29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Moje milé tetky babinetky,
je to už tak dávno, že už to snad ani není pravda a na škaredé věci už jsem zapomněla.
Když se ale myšlenkama vrátím hluboko do minulosti a vzpomenu si, kolik slz, bolesti a trápení jsme si užili, než jsme se dočkali toho našeho krásného a hlavně vymodleného rošťáka, těžko se tomu chce věřit.
Ty, které mě znáte, víte, že naše cesta byla hodně trnitá. Miminka jsme se dočkali až po 5ti letech.
První potrat ve 20tt, pak jsem víc jak rok nemohla otěhotnět, přičítám vinu psychice, druhý potrat v 19tt a to už se rozběhl kolotoč vyšetření , při kterých nám zjistili u manžela malý počet spermií (hodně malý, tudiž připozené otěhu naprosto nemožné) a u mě antifosfolipidové protilátky, malou dělohu (prý nemá vliv, ale asi u mě má) a alergii na spermie. Tehdy jsem byla na vývrat a 3 měs. půst s kondomem mě deprimoval. No a vidíte, co čert nechtěl, vykašlali jsme se na kondom a ještě před kontrolou oněch protilátek jsem otěhotněla. A jak dopadly kontrolní výsledky? Byly ještě horší než ty první Takže už jsme u třetího těhotenství, to už všichni věřili, že vše bude v pořádku. Statečně jsem si píchala Fraxiparin a bum, ze dne na den jsem opět potratila. To už jsem na tom byla tak špatně, že jsem brečela ve vaně a nechtělo se mi žít. A aby toho nebylo málo, při propouštění mi dr. sdělil, že nikdy nebudu mít děti. Morová rána. Ale naděje umírá poslední a po pár dnech se mi pročistila hlava a já věděla, že to nevzdám, touha po vlastním dítěti byla nekonečná.
Den početí našeho Tomáška si pamatuji naprosto přesně. Zplodili jsme ho 18 DC, kdy už jsem tomu nedávala žádnou naději. Po zjištění těhotenství se ve mě mlely pocity radosti i bolesti z toho, jak to dopadne. Na 14tt jsem měla domluvenou cerklage a od té doby jsem ležela a doufala. Nebylo to tak strašné, četla jsem, pletla, luštila Sudoku a prosila kalendář, ať se už přehoupne na 1.10., kdy jsem měla být 24+1. No a to bych nebyla já, abych si to zase trochu nezpestřila. 2.10. mi ráno praskla voda. Nemusím popisovat, jak a co jsem cítila. Myslela jsem, že je konec a malý bude muset ven a tím pádem to nepřežije. Opak byl pravdou. Bez vody prý se dá žít. Napíchli mi kortikoidy, odstranili steh z čípku a čekalo se. Max. by mě nechali do ukončeného 28tt. Tomášek to u mě vydržel pouze do konce 26tt. Před pátou hod. odpoledne přišly nečekaně a najednou prudké bolesti a já byla otevřená na 2cm. Před 9h, mě přendali na box s tím, že se pokusí porodní bolesti trochu zpomalit, aby to malému moc neubližovalo. Ha ha ha, nestihli mi ani napíchnout epidurál a malý byl na světě Dneska se tomu už směju, ale na tom sále mi do smíchu vůbec nebylo. To byl takový frmol, že nikdo nevěděl, jestli je to kluk nebo holka, jeden jediný doktor se stihl podívat na hodiny, v kolik malý vykoukl na svět a manžel samozřejmě nestihl dojet (a to bydlíme kousek od nemocnice) Předpokládaná doba porodu byla odhadována na půlnoc, Tomášek se narodil 21:35, 740g a 33cm. Tomáška si samozřejmě hned odnesli a my jsme se na něj ještě mohli jít před převozem na oddělení 6tinedělí podívat. Jak jsem ho viděla, rozbrečela jsem se. Čekala jsem, že bude maličký, ale až takhle!!!!! Dýchal sám za pomocí CPAPu. Samozřejmě vám nikdo neřekne, že to bude dobré. Celou noc jsem probrečela. Ráno mě sestra volala na sesternu na odběry a já řvala jak želva. Nešlo to zastavit, musela mě mít za total cvoka. V hlavě se mi honilo, jestli žije? má problémy? Chvíli na to si pro mě přišla sestřička, že mám jít na JIP (zastavil se mi dech), kvůli odstříkávaní mléka (výdech). Sestřičky mě přivítaly s úsměvem, že malý kaká i čůrá a pokud něco odstříkám, v poledne dostane první 0,5ml mlíčka. Poprvé jsem si Tomáška pohladila a málem se vybulila
Vždyť byl skoro průhledný, ale velice živý. Pořád sebou mlátil a vystrkoval ruce z deky ven
Tak nám začala nová etapa života, zatím plná strachu. Dny plynuly, já chodila 2x denně na JIP, pomalu jsem se dávala do kupy a začala pořizovat výbavičku.Tomášek začal pěkně přibírat, po měsíci vážil 1kg a už byl krmen pouze mým mlíčkem. Ve srovnání s ostatními dětmi si JIPkou vyloženě proplul. Zaintubovaný byl 2dny, protože nezvládal udýchat žloutenku a chytil jednu infekci, kterou zachytili v počátku. Po 38 dnech už byl úplně bez kyslíku. Na JIPce strávil 46 dní. Na OPNce dalších 36 dní.
4.1. jsme si Tomáška odváželi domů. Začalo nejkrásnější období v mém životě. Během 14 dní jsme si na sebe zvykli. 2x týdně chodíme na rehabilitace, doma samozřejmě taky cvičíme, jsme pod drobnohledem mnoha oddělení, ale jen ať jsme.
Tomík má nyní 6,5 měs., váží skoro 6kg, vidí, slyší, usmívá se, kecá (hlavně v 6 ráno). Je sice na úrovni 3 měs. miminka, ale to neřeším, všechno zvládneme a doženeme.
A co závěrem, nemusím psát, jak velký dík patří všem, kteří se o Tomáška starali v Ostravské fakultce, ale taky mému gynekologovi, který mě neskutečně podporoval a zajímal se o mě , i když jsem ležela v nemocnici, ale taky všem, kteří nám drželi palce a mysleli na nás. Ani nevíte, jak pro mě byla důležitá podpora od vás.
A úplným závěrem, jak já bych chtěla Tomáškovi dopřát ještě sestřičku
Není tady
Sádě, sedím tu a bulím, jste s Tomíkem užasní....
A že mě to s tou ségrou nepřekvapuje s tvým naturelem
Upravil(a) mag (5. 5. 2011 9:21)
Není tady
teda Sádí, jste moc stateční lidé a Tomášek se narodil do správné rodiny. Vybojovali sjte to společně a všem vám teď ze srdce přejeme jen to nejlepší a hlavně zdraví ! Tomášek je veliký šikula !!! kdžy jsem četla - po měsíci měl 1kg - brrr, mám husí kuži a obdiv !
Není tady
Sadí, co psát, tvůj příběh sice znám, ale pořád mě dojímá. Zažili jste si opravdová muka, ale nevzdali to a teď ještě chcete i sestřičku, to je úžasné, budu Vám držet všechno co půjde. Tomášek je prostě chlapák a hlavně bojovník po mamince.
Není tady
nádhera
Není tady
Sadi, i když tady už nechodím, tak Tebe a Tomáška jsem pořád sledovala a sleduji. Moc Ti to štěstí přeji
Není tady
Sadí
Není tady
Sadí moc gratuluju jste šikovní!!!!!!!!!!!!!!!!!Jen tak dál a přejeme Vám tu sestřičku/nebo brášku/!........................
,
Není tady
Nedokážu si představit tolik potratů v tak vysokém stupni, a přesto vytrvat, nevzdat se.. Je to neuvěřitelné, a strašně moc přeju, ať je Tomíno zdravej a bez problémů, je zázrak, že jste tam kde jste..
A Sadí, tvoje tělo po tom porodu a laktaci (kterou jsem mohla jen závidět ) prošlo určitě mnoha změnami, taky ještě dozrává a když tomu nějakej ten roček dáte, je dost možné, že se ségrou by to mohlo jít už líp :-) popř. s dvěma zároveň, že
Ne, beze srandy.. přeju vám strašně moc štěstí, ať už je to zlé fakt za vámi..
Není tady
Sadí, zdá se to jako neskutečný příběh a je moc dobře že skutečný ale JE a že vše dopadlo takhle - vlastně parádně!! A se ségrou do budoucna držím palec!
Jste šikulíni..
Upravil(a) misha88 (5. 5. 2011 13:26)
Není tady
Kloubouk dolů jste neuvěřitelně statečný.Hodně sil a pevné zdravíčko Vám přeji.
Není tady
Sádí to je nádhera
Tomášek je šikula, ty taky jak jsi to všechno zvládla a teď už užívejte jen to krásné a budeme držet palečky na tu sestřičku
Není tady
Sadourku nadherna slohovka, jedna z nejhezcich, mam slzy na krajicku
Je krasny videt, ze i tak dlouhy boj o miminko, ma prece jen svuj stastny konec. Moc vam preju hodne zdravicka, at Tomasek krasne roste a dela vam jen samou radost!
Není tady
Sadourku - krásné, dojemné, hodně štěstí přeji i nadále
Není tady
Přeji hodně sil a zdraví i pro budoucího sourozence. Držím palce.
Není tady