KALIK napsal(a):

Bloss, jenže i ten kop mezi nohy nebo vidlička je závislá na psychice. Když dojde na věc, mnohdy člověk zapomene i to, jak se jmenuje, natož aby si vzpomenul na kop nebo vidličku. Myslím si, že přávě nejdůležitější je vytrénovat psychiku. Načasování je taky velmi významné. Dobré je tohleto všechno natrénovat předem a ne jen si myslet, že to pak nějak zvládnu. Sám jsem měl problémy u těchto situací právě s psychikou, kdy jsem měl co dělat, abych zastavil kolena se klepat V té době mě nenapadlo ani to aikido, páč prostě nebylo dostatečně zažité. Něco ale přeci jsem si z aikida vzal a to uhnout z osy útoku (ve správný čas), což je taky dost podstatná věc. Nesmí to ale u toho skončit.

Teória super, ale mňa sa pokúšlai znásilniť 2x, z toho raz tesne po tom, čo ma niekto iný okradol... Vytrhol mi mobil na zastávke električky a ja som bola úplne v (_I_) . Čiže ergo kladívko ľahká korisť a ten hajzel to zaňuchal... Ale nech mi niekto poradí, ako byť v pohode po tom, čo vás niekto okradne, vlastne olúpi. Ja som nebola schopná ani vrátiť s ana zastávku, ani ísť to ohlásiť na polúciu (nie že by mi polucajti pomohli, keď som to neskôr nahlásila, otrávene mi oznámili, nech sa s mobilom rozlúčim...), nieto ešte byť psychicky prirpavená... na čo vlastne? Na znásilnenie?

Bez debaty: ANO!!!! 1000x ANO! Když jsem se kdysi pracovně přistěhovala do Ph, tak první co bylo, šla jsem na kurzy sebeobrany, tak strašně jsem se v Praze bála! Chodila jsem tam 2 roky a pak jsem musela přestat ze zdrav.důvodů.
Své dítě jsem také jako první věc, když ji začaly ve škole šikanovat, tak dala na aikido. Bohužel přestala, jí to nebavilo. Ovšem, po cca 20-ti letechej jsem zjistila, že je to ve mne uloženo, to málo, co jsem se kdysi naučila. Třeba když v tělocvičně na mne letěl míč, já instiktivně zdvihla ruky, jak na odrazení útoku a má hlava zůstala celá!
Myslím si, že kdyby mne někdo napadl, schytal by to za všechny muže! Hodila bych základní karatistický postoj a čekala a šla bych až do konce, pričemž bych nepočítala, že to bude můj konec!
Samozřejmě má žena šance se ubránit! Jaká pak ovce a bezbranná! Neříkám, kdyby útočníků bylo víc. Anebo zákeřně kravatu zezadu či tak. Dát mu co proto, když si dovoluje útočit na ženskou.
Má bývalá švagrová takhle jednoh zmydlila, bývalá judistka! Ten se asi divil...hahaha

miaa, aikido na sebeobranu je blbost, páš než se z aikida něco okamžitě použitelného naučíš, trvá to mnoho let, není to vůbec jednoduchý. To už je lepší třeba to karate, kde si jednu hodinu naučíš kop a druhou hodinu už obstojně kopeš. A to, že si myslíš, že bys někoho zbila, kdyby tě napadl, tak si myslím, si to jen tajně přeješ. Realita bývá úplně jiná (z vlastní zkušenosti).

Andreo, ubránit se více útočníkům jistě jde a to tak, že prostě vystartuješ po jednom, toho složíš, pak druhého a tak dále, ale je to velmi náročné i pro zkušenější bojovníky A vypadat nenapadnutelný, to snad ani nejde.

Modroočka napsal(a):

Proč výkřiky, téma se jmenuje - » Sebeobrana žen: Ano nebo ne? A na to Aprill celkem k věci reaguje.

sahleb má pravdu, připomínka aprill mi přišla taky mimo.

Bloss, taky nosím pepřák.

Pandorraa napsal(a):

Nebuďťe takové detailistky
Nakonec: kolipak znáte zbitých a znásilněných mužů?
Hmmm?
Tak možná právě proto se to jmenuje sebeobrana ŽENY, i když se tu mluví o sebeobraně obecně.

Znám. Můj otec. Byla jsem dítě, když ho přepadli a zkopali do bezvědomí (právě jistá již zmiňovaná  menšina), a to jen proto, že jim nechtěl dát cigaretu - dodneška mám před očima obraz zkrvaveného táty, který se nějak po probuzení doplazil v noci domů, načež skončil v nemocnici 

AndreaP. napsal(a):

KALIK napsal(a):

Andreo, ubránit se více útočníkům jistě jde a to tak, že prostě vystartuješ po jednom, toho složíš, pak druhého a tak dále, ale je to velmi náročné i pro zkušenější bojovníky A vypadat nenapadnutelný, to snad ani nejde.

No Kaliku, a to je právě ono, ta představa, že žena (ale i muž) je přepaden(a) a hezky odrovnává jednoho útočníka po druhém je více méně absurdní ... přece jen ne každej jsme Chuck Norris Proto mě právě napadla ta otázka, co dělat, pokud se člověk do takové situace dostane. Utéct - těžko, ubránit se fyzicky - těžko, řvát o pomoc - no asi známe jak to je, málokdo v dnešní době je ochoten pomoci, navíc nikdo nemusí být nablízku. Ukecat útočníka - no jsem sice výřečná, ale mám obavu, že v takové situaci bych ze sebe nevydala ani hlásku. Jediná možnost, předcházet takovým situacím, jenže ani to už v dnešní době neplatí, běžně jsou prováděna přepadení přes den. Takže co vlastně dělat? Sedět doma a jít jedině s doprovodem?
K tomu vypadat nenapadnutelný - vím, že to je asi blbost, jen prostě člověk, který jde bázlivě za šera, shrbený a stále se koukající za sebe je asi přece jen snadnější oběť než ten, kdo si to rázně mašíruje se vztyčenou hlavou středem chodníku .... noo jooo, jenže choďme tak, když srdce máme až v krku a bojíme se každého šustnutí
Nakonec mě napadá otázka, jak se tady probírají ty různá bojová umění a tak, existuje i něco takové pro malé děti (defacto předškolního a mladšího školního věku)? Začínám mít pocit, že v dnešní době to bude pomalu nutnost stejně tak, jako umět číst, psát a počítat. Doba je zlá a člověk musí být připraven na vše

Možno nosiť na viditeľnom mieste legálne držanú strelnú zbraň.

však to zkus, třeba to děcka chytí

Iste, ale už vidím neprispôsobivých občanov, ako v tlupe privolávajú políciu a žalujú na mňa, že nosím zbraň otvorene... Ja som nemyslela, že by som chodila cez deň do banky a supermarketu so 6.35kou v otvorenej kabelke , ale že proste v situácii, keď sa okolo mňa zgrupuje viac potenciálnych útočníkov, tak si zbraň pripravím... a pomodlím sa a idem "do toho".

AndreaP. napsal(a):

Ona je v prvé řadě také otázka, zda je vůbec technicky možné ubránit se,  když je útočníků více - pominuli momentální psychický stav, kdy člověk neví, zda-li si vzpomene vůbec na to, jak se jmenuje, natož na to, co má dělat, případně co a zda se dá vůbec v takovém případě dělat.

Ptám se proto, protože pocházím od Ostravy a zde je doslova ráj pro jistou naší menšinu a ti jsou známí tím, že všechny ty prasárny (přepadení, okradení a podobně) dělají v 99% ve skupinách. Jít zde v podvečer sama žena (píšu podvečer, jít večer či nedej bože v noci, to je jak sebevražda) - to chce občas značnou odvahu.

A tak mě napadlo, existuje vůbec nějaká rada, jak vystupovat, působit, chovat se, aby člověk nevypadal "lehce napadnutelný" - tudíž aby pro případného útočníka nebyl jakoby snadná kořist?

Já si myslím, že aby žena nepůsobila jako snadná kořist, neměla by (když už někam jde v podvečer či sama v noci) mít vysoké podpatky a sukni. V tom se sakra blbě utíká a reaguje na případného násilníka.

Myslím si, že takto jako snadná kořist působí. A (možná?) že útočník si uklidní svědomí - co, beztak je to asi nějaká šlapka, ta musí být přeci zvyklá...

Modroočka napsal(a):

Proč výkřiky, téma se jmenuje - » Sebeobrana žen: Ano nebo ne? A na to Aprill celkem k věci reaguje.

Na Babinet proaktivne muze diskriminujeme, jsou nam ukradeni... ;-) Kalik a pod. jsou vyjimkou (potvrzujici pravidlo). At se muzi staraji o kurzy sebeobrany na nejakem serveru pro muze... :-)

helena napsal(a):

Já si myslím, že aby žena nepůsobila jako snadná kořist, neměla by (když už někam jde v podvečer či sama v noci) mít vysoké podpatky a sukni.
Ty mluvíš jako někteří policajti - "No to se nemůžete divit, že vás přepadl, když jste ho vyprovokovala oblečením." - když oběť měla normální letní šaty a násilník byl recidivista. (Ze života, byť ne mého, zaplaťpanbůh.)
Jistě, určitá obezřetnost a soudnost je na místě, ale přece jako prevenci proti násilníkům nebudeme oblíkat bramborový pytel a tretry http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Ano, heleno, samozřejmě nedoporučuju nosit bramborový pytel. Mimochodem, já teď v létě nosím trička na ramínka a minisukni a botky na podpatcích  k tomu . (Sluší mi totiž )  Ale ve dne.
V noci bych v tom nevyšla, právě proto, abych předcházela rizikům napadení.

Argumenty policajtů formulované "jste ho vyprovokovala oblečením" bych od nich nebrala. Oni musí konat a honit násilníky, i kdybychom chodily třeba nahé.

Ale v zájmu své bezpečnosti spoře a sexy oblečená po večerech a nocích nechodím. Prostě předcházím riziku.A zatím se mi to vyplatilo - ťukám o dřevo - žádný násilnický zážitek za sebou nemám.