maring napsal(a):

agewa napsal(a):

maring napsal(a):

Já si myslím, že se to určitě naučit dá , že se to dá vypěstovat .

Ovšem jsou lidi, kteří mají tu schopnost silnou od narození .

jenže vypěstovat můžeš jen co, co máš už v sobě.Intuici má každý z nás. jen někdo jí používá a jiný ne. Někdo jí rozvíjí a někdo jí potlačuje.To nejsou žádné nadpřirozené schopnosti. naopak je to přirozenost člověka. Jenže časem přestal člověk věřit instinktům a intuici a věří více rozumu.
Zeptám se jinak ...dá se naučit malování? Technika jistě. Ale aby obraz "něco " sdělil, aby dokázal druhého " chyiti za srdce" to už ne. To bud v sobě máš nebo ne.

Já si právě myslím, že to je všechno jen ta intuice , která třeba lidem umožnuje číst z karet budoucnost, nebo z kafe atd.
Když od ted budu denně pracovat s kartama , během několika let se mi vytříbí ta citlivost a budu lepší a lepší, jako ten slepec , kterej přišel o zrak a časem získal citlivej sluch .
S učením něčeho (malování, noty )  to vůbec nesouvisí, prostě jakmile jsi schopná vycítít citlivě, co se bude dít, nebo kterým směrem máš jít ,  máš to v kapse a můžeš to rozvíjet i pro druhé lidi..
A to není vůbec nic těžkýho i moje kočka cítí všechno, i věci,  co se stanou  cítí napřed.

jsou ovšem lidi, kteří jsou mimořádně tvJrdí a se svou intuicí nekomunikují vůbec, ti pak nemají šanci.

Souhlasím.
Je potřeba i u citlivých lidí rozvíjet intuici, protože v dnešní době převládá všude rozum nad citem.

PPavlaa napsal(a):

nj, ale to mi pořád přijde o tom, že ten pes rozumí tobě, ne, že ty rozumíš jemu.
nebo to každá chápeme jinak.

No v tomto případě kdybych já neporozuměla jemu (jí) tak by ona neporozuměla mně

Seučím, seučíš, seučíme se.......

Neberu, Pavli. Ale neznám nikoho jinýho, kdo by porozuměl tomuto a tímto způsobem, takže tak všeobecně rozšířený druh porozumění to asi nebude
Naopak - většinou se tomuto neporozumí....

Nene - porozumělo, to vím docela určitě Od té doby to používám (pokud to jde, snažím se abstraktno převádět na obrazy) a je to splavnější. Problémy nastanou, když znervózním, což se mi želbohu stává právě tehdy, kdy to nejmíň potřebuju - pak se to blokne. Ty obrazy jako.
Mám kamarádku, která překládá svýho psa zcela úchvatně

lupina montana napsal(a):

Moji k nim? No já nevím, jestli ti můj příklad bude stačit, ale je právě o těch obrazech: odjížděla dcera, měla sbaleno a bylo jasný i psovi, že na déle. Nicméně vyváděla tak, že i mně začlo být jasný, že jí je jasný, že je to nadlouho. Tak jsem jí říkala "neboj, ona přijede" (tohle běžně funguje)  a nic.
Tak jsem jí říkala, že přijede za měsíc - a nic.
Samozřejmě, je to abstraktní slovo. Byl ale zrovna úplněk a tak jsem fence řekla "koukni, je kulatej měsíc. Až bude další kulatej měsíc, bude zpátky"
A byl klid.

hm a ona pochopila co je to měsíc a co znamená ..je kulatý

ale ,agewo - lupina přece nemluví se psem slovy
to jen že neumí štěkat, tak to řekla po svým - nepřesným lidským jazykem
obě ale myslely stejně

Jessika napsal(a):

ale ,agewo - lupina přece nemluví se psem slovy
to jen že neumí štěkat, tak to řekla po svým - nepřesným lidským jazykem
obě ale myslely stejně

Díky
Přesněji řečeno, slovy samozřejmě jo, ale snažím se je volit tak, abych si mohla představit psovi srozumitelný obraz v  mysli - a to pobere. Tápu trochu, jak jí přiblížit nebezpečnost členů mysliveckého sboru jak vysvětlit šelmě, že u lidí loví jen někdo a všichni ostatní maj ZÁKAZ?
Blbě, žejo....

Ráda věřím Myslím si, že naše abstraktní myšlenky jsou jako pro leckoho abstraktní malířství - prostě v tom nic neviděj. Ale konkréta, obrazy, to je jiná.....u želvy by mě to sice nenapadlo, ale už jsem se taky naučila, že je neradno podceňovat

Bramborka napsal(a):

Želvy jsou daleko bystřejší, než si kde kdo myslí.
Bohužel jsem se své želvě nikdy nepokusila sdělit něco moc abstraktního a nebo, pokud, nedělala jsem to opakovaně a nesledovala její reakci. A teď už asi nebudu mít příležitost.
Na jaře se chystám přivést si do bytu novou želvu, ta ale bude maličká a její dospělosti a vnímavosti možná nedožiji. Přesto budu sdělovat a sledovat.
Kolik je vaší želvě, Haiel? A jakého je pohlaví?

Je to želvák. Má asi 14 let. Syn si přál želvičku, když mu bylo asi 5 let a byl nemocný, manžel tehdy přinesl malýho želváčka,  já nejsem přítelem  zvířat v bytě, ale když jsem posbírala základní informace o chovu želvy, tak jsem se  uklidnila, no hlavně jsem byla ráda, že to není něco, co by se muselo pravidelně venčit  
No nakonec se situace vyvinula tak, že želvák bydlí u mě v pokoji a od jara do podzimu ve výběhu venku. Želva je moc sympatické zvíře, hlavně tím, že netrpí mojí roztržitostí a zapomnětlivostí….někdy mu zapomenu dát nažrat, on se nedožaduje, nic nevyčítá, kliďánko si usne v koutě terárka…. fakt sympatický společník .
Má zvláštní zálibu – jakmile začne ťukat krunýřem o sklo terária, chce na špacír po bytě  a to má svá oblíbená místa, která si musí obejít a pak je spokojenej. Jsou to asi tři kouty, ve kterých zjevně velice spokojeně pobude, tak hodinu dvě a pak zase chce do terárka.  Nerozumím, proč zrovna ta místa, dle mého hrubého odhadu jsou vyloženě nepříjemná, jsou to kouty s el. zásuvkami a šňůrami k počítači, k televizi, k lampě, proč se mu líbí zrovna tohle. Vleze si ke šňůře a kdyby uměl vrnět, tak vrní.  Nedostatkem tepla  netrpí, v teráriu má spec. žárovku, pod kterou se rád nahřívá…fakt nevím.
Hrozně rád se koupe, jednou týdně ho sprchuju a to je tak srandovní, jak si to užívá, vystrkuje hlavu nahoru a nastavuje doleva, doprava, pod krk,  někdy chytá kapky do zobáku
Několikrát se mi stalo, že jak byl vypuštěnej v bytě, tak já jsem zrovna byla nějak mimo a zapomněla na něj a otevřela jsem  při tom poletování po bytě dveře tak prudce, že jsem do želváčka vší silou vrazila a to byla taková rána   a on pak byl chvíli úplně zalezlej v krunýři a já jsem si jenom přála, aby mi to odpustil, člověk by se někdy nejraději neviděl..
Pamatuju slova jednoho léčitele, kterého si vážím, on  mi kdysi při mojí zmínce o našem želvákovi kladl na srdce, že želva je tady na zemi mnohem starší duch než my lidi a že se mnou bude (želvák) komunikovat prostřednictvím snů a prastarých symbolů v těch snech.  Je to pravda, želva je zřejmě dost spolehlivý hlásič událostí budoucích, jenže já jsem poněkud benevolentní přijímač a tak jsem několik hlášení blbě podcenila. Naštěstí to byly prozatím jenom záležitosti, které jsem uměla vykormidlovat, ale i tak mě to poučilo, příště budu pozornější a pokornější.

Žila jsem se želvou - samicí. Neumřela, ale přestěhovala jsem se a jí tam nebylo dobře. Je tu moc vlhko a ona nebyla zvyklá na terárko a nebyla ochotná si na starší (šestadvacetiletá) kolena zvykat. Tak se vrátila do sucha.:. Stýská se mi po ní. . Docela dobře jsme spolu komunikovaly.... je schopna vydávat i komunikační zvuky, něco jako "vrzání" čelistmi.
Jinak, želvy se prý dobře snášejí s kočkami. Mám to i osobně ověřeno. Opakovaně se mi o ní zdálo a byly to sny velmi vydatné....... Z poslední doby si ale nějak nic nepamatuju.

Vlku, já myslím, že želva se může se psy docela dobře snášet. Když náš želvák bývá v létě na zahradě a přijde někdo se psem, tak pro toho psa je to chvíli cosi novýho, ale za chvíli pochopí a želva ho přestane zajímat. Možná ani ne zajímat, ale rozhodně ho přestane iritovat   A taky jsem kdysi tuším na netu narazila na diskusi, kde někdo psal, že jejich želva chodí ke psům do misky mlsat granule. A psékům prej to nijak nevadí.

Já si o tom něco přečtu, abych tady zbytečně neplkala.
Ale opravdu se na nového tvorečka těším. Jen to píšu a mám úsměv na tváři (prostě šklebím se jak idiot) ...
Mmch - umí se želva usmívat?

haiel napsal(a):

že jejich želva chodí ke psům do misky mlsat granule. A psékům prej to nijak nevadí.

Jo, já kdysi dostala videjko, který jsem si bohužel neschovala, páč jsem to tehdy ještě neuměla.
Tam žral normálně pes z misky - takovej větší, myslím loveckej. I přišla želva a hryzla ho do paty. Pes, nepřestávaje žrát, trochu ustoupil....želva popošla a zase hryzla, pes ustoupil a furt u toho žral, což se opakovalo asi 5x, až ho to otrávilo a odešel - a želva se mu do toho pustila Tak mi došlo, proč chudák baštil tak rychle. Možná by nějaká želva naučila rychle žrát i naši Amálku, která je jinak velký degustáror a často si nechává na potom....
No, já se spíše bojím, Draku, aby želva nepřišla psovi jako oblíbená hračka a neměla z toho následně psotník. Ale třeba by se ubránila?