V 22 by som bývala radikálna... potom menej - a dnes by som sa snažila prežiť to čo najmenej bolestivo. Asi mi to neuveríš, ale sú vo vzťahu horšie veci ako fyzická nevera... a pokiaľ mu na tebe záleží a správa(l) sa k tebe pekne, tak by som vo vzťahu pokračovala s tým, že začnete akoby odznova, s čistým štítom.

Bobulko,
soucítím s tebou. Pocity, které máš jsou přirozené. Počítej s tím, že se s tím budeš ještě nějakou dobu vyrovnávat. Na větu "kde vezmeš jistotu, že se to nezopakuje" ti každý psycholog řekne, že jistotu mít nebudeš, stejně jako  nikdo nemá jistotu, že se nevěra neobjeví tam, kde dosud nikdy nebyla. Co je ale ocenitelné, že tě přemlouvá - můžeš si toho pocitu užít. Znovuvybudování důvěry je na hodně dlouho. Holky tady mají pravdu, že je většinou snazší ve 23 letech a bez dětí zkusit hledat štěstí jinde. To si musíš bohužel rozseknout sama. Držím palce, ať se rozhodneš s ohledem na sebe co nejlépe.

Bobulko, chceš s ním být? Stojí ti ten muž za to? Znovu vybudovat důvěru to je běh na dlouhou trať.. a pak se jednou zdrží v práci... a jedete třeba od začátku.
Chceš být s člověkěm, který ti připravil takovou překážkovou dráhu? A jestli nechceš - co když ten další jednou udělá to samý. Možná budeš litovat, žes tenkrát nedala šanci....
Tohle je dilema, který rozseknout můžeš jenom ty. A pak si za tím stát, ať budoucnost přinese co přinese.

Možná to neřeš teď hned... nech tomu chvilku, nech ten váš vztah tak plout... a ono se to vyvrbí. Nevěra ve vztahu většinou odhalí něco, co bylo pod povrchem. Ukáže na něco, co je daleko důležitější než fakt, že jednou byl s jednou... ukáže totiž proč. A to proč je velmi důležitej kus skládačky. Takže ve většině případů ženy neopouštějí nevěrníka, ale snoba, sobce, nedospělýho jedince, který neumí řešit problémy nebo podobnýho týpka.

děkuju moc za rady a postřehy...  Trochu se mi ulevilo.. Vím že v tom nejsem sama. Je to pro mě hrozně těžký se ted pro něco rozhodnout.. Jsem jak Alenka v říši divů a nikdy jsem si nemyslela, že by mě tohle mohlo potkat... Ostatně by tohle nerada zažila většina z nás, ale bohužel neděje se tak . Na jedné starně je on který mě zradil přemluvá mě a prosí, že si to teprve ted uvědomil jak mi ublížil, že o mě nechce přijít, že jsem jeho život, ale proč si to neuvědomil před tím? Slibuje mi, že se to nikdy nestane že už mi v životě ublížit nechce, že neví co ho to napado, že si to chtěl asi jenom zkusit a vůbec nepřipouští, že by za to mohla nějaká věc v našem vztahu a zkrátka si sype popel na hlavu po tunách, ale na druhé straně je ten odpor k němu nedůvěra a zášť... Jsem z toho opravdu vedle jak ta jedle... Nejsem schopná udělat žádný krok, jsem jak ochromená... Prostě depka...
Žjeme spolu v jednom bytě necelých šest let, cestovali jsme, užívali si, máme společný přátelé, plánovali jsme budoucnost, chtěli jsme stavět dům, at máme děti, nebo ne, každá podvedená žena si najde nějaké důvody proč není lehký odejít... Mě nikdy ani nenapadlo, že jsem si málo užila a chtěla bych skusit něco nového. Mě ten vztah a soužití naprosto vyhovoval, rozuměli jsme si ve všem a ted tahle obrovská zeď Nejhorší je, že se s tím nemůžu svěřit nikomu v blízkém okolí... Nesnesla bych soucitné pohledy kamarádek a nechci aby někdo viděl mé potrhané ego a sebedůvěru pod bodem mrazu... Chtěla bych mu skusit dát šanci, ale jak jen se s tímhle vyrovnat... zahojí to čas??? Budu na to furt myslet?? Dá se ještě ta důvěra vůbec obnovit?  Chjo:grater:

Bobulko, já si vždy myslela, že si každý zaslouží drzhou šanci. Jsme přeci jen lidi a ti dělají chyby. A kldyž tu šanci dáš tak co?....buď ji dotyčný chytně za pačesy a počí se a nebo toho časem zneužije. Ale tohle nezjistíš teď. To zjistíš až za čas.
Pořád jsem částečně zastáncem tohoto názoru, ale je tu další důležitý faktor. Jestli to zvládněš ty. Jestli dokážeš dát druhou šanci s tím, že to co se stalo ze svého života/vědomí vytěsníš někam hodně do zadu. Přestaněš to za sebou vláčet jako balvan, který se při každém jeho spoždění, každé hádce vynoří ven.

Tohle si musíš ujasnit sama v sobě

pandorro svým způsobem máš pravdu, ale v tom případě co on mě měl podvádět, když jsme si na začátku i během vztahu slibovali věrnost, důvěru a žádný lhaní a v podstatě on se na to všechno vys...?? To on to podělal, ne já... já možná až druhořadě... Bohužel jsem asi ještě moc mladá a nezkušená, abych mohla pochopit, proč musejí všechno přehlížet, žehlit a promíjet ženský, i když ten hajzl je ve většině případů chlap.. A at mi nikdo netvrdí opak. Bohužel nedokážu takový věco přehlížet a dělat že je nevidim, když o nich vim... Nesnesla jsem, že ze mě ještě ke všemu dělá totálního blba s korunkou!!!

bobulka22 napsal(a):

pandorro svým způsobem máš pravdu, ale v tom případě co on mě měl podvádět, když jsme si na začátku i během vztahu slibovali věrnost, důvěru a žádný lhaní a v podstatě on se na to všechno vys...?? To on to podělal, ne já... já možná až druhořadě... Bohužel jsem asi ještě moc mladá a nezkušená, abych mohla pochopit, proč musejí všechno přehlížet, žehlit a promíjet ženský, i když ten hajzl je ve většině případů chlap.. A at mi nikdo netvrdí opak. Bohužel nedokážu takový věco přehlížet a dělat že je nevidim, když o nich vim... Nesnesla jsem, že ze mě ještě ke všemu dělá totálního blba s korunkou!!!

Bobulko, ale já ti tohle všechno neberu, klidně si to nech takhle nastavené. Uvidíš, jak dlouho s tím sama vydržíš žít A jaké partnery budeš potkávat.... Uvidíš sama

Tak jsi zkus pojmenovat , co ti brání zvládnout svou mysl a emocionální projevy k vlastnímu prospěchu?
Vždyť se nejedná o žádnou "malichernost", ale o skutečnou kvalitu celého budoucího aktivního  života a spokojené partnerství je jedním z kličových  faktorů. Naopak partnerství, které stojí za starou bačkoru je jedním z největších stresorů celého lidstva , ve statistikách vede i před živelnými katastrofami, to ti potvrdí každý profesionální psycholog.

bobulka22 napsal(a):

pandorro svým způsobem máš pravdu, ale v tom případě co on mě měl podvádět, když jsme si na začátku i během vztahu slibovali věrnost, důvěru a žádný lhaní a v podstatě on se na to všechno vys...?? To on to podělal, ne já... já možná až druhořadě... Bohužel jsem asi ještě moc mladá a nezkušená, abych mohla pochopit, proč musejí všechno přehlížet, žehlit a promíjet ženský, i když ten hajzl je ve většině případů chlap.. A at mi nikdo netvrdí opak. Bohužel nedokážu takový věco přehlížet a dělat že je nevidim, když o nich vim... Nesnesla jsem, že ze mě ještě ke všemu dělá totálního blba s korunkou!!!

co on tě měl co podvádět?
Je to hrozně smutné a nepříjemné připravovat se o iluze, natož někoho jich zbavovat. Ale je to jediná cesta ke spokojenosti.

Chlap neplní tvoje očekávání - a to je to, co ti vadí(i mně a dalším na tvém místě). V tom je celý zakletý problém. On totiž nikdo není povinen naše očekávání plnit a vytváření si iluzí je jen naše dobrovolná práce. Leider.
Až toto ti jednoho krásného dne dojde, tak se ti strááášně uleví. Já se trápila tak nák..35let

Nedělá z tobe blba, pokud to tak sama nebudeš chtít vnímat. To je nějaký předsudek, tos někde četla, slyšela..že se to tak říká - je to volovina. Jestli se někdo zachoval jako blb, tak je to ten chlap.

Je to totiž jeho věc, on to skutečně dělat může, ale to z tebe blbce nedělá. Za blbce se budu považovat, když budu chlapa tlačit ke zdi, nutit ho k přiznání a šmírovat mu poštu. V tom už bych dnes sama před sebou neobstála. A navíc - že bych si třeba mohla způsobit zbytečnou bolest, to by mě jednoznačně odradilo.
A mmch ani bych se nedivila, kdyby se přítel naštval a rozešel se s tebou, že mu lezeš do pošty, až tak "nespravedlivě" to lze brát.
Píšu to v dobrém,ale  je to spíše ze Školy o iluzích a očekávání - a kterak nám ubližují.
Jsi mladinká, všechno si pěkně zpracuj, popřemýšlej, určitě to není žádná tragedie. myslím, že pánové jsou - z jejich podstaty - rozsévači a ženy jakési hnizditelky.

Upravil(a) Wiki (10. 5. 2011 14:34)

bobulka22 napsal(a):

pandorro taky bych to chtěla umět jako ty... to mi věř

Tak přijeď. Tento víkend na horách Orlických své bohaté zkušenosti vykoupené
mnoha držkopády různě bolestnými - buď v klidu, taky jsem na tom svého času byla jako ty - předávám za hříšný peníz na své školičce

Ne, vážně: víš, to jsou zkušenosti - moje i cizí. Stačí se jen dívat kolem sebe, jak to dělají ti, kteří jsou vyrovnaní a spokojení i s tím, co mají, i když to právě není to, co by mít chtěli....

Bobulko, ty jsi teď těžce zhrzená a máš zrak zakalený bolestí a ponížením, takže nevidíš jasně. Tak je dle mě nejlepší si dát odstup.
Často se mi stávalo, že jsem si říkala, že nechápu, co jsem na tom chlapovi viděla ...... Když jsem se potom koukla jasným okem, nejen, že bylo jasné, co jsem kdysi viděla, ale většinou jsem to viděla znovu, jen jsem lépe věděla, že něco z toho dobrý, něco jen nemusím mít a něco vysloveně nechci.
On teď s tebou být chce (alespoň to říká). Tak se bez mázdry v oku koukni, jestli ty chceš taky být s tímhle konkrétním a pak se podle toho zařiď. Času máš dost.
A o těch ženských, co musí za úmorné práce snášet nevěry chlapů - tady taky projasni zrak.
A že bys to chtěla umět jako Pandorraa, to jsou léta otevřených očí a zkušeností, řekla bych. Teď jsi dostala příležitost nějakou zkušenost  prožít a nějak zvládnout. Ať se ti daří.

bobulka22 napsal(a):

Tak nejhorší prvotní vztek a zklamání mě přešlo... na jedné straně se snažím odpustit sobe za to, že jsem se nechala takhle rozhodit a jemu za to co mi provedl, na té druhé bych ho nejraději roztrhala na tisíc kousků... Hrozně se to ve mě pere.. Ráda bych mu ukázala, že mě to  zas tak nerozhodilo, že to beru s nadhledem a že se bez něj taky dokážu bavit, ale depka mi to nedovolí... At jdu , kam jdu a s kýmkoliv, tak jí mám stále v patách... Asi to k tomu patří, doufám, že to nebude trvat věčnost a zase se vrátim do normálu... Je mi to ted všechno na jednu stranu nejak jedno, na tu druhou bych to konečně nejak vyřešila, ale mozek se přepnul k pasivní činnosti, takže to nechám tak nějak plynout vaše rady a názory mi pomohly nevěru tak nějak pustit do svýho života aspon prstíčkem, jako běžnou skutečnost ve vztahu a trochu se s tím smířit. Myslím, že kdybych to tak brala už dávno, tak by mi to ted přítel třeba i nevědomky oplácel a já bych to po zjištění taky tak brala a dál bych se ve vztahu neštourala, protože bych si řekla ( No co, já taky tak proč ne on, vždyt přeci o nic nešlo..) Ovšem nevím, jestli se tím taky budu jednou řídit... Jsem asi konzerva která to bude mít vždycky malinko těžší.

Jenže o tomhle to vůbec není.