haiel napsal(a):

lupina montana napsal(a):

No tak to já si při svý představivosti můžu číst akorát tak detektivky Teda před spaním.
Ale takový pohádky Hrubínovy?
Andersen?
Grimmové?
Nebo dokonce Hauff?
A hele, znáš Ženy, které běhaly s vlky? Napsala to etnoložka a je tam spoousta mýtů a pohád (páč tomu se nedá říkat pohádky, to jsou pohády)
Podobné se člověku poštěstí, jen když čte, nebo poslouchá o snech, co se lidem zdaj.

To je jedna z mých přelomových   Celou dobu, co jsem to četla (asi půl roku ) jsem obdivovala tu spisovatelku, jak ona to všechno rozebrala a zpátky poskládala do posledního šroubečku, co práce si s tím dala, aby to bylo srozumitelný.....kromě samotnýho obsahu, ten její přístup, tak poctivý....ten mě úplně dostal.  Já jsem nikdy nic takovýho předtím nečetla, tak propracovanýho jako je tahle kniha.  Kamarádce to nesedlo, nedočetla ji, z jejího pohledu Estés zabíhá moc do podrobností.  Mě to zase fascinovalo, nepřišlo mi to jako zabíhání, ta její pečlivost, v souvislosti s tím, o čem psala, byla namístě. Byla obdivuhodná

Moje taky přelomová, jen mě trošičku otrávilo, že je tak špatně přeložená, protože je opravdu poctivá v tom nejlepším slova smyslu, a ten překlad mi poctivý nepřišel (možná proto ji kamarádka nedočetla).
Mám tu knížku strašně spojenou s lupinou, kvůli tomu nicku, podvědomě. Nedovedu si představit, co by se mnou udělalo, kdyby napsala, že ji nečetla a v životě o ní neslyšela.
Patrně bych zcepeněla ....

Wiki a co ty jsi za znameni? Dost se da zakladniho odhadnout z trojice Slunce, Luna, Ascendent.

No, jestli jsou tam zabery kaceni pralesu, tak to ja nemuzu To jsem jednou vydrzela asi pet minut a pak se mi zved kufr a musela jsem zbabele utect

Ale nesouvisi! Jenom, ze se tam beha s vlky.....
Wiki a Lunu a Asc mas kde, jestli to vis?

Teda, děvčata, úplně jste mě uchvátila touhle diskusí. To mělo tak úžasný rozměr, že jsem se dostal někam úplně jinam, nevycházeje z údivu. Každou z vás jsem si připomněl, ten vnitřní svět, který se odehrává uvnitř mysli, a který je tak barvitý, do všech stran rozpínající, prostupující.., no páni.., vlastně nenalézám slov. Chtěl jsem něco říci, ale to teď není důležité. Někam se to ztratilo a já se ocitl v lese.., v tom mythickém, který je plný významů a skrytých tajemství. A viděl v něm Hir, kterak slezla se stromu a jako Dryáda s lukem v ruce stojí nehnutě a splývá s listím. Naučila se naslouchat.., pane bože, toho bych se nikdá nenadál, že ona nad tou řekou, opustí svou oporu a přenese své vědomí na zem! Moc se nehýbe, ví, že potřebuje zachytit onen vnitřní impuls v sobě, tak aby jí pohyb nerušil. Zatímco Haiel s Lupinou rozevřely ten samotný prostor a roztančily ho významem.

Ano, tohle se mi stávalo už předtím, když jsem tu byl naposledy.., viděl jsem, jak si tenhle svět žije vnitřním životem a já jen procházím, ohlížím se, zamávám stromům i tvorům skrytým kdesi v zeleni.., je čas jít dál. Všechno se tu vyvíjí, někam směřuje, zatímco já zůstal příliš dlouho.., příliš dlouho naslouchal, vstoupil do jejich hlasů, jejich naléhání a zapomínal na to nejdůležitější.., na vlastní cestu. Chtěl jsem být vždycky po ruce, kdyby se případně někdo na něco zeptal.

To místo mi přirostlo k srdci. Všechny ty úděly lidí, které vyjadřují vlastní hledání, mi byly tak blízké, až jsem se s nimi ztotožnil a oddaloval nevyhnutelné rozhodnutí, které němě, jak kmeny stromů, postávalo všude kolem a tyčilo se nade mnou svým významem. Občas jsem odešel, na kratší či delší chvíli, ale nehledal sám, jen abych vyvanul mysl od vlivů, které mě hodlaly pohltit.

A tu to máme. Když jsem odtud naposledy odcházel, něco probíhalo jinak. Představoval jsem si opět virtuální odpočinek a jen letmo se zastavil v jiném prostoru, ale byl zachycen myslí podivuhodné bytosti a uvíznul tam. Nakonec jsem se vymanil, i když mě to stálo mnoho úsilí, ale slíbil sám sobě, že se vrátím. Nyní čas dozrál, plody činů sklizeny a já mohu jít. Vlastně jsem se přišel rozloučit, protože tady to všechno začalo a Babinet mi přirostl hluboko k srdci. Jsou tu mí přátelé, které mám upřímně rád a strašně intensivně všem rozumím.

Ale nedá se nic dělat, musím sám se sebou také něco podniknout a ona mi ukázala, jak na to. Vy všichni víte, že mám velikou představivost, ovšem každý má své hranice a dál prostě signály z prostoru nepobírá. Tohle ovšem bylo jak zjevení a tam, kde já končil, její svět začínal. Všechno zmapované dál, mnohem dál, než bych se vůbec odvážil pomyslet. Vlastně za těch pár měsíců, co jsem vysadil, se ani nerozpomínám, kde to bylo. Jenom vím, že za tímhle světem existuje další, je nepřekonatelně nádherný a rozměrný, je tam, i když ho z tohoto úhlu pohledu momentálně nevidím. Ale vím, kterým směrem kráčet, vím, kam se obrátit, vím, jaké procesy v mysli je třeba rozvinout. Jsem připravený.

Ahoj, Vlaďko.
Kudypak kráčíš?

Ne, na druhý břeh ještě ne. Jenom se vydávám na Cestu. "Nu konečně.., už bylo na čase!" Jak by řekla Pan.

Ale abych se omluvil, proč jsem tak neučinil dávno předtím, zatímco všechny ostatní k tomu vybízel... Já fakt neviděl pokračování. Dostal jsem se do jakési pasti v tomhle světě, rozhlížel na všechny strany a všude nalézal neohraničený prostor, který nevede nikam. Zkoušel jsem se namátkou vydat různými cestami, ale vstupoval přitom do prázdna. Dokonce jsem myslel, že už žiju příliš dlouho. Jenom Pan přesně rozeznala, kde jsem, a neustále vybízela k pokračování.., ale kam?.. To už nebylo řečeno. "Na to si musíš přijít sám."

Jak vidět, nepřišel. Ale byl jsem inspirován. A asi vím, proč. Tedy proč to probíhalo tímto způsobem.

Setrvávání je moc krásné.

Teď už ne.., neboť vím, kde hledat. Ale když člověk neví, nic jiného mu vlastně nezbývá. Kvalita "nezbývání" byla cele vyčerpána. Do poslední pinty ještě hasící žízeň. Dále už bych se jen utopil.

Crabat napsal(a):

Já fakt neviděl pokračování.

Tohle je prave ono-kdyz neco nevidime ,tak proste nevidime. Nejsme na to pripraveni to videt.

Crabat napsal(a):

O příspěvek výš.

Co?

Neni co ztratit ,neni co ziskat.