné, že ne každý.
Myslím, že právě to sebevědomí lze tímto způsobem poléčit. Ale co ti budu, takové chytré babě s přehledem, povídat.. smile
Přeju hodně psychické statečnosti hjarta

Toto, co píše Wiki, mě oslovilo.
Protože ve chvílích, kdy jsem se už cítila blbě, a ještě nevěděla proč ( ještě jsem netušila, že mě postihla nemoc deprese) jsem se taky pokoušela jít touto cestou: Obklopila jsem se knížkami typu Tajemství, Čtyři dohody apod., které mě vždycky dřív oslovovaly. Snažila jsem se v nich neustále číst, dokonce jsem si některé pasáže četla i nahlas. Bylo mi však přesto stále hůř.
Když jsem pak ztratila spánek a mohla spát cca jen 2 hodiny denně a byla jsem z toho hotová, tak jsem se celé noci modlila jedinou modlitbu, kterou znám - Otčenáš. Prosila jsem vyšší síly, ať mě pomohou. Dokonce jsem jednou se za své uzdravení modlila vkleče v jednom liduprázdném kostele.
Troufám si tvrdit, že jsem vyčerpala všechny možnosti duchovní cesty pro uzdravení, které mě napadly.
Ale mě to nepomohlo vůbec. Pomohly až léky, psychoterapie, a taky hodně pobyt v nemocnici= změna prostředí. A teď jsem už schopná si zas třeba z těch duchovních knížek něco skutečně brát. Ale v akutní fázi mi to prostě nešlo, ani trochu. Duše mě neposlouchala, i když rozum se snažil.

 

#53 19. 6. 2011 21:01

Selima
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: už Bratislava
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 38606

Re: Deprese a její zvládání

Ivana napsal(a):

Já si myslím, že psychoterapie je dobrá, pokud se odhalí příčina deprese. Tam je možno pracovat na psychice pacienta, rozebrat příčinu, naučit se ji zvládat. Jakmile jde o endogenní depresi, tedy tzv. bez příčiny, tam není moc co s psychologem řešit. To, že je člověk smutný, malátný, má sebevražedné myšlenky, není schopen cokoli dělat, na cokoli se soustředit, to jsou projevy nemoci a většina depresivních lidí to jako projevy nemoci vnímá. Ale neumí je zvládnout vůlí. Je to jako by někdo chtěl zvládnout vůlí cukrovku. To prostě nelze. Endogenní deprese je způsobena chemickou nerovnováhou v mozku, nedostatkem serotoninu a zatím nikdo nepřišel na to, proč se to někomu přihodí.

Cukrovku druhého typu je možné minimálne dostať pod kontrolu (bez pichania inzulínu a s minimom liekov) diétou a PSYCHICKOU POHODOU. Keď teta zmenila diabetologičku, tá nová jej konečne!!!! priznala, že konkrétne u nej má na skákanie hladiny cukur väčší vplyv stres ako spôsob stravovania. stolt A dodržiavanie diéty JE samozrejme o vôli... Iná vec je, že existuje cukrovka 1. typu, kde vôľa veľmi nepomôže k vyliečeniu, skôr k tomu zmieriť sa a naučiť sa s ňou žiť wink - čo tiež nie je na zahodenie.


V 21. storočí je utrpenie povolené, ale už nie povinné.
Brita

Není tady

 

#54 19. 6. 2011 21:06

Blossom
Host

Re: Deprese a její zvládání

Ještě bych chtěla podotknout jednu věc: Antidepresiva se mají brát ještě tak půl roku po odeznění příznaků. Takže já předpokládám, že na podzim je, po poradě s doktorem, začnu pozvolna vysazovat.
Že mi léky zároveň pokryjí dobu mých životních změn a že až se v nových podmínkách usadím, tak léky pomalu přestanu brát.
Protože moje deprese byla vysloveně reaktivní, doufám a věřím, že je už pak nebudu nikdy potřebovat. Ale děkuju moderní medicíně za ně... godlike godlike godlike Myslím, že bez nich by to u mě nešlo.

Mimochodem: i s antidepresivy mám nadále emoce. Vlastně jen ty kladné - raduju se ze života velmi podobně jako dřív. Ale pocit smutku, beznaděje, úzkosti jsem už několik měsíců vůbec neměla (od té doby, co mi AD zabraly).
Jen u těch radostí vnímám, že ty vrcholové emoce jsou jaksi lehce zploštělé: necítím u něčeho OBROVSKOU radost, ale "jen" radost. Ale třeba teď jsem měla týden relaxačně-cestovací dovolené, a radost z lenošení u vody, stejně tak z krásných hradů a zámků, tam zas byla. smile

 

#55 19. 6. 2011 22:17

Vilemína
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 12. 4. 2008
Příspěvky: 1971

Re: Deprese a její zvládání

sandra napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Majkafo a ostatní, za své neúspěchy se fackuju na tvář. Je to hloupé, avšak velmi úlevné. Často se fackuju v souvislosti se školou. Někdy se to snažím překonat, tak jsem dvě hodiny v silném napětí, pak mi rupnou nervy a já si naliskám a vše ze mě spadne. Fackuju se jen na tvář, snažím se pořádně, takže to bolí, ale to je právě ono. Když je mi zle, tak plánuju, že se v případě, když neudělám státnice, zfackuju se tak, že mě nepozná vlastní matka. Udělala bych to tak, že bych si vzala vařečku a mlátila bych se po celém těle hodně dlouho.

Vil, každý zažijeme ve svém životě neúspěchy...já jich mám za poslední měsíc x, ale raději jdu ten vztek vyběhat, než se fackovat.Prostě si najdi náhradní řešení, než si ubližovat. A začni s tím co nejdříve. Když máš přítele, tak asi za čas budete plánovat děti...jak by se ony na tohle dívaly? Jak bys je "trestala" za jejich neúspěchy, průšvihy, atd?

Neúspěch druhých mi zase tolik nevadí, v tom jsem shovívavá. Nadměrně prožívám neúspěch sebe, resp. vše si stáhnu na sebe a beru to tak, že za to můžu já.

Není tady

 

#56 20. 6. 2011 10:42

Ivana
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 19. 1. 2006
Příspěvky: 3806

Re: Deprese a její zvládání

Vileméno, mně přijde, že tvoje sebetrestání není ani tak projev deprese, jako velmi nízkého sebevědomí a s tím spojených nepřiměřeně vysokých nároků, které na sebe kladeš. Tohle je možná to, co bys měla řešit u psychologa. Je to svého druhu sebepoškozování, sice se neřežeš, ale "jen" fackuješ. Každý člověk někdy v něčem neuspěje, někdy shodou okolností a někdy vysloveně svojí vinou, někdy mixem obojího. Nikdy to ale není důvodem k tomu, aby se za neúspěch trestal. Naopak se má poučit z chyb a jít dál, je to prostě jen životní lekce.

Není tady

 

#57 20. 6. 2011 11:28

Blossom
Host

Re: Deprese a její zvládání

Možná, že to se sebepoškozováním může být ještě jinak....
Já jsem asi týden před odjezdem do nemocnice, šíleně nevyspalá, vyčerpaná, začla na duši pociťovat takovou trýzeň, že jsem se kousala bolestivě do ruky - abych tou fyzickou bolestí aspoň na chvíli odvedla pozornost od té bolesti a trýzně duše.
Prostě - a fyzická bolest byla v porovnání s bolestí psychickou vlastně chvilkovou úlevou, ničím jiným už tehdy mi nešlo tu duševní trýzeň přehlušit...
A začla jsem pocitovat i obrovské až agresivní napětí v sobě, které bylo třeba vybít - tak jsem třeba venku lopatou prudce přehazovala nesmyslně sníh, nebo jsem jednou roztrhla povlečení a jindy zas vší silou rozbila skleničku...

Je to hrozný pocit, když sami sebe v roli jakéhosi pozorovatele vnímáte, jak se zblázňujete...
Uvědomujete si, že se chováte víc a víc nenormálně, že vás nějaká vnitřní síla nutí si ubližovat, že toužíte nežít, ale že to nedovedete a nemůžete vůli ovládnout...
Pro mě byl tento stav hraniční, a tak jsem si sama přála odjet do nemocnice. Vnímala jsem, že psychicky nechtěně týrám  své okolí a že sama sobě se stávám nebezpečnou...že je třeba s tím okamžitě něco dělat, vyhledat pomoc.
Odjet do nemocnice bylo tím nejlepším, co jsem mohla udělat pro sebe i pro mé blízké....

 

#58 20. 6. 2011 12:38

Wiki
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 19. 5. 2006
Příspěvky: 3988

Re: Deprese a její zvládání

Blossom napsal(a):

Wiki napsal(a):

Ametyst - vzpomněla jsem si na tebe nedávno.. smile
dcera dělala přijímačky na vš a do všeobecných testů jim dali otázku: jakou barvu má ametyst ? big_smile

Držím tobě, i ostatním palce a přeji mnoho síly do práce na svém spokojeném životě.

Nerozumím depresi sama, ale mám kolegy a přátele, kteří jsou takto diagnostikováni. každý to prožívá úplně jinak. Je to trašně individuální, proto je mi jasné, že co pomůže jednomu, nemusí pomoci druhému. Je mi jasné taky, že to jde jaksi mimovolně, mimo snahu a vůli. Myslím, že bych na to šla způsobem jakéhosi chanelingu, duchovně.. - inklinuji k tomuto způsobu života, prosba o vyšší vedení apod.  ale je mi jasné, že ne každý.
Myslím, že právě to sebevědomí lze tímto způsobem poléčit. Ale co ti budu, takové chytré babě s přehledem, povídat.. smile
Přeju hodně psychické statečnosti hjarta

Toto, co píše Wiki, mě oslovilo.
Protože ve chvílích, kdy jsem se už cítila blbě, a ještě nevěděla proč ( ještě jsem netušila, že mě postihla nemoc deprese) jsem se taky pokoušela jít touto cestou: Obklopila jsem se knížkami typu Tajemství, Čtyři dohody apod., které mě vždycky dřív oslovovaly. Snažila jsem se v nich neustále číst, dokonce jsem si některé pasáže četla i nahlas. Bylo mi však přesto stále hůř.
Když jsem pak ztratila spánek a mohla spát cca jen 2 hodiny denně a byla jsem z toho hotová, tak jsem se celé noci modlila jedinou modlitbu, kterou znám - Otčenáš. Prosila jsem vyšší síly, ať mě pomohou. Dokonce jsem jednou se za své uzdravení modlila vkleče v jednom liduprázdném kostele.
Troufám si tvrdit, že jsem vyčerpala všechny možnosti duchovní cesty pro uzdravení, které mě napadly.
Ale mě to nepomohlo vůbec. Pomohly až léky, psychoterapie, a taky hodně pobyt v nemocnici= změna prostředí. A teď jsem už schopná si zas třeba z těch duchovních knížek něco skutečně brát. Ale v akutní fázi mi to prostě nešlo, ani trochu. Duše mě neposlouchala, i když rozum se snažil.

Jo, rozumím, Bloss smile
Myslím, že se tady nenajde nikdo, kdo by v nouzi nejvyšší toho svého pánbíčka neoslovil. By´t tajně a potmě.
Ale kápla jsi přesně na to, že to třeba "nefunguje|", a co s tím, když to nefunguje. A proč to nefunguje. Načetla jsem toho mraky, vyslechla taktéž, a potýkám se s tím léta, ale musím říct, že stejně jedu podle asi jen 2 návodů a tak tří knížek. Ty se mi dostaly až do morku kostí. big_smile . Vnímáno podle emocí.
Narážím na přesně to samé (je te´d jedno v jaké situaci), ale neříkám, že jsem vyčerpala všechny možnosti, ale říkám si, že to dělám blbě. A jsem si tím jista, protože jsem se sama přesvědčila, že to funguje.  Je to složitější, vím, že musím být naladěná na stejnou frekvenci, plně soustředěná, žíít tím problémem, přičemž na něm nelpět, ale milovat ho..roll  a hlavně musím 100% v to věřit atd. A to je obrovsky těžký úkol. Teda alespoń pro mě. Je to , myslím, celoživotní náplń, vyloženě životní styl.
Ale nevím, jestli to sem patří - i když jasně že patří - jak kdo. Ale pokud jsi to takto řešila (či pokoušela se), tak to sem patří bez debat. smile

A ještě - když se do toho pokouším vžít, tak fakt netuším, jakou asi chut´a má člověk v depresi, jakou sílu soustředění a sílu rozhodnutí a přesvědčení. Nebo jaké je v té chvíli vůbec  schopen. Někdy se nedokážu zkoncentrovat ani za "normálu".

Je to asi možné, až v určité fázi, myslím, že to zrovna píšeš, až to trochu srovná chemie..Nevím.

Upravil(a) Wiki (20. 6. 2011 12:43)

Není tady

 

#59 20. 6. 2011 12:46

Vladena
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 15. 12. 2007
Příspěvky: 1732

Re: Deprese a její zvládání

Vilemíno, jsem laik, a proto možná má otázka. Nebyla jsi v dětství tělesně trestaná? Třeba jsi něco provedla a nářez od matky vlastně přerušilo zlo, následovalo uklidnění a zlobivá holčička se proměnila ve sluníčko. Možná ten pocit proměny jsi si donesla do dospělosti.

Není tady

 

#60 20. 6. 2011 16:40

Pitunie
♥♥-----
Registrovaný: 26. 4. 2011
Příspěvky: 79

Re: Deprese a její zvládání

Majkafo a ostatní, za své neúspěchy se fackuju na tvář. Je to hloupé, avšak velmi úlevné. Často se fackuju v souvislosti se školou.

Pokud se můžu připojit s názorem. Fackování sama sebe znám. Dělala jsem to před zrcadlem a trestala jsem se většinou , když jsem něco nezvládla. Jsem přesvědčena že taková deprese má několik vlivů a jedním z nich je to že nemáš ráda sebe sama , tak jako jsem to měla já. Antidepresiva pocituji jako berličky najít sílu pracovat na sobě - nikoliv spoléhat na ně jako jediný prostředek . Nezatracovala bych ani psychoterapii , třeba budeš muset hledat déle, co ti sedne ale nevzávej to .
Držím palce .........je to cesta dlouhá ale i já věřím že na konci je světlo .smile


"Nepřítel může ublížit nepříteli a člověk, který nenávidí, může zranit druhého člověka, ale vlastní mysl může člověku ublížit mnohem více, pokud je špatně zaměřena."     
citát z Budhova učení

Není tady

 

#61 20. 6. 2011 18:47

Arcanum
♥♥♥♥♥♥-
Místo: Na druhem brehu a tady
Registrovaný: 24. 5. 2011
Příspěvky: 3279

Re: Deprese a její zvládání

Par postrehu. smile

Pocit bezmocnosti zpusobuje ztratu vule.
A kdo nema vuli a mozna ji nikdy ani ve skutecnosti nemel -neprozival,ten neni schopen respektovat vuli jinych.Dostava se do frustrujicich pocitu a jeste dale.
Silna vule je opakem bezmocnosti. 
Nelaska k sobe (ktera vznikla na zaklade mnoha faktoru) ,zpusobuje nelasku k druhym i k okolnimu svetu. Zarodek pro depresi.
Nizke sebevedomi souvisici s nelaskou k sobe ,se ztratou vlastni ceny. Zarodkem pro depresi.
Tohle a nejen tohle odbourava vuli cloveka a tedy silu zvolit jiny smer pro prozivani zivota.


  Kde sidli strach ,tam neni misto pro soucit,
protoze strach je postaveny na nelasce a odporu.
Nemame strach kdyz nekoho a neco milujeme,
mame strach pouze kdyz nemilujeme.   

Není tady

 

#62 20. 6. 2011 19:33

DarkAngel
♥♥♥♥♥♥-
Místo: klášter sester karmelitánek
Registrovaný: 6. 9. 2006
Příspěvky: 2892

Re: Deprese a její zvládání

Arcanum napsal(a):

Nizke sebevedomi souvisici s nelaskou k sobe ,se ztratou vlastni ceny. Zarodkem pro depresi.

Čistě teoreticky ano smile


Chtěly jste světici, tak prosím, jsem zde! Ale měly by jste vědět, že se mi to, co dělám, dost  hnusí...

Není tady

 

#63 20. 6. 2011 21:22

Arcanum
♥♥♥♥♥♥-
Místo: Na druhem brehu a tady
Registrovaný: 24. 5. 2011
Příspěvky: 3279

Re: Deprese a její zvládání

DarkAngel napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Nizke sebevedomi souvisici s nelaskou k sobe ,se ztratou vlastni ceny. Zarodkem pro depresi.

Čistě teoreticky ano smile

Teoreticky to tak vnimas? smile


  Kde sidli strach ,tam neni misto pro soucit,
protoze strach je postaveny na nelasce a odporu.
Nemame strach kdyz nekoho a neco milujeme,
mame strach pouze kdyz nemilujeme.   

Není tady

 

#64 20. 6. 2011 21:32

Blossom
Host

Re: Deprese a její zvládání

Nízké sebevědomí a neláska k sobě můžou být podpůrné faktory pro vznik deprese.

Ale pozor - ani když máte zdravou sebedůvěru a jste sami se sebou celoživotně v souladu, neznamená to, že nemůžete depresi dostat.
Já jsem se sebedůvěrou neměla snad nikdy problém a myslím, že jsem sama se sebou vyrovnaná, a přesto mě deprese postihla.

 

#65 20. 6. 2011 21:44

Arcanum
♥♥♥♥♥♥-
Místo: Na druhem brehu a tady
Registrovaný: 24. 5. 2011
Příspěvky: 3279

Re: Deprese a její zvládání

Ale pozor- clovek si casto neuvedomuje, ze to co si mysli neni to co zije ve svem vnitrnim svete.
Nesoulad je mu neviditelny. Je to neco jako namlouvani si neceho navzdory tomu ze skutecnost je jina a neuvedomela. smile


  Kde sidli strach ,tam neni misto pro soucit,
protoze strach je postaveny na nelasce a odporu.
Nemame strach kdyz nekoho a neco milujeme,
mame strach pouze kdyz nemilujeme.   

Není tady

 

#66 20. 6. 2011 22:59

Vilemína
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 12. 4. 2008
Příspěvky: 1971

Re: Deprese a její zvládání

Ivana napsal(a):

Vileméno, mně přijde, že tvoje sebetrestání není ani tak projev deprese, jako velmi nízkého sebevědomí a s tím spojených nepřiměřeně vysokých nároků, které na sebe kladeš. Tohle je možná to, co bys měla řešit u psychologa. Je to svého druhu sebepoškozování, sice se neřežeš, ale "jen" fackuješ. Každý člověk někdy v něčem neuspěje, někdy shodou okolností a někdy vysloveně svojí vinou, někdy mixem obojího. Nikdy to ale není důvodem k tomu, aby se za neúspěch trestal. Naopak se má poučit z chyb a jít dál, je to prostě jen životní lekce.

Mám nízké sebevědomí, s tím jsem se asi už narodila. Nebo spíše mě okolo všichni kritizovali. Vyvrcholilo to na základce na druhém stupni, kde mě psychicky šikanovali. Rázem jsem neměla nízké sebevědomí, ale nulové, až mínusové sebevědomí. Všichni mi pořád říkali (doma v takové míře samozřejmě ne), jak jsem hrozná, cokoliv jsem udělala, bylo to špatně. Vytvořila jsem si o sobě zápo*ný obrázek a říkala si a někdy si to taky říkám i teď, že jsem se snad ani neměla narodit. Jednu dobu jsem proklínala mamku, že mě měla. Ona totiž nejprve děti nechtěla, pro děti se rozhodla náhle, až na ni přišly mateřské pudy, což bylo v 28-ti letech.
Fackovat jsem se začala až po maturitě, to už ale deprese plíživě přicházela a hlásila se o své právo. Myslím, že fackování souvisí s depresí.

Není tady

 

#67 20. 6. 2011 23:03

Vilemína
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 12. 4. 2008
Příspěvky: 1971

Re: Deprese a její zvládání

Blossom napsal(a):

Možná, že to se sebepoškozováním může být ještě jinak....
Já jsem asi týden před odjezdem do nemocnice, šíleně nevyspalá, vyčerpaná, začla na duši pociťovat takovou trýzeň, že jsem se kousala bolestivě do ruky - abych tou fyzickou bolestí aspoň na chvíli odvedla pozornost od té bolesti a trýzně duše.
Prostě - a fyzická bolest byla v porovnání s bolestí psychickou vlastně chvilkovou úlevou, ničím jiným už tehdy mi nešlo tu duševní trýzeň přehlušit...
A začla jsem pocitovat i obrovské až agresivní napětí v sobě, které bylo třeba vybít - tak jsem třeba venku lopatou prudce přehazovala nesmyslně sníh, nebo jsem jednou roztrhla povlečení a jindy zas vší silou rozbila skleničku...

Je to hrozný pocit, když sami sebe v roli jakéhosi pozorovatele vnímáte, jak se zblázňujete... Uvědomujete si, že se chováte víc a víc nenormálně, že vás nějaká vnitřní síla nutí si ubližovat, že toužíte nežít, ale že to nedovedete a nemůžete vůli ovládnout...
Pro mě byl tento stav hraniční, a tak jsem si sama přála odjet do nemocnice. Vnímala jsem, že psychicky nechtěně týrám  své okolí a že sama sobě se stávám nebezpečnou...že je třeba s tím okamžitě něco dělat, vyhledat pomoc.
Odjet do nemocnice bylo tím nejlepším, co jsem mohla udělat pro sebe i pro mé blízké....

Já se někdy sama sebe až bojím. Kolikrát musím dávat sakra bacha, abych nevběhla pod auto. Tento týden mě čekají dvě zkoušky - z psychologie a dětské lit., zvlášť dětská lit. je jedna z těžších zkoušek, moc se toho bojím. To zase bude těžká krize, až budu vycházet ze zkoušky, tedy v případě, že to neudělám, to budu mít tendenci skočit pod auto, příp. si hned nafackovat, budu to muset holt vydržet domů, od školy je to zhruba půl hodiny jízdy šalinou. Dokonce se mi několikrát stalo, že jsem si myslela, že jsem neudělala zkoušku či kolokvium (psal se test), tak jsem si doma nafackovala a pak za dva dny zjistila, že jsem test napsala.

Není tady

 

#68 20. 6. 2011 23:05

Vilemína
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 12. 4. 2008
Příspěvky: 1971

Re: Deprese a její zvládání

Vladena napsal(a):

Vilemíno, jsem laik, a proto možná má otázka. Nebyla jsi v dětství tělesně trestaná? Třeba jsi něco provedla a nářez od matky vlastně přerušilo zlo, následovalo uklidnění a zlobivá holčička se proměnila ve sluníčko. Možná ten pocit proměny jsi si donesla do dospělosti.

V žádném případě jsem nebyla týrané dítě! Bita jsem byla velmi zřídka a vždy k tomu byl důvod!

Není tady

 

#69 20. 6. 2011 23:08

Vilemína
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 12. 4. 2008
Příspěvky: 1971

Re: Deprese a její zvládání

Pitunie napsal(a):

Majkafo a ostatní, za své neúspěchy se fackuju na tvář. Je to hloupé, avšak velmi úlevné. Často se fackuju v souvislosti se školou.

Pokud se můžu připojit s názorem. Fackování sama sebe znám. Dělala jsem to před zrcadlem a trestala jsem se většinou , když jsem něco nezvládla. Jsem přesvědčena že taková deprese má několik vlivů a jedním z nich je to že nemáš ráda sebe sama , tak jako jsem to měla já. Antidepresiva pocituji jako berličky najít sílu pracovat na sobě - nikoliv spoléhat na ně jako jediný prostředek . Nezatracovala bych ani psychoterapii , třeba budeš muset hledat déle, co ti sedne ale nevzávej to .
Držím palce .........je to cesta dlouhá ale i já věřím že na konci je světlo .smile

Tak před zrcadlem to nedělám. Ale před rodinnými příslušníky občas ano, zvlášť před bratrem nemám v tomto ohledu žádné zábrany. Minule jsem se fackovala v takovém zvláštním rozestupu, prý jsem vypadala jako zápasník sumo big_smile. Většinou fackování doprovází slova jako seš kráva, ty krávo jedna atd. A poslední dobou se biju pěstí do tváře, samotné fackování mi přestává stačit.

Není tady

 

#70 20. 6. 2011 23:10

Vilemína
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 12. 4. 2008
Příspěvky: 1971

Re: Deprese a její zvládání

Arcanum napsal(a):

Par postrehu. smile

Pocit bezmocnosti zpusobuje ztratu vule.
A kdo nema vuli a mozna ji nikdy ani ve skutecnosti nemel -neprozival,ten neni schopen respektovat vuli jinych.Dostava se do frustrujicich pocitu a jeste dale.
Silna vule je opakem bezmocnosti. 
Nelaska k sobe (ktera vznikla na zaklade mnoha faktoru) ,zpusobuje nelasku k druhym i k okolnimu svetu. Zarodek pro depresi.
Nizke sebevedomi souvisici s nelaskou k sobe ,se ztratou vlastni ceny. Zarodkem pro depresi.
Tohle a nejen tohle odbourava vuli cloveka a tedy silu zvolit jiny smer pro prozivani zivota.

S tučně vyznačeným si dovolím nesouhlasit. Ač se sama nemám ráda, tak velmi miluju svého přítele.

Není tady

 

#71 20. 6. 2011 23:25

majkafa
Host

Re: Deprese a její zvládání

Blossom napsal(a):

Možná, že to se sebepoškozováním může být ještě jinak....
Já jsem asi týden před odjezdem do nemocnice, šíleně nevyspalá, vyčerpaná, začla na duši pociťovat takovou trýzeň, že jsem se kousala bolestivě do ruky - abych tou fyzickou bolestí aspoň na chvíli odvedla pozornost od té bolesti a trýzně duše.
Prostě - a fyzická bolest byla v porovnání s bolestí psychickou vlastně chvilkovou úlevou, ničím jiným už tehdy mi nešlo tu duševní trýzeň přehlušit...
A začla jsem pocitovat i obrovské až agresivní napětí v sobě, které bylo třeba vybít - tak jsem třeba venku lopatou prudce přehazovala nesmyslně sníh, nebo jsem jednou roztrhla povlečení a jindy zas vší silou rozbila skleničku...

Je to hrozný pocit, když sami sebe v roli jakéhosi pozorovatele vnímáte, jak se zblázňujete...
Uvědomujete si, že se chováte víc a víc nenormálně, že vás nějaká vnitřní síla nutí si ubližovat, že toužíte nežít, ale že to nedovedete a nemůžete vůli ovládnout...
Pro mě byl tento stav hraniční, a tak jsem si sama přála odjet do nemocnice. Vnímala jsem, že psychicky nechtěně týrám  své okolí a že sama sobě se stávám nebezpečnou...že je třeba s tím okamžitě něco dělat, vyhledat pomoc.
Odjet do nemocnice bylo tím nejlepším, co jsem mohla udělat pro sebe i pro mé blízké....

Když jsem to četla - jako bych to psala já.
I jsem se kousala do rukou a štípala a fackovala...
Na nádraží při cestě do práce a z práce jsem si stoupala na druhou stranu nástupiště, abych neskočila pod přijíždějící vlak, aby to bylo víc kroků a třeba to nestihla,kdyby mi v hlavě totálně ruplo...

 

#72 21. 6. 2011 0:52

Selima
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: už Bratislava
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 38606

Re: Deprese a její zvládání

Arcanum napsal(a):

Ale pozor- clovek si casto neuvedomuje, ze to co si mysli neni to co zije ve svem vnitrnim svete.
Nesoulad je mu neviditelny. Je to neco jako namlouvani si neceho navzdory tomu ze skutecnost je jina a neuvedomela. smile

Mierne zjednodušujúce. Myslím, že len idioti o sebe nikdy nezapochybovali. Čiže potom to stojí: idiocia - versus depresia.

Upravil(a) Selima (21. 6. 2011 0:54)


V 21. storočí je utrpenie povolené, ale už nie povinné.
Brita

Není tady

 

#73 21. 6. 2011 7:12

Vladena
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 15. 12. 2007
Příspěvky: 1732

Re: Deprese a její zvládání

Vilemína napsal(a):

Pitunie napsal(a):

Majkafo a ostatní, za své neúspěchy se fackuju na tvář. Je to hloupé, avšak velmi úlevné. Často se fackuju v souvislosti se školou.

Pokud se můžu připojit s názorem. Fackování sama sebe znám. Dělala jsem to před zrcadlem a trestala jsem se většinou , když jsem něco nezvládla. Jsem přesvědčena že taková deprese má několik vlivů a jedním z nich je to že nemáš ráda sebe sama , tak jako jsem to měla já. Antidepresiva pocituji jako berličky najít sílu pracovat na sobě - nikoliv spoléhat na ně jako jediný prostředek . Nezatracovala bych ani psychoterapii , třeba budeš muset hledat déle, co ti sedne ale nevzávej to .
Držím palce .........je to cesta dlouhá ale i já věřím že na konci je světlo .smile

Tak před zrcadlem to nedělám. Ale před rodinnými příslušníky občas ano, zvlášť před bratrem nemám v tomto ohledu žádné zábrany. Minule jsem se fackovala v takovém zvláštním rozestupu, prý jsem vypadala jako zápasník sumo big_smile. Většinou fackování doprovází slova jako seš kráva, ty krávo jedna atd. A poslední dobou se biju pěstí do tváře, samotné fackování mi přestává stačit.

Vilemíno, zkusila si strčit obličej do studené vody nebo si prostě polít hlavu vodou? Možná, že by to zabralo místo facek. Jednou se mi kluk vztekal až modral a dostal porci vody, od té doby klid.

Není tady

 

#74 21. 6. 2011 7:53

Vilemína
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 12. 4. 2008
Příspěvky: 1971

Re: Deprese a její zvládání

Vladena napsal(a):

Vilemíno, zkusila si strčit obličej do studené vody nebo si prostě polít hlavu vodou? Možná, že by to zabralo místo facek. Jednou se mi kluk vztekal až modral a dostal porci vody, od té doby klid.

Ne, nezkusila a asi to ani nebudu zkoušet, páč jsem toho názoru, že by ze mě stejně vztek "nesjel", mně pomáhá jen nafackování.

Není tady

 

#75 21. 6. 2011 9:13

Arcanum
♥♥♥♥♥♥-
Místo: Na druhem brehu a tady
Registrovaný: 24. 5. 2011
Příspěvky: 3279

Re: Deprese a její zvládání

Vilemína napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Par postrehu. smile

Pocit bezmocnosti zpusobuje ztratu vule.
A kdo nema vuli a mozna ji nikdy ani ve skutecnosti nemel -neprozival,ten neni schopen respektovat vuli jinych.Dostava se do frustrujicich pocitu a jeste dale.
Silna vule je opakem bezmocnosti. 
Nelaska k sobe (ktera vznikla na zaklade mnoha faktoru) ,zpusobuje nelasku k druhym i k okolnimu svetu. Zarodek pro depresi.
Nizke sebevedomi souvisici s nelaskou k sobe ,se ztratou vlastni ceny. Zarodkem pro depresi.
Tohle a nejen tohle odbourava vuli cloveka a tedy silu zvolit jiny smer pro prozivani zivota.

S tučně vyznačeným si dovolím nesouhlasit. Ač se sama nemám ráda, tak velmi miluju svého přítele.

Ano Vilemino,nemluvim tady o jednoznacne danych vecech bez rozdilu. smile Neboli jinak receno o necem co plati vzdy vsude a pro kazdeho. wink

Kazdy clovek sam za sebe muze prijit na to jak to ma ci nema. Tady se hodi par postrehu a bud se v tom ti co maji,meli depresi rozpoznaji nebo ne.

Vilemino jeste dodam ze milovat a milovat neni vzdy totez. smile  To neznamena ze mluvim o Tobe,to znamena ze mluvim o svem poznani ze to neni vzdy totez. smile

Jeste bych rada dodala ,ze nekteri ti co nemiluji sebe ,mohou sice milovat,nebo "milovat" nekoho,to vsak nemeni nic na tom, ze se v okoli vyskytuje nebo muze vyskytovat nekdo dalsi,nebo nekdo jiny koho nemaji radi a nebo radi nemeli. Nekdo ke komu nekdy citili-citi treba zast,nelibost,zlost,nenavist,pohrdani a jine.

Znam zenu ,ktera se nema rada. Velice lpi na svem manzelovi a tvrdi ze ho k smrti miluje,ale nedava mu svobodu-dusi ho svoji pokrivenou laskou. Ve sve pozici sebenelasky hledi na okolni svet a na lidi v nem zijici v jeji blizkosti casto se zlobou az nelaskou.
Vubec si vsak neuvedomuje ze si tim prilis skodi. Protoze uvedomit si to a najit jiny smer je skutecne to nejtezsi. smile

Ale Vilemino,je to jen priklad. wink pojici se k vete na kterou jsi zareagovala. smile
Neznamena to vseobecnou platnost ale muj postreh.


  Kde sidli strach ,tam neni misto pro soucit,
protoze strach je postaveny na nelasce a odporu.
Nemame strach kdyz nekoho a neco milujeme,
mame strach pouze kdyz nemilujeme.   

Není tady

 
NÁŠ TIP:

    Zápatí

    Powered by PunBB 1.2.24c
    © Copyright 2002–2008 Rickard Andersson
    Content © Copyright 2000–2016 SAMI spol. s r.o.
    Ochrana osobních údajů