Reakce na článek MF DNES o biopotravinách ze dne 4.6.2011

V sobotu dne 4. 6.2011 vyšel na titulní straně MF DNES článek: „Je tu nová nemoc.
Těžká závislost na biopotravinách“, který pak pokračuje na straně A3 článkem: „Bez
chemie, ale s parazity. Bio nerovná se zdravé“. Vzhledem k tomu, že článek
zcela bez znalosti pravidel zemědělské prvovýroby podsouvá ekologické rostlinné
i živočišné produkci některé nepravdivé postupy, chtěli bychom se jako státní
dozorová organizace, zodpovědná za úřední kontrolu ekologického zemědělství
v ČR, vyjádřit k nepravdivým nebo zavádějícím informacím uváděným v tomto
článku. Tvrzení v úvodu tohoto článku, citujeme: „Je snad biojídlo tak zákeřné, že
může zabíjet? Odpověď zní: bohužel ano“, je natolik závažné, že hraničí s poplašnou
zprávou!

Hygiena potravin a statková hnojiva:

Ve článku se tvrdí, že potraviny z běžných i z ekologických provozů jsou riskantní,
mj. kvůli biologické kontaminaci statkovými hnojivy.

V ekologické produkci i v konvenční produkci se samozřejmě mohou používat
statková hnojiva. Hnojí se však do půdy. Hnojení zeleniny tekutými statkovými
hnojivy na list se nepoužívá, neboť by stejně nebylo účinné. Organický dusík, aby
byl pro rostlinu využitelný, se musí nejprve v půdě mineralizovat na formy přijatelné
pro rostliny. Navíc by to bylo v ČR porušení zákona o hnojivech, neboť se musí
tekutá statková hnojiva zapravovat do půdy do 24 hodin, vyjma přihnojování porostů
hadicovými aplikátory (používá se zejména u kukuřice, ale i zde je to aplikace na
půdu, nikoli na rostliny). Nikde v Evropě nesmí zemědělci používat na konzumní
části plodin plody žádná hygienicky riziková hnojiva. Při úředních kontrolách jsme

se s takovým počínáním nikdy nesetkali. Správné používání statkových hnojiv
v souladu s předpisy kontroluje ÚKZÚZ v rámci svých standardních kontrol i úředních
kontrol ekologického zemědělství. Navíc je každý ekozemědělec ještě jednou
ročně kontrolován privátní certifikační organizací, která má pověření Ministerstva
zemědělství.

Kontaminace biopotravin plísněmi a parazity:

Kontrola ekologického zemědělství se zaměřuje i na kvalitu krmiv a bioproduktů
mj. s ohledem na kontaminaci mykotoxiny. Úřední kontrolou nebyla zjištěna
kontaminovaná krmiva nebo rostlinné bioprodukty. Bezpečnost biopotravin
s ohledem na kontaminaci mykotoxiny mj. zkoumala Vysoká škola chemicko-
technologická Praha a došla i v rámci mezinárodních výzkumných projektů k závěru,
že ekologický způsob pěstování nezvyšuje kontaminaci mykotoxiny.

Tvrzení, že jsou biopotravina zdrojem mykotoxinů, se vždy opíralo o úvahu,
že se v ekozemědělství nesmí používat fungicidy (tedy chemické látky určené
k potlačování houbových chorob, které mohou být mimo jiné zdrojem mykotoxinů),
tudíž „logicky“ musí bioprodukty plísně a jejich metabolity – mykotoxiny obsahovat.
Absenci fungicidů však kompenzuje mj. nepoužívání minerálních dusíkatých hnojiv,
což vede k tomu, že plodiny v ekologickém zemědělství jsou méně náchylné
k napadení houbovými chorobami. Toto uvedení na pravou míru však již médii nikdy
přejato nebylo.

Jak nám sdělil Ing. Josef Duben ze Státní veterinární správy, která dohlíží nad
potravinami živočišného původu, i podle jeho názoru článek v MfD směšuje několik
věcí, které spolu nesouvisí. Hovoří v zásadě správně, že člověku hrozí určitá rizika,
ale dává je do nesprávných souvislostí. Pokud někdo nedodržuje základní hygienické
návyky, tak samozřejmě může onemocnět toxokarózou, tj. napadení škrkavkami,
jejichž vajíčka se mohou v prostředí vyskytovat, může onemocnět i toxoplazmózou,
kterou například trpí kočky, ale tato rizika nelze dávat do souvislostí s potravinami
živočišného původu, které jsou uváděny do tržní sítě. To se týká samozřejmě i rizika
trichinel, čili svalovce. Státní veterinární dozor totiž kontroluje chovy hospodářských
zvířat, veterinární dozor je i na jatkách a prověřuje se i vepřové maso na trichinely,
zejména pokud jde o maso divokých prasat, které je uváděno do oběhu. U nás se
vyskytl poslední případ onemocnění u lidí byl roku 1954 ve Smrdově u Pacova.

Z pohledu závazných předpisů ekologického zemědělství je třeba konstatovat, že
ekologičtí chovatelé nejsou omezeni v léčení hospodářských zvířat, na prvním místě
je pohoda a zdraví zvířat a samozřejmě kvalita živočišné produkce, která podléhá
přísnému dohledu Státní veterinární správy.

Odmítáme i strašení veřejnosti, kdy je v článku poukazováno na to, že z ekologických
chovů dochází k přenosu střevních parazitů hospodářských zvířat na člověka. Také

v ekologických chovech se provádí kombinace preventivních metod a léčení střevní
červivosti zvířat, stejně jako v konvenčním zemědělství, které také používá výběhy a
pastvu.

Hormony v drůbežím mase:

Úplně nejhorší tvrzení, i když v tomto případě nebylo namířeno proti biopotravinám,
je vyvolávání dojmu, že běžné kuřecí maso je plné hormonů a že po jeho konzumaci
mohou být ohroženy děti. Tady je třeba konstatovat, že růstové hormony se ve
výkrmu hospodářských zvířat nemohou v ČR a to ani v konvenčním zemědělství
používat již celá desetiletí. Dokladem je mj. Plán monitoringu cizorodých látek a jeho
výsledky. O tom je možné se přesvědčit v publikacích Státní veterinární správy na
www.svscr.cz, v odkazu publikace – Kontaminace potravního řetězce.

Závěrem:

Článek jako celek vyvolává dojem, že ekologické zemědělství, používáním
uzavřených systémů koloběhu živin a vynecháním chemicko-syntetických přípravků
na ochranu rostlin, produkuje hygienicky závadné a rizikové suroviny. S takovým
názorem nemůžeme souhlasit, protože ekologická zemědělská prvovýroba i
zpracování biopotravin podléhá přísné kontrole celého zemědělského systému,
včetně potravin z dovozu, jako všechny ostatní potraviny dostupné na našem trhu.
Dosavadní prověřování dovezené bioprodukce a součinnost státních dozorových
organizací přesvědčily o funkčnosti tohoto systému.

Ing. Miroslav Florián, PhD. – ředitel Odboru bezpečnosti krmiv a půdy

Ing. Jiří Urban – kancelář ředitele ústavu

ÚKZÚZ – Ústřední kontrolní a zkušební ústav
zemědělský