29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
dusička napsal(a):
Arcanum napsal(a):
dusička napsal(a):
Abych pravdu řekla, moc tomu nerozumím, co tady píšete. Vždyt každý to může mít přeci jinak, a písmenka jsou stále pouze písmenka, dá se písmenkama vyjádřit myšlení? Když každý může chápat jinak? I když čteme knížku,každý si podle své fantazie, jak čte, představí děj, postavy,všechno. Nemáme to stejný.
Proto nechápu, jak někdo může být osvícený, někdo ne, kde je hranice? Když každý jsme jiný.To vytucneny je podivne formulovany. Ale pokud chapu spravne ,ptas se tou vetou na to,jak muze jeden jedinec o jinem jedinci rict ,zda se v nem projevuje ego?
Ne, na nic jsem nenarážela, jestli se někdo ptal, nebo neptal, psal nebo nepsal. Jak já poznám ,jestli je někdo osvícený, kdokoliv, já, ostatní. Podle čeho se to určuje?
A mmch - jestli se v někom projevuje ego? To je na mě moc otázek, já se spíš zaobírám sebou, jestli moje "ego" je správně nastavené, a v písmenkách hledám myšlenky, nepřemýšlím při čtení o egu druhých, na to si myslím musí přijít každý sám na to své.
Nebyla jsem si jista jestli ti rozumim na co se vlastne ptas. Ta veta v tom celem kontextu me zmatla.
Me osobne vubec nenapadlo ze na neco narazis.
Uz jsi mela nekdy treba to cemu se rika -zkusenost mimo telo,nebo mela jsi ,mas zkusenost s rozpustemnim ega skrze meditaci,v meditaci? Pokud ano,pak vis ze ego je pouha iluze.
Probuzenyho cloveka se nemuze nic dotknout,protoze se se svym egem neztotoznuje.
Muzes ho chtit treba zabit a s nim to ani nehne. A tak dale.
Upravil(a) Arcanum (1. 6. 2011 11:28)
Není tady
Arcanum - musím o tvých písmenkách přemýšlet.
Já totiž neumím v sobě definovat - ego -
narazila jsem na tento článek, večer se dám do toho http://zivotni-energie.cz/jak-prekonat-ego.html
nebo tady http://laska.wordpress.com/2010/02/16/b … ho-vedomi/
http://www.cestydusi.cz/2009110014-prac … e-moje-ego
Upravil(a) dusička (1. 6. 2011 18:04)
Není tady
Ten druhy odkaz v poradi je docela pekne napsany Ty dalsi dva me neoslovily. Ale uprimne jeste reknu ze jsem je cetla velice rychle,nicmene ten kterej zarezonoval je ten druhy.
Dusicko ,ja sama tvrdim ze ego je v zivotech lidi normalne vsudypritomne ale prozit byti bez ega lze poznat jedine onou prozitou zkusenosti. Zadna slova nezprosdredkuji tohle poznani.
Upravil(a) Arcanum (1. 6. 2011 21:41)
Není tady
Arcanom - chystám se na to, chci zažít nepoznané Bytí bez ega.
I já jsem to prolítla, a druhý článek jsem četla pomaleji.
Měla bych začít u pochopení, a odpouštění. (zatím toto praktikuju na osobách blízkých)
Ale nejdřív než pochopím, měla bych najít příčinu, proč.
Nechala jsem si volně přeložit Ego - já - a plete se mi to. Plete se mi Ego - duše. Zatím nevím, jak to odlišit
Upravil(a) dusička (2. 6. 2011 6:30)
Není tady
A tohle je zajímavý - na konkrétním případě, pro mě pochopitelný
http://zivotni-energie.cz/poznejte-sve- … ejste.html
Toto je jak o mně: Kopíruju
jejich způsob života byl pro ně již neuspokojivý. Kladli si otázky, prosili o pomoc, doufali, že život je ještě o něčem hlubším, více naplňujícím. Už se nechtěli cítit tak nešťastně či nenaplněně. Už nechtěli poslouchat své myšlenky. Už nechtěli zažívat pocity, které zažívali. Jednoho dne si řekli, že už ty myšlenky poslouchat nebudou a že jim je lépe bez nich. Poprvé zjistili, že mohou žít i bez nich a že tak nenastal jejich konec. Zjistili, že nejsou těmi myšlenkami. Uvědomili si, že je ty myšlenky ovládají a že se můžou rozhodnou nad něčím nepřemýšlet a některým svým myšlenkám nevěnovat pozornost.
tedy jen ta první část
Upravil(a) dusička (2. 6. 2011 6:49)
Není tady
dusička napsal(a):
A tohle je zajímavý - na konkrétním případě, pro mě pochopitelný
http://zivotni-energie.cz/poznejte-sve- … ejste.html
Toto je jak o mně: Kopíruju
jejich způsob života byl pro ně již neuspokojivý. Kladli si otázky, prosili o pomoc, doufali, že život je ještě o něčem hlubším, více naplňujícím. Už se nechtěli cítit tak nešťastně či nenaplněně. Už nechtěli poslouchat své myšlenky. Už nechtěli zažívat pocity, které zažívali. Jednoho dne si řekli, že už ty myšlenky poslouchat nebudou a že jim je lépe bez nich. Poprvé zjistili, že mohou žít i bez nich a že tak nenastal jejich konec. Zjistili, že nejsou těmi myšlenkami. Uvědomili si, že je ty myšlenky ovládají a že se můžou rozhodnou nad něčím nepřemýšlet a některým svým myšlenkám nevěnovat pozornost.
tedy jen ta první část
A Ty nejsi Marketa co to psala?
Je tam psano i treba i tohle: (zase jsem to cetla jen rychle a na preskacku ,ale tohle je podle meho nazoru jedna z dost vystiznych veci k pochopeni)
"Reaguje tedy jako by bylo napadeno jeho JÁ, jeho podstata. Jeho vztek je tedy reakcí na jeho myšlenku, že bylo napadeno jeho JÁ. A to je ta Pepíčkova největší iluze. Ztotožňuje se se svou myslí. Myslí si: Já = moje myšlenky. Neuvědomuje si, že jeho podstata, jeho já leží jinde. Neuvědomuje si, že je ještě něco víc, je tedy nevědomý. Žije v nevědomí."
------------------------
V podstate jde o to ze se clovek ztotoznuje ,identifikuje nejen se svoji mysli ale i se svym telem o kterym si take mysli ze je to jeho -"ja".
Ztotoznuje se i z pocity a dokonce na nich pak lpi,nenecha je odejit.
Porad dokola take touzi uspokojit tohle sve iluzorni -"ja" (ego) a uspokojeni nenaleza.Protoze si mysli ze lze spokojenost-uspokojeni-stesti naplnit ,nebo nakrmit skrze smyslove tuzby a chteni.
Clovek stale neco zada ,chce a touzi a kdyz to nedostane zacne byt frustrovano a protoze se bytost ztotoznuje s timhle iluzornim ja ,prichazi frustrace a nenaplneni. Porad dokola a dokola.
Z frustrace pak vzejde treba zlost a clovek se s tou zlosti opet ztotoznuje.Mysli si ze je jeho,ze ji nemuze nechat jit protoze na ni lpi a ani si to neuvedomuje.
Naopak clovek ktery uz prokouknul tyhle ego nastrahy,nebo dostalo se mu to stesti ze pohlednul za oponu tyhle iluze,nebo medituje aby za tu oponu cilevedome vesel,ten se napriklad s bolesti neztotozni,protoze ji povazuje za neco co neni jeho ,co neni jeho -"ja" a diva se na to deni s odstupem. To je to cemu ja rikam okamzik byti v souladu se svoji skutecnou podstatou.
Osobne jsem jakekoli bolesti vyuzila k tomu abych se dostala- za ni. A tam za ni je pak TO, co se neztotoznuje s egem ale s tim cemu jini rikaji duse-podstata-energie ktera presahuje ramec nasi dimenze v ktery zije obycejny clovek se svym egem. Coz je prirozeny.Jako sve k svemu.
Osobne teda tvrdim, ze duse neboli,ta vola vsak po vysvobozeni ze sparu nas fackujiciho ega.
To volani prichazi skrze bolest,deprese,zzirajici myslenky ze takhle uz to dal nejde a to je podle mne definitivnim znamenim ze mame sve dusi naslouchat. Protoze rozpor mezi egem a dusi ,ten nesoulad je uz prilis velky,neunosny a tak zpusobuje tlak.
Se svym egem je dobre umet rozmlouvat,stejne tak jako se svym telem.To vyssi Ja je tim moudrym v nas a Jemu se to male "ja" s pomoci laskavosti dokaze poddat.
(a to je jen stripek)
Není tady
Protoze je to tady o vsem,napadlo me dnes neco rict o lidske zaslepenosti.
Osobne povazuju zaslepenost-neschopnost cloveka videt veci tak jak jsou, za jednu z nejhure lecitelnych nemoci lidstva.
Bezny clovek ktery nevi co znamena byt bdely (bdelost v tomhle slova smyslu neni okamzik kdy je clovek behem dne vzhuru) ,ktery nikdy neprektikoval bdelost,ten ani nevi ze si s nim jeho vlastni mysl hraje. Veri pak vsemu co mu jeho mysl podvedome podstrci a on se nevedome teto iluze a fantazie drzi natolik pevne ,ze se mu stane opravdovou skutecnosti.
Avsak jak rikavam ,veci nejsou takove jake se zdaji byt. Mysl klame toho kdo nedokaze byt bdely k tomu co se v jeho mysli odehrava a proc.
Stale dokola a dokola pak nevedome promita sve iluze do okolniho sveta na objekty. Netusi ,natoz aby vedel,ze to co vidi vne je jeho iluzi. Nepatri to objektu ale jemu samotnemu.
Naopak clovek ktery trenuje bdelost,ten dokaze lepe a lepe rozeznat co patri jemu samotnemu a co patri objektu. (otazkou uceni a praxe)
Vypujcim si z dovolenim jeden nazorny priklad.
Jeden clovicek si utvoril iluzi,ktera se mu dost mozna stava naprostou skutecnosti a to i presto ze je to skutecna iluze.
Kopiruju jeho nazor=jeho projekci,jeho domnenku. :
"z nestranného přispěvovatele se z tebe během pár posledních měsíců stal schopný pochlebovač. Z člověka s osobitým a pevným názorem se stala jen schopná plácačka po zádech. Škoda. Teď je z tebe jen tvárná hmota a já věřím, že ti to nebude trvat dlouho, že opět v sobě probudíš to své vlastní JÁ."
Tehle myslence toho clovicka predchazelo uz tohle :
"Cheš se "zalíbit" ? ......nebo tohle :
"Podle jakého měřítka měříš? Podle osobní sympatie?" ......a taky tohle
" ..a to já tam ten mírný posun pociťuji, dokonce už delší dobu, než ten nick si změnila.... bohužel (nebo bohudík?) ho nevidím, že by šel tím osvíceným směrem, naopak, že se vrací zpátky.'
Ze sveho pohledu zretelne vidim ze ten clovicek nemluvi o objektu,ale o svych myslnkovych iluzi.
Proc,nebo jak to vim? Protoze sebe znam natolik dobre,ze vim ze me to nepatri. Protoze uz predem jsem vedela co se v jeho mysli odehraje jakmile neprokoukne ze to co vidi si vytvoril sam,ze to co vidi je jeho vlastnim nepochopenim a neznalosti objektu. Zdani se mu stalo naprostou skutecnosti.
Ale co chci rict jeste je to. Ze neexistuje v zadnem pripade zadna moznost zbavit druheho cloveka jeho iluze.Protoze tvurcem je on sam a jedine on sam se te iluze muze(a nemusi) zbavit a nebo s ni muze naopak proste dal prebyvat,verit ji a dokonce byt o ni presvedcen.
A jako takove kdy si tuhle ,ci jakoukoli jinou iluzi clovek ponecha,je to potreba akceptovat.
Protoze volba je na nem.
Pokud to vsak dela i z jakehokoli jineho duvodu,osobne bych uprimne nechtela byt na jeho miste.
Treaba to nekomu kdo se o tohle zajima neco da a nekomu to da zase neco jineho a nekomu treba uplne neco jineho a nekomu treba nic.
Dej se co dej.
Upravil(a) Arcanum (3. 6. 2011 10:43)
Není tady
Arcanum napsal(a):
Protoze je to tady o vsem,napadlo me dnes neco rict o lidske zaslepenosti.
Osobne povazuju zaslepenost-neschopnost cloveka videt veci tak jak jsou, za jednu z nejhure lecitelnych nemoci lidstva.
Bezny clovek ktery nevi co znamena byt bdely (bdelost v tomhle slova smyslu neni okamzik kdy je clovek behem dne vzhuru) ,ktery nikdy neprektikoval bdelost,ten ani nevi ze si s nim jeho vlastni mysl hraje. Veri pak vsemu co mu jeho mysl podvedome podstrci a on se nevedome teto iluze a fantazie drzi natolik pevne ,ze se mu stane opravdovou skutecnosti.
Avsak jak rikavam ,veci nejsou takove jake se zdaji byt. Mysl klame toho kdo nedokaze byt bdely k tomu co se v jeho mysli odehrava a proc.
Stale dokola a dokola pak nevedome promita sve iluze do okolniho sveta na objekty. Netusi ,natoz aby vedel,ze to co vidi vne je jeho iluzi. Nepatri to objektu ale jemu samotnemu.
Naopak clovek ktery trenuje bdelost,ten dokaze lepe a lepe rozeznat co patri jemu samotnemu a co patri objektu. (otazkou uceni a praxe)
Přesně tak, hir. Hezky jsi to shrnula.
Úplně s každým z nás si naše vlastní mysl hraje.
I s těmi, kdo si myslí, že ne.
Je o tom napsaná spousta literatury.
Upravil(a) majkafa (3. 6. 2011 10:49)
Pro mne je to srozumitelné.
Já osobně si myslím, že bohužel často "nestranný" pro člověka v iluzi rovná se "souhlasící se mnou"
Z téhle nekonečné osmičky je pak dost obtížné se dostat a bohužel často pak už pomůže jen nějaká velká bolest, která nekompromisně zpřehází hodnoty a změní tak úhel pohledu...
Pokud se někdo sám touží zalíbit a zavděčit - jeho ego ho do toho žene, posuzuje ostatní lidi stejně..... dokud tohle nezmění, nemůže ani nic jiného než "pochlebovačnost" vnímat - ego ho drží penvně, nedovolí mu být svobodným.
Není tady
Velký průšvih je, když si někdo myslí, že s ním si jeho mysl nikdy nehraje a že on vše vidí reálně. A pak to ještě začne vnucovat ostatním, že ta jeho realita je ta jediná správná.
Pandorraa napsal(a):
Pokud se někdo sám touží zalíbit a zavděčit - jeho ego ho do toho žene, posuzuje ostatní lidi stejně..... dokud tohle nezmění, nemůže ani nic jiného než "pochlebovačnost" vnímat - ego ho drží penvně, nedovolí mu být svobodným.
Ano,je to az takhle jednoduchy. Pekne strucne a vystizne.
Ten kdo se v tom ale zrovna mele,ten to nedokaze spatrit,nebot nema odstup.
To bych pripodobnila treba tomu kdyz se chce clovek podivat i treba jen na svoji vlastni ruku,take ji uvidi jen z jisteho odstupu od sveho oka,jinak pokud si ji prilozi az na oko,pak vidi tak akorad prd a vorech.
Není tady
majkafa napsal(a):
Je o tom napsaná spousta literatury.
Je skvele ze jsi prisla.
Muj zivot nestoji na tom co je psano nekym jinym,muj zivot stoji na tom co sama skrze sebe poznavam (vlastni zkusenosti jsou to jedine co plati pro mne) a prozivam.
Nakonec vzdyt uz bylo receno ze si mysl nehraje pouze s tim kdo dosahl uplneho osviceni-probuzeni.
Ti co tam jeste nedosli,ti se uci.Ale ten kdo se to neuci vubec,ten je v tom az po usi.
Upravil(a) Arcanum (3. 6. 2011 11:13)
Není tady
Literatura je celkem k prdu. Ta mi pomohla až ve chvíli, kdy jsem si tam popsané taky prožila. Pak mi to sepnulo a nemusela už jsem dlouho bádat o tom, co se to vlastně děje. Prostě to zapadlo tam, kam mělo.
Opačně mi to nefunguje a ani neznám nikoho, komu by to fungovalo.
Snažím se nemyslet, že si někdo myslí, snažím se tím vůbec nezabývat, protože nevlezu druhému do hlavy, i když bych kolikrát i mohla. I když je to kolikrát do očí bijící. Na co by mi to ale bylo? Jemu ani sobě tím nijak nepomůžu. On nic stejně nepochopí, dokud si na to sám nepříjde a já mám svých starostí dost.
Teda nemám, protože já si je přestala dělat.
Nevytvářím si katastrofické ani jiné scénáře do budoucnosti. Věci řeším tak, jak přicházejí a plánují v realistických a možných horizontech.
Věci se totiž neustále mění a to s čím dál tím větší intenzitou, takže ono dalajlámovo:
"Má-li problém řešení, netřeba si dělat starosti, nemá-li ho, jsou starosti zbytečné" považuji za velemoudrö, kterým jsem se začla řídit
Není tady
Pandorraa napsal(a):
..... takže ono dalajlámovo:
"Má-li problém řešení, netřeba si dělat starosti, nemá-li ho, jsou starosti zbytečné" považuji za velemoudrö, kterým jsem se začla řídit
Nadherna moudrost,jak skutecny a pravdivy.
Prave i tahle moudrost se velice uzce dotyka lidskeho ega. To male "ja" si dela starosti a boji se.
A proto jen ten kdo nasel cestu ke skutecne podstate a uz na ni stoji,ten uz vi jak utrapny je zivot v podruci ega. Jen ten co se osvobodi,ten vi ze starosti jsou zbytecny.
Co nelze zmenit,to lze skutecne prijmout a jako takove to pestava mit silu odporu.
Vsechno se meni ,nebot vsechno ma ve skutecnosti pomijivou povahu a ten kdo to vypozoroval,ten ma prehled o tom jak sileny je na necem lpet a zkouset si cokoli prjemene udrzet nebo proti cemukoli neprijemnemu bojovat.
Není tady
Pandorraa napsal(a):
Literatura je celkem k prdu. Ta mi pomohla až ve chvíli, kdy jsem si tam popsané taky prožila. Pak mi to sepnulo a nemusela už jsem dlouho bádat o tom, co se to vlastně děje. Prostě to zapadlo tam, kam mělo.
Opačně mi to nefunguje a ani neznám nikoho, komu by to fungovalo.
Souhlasím. Taky mi to tak funguje. Jen, někdy to nemusím přímo a přesně prožít, ale díky nějaké podobné situaci mi bleskne (píšu teď všeobecně, ne konkrétně o zaslepení naší myslí) a pak mi to sepne a pak už rozumím i tomu, o čem píše literatura.
Proto jsem taky psala, že je o tom spousta literatury. A je to nakonec logické i bez literatury. Každý z nás je jiný a vidění světa je z naší hlavy. Logicky z toho plyne, že každý máme jiné vidění. Někdy se s někým v něčem shodujeme, ale nikdy ne ve všem. To bude možná až na tom "konci světa", že tam všichni "dospějeme".
Upravil(a) majkafa (3. 6. 2011 12:08)
Pandorraa napsal(a):
Literatura je celkem k prdu. Ta mi pomohla až ve chvíli, kdy jsem si tam popsané taky prožila. Pak mi to sepnulo a nemusela už jsem dlouho bádat o tom, co se to vlastně děje. Prostě to zapadlo tam, kam mělo.
Opačně mi to nefunguje a ani neznám nikoho, komu by to fungovalo.
Snažím se nemyslet, že si někdo myslí, snažím se tím vůbec nezabývat, protože nevlezu druhému do hlavy, i když bych kolikrát i mohla. I když je to kolikrát do očí bijící. Na co by mi to ale bylo? Jemu ani sobě tím nijak nepomůžu. On nic stejně nepochopí, dokud si na to sám nepříjde a já mám svých starostí dost.
Teda nemám, protože já si je přestala dělat.
Nevytvářím si katastrofické ani jiné scénáře do budoucnosti. Věci řeším tak, jak přicházejí a plánují v realistických a možných horizontech.
Věci se totiž neustále mění a to s čím dál tím větší intenzitou, takže ono dalajlámovo:
"Má-li problém řešení, netřeba si dělat starosti, nemá-li ho, jsou starosti zbytečné" považuji za velemoudrö, kterým jsem se začla řídit
Já to takto neměla, nebo jen částečně takto - řekněme napůl - at´jsem přesnější.
Polovina byla tedy nalezené v knihách to, co jsem měla prožito, jak píšeš.
a druhá polovina - -
Specif. literaturu jsem pročítala pak i s tím (nejen najít prožité), že jsem hledala (a hledám) něco, co nevím, neznám, neuvědomuji si. A po pročtení toho neznámého jsem si to popsané dokázala uvědomit, když jsem to následně prožívala. A pak to bylo prožívání vědomé, a už jsem k tomu mohla přiřadit správné pojmenování a mohla se při vnímání a posuzování změnit i emoce, páč jsem si to jaksi vědomě rozebrala a přiřadila.
Průser vidím v tom nebýt flexibilní, být si vším jistý, neposlouchat (nenaslouchat spíše), nevnímat druhé, mlejt si stále dokola svůj naučený, zažitý mechanismus něčeho a překřikovat jím druhé, protože díky nim a díky tomu co říkají, můžu přijít na to, co jsem třeba desetiletí nevnímala a měla s tím, by´t nevědomý, problém.
A to je pak bomba ! To se pak najednou stáhnout rolety a otevřou obzory
Není tady
Některá literatura je fajn, že ti to, v čem se brodíš, v čem tápeš a žiješ v tom, zformuluje.
Asi každý/každá máme své "přelomové knihy". Co mě opravdu baví, je přečíst si je čas odčasu znova. Často je to to čtení o něčem jiném, než byla čtení předchozí .
Teď jsem si říkala, že by mi možná v životě stačila jedna kniha , pak jsem si řekla, že jsou lidi, kteří to tak mají, pak že jsou lidi, kteří čtou pořád jen Bibli ......... pak jsem si řekla, že třeba čtou tu Bibli jako já jiné knihy ........ a teď je mi jasné, že jsem do tohoto okamžiku spoustu lidí podceňovala, mrtvých i žijících ........... ach jo
(to je záznam přímého přenosu od 15,32 do 15,37).
Není tady
Dalsi zajimavy priklad:
Blossom napsal(a):
majkafo, vždyť schéma je (bohužel
) tak jednoduché:
Napíšeš intuice, ale když se to někomu nehodí do krámu, tak to "není intuice, ale mysl, která si s tebou hraje".
Napíšeš jako každý normální člověk Myslím, že se nemýlím (protože moudrý člověk ví, že jestli se mýlíme nebo nemýlíme, se většinou ukáže až časem, proto je lépe neříkat povýšenecky nikdy se nemýlím), ale je to hned zpochybněno jako kolísání názoru.
Vždyť je to tak jednoduché, až prostinké, jak a podle čeho Pandorraa a Hirondel-Arcanum měří.... = podle toho, jak se jim zrovna hodí a jak to souzní s jejich názorem.
Pokusim se to nejak utridit. Ale to neslibuju jestli to dam.
Tohle je opet jedna z dalsich iluzi lidskeho mysleni.
Clovek az temer napevno veri ze neco pochopil spravne,protoze veri ze to co vidi je skutecne.
Ale jak uz bylo receno-zdani klamou.
Predstavme si situaci.
Prohlasim intuitivne ze je neco tak jak to intuitivne vnimam.
Jestlize to je hlas skutecne intuice ,nikoli projekce - vlastni zkreslena myslenka-domnenka-iluze,pak vim ze je to tak. Bez pochyb.
A proc? Protoze takhle funguje intuice u cloveka ktery ji poznava a nezamenuje ji s mysli.
To je opet otazkou bdelosti. Kdy pomoci toho clovek poznava co se deje kdyz se to deje.
Takze Blossom dluzim ti moji uprimnost,protoze je to ma volba.
Nejednam tak jak se me to hodi,protoze tohle neni muj svet,to nedelam,to je Tva predstava a Tva dedukce.
Jednam vsak na zaklade sve zkusenosti a ta je zaroven nazorem ktery prezentuju v prubehu deje ktery pozoruju.
Jedine mysleni cloveka se muze mylit a jako takove musi byt skromne.
Intuice se nemyli. Ta zna vsechny odpovedi sveta.
Otazkou je ji umet rozeznat od mysleni,to je cele.
Není tady
Wiki napsal(a):
Pandorraa napsal(a):
Literatura je celkem k prdu. Ta mi pomohla až ve chvíli, kdy jsem si tam popsané taky prožila. Pak mi to sepnulo a nemusela už jsem dlouho bádat o tom, co se to vlastně děje. Prostě to zapadlo tam, kam mělo.
Opačně mi to nefunguje a ani neznám nikoho, komu by to fungovalo.
Snažím se nemyslet, že si někdo myslí, snažím se tím vůbec nezabývat, protože nevlezu druhému do hlavy, i když bych kolikrát i mohla. I když je to kolikrát do očí bijící. Na co by mi to ale bylo? Jemu ani sobě tím nijak nepomůžu. On nic stejně nepochopí, dokud si na to sám nepříjde a já mám svých starostí dost.
Teda nemám, protože já si je přestala dělat.
Nevytvářím si katastrofické ani jiné scénáře do budoucnosti. Věci řeším tak, jak přicházejí a plánují v realistických a možných horizontech.
Věci se totiž neustále mění a to s čím dál tím větší intenzitou, takže ono dalajlámovo:
"Má-li problém řešení, netřeba si dělat starosti, nemá-li ho, jsou starosti zbytečné" považuji za velemoudrö, kterým jsem se začla říditJá to takto neměla, nebo jen částečně takto - řekněme napůl - at´jsem přesnější.
Polovina byla tedy nalezené v knihách to, co jsem měla prožito, jak píšeš.
a druhá polovina - -
Specif. literaturu jsem pročítala pak i s tím (nejen najít prožité), že jsem hledala (a hledám) něco, co nevím, neznám, neuvědomuji si. A po pročtení toho neznámého jsem si to popsané dokázala uvědomit, když jsem to následně prožívala. A pak to bylo prožívání vědomé, a už jsem k tomu mohla přiřadit správné pojmenování a mohla se při vnímání a posuzování změnit i emoce, páč jsem si to jaksi vědomě rozebrala a přiřadila.
Průser vidím v tom nebýt flexibilní, být si vším jistý, neposlouchat (nenaslouchat spíše), nevnímat druhé, mlejt si stále dokola svůj naučený, zažitý mechanismus něčeho a překřikovat jím druhé, protože díky nim a díky tomu co říkají, můžu přijít na to, co jsem třeba desetiletí nevnímala a měla s tím, by´t nevědomý, problém.
A to je pak bomba ! To se pak najednou stáhnout rolety a otevřou obzory
Já s tebou Wiki v podstatě souhlasím.
Já mluvila hlavně o tom, co jsem si bohužel neodpustila: prošla jsem si obdobím, kdy jsem načetla spoustu knih a měla pocit, že teda teď už vím všechno, ode všeho mám klíče a všude jsem byla.
Houby.
Pak přišla petarda a ještě dnes se sama sobě směju, když z knihovny tahám po deseti i více letech knížky, který jsem tehdy sice přečetla, ale houby si z nich vzala, protože jsem na to neměla.
Dnes chodím a VNÍMÁM. Co nepoberu, to nehodnotím a neřeším. Vím, že na to ještě není ten správný čas a až příjde, tak to poznám Pak teprve začnu pobírat, hodnotit a řešit.
Dostávám se do klidu a to i přesto, že to kolem mně vře a kypí, stahují se mraky. Já je vidím, ale nejančím. Co bude v mé moci, to udělám, co nezvládnu, zvládne někdo jiný, probuzenější, osvícenější, klidnější, schopnější.
Dnes už nemám potřebu s takovými soupeřit, jsem ráda, že jsou
Není tady
Arcanum napsal(a):
Dalsi zajimavy priklad:
Blossom napsal(a):
majkafo, vždyť schéma je (bohužel
) tak jednoduché:
Napíšeš intuice, ale když se to někomu nehodí do krámu, tak to "není intuice, ale mysl, která si s tebou hraje".
Napíšeš jako každý normální člověk Myslím, že se nemýlím (protože moudrý člověk ví, že jestli se mýlíme nebo nemýlíme, se většinou ukáže až časem, proto je lépe neříkat povýšenecky nikdy se nemýlím), ale je to hned zpochybněno jako kolísání názoru.
Vždyť je to tak jednoduché, až prostinké, jak a podle čeho Pandorraa a Hirondel-Arcanum měří.... = podle toho, jak se jim zrovna hodí a jak to souzní s jejich názorem.Pokusim se to nejak utridit.
Ale to neslibuju jestli to dam.
Tohle je opet jedna z dalsich iluzi lidskeho mysleni.
Clovek az temer napevno veri ze neco pochopil spravne,protoze veri ze to co vidi je skutecne.
Ale jak uz bylo receno-zdani klamou.
Predstavme si situaci.
Prohlasim intuitivne ze je neco tak jak to intuitivne vnimam.
Jestlize to je hlas skutecne intuice ,nikoli projekce - vlastni zkreslena myslenka-domnenka-iluze,pak vim ze je to tak. Bez pochyb.
A proc? Protoze takhle funguje intuice u cloveka ktery ji poznava a nezamenuje ji s mysli.
To je opet otazkou bdelosti. Kdy pomoci toho clovek poznava co se deje kdyz se to deje.
Takze Blossom dluzim ti moji uprimnost,protoze je to ma volba.
Nejednam tak jak se me to hodi,protoze tohle neni muj svet,to nedelam,to je Tva predstava a Tva dedukce.
Jednam vsak na zaklade sve zkusenosti a ta je zaroven nazorem ktery prezentuju v prubehu deje ktery pozoruju.
Jedine mysleni cloveka se muze mylit a jako takove musi byt skromne.
Intuice se nemyli. Ta zna vsechny odpovedi sveta.
Otazkou je ji umet rozeznat od mysleni,to je cele.
Hodí x nehodí do krámu... hmmm.
Já to "nedám" tak sofistikovaně jako Arcanum, dám to "pandorrovsky": když má někdo kramářský myšlení, může to být pro něj moc dobře, ale může to pro něj taky být pořádnej průšvih.
Oni kramáři = obchodníci totiž pořád potřebujou být první a nejlepší. Je to zcela logické, nemohou si dovolit prohrávat, jde i jejich živobytí, o jejich život.
Otázkou jen zůstává, zda skutečně musejí být po celý svůj život JEN kramáři.....
Není tady
Pandorraa napsal(a):
Literatura je celkem k prdu. Ta mi pomohla až ve chvíli, kdy jsem si tam popsané taky prožila. Pak mi to sepnulo a nemusela už jsem dlouho bádat o tom, co se to vlastně děje. Prostě to zapadlo tam, kam mělo.
Opačně mi to nefunguje a ani neznám nikoho, komu by to fungovalo.
Pan,
nektere knihy v kterych jsem cetla byly veci keter jsem podvedome znala. Neco jako kdyz me to hodilo do minulosti,do kolektivniho nevedomi,do pameti predku. Usmivala jsem se tomu uplne blazene i kdyz jsem vedela ze to jeste neziju,vedela jsem zaroven ze to uz davno umim.
Nevim jestli me rozumis.
Nakonec je preci znamo ze kniha,neboli prime naslouchani (cteni) nekomu take pomaha, je to vsak jen prvnim krokem.
Tim dalsim a upne nejpodstatnejsim je se to naucit prakticky -skrze zkusenosti poznat (na vlastni kuzi) a zit to. Nikoli to chapat jen intelektualne a skrze pamet ale skutecne to chapat vlastnim prozitkem.
Není tady
Arcanum napsal(a):
Pandorraa napsal(a):
Literatura je celkem k prdu. Ta mi pomohla až ve chvíli, kdy jsem si tam popsané taky prožila. Pak mi to sepnulo a nemusela už jsem dlouho bádat o tom, co se to vlastně děje. Prostě to zapadlo tam, kam mělo.
Opačně mi to nefunguje a ani neznám nikoho, komu by to fungovalo.Pan,
nektere knihy v kterych jsem cetla byly veci keter jsem podvedome znala. Neco jako kdyz me to hodilo do minulosti,do kolektivniho nevedomi,do pameti predku. Usmivala jsem se tomu uplne blazene i kdyz jsem vedela ze to jeste neziju,vedela jsem zaroven ze to uz davno umim.
Nevim jestli me rozumis.
Rozumím, tak to mám já teď.
Jinak samozřejmě že je něco jiného, když pobereš rozumem nebo citem.
Rozum je první krok = pochopit
Cit je ten druhý = přijmout
Vím, že je možné i ten první krok "vynechat".
Už nemusím všemu rozumět, stačí mi, když to přijmu - viz nemá-li situace řešení, je zbytečné si dělat starosti
Zajímavé je, že se to ale nijak nevylučuje s mým naturelem bojovníka, který se jen tak nevzdává.
Našla jsem v tom totiž rovnováhu a pochopila jsem, o čem ten "boj" vlastně je
Rozluštila jsem TAJEMSTVÍ
Už zbytešně neplýtvám energií na blbosti, na to, co stejně neovlivním, protože mne to zcela míjí a nebo přesahuje, neznám Vyšší plán....
Je to tak jednoduché
Není tady
Vzhledem k tomu, že se tu rozjela diskuze na téma ZASLEPENOST, dovolím si k příkladům, které uvedla Arcanum (hirondel) přidat i další ukázky TAKÉ ZASLEPENOSTI. Přeci čím více příkladů a ukázek, tím více budeme vědět.
Čím víc proužků, tím víc Addidas
Ale položme si velmi důležitou otázku - kdo určil, že něco není zaslepenost (když to není zaslepenost, co to potom ale je? ) a že něco ta zaslepenost prostě už je a basta fidli. A zejména se poukazuje na zaslepenost cizí...(a já dodávám) bez toho, aby se podíval na své psané řádky, zda-li je vše v rychtyku...
Zopakujme si hirondelinu definici zaslepenosti:
Osobne povazuju zaslepenost-neschopnost cloveka videt veci tak jak jsou, za jednu z nejhure lecitelnych nemoci lidstva
Ze sveho pohledu zretelne vidim ze ten clovicek nemluvi o objektu,ale o svych myslnkovych iluzi.
Proc,nebo jak to vim? Protoze sebe znam natolik dobre,ze vim ze me to nepatri. Protoze uz predem jsem vedela co se v jeho mysli odehraje jakmile neprokoukne ze to co vidi si vytvoril sam,ze to co vidi je jeho vlastnim nepochopenim a neznalosti objektu. Zdani se mu stalo naprostou skutecnosti.
Tuto definici hirondel našroubovala na předložený (z jejího pohledu) názorný příklad (mimochodem - když už vypůjčovat si příklady, tak s pojmenování autora - takže ano, je to můj názor na Arcanum-hirondel)
a teď k další ukázce zaslepenosti (Názor hirondel na Zklamanou), kdy ten človíček (hirondel) nemluví o objektu (o Zklamané), ale o svých myšlenkových iluzích. Kdy vlastně neprokoukl, že to, co vidí si vytvořil sám, že to, co vidí je jeho vlastním nepochopením a neznalosti objektu (Zklamané), a zdání se mu stalo naprostou skutečností.
Arcanum napsal(a):
Muj pohled na Tebe:
Ty uz nejsi ten clovek o kterem jsem rekla tehda to co jsem prohlasila. Ty jedes raznym sesupem dolu,nikoli nahoru. A uprimne reknu ze je to nesmirna skoda.
Ja verim ze si ani neuvedomujes co delas. A ja opet reknu ze je to velka skoda.
Zabredla jsi hloubeji a hlkoubeji tam odkud jsi naopak mohla a podle mne mela spise vyjit.
Az Pandoru prestanes pronasledovat,pak jsi svobodna.Zatim si myslim ze ani nevis jak moc si tim co delas ublizujes.
No nic zklamco -holky ja proste MUSELA.
Nemas zatim sanci pochopit Pandoru a v tom je hacek.
a Tva projekce Te prilis a prilis ovlivnuje.
takže
- už nejsi ten člověk o kterém jsem řekla.... (ptám se, jak to ví?...možná asi to ví stejně tak, jako já vím, že z nestranného se stal pochlebovač)
- jedeš rázným sešupem dolů, nikoliv nahoru....(ptám se, jak to ví?....možná asi to ví stejně tak, jako já vím, že se z osobitého a názorově stabilního člověka stala plácačka po zádech)
- zabředla jsi hlouběji a hlouběji tam, odkud jsi naopak mohla a podle mně měla spíše vyjít...(ptám se, jak to ví?....možná asi to ví stejně tak, jako já vím, že posun u hirondel vidím, ale nevidím ho jít osvíceným směrem, nýbrž že se vrací zpátky)
- až Pandoru přestaneš pronásledovat....(ptám se, jak to ví?...možná asi to ví stejně tak, jako já vím, že se chce zalíbit a měří metrem podle osobní sympatie)
- nemáš šanci pochopit Pandoru...(ptám se, jak to ví?....možná asi stejně tak, jako já vím, že se z ní stala tvárná hmota)
no a nakonec nesmí chybět poučení - až přestaneš Pandoru pronásledovat, budeš svobodná....
a jedeme dál...
další ukázka (názor Pandory na Blossom)
Pandorraa napsal(a):
Nu a nakonec - Bloos sem zanesla něco, co se Ščůrnicou vůbec nesouvisí, co bohužel souvisí pouze a jen s ní samotnou. Udělala to na mém vlákně už jednou, nepřekvapuje mne, že to udělala znovu. Až si to (konečně) pořeší sama se sebou, nebude míchat hrušky a jabka a uleví se jí
- zanesla sem něco, co se Ščůrnicou vůbec nesouvisí... (ptám se, jak to ví?)
- co bohužel souvisí pouze a jen s ní samotnou ....(ptám se, jak to ví?)
- udělala to na mém vlákně už jednou....nepřekvapuje mě, že to udělala znova...(ptám se...opravdu udělala to, o čem Pandora mluví? CO vlastně udělala?)
i tady padlo poučení - Až si to konečně pořeší sama se sebou, nebude míchat hrušky s jabkama a uleví se jí...
Není tady
A mne niekedy knižky (alebo ešte lepšienživí ľudia) pomohli nezblázniť sa z toho, čo sa mi dialo a čo som CÍTILA. lebo to boli občas pre mňa dosť veľké pecky. Pomohlo vedieť, že to je normálna súčasť nejakého procesu, a nie koniec mojej fyzickej alebo aj duchovnej existencie. Inak súhlasím s tým, že radšej raz zažiť, ako trikrát prečítať a špeciálne o sebe tvrdím, že nie som intelektuál, ale emocionál, a prípadne "naivno-empirický" typ.
Není tady
Sel a já přes to přese všechno věřím, že jsou i lidé, kterým stačí jednou přečíst a už nemusejí prožívat
A nebo taky nepotřebují číst a raději prožívají a pak o tom sami píší
Těch kombinací je prostě víc a každý to máme v určité fázi svého života jinak, protože jen totál magor a brontosaurus to má furtum furt stejně
Není tady