|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|
Ahoj.
Před týdnem jsem zjistila, že čekám dítě a hned od počátku tohoto zjištění mě trápí stavy, kdy chvílemi děťátko chci a chvílemi si říkám, že by bylo možná lepší těhotenství ukončit. Je mi velice líto, že zde píšu tahle slova, když tolik žen se snaží otěhotnět a přivést na svět své děťátko. Všem Vám, které se o děťátko snažíte držím obrovsky pěsti a doufám, že se opravdu a brzy dočkáte. Zároveň k Vám chovám obdiv a úctu za to, jak jste mnohdy statečné a navíc zůstáváte přející ostatním. Já sama jsem maminkou dvou dětí (5 a 15 let). První dítě je z prvního manželství a druhé mého současného manžela, který jiné děti nemá. Ohledně nové situace se střídavě trápím různými důvody proč se rozhodnout tak či onak. Samotnou mě děsí fakt, že bych v okamžiku, kdy se dozvím, že jsem těhotná měla všechny pochybnosti zahodit za hlavu a začít se těšit ....jenomže tohle se u mě bohužel nestalo a tak řeším dilemata ohledně nové práce...., hypotéky...., zavedeného způsobu života...., strach, když nebude děťátko zcela v pořádku, .... prosím neberte mě za sobce, to opravdu nejsem... Řeším situaci, kdy děťátko bude maturovat a jeho rodiče se budou blížit k "60", nyní je mi 36 let. Zda se nebude stydět za staré rodiče a nedejbože fakt, kdyby nebylo vše zcela v pořádku a já bych nebyla mladá a plná sil se o dítě postarat tak, jak bych to zvládla, být např. o deset let mladší. Napadají mě tyhle a pak zas jiné představy, které mi brání se odevzdat tomu štěstí a užívat si jej. A tyhle mé pocity mě zároveň velmi trápí. Nevím, zda v tom můžou sehrávat roli i hormony, protože vůči manželovi žádné averze necítím....i když je pravdou, že v intimních chvílích mi představa, že za pár měsíců budu mít těhotenské bříško nedělá dobře a tyhle pocity jsem v předchozích těhotenstvích neměla, spíš naopak jsem se na bříško těšila. A tak se trápím svým postojem, kdy se mi těšení na děťátko a pak zas přiklánění k ukončení těhotenství střídají jako aprílové počasí. Manžel rozhodnutí nechává více méně na mě s tím, že když si děťátko necháme, bude rád a když ne, bude rozhodnutí zcela respektovat. Omlouvám se za dlouhý příspěvek. Všem velmi přeji štěstí.
Není tady
tak já měla podobně rozporuplné pocity, když jsem zjistila, že jsem podruhé těhotná , chtěla jsem jít do práce aspoň na částečný úvazek, líbilo se mi, že syn už je větší a je s ním větší pohoda a sranda
nakonec druhé mimčo za chvilku přijde na svět
k těm otázkám ohledně věku - moje maminka mě měla také ve 36 letech, za rodiče jsem se nikdy nestyděla a to tehdy byli celkem rarita mít v tomto věku dítě, dnes už je to vcelku běžné a v 36 letech je i hodně prvorodiček
měla jsem starší nevlastní sourozence o 13 a 16 let, ke kterým jsem našla cestu až v dospělosti
moji rodiče byli a jsou dost aktivní, naučili mě spoustu sportů, doteď spolu jezdíme na dovolené, lyže a to už se jim blíží 70
nicméně jediná nevýhoda,kterou jako dítě "starších" rodičů vnímám, že o ně mám větší strach po zdravotní stránce, aby byli fit, nic je neomezovalo
a ke všemu jsou skvělí jako babička a dědeček, jsou už v důchodu a velmi rádi a dobře hlídají
tak přeji ať to vyřešíte k Vaši spokojenosti
Není tady
Ahoj,
chci jen poodpořit Janču - mít dítě v 36 je dnes normální. V tom tvé dítě nebude žádná výjimka, ženy mívají první dítě běžně po třicítce a než se dostane na druhého sourozence, tak to taky chvíli trvá. Samozřejmě nebudeš při jeho maturitě tak mladá, jak to dříve bývalo běžné, ale věk taky není zárukou ničeho...
Je jasné, že už to vidíš trochu realisticky, dvě děti máš, víš, že to není vždy procházka růžovým sadem, ale zní to jako že manžel tě podpoří, takže já bych se za to malé moc přimlouvala, aby měly ostatní děti ještě jednoho sourozence. Spousta maminek, které měly děti ve dvaceti a pak si pořídili "benjamínka" před čtyřicítkou říká, že si to malé užívají o strašně moc víc 
A rozhodně se nemusíš za svoje pocity stydět, mít dítě je velká věc a spadnout do toho neplánovaně - to prostě člověku chvíli trvá, než si všechno srovná v hlavě. Přeju šťastné rozhodnutí a krásné a bezproblémové těhotenství!
Není tady
Ahoj Alexio,
tak věk bych na tvém místě vůbec neřešila,je dost žen,které si v tomhle věku teprve začínají dítě pořizovat. Ani bych neřešila,jestli další dítě uživíte,protože si buď jistá,že ano. Co bych řešila já by bylo,jestli se na další dítě cítím. Znovu noční vstávání, přebalování,probdělé noci,když polezou zoubky,"velké stěhování" při jakýchkoliv přesunech ( mám plíny?,mycí ubrousky?,náhradní oblečení?, jídlo?,deku?....co jsem ještě zapoměla?,narvat kočár do kufru!..). Rozhodni se podle sebe. Tady odpověď nenajdeš. Tady každý napíše to co cítí. Ten,kdo po dítěti touží,nebo ho čeká řekne ANO, já,která děti mám už odrostlejší,dobře placenou práci, poměrně pohodlný život.....já bych další dítě nechtěla. Už nechci žít jenom z jednoho platu a měnit životní styl nás všech,necítím se na výchovu dalšího prcka. Moc ti držím palce,aby jsi to své správné řešení našla 
.
Není tady
Ahoj Alex,úplně ti rozumim, zase všechno znova, když už maš relativní klid, na druhou stranu, hrozně rychle to utíka, uplyne rok dva a jsem si jistá, že pokud si miminko necháte,budeš ráda. Věk asi neni to nejdůležitější, záleží na tom jak se cítíš. Rozhodni se tak, aby si nemusela litovat.
Držim ti palce
Není tady
.
Upravil(a) misha88 (11. 7. 2011 15:57)
Není tady
Ako to tu už niekto písal, každý sem napíše svoje pocity, ale rozhodnúť sa budeš musieť podľa tých svojich.
Ja som sa našim narodila, keď mala mama 41 a otec 31. A mne to teda bolo ľúto, že moje rovesníčky majú oveľa mladšie mamy. Bol tam cítiť ten generačný rozdiel, ale napriek tomu sme si veľmi rozumeli. Ľúto mi to bolo skôr z toho dôvodu, že som sa o ňu veľmi bála. Uvedomovala som si, že asi s mamou prežijem menej času ako väčšina mojích rovesníčok. Zomrela, keď som mala 22 a o 3 roky neskôr aj otec. Neodsudzujem ženy, ktoré sa po 35.ťke vedome rozhodnú mať dieťa, ale ja ho teda istoiste nechcem už ani po 30.tke. Ak sa tak stalo náhodne, budiž. Asi by som sa na tvojom mieste rozhodla už si to dieťa nechať, ak je už na ceste a máš aj podporu manžela. Ľutovať toho nikdy nebudeš. Ale vedome otehotnieť, to by som nechcela. Preto aj teraz rozmýšľam, že sa dám sterilizovať, lebo viem, že ak by som náhodne otehotnela, tak by som sa na potrat neodhodlala. Ale u mňa zase zohráva podstatnú úlohu môj zdravotný stav, ktorý nie je a nebude dobrý, takže postupne časom budem ja potrebovať, aby sa o mňa niekto postaral a nieto si ešte dovoliť sa starať o niekoho ďalšieho.
Není tady
No tak já jsem 33letá, budu prvorodička a rozhodla jsem se vědomně, že chci dítě i po 30ti. Bude to moje první a zkrátka do 30ti se nenašel ten s kým bych si děti pořídila. Necítím, že bych neměla mít kvůli věku děti, když jsem to nestihla do "optimálního" věku a ani necítím, že bych byla ženská před důchodem, která nestihne své dítě vychovat a připravit ho do života.
Není tady
Alexio,
je přirozené, že když těhotenství přijde neplánovaně, tak o tom člověk přemýšlí. Je to trošku (hodně) šok.
Rozhoduj se tak, aby srdce i rozum byli v souladu. Já bych ti přála, aby ses rozhodla pro mimčo, protože tvůj věk se mi nezdá vůbec vysoký a překážky, co řešíš jsou překonatelné. Držím palce!
Není tady
bellatrix napsal(a):
Ja som sa našim narodila, keď mala mama 41 a otec 31. A mne to teda bolo ľúto, že moje rovesníčky majú oveľa mladšie mamy. Bol tam cítiť ten generačný rozdiel, ale napriek tomu sme si veľmi rozumeli. Ľúto mi to bolo skôr z toho dôvodu, že som sa o ňu veľmi bála. Uvedomovala som si, že asi s mamou prežijem menej času ako väčšina mojích rovesníčok. Zomrela, keď som mala 22 a o 3 roky neskôr aj otec. Neodsudzujem ženy, ktoré sa po 35.ťke vedome rozhodnú mať dieťa, ale ja ho teda istoiste nechcem už ani po 30.tke. Ak sa tak stalo náhodne, budiž. Asi by som sa na tvojom mieste rozhodla už si to dieťa nechať, ak je už na ceste a máš aj podporu manžela. Ľutovať toho nikdy nebudeš. Ale vedome otehotnieť, to by som nechcela. Preto aj teraz rozmýšľam, že sa dám sterilizovať, lebo viem, že ak by som náhodne otehotnela, tak by som sa na potrat neodhodlala. Ale u mňa zase zohráva podstatnú úlohu môj zdravotný stav, ktorý nie je a nebude dobrý, takže postupne časom budem ja potrebovať, aby sa o mňa niekto postaral a nieto si ešte dovoliť sa starať o niekoho ďalšieho.
Ano, když jsi se ty narodila, byla matka ve 41 opravdu vůči okolí dost "stará". Nezvyklé, bylo běžné rodit hned po střední škole, tak do 25 a frr zase do práce.. byla taková doba.
Dnes nemám strach ani náhodou, že bych byla mezi maminkami nějak výrazně starší. Naopak, maminky kolem 20 jsou dost neobvyklé. Aspoň teda tady ve městě. Všechny moje kamarádky rodily až tak kolem 26, 27 let a více.
A navíc, co jsem měla dělat, když vztah s klukem z VŠ, se kterým jsem plánovala hned po škole rodinu, se nakonec rozhodl pro kariéru? A další partner zahynul? A pak s manželem, to už mi bylo 30, se děti nedařily, protože jsme oba měli něco v nepořádku? Můžu já za to, že až po rozvodu jsme si oba našli partnery, se kterými se nám otěhotnět podařilo? Rodila jsem v 35, no dobře, ale co s tím nadělám? Mám se strachovat, že si s ní neťuknu při její maturitě? Ano, nejspíš se nedočkám vnoučat, a ona bude mít krušné roky, až jí bude 30, že už třebas s tátou budem nemocní, nebo už nebudem.. ale prosím tě, lidstvo tu bylo, je a snad ještě nějakou dobu bude, lidi se rodí a umírají, starají se o mladé a o staré.. já děkuju Bohu, že mi to krásné dítě dal, že si ji užívám, z práce už si ráda odpočinu na mateřské, bylo na čase vypadnout.. kariéru nehoním.. jíst máme co, bydlet máme kde, jsme skromní..
A strach o zdraví dítěte.. byl obrovský, ano, kvůli věku strašné triple testy, takže amnio.. a vše je v pořádku. Nelze vyloučit omyl, ano, ale testy existují a co bude dál, se uvidí..
A jestli se cítím ještě na druhé?
Ano. Ne hned, tak za rok tomu necháme volný průběh. A tak do 38 to nechám. Buď se zadaří, nebo ne, na IVF už nepůjdu, ale když dá příroda, budeme šťastní.
Upravil(a) Lazurka (16. 5. 2011 17:18)
Není tady
Lazurka napsal(a):
bellatrix napsal(a):
Ja som sa našim narodila, keď mala mama 41 a otec 31. A mne to teda bolo ľúto, že moje rovesníčky majú oveľa mladšie mamy. Bol tam cítiť ten generačný rozdiel, ale napriek tomu sme si veľmi rozumeli. Ľúto mi to bolo skôr z toho dôvodu, že som sa o ňu veľmi bála. Uvedomovala som si, že asi s mamou prežijem menej času ako väčšina mojích rovesníčok. Zomrela, keď som mala 22 a o 3 roky neskôr aj otec. Neodsudzujem ženy, ktoré sa po 35.ťke vedome rozhodnú mať dieťa, ale ja ho teda istoiste nechcem už ani po 30.tke. Ak sa tak stalo náhodne, budiž. Asi by som sa na tvojom mieste rozhodla už si to dieťa nechať, ak je už na ceste a máš aj podporu manžela. Ľutovať toho nikdy nebudeš. Ale vedome otehotnieť, to by som nechcela. Preto aj teraz rozmýšľam, že sa dám sterilizovať, lebo viem, že ak by som náhodne otehotnela, tak by som sa na potrat neodhodlala. Ale u mňa zase zohráva podstatnú úlohu môj zdravotný stav, ktorý nie je a nebude dobrý, takže postupne časom budem ja potrebovať, aby sa o mňa niekto postaral a nieto si ešte dovoliť sa starať o niekoho ďalšieho.
Ano, když jsi se ty narodila, byla matka ve 41 opravdu vůči okolí dost "stará". Nezvyklé, bylo běžné rodit hned po střední škole, tak do 25 a frr zase do práce.. byla taková doba.
Dnes nemám strach ani náhodou, že bych byla mezi maminkami nějak výrazně starší. Naopak, maminky kolem 20 jsou dost neobvyklé. Aspoň teda tady ve městě. Všechny moje kamarádky rodily až tak kolem 26, 27 let a více.
A navíc, co jsem měla dělat, když vztah s klukem z VŠ, se kterým jsem plánovala hned po škole rodinu, se nakonec rozhodl pro kariéru? A další partner zahynul? A pak s manželem, to už mi bylo 30, se děti nedařily, protože jsme oba měli něco v nepořádku? Můžu já za to, že až po rozvodu jsme si oba našli partnery, se kterými se nám otěhotnět podařilo? Rodila jsem v 35, no dobře, ale co s tím nadělám? Mám se strachovat, že si s ní neťuknu při její maturitě? Ano, nejspíš se nedočkám vnoučat, a ona bude mít krušné roky, až jí bude 30, že už třebas s tátou budem nemocní, nebo už nebudem.. ale prosím tě, lidstvo tu bylo, je a snad ještě nějakou dobu bude, lidi se rodí a umírají, starají se o mladé a o staré.. já děkuju Bohu, že mi to krásné dítě dal, že si ji užívám, z práce už si ráda odpočinu na mateřské, bylo na čase vypadnout.. kariéru nehoním.. jíst máme co, bydlet máme kde, jsme skromní..
A strach o zdraví dítěte.. byl obrovský, ano, kvůli věku strašné triple testy, takže amnio.. a vše je v pořádku. Nelze vyloučit omyl, ano, ale testy existují a co bude dál, se uvidí..
A jestli se cítím ještě na druhé?
Ano. Ne hned, tak za rok tomu necháme volný průběh. A tak do 38 to nechám. Buď se zadaří, nebo ne, na IVF už nepůjdu, ale když dá příroda, budeme šťastní.
Lazurko, držím palce. Neboj. Určitě se zadaří!
Není tady
Děkuji
Není tady
Lazurka napsal(a):
bellatrix napsal(a):
Ja som sa našim narodila, keď mala mama 41 a otec 31. A mne to teda bolo ľúto, že moje rovesníčky majú oveľa mladšie mamy. Bol tam cítiť ten generačný rozdiel, ale napriek tomu sme si veľmi rozumeli. Ľúto mi to bolo skôr z toho dôvodu, že som sa o ňu veľmi bála. Uvedomovala som si, že asi s mamou prežijem menej času ako väčšina mojích rovesníčok. Zomrela, keď som mala 22 a o 3 roky neskôr aj otec. Neodsudzujem ženy, ktoré sa po 35.ťke vedome rozhodnú mať dieťa, ale ja ho teda istoiste nechcem už ani po 30.tke. Ak sa tak stalo náhodne, budiž. Asi by som sa na tvojom mieste rozhodla už si to dieťa nechať, ak je už na ceste a máš aj podporu manžela. Ľutovať toho nikdy nebudeš. Ale vedome otehotnieť, to by som nechcela. Preto aj teraz rozmýšľam, že sa dám sterilizovať, lebo viem, že ak by som náhodne otehotnela, tak by som sa na potrat neodhodlala. Ale u mňa zase zohráva podstatnú úlohu môj zdravotný stav, ktorý nie je a nebude dobrý, takže postupne časom budem ja potrebovať, aby sa o mňa niekto postaral a nieto si ešte dovoliť sa starať o niekoho ďalšieho.
Ano, když jsi se ty narodila, byla matka ve 41 opravdu vůči okolí dost "stará". Nezvyklé, bylo běžné rodit hned po střední škole, tak do 25 a frr zase do práce.. byla taková doba.
Dnes nemám strach ani náhodou, že bych byla mezi maminkami nějak výrazně starší. Naopak, maminky kolem 20 jsou dost neobvyklé. Aspoň teda tady ve městě. Všechny moje kamarádky rodily až tak kolem 26, 27 let a více.
A navíc, co jsem měla dělat, když vztah s klukem z VŠ, se kterým jsem plánovala hned po škole rodinu, se nakonec rozhodl pro kariéru? A další partner zahynul? A pak s manželem, to už mi bylo 30, se děti nedařily, protože jsme oba měli něco v nepořádku? Můžu já za to, že až po rozvodu jsme si oba našli partnery, se kterými se nám otěhotnět podařilo? Rodila jsem v 35, no dobře, ale co s tím nadělám? Mám se strachovat, že si s ní neťuknu při její maturitě? Ano, nejspíš se nedočkám vnoučat, a ona bude mít krušné roky, až jí bude 30, že už třebas s tátou budem nemocní, nebo už nebudem.. ale prosím tě, lidstvo tu bylo, je a snad ještě nějakou dobu bude, lidi se rodí a umírají, starají se o mladé a o staré.. já děkuju Bohu, že mi to krásné dítě dal, že si ji užívám, z práce už si ráda odpočinu na mateřské, bylo na čase vypadnout.. kariéru nehoním.. jíst máme co, bydlet máme kde, jsme skromní..
A strach o zdraví dítěte.. byl obrovský, ano, kvůli věku strašné triple testy, takže amnio.. a vše je v pořádku. Nelze vyloučit omyl, ano, ale testy existují a co bude dál, se uvidí..
A jestli se cítím ještě na druhé?
Ano. Ne hned, tak za rok tomu necháme volný průběh. A tak do 38 to nechám. Buď se zadaří, nebo ne, na IVF už nepůjdu, ale když dá příroda, budeme šťastní.
Lazurko moc pekne jsi to napsala 
a preji at se zadari hned jak se rozhodnete 
Není tady
Zdravím,moc se omlouvám ale procházím touto situací vždy jsem měla problém s otěhotněním ted je mi 24 a mám doma 2 děti 3,5r a 1,5 roku.A zjistila že jsem těhotná.
Není tady
Ahoj Alexio, docela by mně zajímalo, jak jsi se nakonec rozhodla... Já za sebe musím říct víceméně to, co už tu bylo řečeno. Věk bych moc neřešila, protože stát se s tebou může něco kdykoliv a přemýšlet nad tím, co bude za 20 let je ztráta času. Chápu spíš starosti finanční...tam je to asi potřeba zvážit, ale když jste zvládli uživit děti 2, zvládnete i 3.
U nás je to tak, že mně bude letos 38 a rodila jsem v 36...a dvojčata. Doma máme ještě 13-ti letého puberťáka a chtěli jsme si pořídit "na stará kolena" ještě jedno mimi...no a povedly se dvojčata. Taky mi dlooouho trvalo, než jsem se s tím srovnala, ale nelituju.
Takže držím palce, ať se rozhodneš jakkoli.
Není tady
Ahoj, já taky rodila v 37... Svého prvního a jediného syna. A tohle mě fakt nikdy netrápilo a jsem šťastná, že ho mám. Na druhou stranu se přiznám, že díky věku jsem už do druhého dítěte nešla. Věk, fyzické a psychické opotřebení je znát, ale v 37 to byla pohoda. Ve 40 druhé bych už prostě nezvládla, jelikož kolem sebe nemám ani babičky a na vše jsem sama. Myslím, že tohle dilema za tebe nikdo nevyřeší.
A osobně považuji za zodpovědné přemýšlet nad tím, jestli na to mám psychicky i fyzicky. Je sice hezký nasekat kupu dětí, ale raději méně a více kvality....... Je velice zodpovědné si taky spočítat rodinný rozpočet, říci si, zvládneme hypotéku, když budu po mateřské nezaměstnaná atd.
Ať se rozhodneš jakkoliv, držím palce .
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
