Milá Zuzanko,
dovol abych Ti odpověděla a taky trochu zavzpomínala jak to bylo u nás...
Takže koukám, že máš děti po sobě rok a sedm měsíců. U nás to bylo třináct měsíců. Ze začátku když byl mladší syn malý /těsně po příchodu z porodnice/ jsem ho vlastně jen kojila a pak byl v postýlce a celý čas jsem se věnovala starší dceři. Hodně jsme spolu mluvily o miminku, chodily se na bráchu dívat, hladit ho a tak. Povídala jsem jí že taky byla tak malá a co všechno dělala, jak plakala a pokakala se - jsem vypravěč, takže jsme si prostě povídaly. Takže všechno spolu, měla nějaká privilegia proti miminu, která jsem jí pořád opakovala, jako může spát s tátou když je tady mimino, dostane čokoládku, to brácha nesmí, protože je malej atd. atd. Co se týká vztekání a nošení a například házení věcí, které chce podat tak to jsem netrpěla ani před narozením bráchy, takže to se stalo jen jednou když bráchovi asi týdenímu hodila na hlavu mýdlo. Zlobila jsem se na ní, ale nebila jsem jí, stačilo se hodně zamračit a mluvit přísným hlasem.
Jinak největší problém jsem měla sama se sebou, s tím, že nedokážu být spravedlivá, že některé z nich odstrkuji a že se nemůžu naplno věnovat ani starší dceři ani mladšímu synovi. Na to se "vykašli", opakuj si, dělám co můžu, jsem nejlepší matka jakou moje děti mají atd. atd. Fakt mi to pomáhalo. Pak mi hodně pomohl manžel, který si na těch pár prvních týdnů vzal víc na starosti starší dítě, třeba na vycházku, do mekáče, jenom s tátou kam ještě mimina nemůžou a tak. To jsem jí hodně opakovali, teď budeme s Tebou dělat něco co ještě brácha nemůže, podívej jak řve, to Ty už jsi velká - no prostě takový divadelní představení aby si přišla starší a chytřejší a že má určitá privilegia.
Neboj Zuzi, nedovol starší dceři chování které by jsi jí nedovolila ani kdyby byla jedináček, dávej jí najevo že jí máš ráda ale nenech se zotročit. Zapoj manžela a hodně hodně odpočívej a nezapomeň si udělat nějakou radost a taky na to, že v šestinedělí lítá nálada i hormony..... Je to skvělý mít takhle blízko děti od sebe, dnes je těm mým 17 a 16 a nedají na sebe dopustit.

Zuzko, prošla jsem si stejným "peklíčkem" - chci tě ujistit, že to přejde, ale chce to čas. U nás to bylo blbé v tom, že mladší měla koliku jak pr.se (to se jinak říct nedá ) a plakala nekonečné 4 měsíce, když bylo nejhůř, třeba i 6 hodin v kuse (kdo to nezažil - neuvěří). Takže starší trpěl nejen tím, že jsem 20 hodin denně nosila malou, ale ještě tím, že neustále plakala - byly to nervy strašný, já byla zralá na Bohnice, malou jsem chtěla nechat u doktorky:lol: - fakt blázinec - do toho kdykoliv jsem kojila, to byl spouštěč pro Mata na absolutní šílenství, takže to dopadlo tak, že malá kojení totálně odmítla

Jak jsi rodila? Mě praskla voda v noci, takže pro batole totální šok - najednou máma nebyla a po 4 dnech se vrátila s vetřelcem.. Takže člověk to dítě i tak nějak musí pochopit a bohužel pr.ďou.skové sofistikovanější způsoby ještě neovládají. Nejhorší asi i bylo, že pro mě byl ten starší najednou jakoby hrozně velký a najednou jsem po něm chtěla, aby chápal a dělal věci, který prostě chápat nemohl, nerozuměl jim.. Já reagovala různě - ignorace, řvaní, plácání, odvádění pozornosti - v podstatě nic nefungovalo, prostě to dítě si tím muselo projít - byl to jeho způsob, jak se vyrovnat s nastálou situací - byly mu dva roky.

Je to hrozně těžké, já radu vlastně nemám. Spíš bych tě chtěla uklidnit.
My jsme to nějak prostě přežili, ani už nevím jak . čím bych tě ještě uklidnila je, že to na nikom nenechalo žádné následky. Teď už jsme hodně dlouho zase ta veselá, sehraná rodina.

Jo a ještě, děti jsou prostě takové naše zrcadlo, Sofča to vnímá, cítí tvoje rozpoložení, nejistotu, atd.. a reaguje. Až pomine ta nejhorší hormonální bouře, bude to lepší, to ti garantuju

Moc držím palce! A ještě naprostý souhlas se solklou ta věta - jsem nejlepší máma pro svoje děti a dělám co můžu - tak to prostě je a toho se drž jako klíště

Zuzi, mrzí mě, že je to horší...
Chci, tě podpořit, u nás víš, je to vlastně stejné, i když se to projevuje jinak...
Kika už obdobím házením s sebou o zem a mlácením hlavy o cokoliv přešlo v ječení: Já chci, nemůžu a nechci...
Snažíme se naučit Kiku poprosit a pak jdeme a ochotně a hned jí se vším pomůžeme, když jí něco nejde apodobně, ale většinou prostě ječí...
Nejvíc právě chce něco, když kojím a mám jen jednu ruku jakš takš volnou...to musím pomáhat s oblíkáním panenky, když Kika přebaluje...ale někdy si poradí hravě sama.
Jak tu psala mishasa, tak děti jsou naše zrcadlo, já na to ale často zapomínám a pak jsme na sebe nevrlé obě dvě, dneska například jsem si opravdu připadala jak ta nejhrůznější máma, co jenom přikazuje, zakazuje a neví s nervama kudy kam, Kika furt jen něco chtěla nebo nechtěla, ječela a jak jí nechám jít do pokoje "přemýšlet", proč se takhle vzteká a proč já se zlobím, tak začne řvát ještě víc a taky bojím bojím a je úplně bez sebe a hned za mnou běží a chce chovat, to chce teď pořád, to nikdy nechtěla, spíš jsme jí prosili o pomazlení, teď se cpe do náručí všem. A co jsem si všimla, tak si nejvíc zvykla, že kočár nebo Dádu mám já, ale babičky chce mít jen pro sebe a pomalu si zvyká, že Dádu chová i tatínek.
Jinak i Kika měla chvílema takové ubližovací období, kdy Dádovi mačkala nožičku nebo ručičku nebo mně pleskala nebo kopala, když jsem kojila. Ale tohle naštěstí velmi rychle přešlo a Dádu už jen hladí a pusinkuje a pomáhá mi se vším. Dokonce když se u tchyně pokadil, tak jsem jí poprosila o přinesení tašky, kde má přebalení a ona sama hned podávala bodýčko a overálek, tchyně čučela jak žaba z kyšky a já tedy taky.
Já vím, Kika je oproti Sofince starší, ale myslím, že u všech dětí chce čas na srovnání se...

Takže Zuzi, nejsi v tom sama, každá to máme sice s jiným projevem, ale aspoň si o tom můžeme napsat a vzájemně podpořit!

Já prostě ale věřím, že se to zlepší, hlavně chce zachovat chladnou hlavu...(to se mi lehko říká, ale i mně těžko dělá...)

Zuzanko, je mi moc líto, že si tímhle musíte procházet. Ale asi to tak je všude. Nebo aspoň podobně. Já se taky bojím, jak to bude u  nás. Ve skrytu duše doufám, že to nebude tak zlé, protože jak už mám teď měsíc zablokovaný záda, tak se o malou stará kdo může. Ze začátku taky dělala jak zkažená, brečela pořád chtěla mámu, táta nemohl ani vyndat z postýlky, to byl boj. Pak pochopila, že to jinak nebude a naštěstí teď už je ok. Odchází ode mně bez problémů, až je mi to někdy líto. Ale s miminem to určitě skončí.
Já mám taky plány, jak mi bude Markétka pomáhat, tak jak mi pomáhá dosud s nošením věcí, uklízením a tak. Ale jak na to bude reagovat, to nevím. Pomoc bližních je fajn, ale u vás je to tak, že jsi přes den s holkama sama, viď. Nebo aspoň mamka pomáhá?
Radu nemám, jen snad asi opravdu se zkusit tolik nenervovat, protože Sofík to z tebe cítí a zneužívá to. Jsou to potvůrky a zkouší kam až můžou.
Myslím na tebe a přeju, aby se to co nejdřív ustálilo.
A třeba za pár týdnů si tu budu stěžovat já a ty už budeš v pohodě mě uklidňovat, že to přejde.

Zazanko taky je mi moc líto, čím si musíte všichni projít, předpokládám, že u nás to bude to samé
rady nemám , jen posílám  holkám a Tobě hodně sil

Ahoj Zuzi,

já jsem porodila kluky od sebe přesně 2 roky, 1 měsíc a 1 týden. V poěmru věkovém jako jsou Tvoje holčičky je období těžký pro Sofku i bez příchodu sestřičky..Jsi skvělá matka, protože 2 holky tak brzy po sobě je úžasný výkon Jak tu psaly holky, mně pomohl manžel, když si brával a stále bee staršího víc ven, víc se mu věnuje když já kojím nebo i jen uklízím..starší má teď druhou vlnu žárlení, ale skoro se hlídám, abych oběma věnovala stejně času..a když jsem s jedním reaguji na druhého a obráceně..je to skoro jako divadlo co tu na ně "hraje" ale zabírá to !

kojení bylo ze začátku peklo, takže jsem se naučila kojit a u toho si prohlížet knížky se starším - zkus to - máme rozložený gauč, na něm mimlion hraček a šlo to skloubit

další situace - vařím - zapojuju staršího, mladší si sám hraje a když začne kňourat, tak se zueptám Jiříka - Jiříku - půjdeme dát bráškovi ochutnat co sme spolu uvařili ? nebo - jiříkovu prosím tě mohl bys mu podat tu hračku, já tu domyju nádobí a půjdem si hrát všichni spolu - během toho je situace ok, tak se /plán dne" mění - a tak je to pořád dokola...a už je teď dost velikej na to abych mu rázně řekla, že teď  ne, že teď musím Vojtíkovi dát novou plínku

jsou to denodenní boje o přízeň, jiřík za mnou chodí a mamííí jáju - že chce pochovat, tak všeho nechám a pochovám a je klid...to jsem se naučila časem - když sem potřebovala rychkle dovařit, abych mohla nakojit křičícího vojtíka, tak sem mu odsekla, že ted ne a bylo to horší...

držím palce, kdybys chtěla více příkladů jak to u nás chodí, tak Ti je ráda popíšu...teď máme to nejhorší za sebou a kluci evidentně chtějí být spolu - jája si s ním chce všude hrát a vpojtík když ho vidí se směje zvládnete to holky, jste šikovný

Zuzanko je mi z toho tak smutno...., ale to jak píše Solkla, to mě prostě uklidňuje jak tebe, věřím že to brzy zvládnete a Sofi se umoudří. Musí si jen zvyknout. To asi každému trvá. A myslím že je pravda, že hodně dělá tvoje rozpoložení, sama za sebe nejsi přesvědčená, jaké řešení je správné (jako ani já nebudu ) a Sofi to cítí a možná je to o to horší. Jenže kde má člověk brát že
Sama za sebe budu ráda za každého kdo napíše svoje zkušenosti

Krtkoo, mě čeká něco podobného jak tebe, moje děcka budou 2 roky a 2 měsíce od sebe tak vítám každou zkušenost. Klidně i do SZ kdyby to Zuzce vadilo, co Zuzi?

Zuzanko moje   Jsi ta nejlepší maminka na světě, a to, že ti ujedou nervy a ztrácíš trpělivost ... tak na to máš plný nárok!  Však je toho na tebe moc! A  jsi v šestinedělí.

Nemám vlastní zkušenost, takže nijak neporadím. Jen jsem tě chtěla podpořit a říct, že jsi úžasná maminka.

A asi bych se taky přiklonila k tomu, aby se tatínek vykašlal na práci a na stavbu a zůstal s tebou doma. Alespoň týden, než bude Sofince lépe a i si Sofinka zase získá tu jistotu, že není odsunutá


Drž se ! 

Holky ja vam moc dekuju za podporu!
Dnes i vcera uz byla S. bez teplot a bylo to strasne moc poznat.Ur cite to bude jen lepsi ,kdyz bude zdrava a zase ve sve kuzi.Bohuzel dnes zase ryma jak tram ale snad to nebude uz nic horsiho.

Berusko tobe preju jen pohodove szivani , uz za chvili budes s obema zlatickama doma z porodnice a treba se i podelis se mnou o nejakou radu

Silwan s satkem nemam absolutne problem Sofinku jsem nosila az od 3 mesice ,ale Viki uz ted vazu do kolibek.A na S. se mi sije nove nositko ,protoze to vypada ze se jeste radazacne znovu nosit.Bohuzel to vypada ze hlavne na brise Vcera jsem navazala V. protoze se kroutila a poplakavala a uz tu byla S. ze chce taky.Na tandem si nejak zatim netroufam a tak chvili byla spokojena S. a chvili zase V. na stridacku mi tu rvaly obe a ja myslela ,ze snad skocim z okna Skoda ze se S. nenecha navazat i od taty ...

Jeste jednou diky! jste zlate

Ahoj Zuzi,
na rychlo jsem pročetla, rady nemám, jen bych tě moc chtěla podpořit, jsi skvělá máma, trpělivá, starostlivá a laskavá. Přeji, aby se vše brzy urovnalo ku spokojenosti všech!