Ten druhy odkaz v poradi je docela pekne napsany Ty dalsi dva me neoslovily. Ale uprimne jeste reknu ze jsem je cetla velice rychle,nicmene ten kterej zarezonoval je ten druhy.

Dusicko ,ja sama tvrdim ze ego je v zivotech lidi normalne vsudypritomne ale prozit byti bez ega lze poznat jedine onou prozitou zkusenosti. Zadna slova nezprosdredkuji tohle poznani. 

Upravil(a) Arcanum (1. 6. 2011 21:41)

A tohle je zajímavý - na konkrétním případě, pro mě pochopitelný
http://zivotni-energie.cz/poznejte-sve- … ejste.html
Toto je jak o mně: Kopíruju
jejich způsob života byl pro ně již neuspokojivý. Kladli si otázky, prosili o pomoc, doufali, že život je ještě o něčem hlubším, více naplňujícím. Už se nechtěli cítit tak nešťastně či nenaplněně. Už nechtěli poslouchat své myšlenky. Už nechtěli zažívat pocity, které zažívali. Jednoho dne si řekli, že už ty myšlenky poslouchat nebudou a že jim je lépe bez nich. Poprvé zjistili, že mohou žít i bez nich a že tak nenastal jejich konec. Zjistili, že nejsou těmi myšlenkami. Uvědomili si, že je ty myšlenky ovládají a že se můžou rozhodnou nad něčím nepřemýšlet a některým svým myšlenkám nevěnovat pozornost.
tedy jen ta první část

Upravil(a) dusička (2. 6. 2011 6:49)

Protoze je to tady o vsem,napadlo me dnes neco rict o lidske zaslepenosti.
Osobne povazuju zaslepenost-neschopnost cloveka videt veci tak jak jsou, za jednu z nejhure lecitelnych nemoci lidstva.

Bezny clovek ktery nevi co znamena byt bdely (bdelost v tomhle slova smyslu neni okamzik kdy je clovek behem dne vzhuru) ,ktery nikdy neprektikoval bdelost,ten ani nevi ze si s nim jeho vlastni mysl hraje. Veri pak vsemu co mu jeho mysl podvedome podstrci a on se nevedome teto iluze a fantazie drzi natolik pevne ,ze se mu stane opravdovou skutecnosti.

Avsak jak rikavam ,veci nejsou takove jake se zdaji byt. Mysl klame toho kdo nedokaze byt bdely k tomu co se v jeho mysli odehrava a proc.

Stale dokola a dokola pak nevedome promita sve iluze do okolniho sveta na objekty. Netusi ,natoz aby vedel,ze to co vidi vne je jeho iluzi.   Nepatri to objektu ale jemu samotnemu.

Naopak clovek ktery trenuje bdelost,ten dokaze lepe a lepe rozeznat co patri jemu samotnemu a co patri objektu. (otazkou uceni a praxe)


Vypujcim si z dovolenim jeden nazorny priklad.

Jeden clovicek si utvoril iluzi,ktera se mu dost mozna stava naprostou skutecnosti a to i presto ze je to skutecna iluze.

Kopiruju jeho nazor=jeho projekci,jeho domnenku.  :

"z nestranného přispěvovatele se z tebe během pár posledních měsíců stal schopný pochlebovač.  Z člověka s osobitým a pevným názorem se stala jen schopná plácačka po zádech. Škoda. Teď je z tebe jen tvárná hmota a já věřím, že ti to nebude trvat dlouho, že opět v sobě probudíš to své vlastní JÁ."

Tehle myslence toho clovicka predchazelo uz tohle :

  "Cheš se "zalíbit" ? ......nebo tohle :

"Podle jakého měřítka měříš? Podle osobní sympatie?" ......a taky tohle

" ..a to já tam ten mírný posun pociťuji, dokonce už delší dobu, než ten nick si změnila.... bohužel (nebo bohudík?) ho nevidím, že by šel tím osvíceným směrem, naopak, že se vrací zpátky.'


Ze sveho pohledu zretelne vidim ze ten clovicek nemluvi o objektu,ale o svych myslnkovych iluzi.
Proc,nebo jak to vim?   Protoze sebe znam natolik dobre,ze vim ze me to nepatri. Protoze uz predem jsem vedela co se v jeho mysli odehraje jakmile neprokoukne ze to co vidi si vytvoril sam,ze to co vidi je jeho vlastnim nepochopenim a neznalosti objektu. Zdani se mu stalo naprostou skutecnosti.

Ale co chci rict jeste je to.  Ze neexistuje v zadnem pripade zadna moznost zbavit druheho cloveka jeho iluze.Protoze tvurcem je on sam a jedine on sam se te iluze muze(a nemusi)  zbavit a nebo s ni muze naopak proste dal prebyvat,verit ji a dokonce byt o ni presvedcen.
A jako takove kdy si tuhle ,ci jakoukoli jinou iluzi clovek ponecha,je to potreba akceptovat.

Protoze volba je na nem.

Pokud to vsak dela i z jakehokoli jineho duvodu,osobne bych uprimne nechtela byt na jeho miste.

Treaba to nekomu kdo se o tohle zajima neco da  a nekomu to da zase neco jineho a nekomu treba uplne neco jineho a nekomu treba nic. 

Dej se co dej.

Upravil(a) Arcanum (3. 6. 2011 10:43)

Pro mne je to srozumitelné.

Já osobně si myslím, že bohužel často "nestranný" pro člověka v iluzi rovná se "souhlasící se mnou"
Z téhle nekonečné osmičky je pak dost obtížné se dostat a bohužel často pak už pomůže jen nějaká velká bolest, která nekompromisně zpřehází hodnoty a změní tak úhel pohledu...

Pokud se někdo sám touží zalíbit a zavděčit - jeho ego ho do toho žene, posuzuje ostatní lidi stejně..... dokud tohle nezmění, nemůže ani nic jiného než "pochlebovačnost" vnímat - ego ho drží penvně, nedovolí mu být svobodným.

Pandorraa napsal(a):

Pokud se někdo sám touží zalíbit a zavděčit - jeho ego ho do toho žene, posuzuje ostatní lidi stejně..... dokud tohle nezmění, nemůže ani nic jiného než "pochlebovačnost" vnímat - ego ho drží penvně, nedovolí mu být svobodným.

Ano,je to az takhle jednoduchy.    Pekne strucne a vystizne.

Ten kdo se v tom ale zrovna mele,ten to nedokaze spatrit,nebot nema odstup.

To bych pripodobnila treba tomu kdyz se chce clovek podivat i treba jen na svoji vlastni ruku,take ji uvidi jen z jisteho odstupu od sveho oka,jinak pokud si ji prilozi az na oko,pak vidi tak akorad prd a vorech. 

Literatura je celkem k prdu. Ta mi pomohla až ve chvíli, kdy jsem si tam popsané taky prožila. Pak mi to sepnulo a nemusela už jsem dlouho bádat o tom, co se to vlastně děje. Prostě to zapadlo tam, kam mělo.
Opačně mi to nefunguje a ani neznám nikoho, komu by to fungovalo.

Snažím se nemyslet, že si někdo myslí, snažím se tím vůbec nezabývat, protože nevlezu druhému do hlavy, i když bych kolikrát i mohla. I když je to kolikrát do očí bijící. Na co by mi to ale bylo? Jemu ani sobě tím nijak nepomůžu. On nic stejně nepochopí, dokud si na to sám nepříjde a já mám svých starostí dost.
Teda nemám, protože já si je přestala dělat.
Nevytvářím si katastrofické ani jiné scénáře do budoucnosti. Věci řeším tak, jak přicházejí a plánují v realistických a možných horizontech.
Věci se totiž neustále mění a to s čím dál tím větší intenzitou, takže ono dalajlámovo:
"Má-li problém řešení, netřeba si dělat starosti, nemá-li ho, jsou starosti zbytečné" považuji za velemoudrö, kterým jsem se začla řídit

Pandorraa napsal(a):

Literatura je celkem k prdu. Ta mi pomohla až ve chvíli, kdy jsem si tam popsané taky prožila. Pak mi to sepnulo a nemusela už jsem dlouho bádat o tom, co se to vlastně děje. Prostě to zapadlo tam, kam mělo.
Opačně mi to nefunguje a ani neznám nikoho, komu by to fungovalo.

Souhlasím. Taky mi to tak funguje. Jen, někdy to nemusím přímo a přesně prožít, ale díky nějaké podobné situaci mi bleskne (píšu teď všeobecně, ne konkrétně o zaslepení naší myslí) a pak mi to sepne a pak už rozumím i tomu, o čem píše literatura.
Proto jsem taky psala, že je o tom spousta literatury. A je to nakonec logické i bez literatury. Každý z nás je jiný a vidění světa je z naší hlavy. Logicky z toho plyne, že každý máme jiné vidění. Někdy se s někým v něčem shodujeme, ale nikdy ne ve všem. To bude možná až na tom "konci světa", že tam všichni "dospějeme".

Upravil(a) majkafa (3. 6. 2011 12:08)

Některá literatura je fajn, že ti to, v čem se brodíš, v čem tápeš a žiješ v tom, zformuluje.
Asi každý/každá máme své "přelomové knihy". Co mě opravdu baví, je přečíst si je čas odčasu znova. Často je to to čtení o něčem jiném, než byla čtení předchozí .

Teď jsem si říkala, že by mi možná v životě stačila jedna kniha , pak jsem si řekla, že jsou lidi, kteří to tak mají, pak že jsou lidi, kteří čtou pořád jen Bibli ......... pak jsem si řekla, že třeba čtou tu Bibli jako já jiné knihy ........ a teď je mi jasné, že jsem do tohoto okamžiku spoustu lidí podceňovala, mrtvých i žijících ........... ach jo
(to je záznam přímého přenosu od 15,32 do 15,37).

Wiki napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Literatura je celkem k prdu. Ta mi pomohla až ve chvíli, kdy jsem si tam popsané taky prožila. Pak mi to sepnulo a nemusela už jsem dlouho bádat o tom, co se to vlastně děje. Prostě to zapadlo tam, kam mělo.
Opačně mi to nefunguje a ani neznám nikoho, komu by to fungovalo.

Snažím se nemyslet, že si někdo myslí, snažím se tím vůbec nezabývat, protože nevlezu druhému do hlavy, i když bych kolikrát i mohla. I když je to kolikrát do očí bijící. Na co by mi to ale bylo? Jemu ani sobě tím nijak nepomůžu. On nic stejně nepochopí, dokud si na to sám nepříjde a já mám svých starostí dost.
Teda nemám, protože já si je přestala dělat.
Nevytvářím si katastrofické ani jiné scénáře do budoucnosti. Věci řeším tak, jak přicházejí a plánují v realistických a možných horizontech.
Věci se totiž neustále mění a to s čím dál tím větší intenzitou, takže ono dalajlámovo:
"Má-li problém řešení, netřeba si dělat starosti, nemá-li ho, jsou starosti zbytečné" považuji za velemoudrö, kterým jsem se začla řídit

Já to takto neměla, nebo  jen částečně takto - řekněme napůl - at´jsem přesnější.

Polovina byla tedy nalezené v knihách to, co jsem měla prožito, jak píšeš.

a druhá polovina - -
Specif. literaturu jsem pročítala pak i  s tím (nejen najít prožité), že jsem hledala (a hledám)  něco, co nevím, neznám, neuvědomuji si. A po pročtení toho neznámého jsem si to popsané dokázala uvědomit,  když jsem to následně prožívala. A pak to bylo prožívání vědomé,  a už jsem k tomu mohla přiřadit správné pojmenování a mohla se při vnímání a posuzování  změnit i emoce, páč jsem si to jaksi  vědomě rozebrala a přiřadila.

Průser vidím v tom nebýt flexibilní, být si vším jistý, neposlouchat (nenaslouchat spíše), nevnímat druhé, mlejt si stále dokola svůj naučený, zažitý mechanismus něčeho a překřikovat jím druhé,  protože díky nim a díky tomu co říkají,  můžu přijít na to, co jsem třeba desetiletí nevnímala a měla s tím, by´t nevědomý, problém.
A to je pak bomba ! To se pak najednou stáhnout rolety a  otevřou obzory 

Já s tebou Wiki v podstatě souhlasím.
Já mluvila hlavně o tom, co jsem si bohužel neodpustila: prošla jsem si obdobím, kdy jsem načetla spoustu knih a měla pocit, že teda teď už vím všechno, ode všeho mám klíče a všude jsem byla.
Houby.
Pak přišla petarda a ještě dnes se sama sobě směju, když z knihovny tahám po deseti i více letech knížky, který jsem tehdy sice přečetla, ale houby si z nich vzala, protože jsem na to neměla.
Dnes chodím a VNÍMÁM. Co nepoberu, to nehodnotím a neřeším. Vím, že na to ještě není ten správný čas a až příjde, tak to poznám Pak teprve začnu pobírat, hodnotit a řešit.
Dostávám se do klidu a to i přesto, že to kolem mně vře a kypí, stahují se mraky. Já je vidím, ale nejančím. Co bude v mé moci, to udělám, co nezvládnu, zvládne někdo jiný, probuzenější, osvícenější, klidnější, schopnější.
Dnes už nemám potřebu s takovými soupeřit, jsem ráda, že jsou

Pandorraa napsal(a):

Literatura je celkem k prdu. Ta mi pomohla až ve chvíli, kdy jsem si tam popsané taky prožila. Pak mi to sepnulo a nemusela už jsem dlouho bádat o tom, co se to vlastně děje. Prostě to zapadlo tam, kam mělo.
Opačně mi to nefunguje a ani neznám nikoho, komu by to fungovalo.

Pan,
nektere knihy v kterych jsem cetla byly veci keter jsem podvedome znala.  Neco jako kdyz me to hodilo do minulosti,do kolektivniho nevedomi,do pameti predku. Usmivala jsem se tomu uplne blazene i kdyz jsem vedela ze to jeste neziju,vedela jsem zaroven ze to uz davno umim.
Nevim jestli me rozumis.

Nakonec je preci znamo ze kniha,neboli prime naslouchani (cteni) nekomu take pomaha, je to vsak jen prvnim krokem.
Tim dalsim a upne nejpodstatnejsim je se to naucit prakticky -skrze zkusenosti poznat (na vlastni kuzi) a zit to. Nikoli to chapat jen intelektualne a skrze pamet ale skutecne to chapat vlastnim prozitkem.

Vzhledem k tomu, že se tu rozjela diskuze na téma ZASLEPENOST, dovolím si k příkladům, které uvedla Arcanum (hirondel) přidat i další ukázky TAKÉ ZASLEPENOSTI. Přeci čím více příkladů a ukázek, tím více budeme vědět.
Čím víc proužků, tím víc Addidas

Ale položme si velmi důležitou otázku - kdo určil, že něco není zaslepenost (když to není zaslepenost, co to potom ale je? ) a že něco ta zaslepenost prostě už je a basta fidli. A zejména se poukazuje na zaslepenost cizí...(a já dodávám) bez toho, aby se podíval na své psané řádky, zda-li je vše v rychtyku...
Zopakujme si hirondelinu definici zaslepenosti:

Osobne povazuju zaslepenost-neschopnost cloveka videt veci tak jak jsou, za jednu z nejhure lecitelnych nemoci lidstva
Ze sveho pohledu zretelne vidim ze ten clovicek nemluvi o objektu,ale o svych myslnkovych iluzi.
Proc,nebo jak to vim?   Protoze sebe znam natolik dobre,ze vim ze me to nepatri. Protoze uz predem jsem vedela co se v jeho mysli odehraje jakmile neprokoukne ze to co vidi si vytvoril sam,ze to co vidi je jeho vlastnim nepochopenim a neznalosti objektu. Zdani se mu stalo naprostou skutecnosti.

Tuto definici hirondel našroubovala na předložený (z jejího pohledu) názorný příklad (mimochodem - když už vypůjčovat si příklady, tak s pojmenování autora - takže ano, je to můj názor na Arcanum-hirondel)
a teď k další ukázce zaslepenosti (Názor hirondel na Zklamanou), kdy ten človíček (hirondel) nemluví o objektu (o Zklamané), ale o svých myšlenkových iluzích. Kdy vlastně neprokoukl, že to, co vidí si vytvořil sám, že to, co vidí je jeho vlastním nepochopením a neznalosti objektu (Zklamané), a zdání se mu stalo naprostou skutečností.

Arcanum napsal(a):

Muj pohled na Tebe:
Ty uz nejsi ten clovek o kterem jsem rekla tehda to co jsem prohlasila. Ty jedes raznym sesupem dolu,nikoli nahoru. A uprimne reknu ze je to nesmirna skoda.
Ja verim ze si ani neuvedomujes co delas. A ja opet reknu ze je to velka skoda.
Zabredla jsi hloubeji a hlkoubeji tam odkud jsi naopak mohla a podle mne mela spise vyjit.

Az Pandoru prestanes pronasledovat,pak jsi svobodna.Zatim si myslim ze ani nevis jak moc si tim co delas ublizujes.
No nic zklamco -holky ja proste MUSELA. 

Nemas zatim sanci pochopit Pandoru a v tom je hacek.
a Tva projekce Te prilis a prilis ovlivnuje.

takže
- už nejsi ten člověk o kterém jsem řekla.... (ptám se, jak to ví?...možná asi to ví stejně tak, jako já vím, že  z nestranného se stal pochlebovač)
- jedeš rázným sešupem dolů, nikoliv nahoru....(ptám se, jak to ví?....možná asi to ví stejně tak, jako já vím, že se z osobitého a názorově stabilního člověka stala plácačka po zádech)
- zabředla jsi hlouběji a hlouběji tam, odkud jsi naopak mohla a podle mně měla spíše vyjít...(ptám se, jak to ví?....možná asi to ví stejně tak, jako já vím, že posun u hirondel vidím, ale nevidím ho jít osvíceným směrem, nýbrž že se vrací zpátky)
- až Pandoru přestaneš pronásledovat....(ptám se, jak to ví?...možná asi to ví stejně tak, jako já vím, že se chce zalíbit a měří metrem podle osobní sympatie)
- nemáš šanci pochopit Pandoru...(ptám se, jak to ví?....možná asi stejně tak, jako já vím, že se z ní stala tvárná hmota)

no a nakonec nesmí chybět poučení - až přestaneš Pandoru pronásledovat, budeš svobodná....

a jedeme dál...
další ukázka (názor Pandory na Blossom)

Pandorraa napsal(a):

Nu a nakonec - Bloos sem zanesla něco, co se Ščůrnicou vůbec nesouvisí, co bohužel souvisí pouze a jen s ní samotnou. Udělala to na mém vlákně už jednou, nepřekvapuje mne, že to udělala znovu. Až si to (konečně) pořeší sama se sebou, nebude míchat hrušky a jabka a uleví se jí

- zanesla sem něco, co se Ščůrnicou vůbec nesouvisí... (ptám se, jak to ví?)
- co bohužel souvisí pouze a jen s ní samotnou ....(ptám se, jak to ví?)
- udělala to na mém vlákně už jednou....nepřekvapuje mě, že to udělala znova...(ptám se...opravdu udělala to, o čem Pandora mluví? CO vlastně udělala?)

i tady padlo poučení - Až si to konečně pořeší sama se sebou, nebude míchat hrušky s jabkama a uleví se jí...

Sel a já přes to přese všechno věřím, že jsou i lidé, kterým stačí jednou přečíst a už nemusejí prožívat
A nebo taky nepotřebují číst a raději prožívají a pak o tom sami píší

Těch kombinací je prostě víc a každý to máme v určité fázi svého života jinak, protože jen totál magor a brontosaurus to má furtum furt stejně