29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Dobrý den,
Jak je už jistě jasné z předmětu diskuse, chci se zeptat, zda je dobře neplakat? Když mě něco rozesmutní, vždy slzy potlačím. Daří se mi to tak, že už jsem 3 roky neplakala. Ale setkávám se s různými názory, že to je špatné. Proto se chci zeptat, jestli to má například nějaký vliv na psychiku, nebo vůbec ne? Popřípadě jestli je o tom někde na internetu či v knížce napsáno? Potřebovala bych se o tom dozvědět víc.
Není tady
Já plaču, když se mi chce.
Nedělám si násilí. Proč bych taky měla.
Vše, co potlačuješ se ti ukládá. Nejde o to plakat za každou cenu, ale taky neplakat za každou cenu. Někdy potřebujeme emoce prožít, abychom je mohli odložit a najít řešení, která nás posunou.
Píšeš příliš obecně na to, abych ti s klidem mohla říct, když ti to tak vyhovuje, tak si to tak měj. Pokud potlačíš slzy u filmu dobrá, ale pokud potlačíš slzy u bolesti , třeba fyzické, tam je to na škodu. Slzami se v těle vyplaví i látky potřebné k utlumení bolesti a podpoře hojení.
Není tady
majkafa napsal(a):
Já plaču, když se mi chce.
Nedělám si násilí. Proč bych taky měla.
Mám to stejně.
Není tady
Ackulik, proč pláč potlačuješ ? Chceš vypadat jako studený čumák bez emocí ?
Není tady
To jsou jen kecy - neplakat.
Dřív se to říkalo klukům - kluci nepláčou
Já učím kluky - říkám jim, když si smutný, zklamaný, pust to ven, poplakej si, uleví se Ti trošku, spadne to z Tebe.
Mluvíš moc všeobecně - když Tě někdo rozesmutní - myslíš plakat předním nebo o samotě?
Není tady
Jasně Tulipánko
proto jsem pak doplnila jestli plakat na veřejnosti nebo o samotě.
Já taky nepláču v práci, ale před dětma doma v soukromí klidně ano. Nebo po cestě, když jdu.
ALe Ackulik psala, že už neplakal tři roky. Což mi přijde fakt strašný,protože já vidím třeba své dítko, jak se něco naučila a slzy mi tečou raz dva.
Není tady
Při velké fyzické bolesti, smíchu nebo třeba z rozespalosti mi tečou slzy. Ale když mě rozesmutní někdo tak to potlačuji, protože nemám ráda, když o tom lidé okolo vědí a hned mně chce někdo utěšit atp. Chtěla bych, aby si mně nikdo nevšímal. Potřebovala bych prostě být sama, ale to v takovýchto situacích nejde.
Píšete, že píšu moc obecně, tak řekněte co konkrétního chcete vědět?
Není tady
Jo Ackulik - já když tě četla, tak mi to prostě hlava nebrala, že nepláčeš vůbec už tři roky.
Jo,prostě to nějak překonat, nebo se jít vybrečet na toaletu v práci, (ve škole) projít se na vzduch na ulici.
Není tady
Většinou nemám tu možnost. Dřív mi bylo do breku při každé větší hádce doma a štvalo mně, že to nemůžu dořešit a musím odejít. A navíc potom je to na člověku poznat a každý se vyptává.
A co je tak špatného na tom neplakat? brečet podle mně není zas tak veliká úleva.
Upravil(a) Ackulik (11. 6. 2011 22:05)
Není tady
Ackulik - počkej
Já a Tulipánka měla na mysli plakat na veřejnosti - v práci, a tak - protože tam mi to přijde takový divadýlko.
Ale ted nechápu - doma to je přeci jiný.
Proč by si nemohla doma poplakat? Můžeš přeci věci dořešit i v pláči
Mmch - jakou myslíš větší hádku doma ? S partnerem?
Není tady
Samozřejmě, že doma je to jiné, než (v mém případě) ve škole, ale stejně, všude je to nepříjemná věc, která akorát ztěžuje situaci.
Myslela jsem hádku s rodiči a sourozenci. Větší myslím tu, kde už zvyšujeme hlas a začínáme být naštvaní.
Mimochodem je mi 16...
Není tady
Ackulik - já jsem si tipla, že chodíš ještě do školy a že Ti bude kolem šestnácti - podle Tvého avataru
Njn hormony vid
Kočko - když už rodiče nebo sourozenci zvyšují hlas - stejně se už nic nevyřeší.
Byla bych pro to, odejít, v klidu se projít, obejít blok paneláku, přijít s provětranou čistou hlavou, po cestě si třeba poplakat (oni doma mezitím taky vychladnou) a pak záležitost vyřešit.
Přišla jsem na to, že takto to funguje. A je to lepší, než nějaké scény.
Není tady
a že to je poznat že si plakala? Prostě jim řekni - přišlo mi to k pláči, že se hádáme a přitom se máme rádi.
Není tady
Ackuliku,
ono většiou když něco potlačuješ, tak to za čas praskne a může z toho pak být pořádný výbuch pláče v nejméně vhodném okamžiku...
A zda je to normální? Ono samo slovo "normální" není normální, protože co je pro jedoho normální (např. v sexu), pro druhého už normální není.
Spíš se ptát, zda je to pro tebe přínosem nebo není. A to určitě není. Proč potlačovat něco, co potřebuje jít ven? Nejlepší by samozřejmě bylo, kdyby ty emoce k pláči nenastaly, ale když už tu jsou, je třeba je dostat ven.
A pokud nechceš, aby tě někdo litoval, viděl, tak se ptej, co by se stalo, kdyby tě někdo uviděl. Jak by jsi se pak cítila? Když si třeba zpracuješ že bys mohla být pro ostatní zranitelná, tak už ti to projevení nebude tak vadit
Není tady
Asi to zkusím. Uvidím, jak to bude fungovat. I když stále pořádně nechápu, co se změní na tom, když si popláču oproti tomu, když ne.
Není tady
Ackulik napsal(a):
Asi to zkusím. Uvidím, jak to bude fungovat. I když stále pořádně nechápu, co se změní na tom, když si popláču oproti tomu, když ne.
Arculi - když budeš potlačovat pláč - bude tě to uvnitř dusit, bude Tě to trápit, pak se to časem odsune. Takto můžeš fungovat a potlačovat třeba desetkrát,stokrát. A pak jednou bude stačit maličkost - a bouchneš a bude to stonásobný pláč.
Lidi, kteří zadržují emoce - můžou být časem nemocní - nervovýho původu
Když si popláčeš - celkově se uklidníš, uleví se Ti v ten okamžil a jede se dál s čistou hlavou.
Není tady
Děkuji.
Není tady
Ackulik
Prostě se řid tím, jak to cítíš, žádné přemlouvání a potlačování. řid se svou intuicí, ta Ti poradí co dělat a nedělat
Není tady
Ahoj. Ono záleží na tom, co člověk prožívá, jak moc ho to štve, jak to trvá dlouho, co proti tomu může či nemůže dělat...
Tvůj případ mi tak trochu připomíná ságu o dívce, která toho zažila až trochu moc..............
A ta byla hodně uzavřená. Hlavně proto, že jí nikdo neposlouchal a nikdo jí nepomohl.
Nakonec musela vzít všechno do vlastních rukou a se vším se sama po svém vypořádala.
viz: Trilogie Milénium od Stiega Larsona. - Super thriller !!!!!
Upravil(a) Vachu (11. 6. 2011 22:49)
Není tady
Pre mňa to oblo deštruktívne... čiže nesprávne. Takže prdím na "správne" a plačem, keď to tak cítim. Radšej v súkromí, ak sa dá - ale ak sa nedá, nerobím si násilie.
Není tady
dokud ještě umíš brečet, buď ráda, blbý by bylo, kdyby se ti chtělo, ale prostě to nešlo
klidně to pusť, když se ti chce, není na tom nic špatnýho. pro mě je teda noční můra, že by mě měl někdo vidět brečet, ale každej je jinej a pokud to někomu (tobě) neva, tak proč ne.
Není tady
Ackulik napsal(a):
Dobrý den,
Jak je už jistě jasné z předmětu diskuse, chci se zeptat, zda je dobře neplakat? Když mě něco rozesmutní, vždy slzy potlačím. Daří se mi to tak, že už jsem 3 roky neplakala. Ale setkávám se s různými názory, že to je špatné. Proto se chci zeptat, jestli to má například nějaký vliv na psychiku, nebo vůbec ne? Popřípadě jestli je o tom někde na internetu či v knížce napsáno? Potřebovala bych se o tom dozvědět víc.
Človíčku, fakt jsi tři roky neplakala?
To je dost dlouho. Zvláště jestli se Ti plakat chtělo, a Tys to potlačila.
Někdy je ze společenských důvodů vhodné nepoddat se tak emocím (já bych bečela i na dětské besídce ), ale jinak, když jsi sama, proč se nevybrečet?
Já brečím často, když to potřebuji.
Jsou ale lidé, v jejichž přítomnosti nejsem schopna se rozplakat. Prostě mám záklopku, nejde to. Nechávám si to na potom, ale rozhodně to pak "doženu".
Jestli je to špatné, neplakat...hm, to si asi rozhodneš jen sama. Jak Ty se cítíš, to je podstatné, ne jak moc pláčou ti ostatní.
Není tady
Pláč je nesmírně uvolňující,když je spontání a ne nucený. Vyplaví se z tebe všechna tíha a starosti, plač,když se ti chce...........není to projev slabosti,ale lidskosti....
Není tady