dusička napsal(a):

Sahleb- takže
když jsem byla s dětma na mateřský, tak mě a děti manžel živil. Ted už na mateřský nejsem, mám zaměstnání, manžel je rok bez práce (sem tam brigády jako Zlomený) takže chceš říct, že můj manžel je taktéž jako Zlomený - životně na tom špatně, že bych měla mlčet, když on mě živil při mateřský ,tak ted platit složenky i za něho?
Mmch - je rozdíl manžel a sourozenec. Je rozdíl v tom,že můj manžel se nelituje. On si věří, on hledá práci za hodně peněz, a nejde za málo.
Kalikovi se omlouvám,jestli si myslí, že to je plevelení, ale myslím,že vše má se vším souvislost.

Nikdo tu vubec nepise, ze ma nekdo mlcet. Manzelstvi je neco jinyho....fakt. O tobe vubec nepisu.

Jemi lito, Dusicko, ale co jsi psala o svym manzelovi, nevim, nevim......alkoholici se v podstate dost lituji.

Na tom Zlomenym jsem to nepostrehla az tak moc.Proste si nevi rady a nekdo to tu interpretoval jako ze se lituje a nic nedela.

PS:ja fakt vim, co to je hledat praci. Zrovna mi nedali ani brigadu pres leto v bazene. Chtela jsem privydelat......

Upravil(a) sahleb (17. 6. 2011 14:36)

Jistota je iluze a chlap, který nepřizná, že má problémy, který se nesvěří, není úplnej chlap

KALIK napsal(a):

Jistota je iluze a chlap, který nepřizná, že má problémy, který se nesvěří, není úplnej chlap

Teda Kaliku, (bych si prala, aby si ten smajla nejdriv sundal klobouk), ze by? A mas nejake problemy? Priznej

Zlomený ne napořád, prokousala jsem se všemi deseti stranami až sem a chci Ti říci k Tvé situaci než jedno:

To, čím si teď momentálně procházíš, je velmi tvrdá životní lekce, která Tě má lecčemu naučit - v první řadě tomu, aby ses do budoucna spoléhal jen a jen na sebe, abys příště dokázal předvídat možná rizika a dopředu ses podle nich zařídil: konkrétně aby sis vytvářel nějaké finanční rezervy, nechával se zaměstnávat pouze jako zaměstnanec s výhledem pevného měsíčního platu a nespoléhal ses na vidinu "rychlého zbohatnutí" při práci na ŽL.

Já chápu, že Tě vzniklá situace srazila tak trochu do kolen, že jsi nejistý, zmatený, před rodinou se "stydíš" za svoje "selhání" a neskutečně Tě žere, že jsi momentálně finančně závislý na sestře. Pokud Tě to uklidní, v dnešní době je bohužel více takových lidí, kterým se jaksi "nezadařilo" a jejich celoživotní touhy a plány vzaly definitivně za své, navíc se třeba zadlužili tak brutálně, že přišli o vlastní střechu nad hlavou a začínají znovu definitivně od nuly někde v podnájmu nebo na ubytovně

Buď rád, že vzhledem ke své mizerné situaci máš ještě pořád kde bydlet, že Ti finančně pomáhá sestra, i když kvůli tomu skřípeš zubama a můžeš se v čerta obrátit Taky jsi mohl dopadnout mnohem hůř, kdybys dopustil, aby se Ti dluhy navalily přes hlavu, mohl jsi přijít o střechu nad hlavou a živořit o chlebu a vodě někde na ubytovně. Sestra Tě zatím nenechala padnout, i když Ti připadá, že s Tebou zachází hůř než s čeledínem a počítá Ti pomalu rejži i do polívky. Buď rád, že ji máš, i když je Ti její "pomoc" momentálně proti mysli - jsou lidé, kteří nemají vůbec žádnou pomocnou ruku a skončí kvůli dluhům v azylovém domě Armády Spásy!!!

A že sestra každou půjčenou stokorunu směrem k Tobě desetkrát omele?!? Chlapče zlatá, to je od ní podvědomá tvrdá životní škola, aby ses příště do budoucna měl na pozoru a zaopatřil ses finančně tak, abys nebyl v případě nouze odkázán na milosrdenství druhých. Ono je to možná tak, že kdyby na Tebe nebyla sestra kvůli každé koruně jako ras, novou práci by sis třeba hledal velmi, velmi pomalu Když nejsou peníze a jsou ještě dluhy, musí se holt brát práce i "pod úroveň" a "za málo peněz", a to velmi rychle, aby dluhy nenarůstaly a člověk je mohl pomalu, ale jistě umořovat

Držím Ti palce, aby ses pozvolna dostal ze své prekérní situace a na sestru moc nezahořkl To víš, každý dělá to, co musí ...

Upravil(a) Kiara (17. 6. 2011 18:32)

KALIK napsal(a):

Viktorko, každej má kupu problémů, který si prostě musí vyřešit

Az budeme v tom Novem svete, budes muj osobni poradce, ok?

Frigo napsal(a):

Mně to tady prostě přijde, že kopete do mrtvoly.  Zlomený prostě potřeboval "pofoukat koleno"
a vy jste ho rozcupovali na kousky. Každý je prostě jiný.. někdo bude dělat hrdinu navenek.. a někdo se bude chovat jinak..  ale to už se opakuju.

Jasně... kňučící chlap může být pro někoho nechutný (pro mně tedy normálně je ), ale tady
mi to přišlo trochu moc

Krindypindy, tohle je fotbalový vlákno, nebo co?
njn, mně přijde moc toho kopání

Zlomený ne napořád, nic si z toho nakonec nedělej. Mě název Tvého vlákna: "V nouzi poznáš, jací lidé opravdu jsou" dost oslovil, protože je to svým způsobem ze života.

Měla jsem přítele, známost trvala 2,5 roku a všechno se zdálo zalité sluncem, dokud nepřišla první zkouška ohněm: zkolaboval mi jeden z mých mafiánů (koček, pozn. pro neznalé ) a bylo nutno ho odvézt do veterinární nemocnice, vzdálené 40 km od místa mého trv. bydliště. Přítel bydlel v Praze, já na okrese Praha-východ, známost vypadala tak, že jsem jezdila za ním já do Prahy a bydleli jsme v jeho bytě.

První, kdo mi podal pomocnou ruku, byl můj BM, se kterým jsem řadu let nežila a se kterým jsem se za dramatických okolností po dlouhotrvajícím rozvodovém řízení rozvedla: půjčil mi peníze na základní ošetření kocoura, poskytl mi svůj vůz a sehnal i řidiče, protože byla pokročilá doba noční. Příteli jsem psala z nemocnice, co se stalo, přítel nereagoval a volal mi až druhý den, kdy se choval do telefonu značně ignorantsky a nakonec mi sdělil, že protože nemám zrovna nejlepší náladu, hovor raději ukončíme Kocour měl těžký zápal plic a zasažené ledviny, ze zápalu plic se vykřesal, ale z ledvinového onemocnění bohužel ne, pomalu mi celý týden odcházel před očima, starala jsem se o něj jako o miminko, ale už jsme všichni věděli, že veškerá snaha je marná

V sobotu jsem psala přítelovi, že kocourka budeme muset nechat uspat - přítel ani nezavolal, ani nenapsal, nedejbože aby přijel přes víkend z Prahy a podpořil mě v nelehké životní situaci. Prostě mě nechal, abych si celou situaci od A až do Z vyžrala úplně sama pod heslem: "Svoje problémy si musí každej vyřešit sám". Po dvou a půl letém vztahu holt přišel první malér, spojený s lámáním chleba a můj přítel v této zkoušce ohněm totálně zklamal, kdy mi dal jasně najevo, že podpora partnerky v její těžké situaci je něco, co mu vůbec nic neříká. Poctivě jsem se zamyslela, zdali takového partnera potřebuju pro život i nadále, tak nějak jsem usoudila, že asi ne a protože jsem ještě ke všemu jezdila do Prahy do práce, počkala jsem si, až mi skončí noční, přijela jsem k příteli, sbalila jsem si svých pět švestek, na stole jsem mu nechala dopis s patřičným vysvětlením, zamkla jsem, do schránky jsem mu hodila v obálce klíče od bytu a dvou a půlletý vztah tím okamžikem definitivně skončil

Zlomený ne napořád, pamatuj si, že všechny průšvihy jsou tady za prvé od toho, aby se zdárně překonávaly, za druhé jsou síto na přátele, kdy se definitivně pozná, kdo je kdo a za třetí si z té situace máš vzít určité poučení ve stylu: Všechno zlé je k něčemu dobré. Smrt kocourka mi ukázala, že můj BM přece jenom není takové bezcitné monstrum, za jakého jsem ho vždycky měla, i to, že vztah, do té doby zalitý slunečním svitem se pod náporem prvního průse*u může zhroutit, jako domeček z karet a odhalit nepěknou stránku povahy určitého člověka A můžu poděkovat Boží prozřetelnosti, která mě při zdravém rozumu zachovati ráčila a s jejíž pomocí jsem si vztah po rozvodu zařídila tak, abych - když to přestane klapat - si mohla zase sbalit svých pět švestek a tiše zmizet v dáli

Tak Majkafo, větší škoda byla toho kocourka, nežli přítele asi takhle to já beru

erem, přítelovi jsem to jasně a zřetelně několikrát po sobě vysvětlila, proč jsem se s ním rozešla a vzhledem k tomu, že mi ještě sem-tam měsíc po rozchodu od něj chodí krátké maily á-la "že nemůže věřit tomu, že pro mě celých 4,5 roku nic neznamenal" (4,5 roku píše proto, že už jsme spolu v mládí jednou chodili ) tak mi to připadá, že sice chápe velmi dobře důvod rozchodu, ale odmítá se s ním smířit.

Na avataru mám cizí kočku, která je shodou náhod velmi podobná mému nejstaršímu mafiánovi. Ten chudák, co zemřel, byl černej jako uhel s velkýma žlutýma očima

Ja si tiež myslím, že krízy pekne ukážu, kto je aký - vrátnae MŇA SAMEJ. Mmch, páči s ami myšlienka, že kríza je odvodená od slova "križovatka" a nie od slova "kríž", kao by s amohlo zdať.
(Kocúra mi je ľúto, muselo to byť zlé... hlavne pre teba. Naše mačky boli "vonkajšie" a ušetirloi nás takýchto koncov - buď umreli v akcii , alebo s aproste ejdného dňa straitli... Zato psov som už dala uspať dvoch. )

Kiara napsal(a):

Zlomený ne napořád, prokousala jsem se všemi deseti stranami až sem a chci Ti říci k Tvé situaci než jedno....

Kiaro brilantni. Diky i z me strany za tyhle slova.

že kríza je odvodená od slova "križovatka" a nie od slova "kríž", kao by s amohlo zdať
Kdysi kdesi jsem četla, že v čínštině je slovo "krize" složeno ze dvou znaků, z nichž jeden znamená cosi jako "smůla, neštěstí" a ten druhý "dobrá příležitost".
Je to samozřejmě info bez záruky, ale mně se to moc líbí.

Selima napsal(a):

Elen, mňa môj garsónkový vzťah podržal, keď mi umieral pes, a potom ešte párkrát... Pravda, nemôžem dať ruku do ohňa za to, kao by reagoval najbližšie (ale to nedám ani za seba, bohužiaľ, hoci... snaha tu je...). Zdá sa mi ale trochu povrchné nahrabať všetky "garsónkové vzťahy" na kopu a zamiesť ju pod koberec s nálepkou "citová nezainteresovanosť". To, že netúžim niekomu štopkať ponožky, nemusí znamenať, že ho nepodržím, až to bude potrebovať (napr. s kamoškami to mám presne takto...).

Seli, netvrdim, ze u garsonkoveho vztahu jde o uplnou citovou nezainteresovanost, to by ten clovek byl jen tvuj sex buddy. Uplne tak to asi nema nikdo.

Jenze pro mne je vztah s mym chlapem kvalitativne neco uplne jineho nez kamaradstvi + sex. Ja jsem pomerne uzavreny clovek, do spolubydleni se nehrnu, uz vubec ne proto, abych zjistila, jak nam to bude klapat. Vzdyt nakonec ani Kiara s tim clovekem nepotrebovala bydlet, aby zjistila, ze neni ten spravny.

Kdyz uz ale pristoupim na neco tak intimniho jako souziti, znamena to, ze jsem ochotna pro toho cloveka i stupovat ponozky - to znaci, ze udelat pro nej cokoli mi neni zatezko a ze jsem ochotna snaset i stinne stranky jeho povahy, ze nepotrebuji mit moznost uniku do sveho doupete, beru ho celeho, tak jak je, nevim, jak bych to lip rekla. Chlap, ktery by moznost spolecneho souziti natvrdo vyloucil, by mi z meho pohledu naznacil, ze chce ze mne jenom neco a zbytek si muzu nechat nadoma nebo ze ma strach ze zavazku, strach z odpovednosti, ze potrebuje mit hmatatelnou jistotu, ze muze kdykoli bez komplikaci vycouvat. Jednoduse neduveruje ani sobe, ani mne, do zadneho rizika se mnou nepujde a at je to tak z jakehokoli duvodu, treba i kvuli predchozi spatne zkusenosti, pro mne takovato lehka vztahova paranoia neni dobry vklad do vztahu. Asi bych v sobe nenasla dost vule a trpelivosti nekomu pomahat tyto strachy prekonavat. Coz zdanlive protireci me ochote snaset i stinne stranky protejsku, ale jenom zdanlive.