Bloss, chceš radu ode mne? Sklapni notes a jdi na procházku, nákup, zahradu. Nepotřebuješ klíny do hlavy! Posílám energii....

Vladena napsal(a):

Vrátím se na začátek k té paní v popisu od Bloss.

Syn známého herce Ladislava Freje (69) Ladislav (33) trpí vážnou duševní chorobou. Dlouhé roky si lékaři mysleli, že nadějný herec trpí schizofrenií, ale před lety mu MUDr. Jiří Krombholz diagnostikoval schizoidní poruchu osobnosti. Nemoc mladého Freje tak ubíjela, že opustil herectví a uchýlil se do unhošťského stacionáře Slunce všem.

Pokud by paní mohla žít v některém stacionáři byla by šťastná, jak za zdmi v blázinci. Jenže míst je málo, takže koná nepovedené sebevraždy, aby se jí ulevilo na pár měsíců. Pud sebezáchovy u ní pracuje a proto ji našla Bloss usměvavou a vyrovnanou. Prožívala své hezčí období.

Jsem asi málo vzdělaná,ale jaký je rozdíl mesi soucitem a lítostí? Nikdy jsem to nepitvala, asi mi to uniklo......já to beru celkem v rovnítku.

Snažila jsem se na tomto vlákně popsat ti rozdíl mezi soucitem a litováním srozumitelně.
Taky jsem popsala rozdíl mezi litováním (jiných) a lítostí (svou).
Srozumitelněji už to neumím.

DaiTerr napsal(a):

Pan, píšeš: "když máš pomoci někomu hodně hodně tupému a strnulému, zatvrzele lpícímu na svých představách a iluzích".. Na jednu stranu máš recht, ale z jiného úhlu pohledu bych namítal, že jakékoliv kvaltování toliko pro hovado dobré jest, protože vývoj má každý takový, jaký potřebuje právě teď a nyní. Když je někdo "zabedněný", pak to není samo sebou. Má to svůj, mnohdy bolestivý účel, který si jedinec sám zvolil. Tím, že v někom vidíme "tupého a zaslepeného", může být pro dotyčného dost zraňující.. Ovšem je to jen osobní názor, nic víc.

Dai,
píšeš, že to má "svúj bolestivý účel, který si jedinec sám zvolil"
Myslíš si opravdu, že já snad říkám něco jiného?
Jestli je ten účel, jak sám říkáš, bolestivý, musí mu tedy někdo tu bolest způsobit, nemyslíš?
A to je podle mne věc dohody Duší, tak jak to píše W. ve svých Hovorech s bohem, konkretně v povídce o Malé a Přátelské duši.

Nu a k tomu, co pro někoho může být zraňující.
Můj osobní názor je, že pokud někdo vidí kritiku a napadání v čemkoliv, je to prostě JEHO problém.
Je dost legrační, pokud tu například Bloos píše o tom, jak je v pohodě a jak ji některé názory baví, přitom ale na druhé straně vyrobí seznam toho, co považuje za hodnocení a kritiku své osoby.
Já osobně to mám tak, že psaní druhých lidí vnímám jako různé pohledy z různých míst na stejný objekt - například na mně. Nad tím, co druzí vidí, přemýšlím, snažím se to nacítit a přijmout, protože jsou místa, kam já sama opravdu nevidím a tedy jsem vděčná za to, že mi to druhý odzrcadlí. Nu a příjmout neznamená souhlasit, jen zpracovat a dál neřešit.
Dness je už jen málo věcí, které mne dokaážou zranit, protože díky ostatním, už jsem se viděla z mnoha stran a vím, že I TAKOVÁ jsem.
No a?
Jsem to já, kdo s tím musí žít, nikdo jiný. A já jsem s tím srozuměna, protože čím víc toho o sobě i díky druhým vím, tím víc s tím můžu udělat. Pokud to ale smetu s nepochopenéím věci nebo rádoby pobavením ze stolu, nemohu s tím dělat nic a dostanu další "stopku" tak, jak to píše Rozmarila.

Takže budu konkretní: pokud to Bloos nechceš vidět, je to tvoje věc. Pokud to vnímáš jako odsudky a kritiku, je to také tvoje věc a zodpovědnost. Nepokoušej se to ale házet na ostatní.
Pak ti tvoji pohodu a pobavení jistě nejen já ráda uvěřím

Všichni, kdo tu jsou, jsme na cestě - ano všichni MY majko - každý v tuto chvíli někde jinde a každý, kdo jde ve skupince s někým jiným, chápe právě tohoto člověka. nepochopí a ani nemůže pochopit toho, kdo v tu stejnou chvíli stojí někde jinde.

Takže je to jednoduché - kdo kráčí s Bloos, přesně vnímá, co píše Bloos.
Kdo kráčí s Daí, přesně vnímá a souhlasí s tím, co napsal Daí.
Kdo kráčí se mnou, přesně ví a chápe, co píši já.
Kdo je před námi všemi, přesně ví a chápe, co píšeme my všichni.

Nesouhlasit, ohrazovat se a diskutovat o tomhle můžete, ale to je asi tak všechno, co můžete

DaiTerr napsal(a):

Ale vážně, lidi.. Musím přiznat, že  něco není se mnou o.k., protože mám furt jakési pocity vůči světu. A ty pocity jsou takové, že někteří lidi zřejmě vystudovali doktorát z šutrologie, nebo co. Připadají mi tvrdí, že by skály nad nimi bečely.. A okolní svět, se mi zdá, že taky je čím dál tvrdší. Asi už přecházíme tím "novým věkem a transformací" z uhlíkových nuancí do diamantových? Nebo jak teda?

Z hlediska zrcadlení uznávám, že bude chyba na mém příjímači. Fajn.. Ale asi ty zrcadla blbě chápu, protože ať se snažím být sebevětší hovado, tak to furt nejde.. Když s někým soucítím, tak to tak myslím a nevidím žádné povyšování, nebo nadřazování. Naopak přemýšlím, jak dotyčnému jeho "trest" usnadnit (a vlastně se tak srát do jeho lajfu s tím, že si zas pocybrám karmické renomé..)

Jedna cesta je taková, že můžu nechat všecko volně plynou, až to splyne se vším... až se to třebas posere.. Ale zatím mi to nejde tak, jak bych si přál. Furt mám pocit, že "je potřeba někoho zachraňovat", i když je jasné, že bych měl především a teď zachraňovat sám sebe, protože každý si jede tu svou lajnu a nikdo se o pomoc v podstatě neprosí..

Takže KDE dělám chybu? CO mi má ukázat toto zrcadlo? Když se člověk setká s tvrdostí, které by nebyl schopen, CO mu toto zrcadlo říká? Že má být tvrdší? A nebo je to jen zkouška, zda člověk toto ustojí, aby se ta zkouška pak nemusela opakovat?

Dai, když řeknu, že tvoje pocity jsou výsledkem tvých vlastních blbých myšlenek a ty zase výsledkem toho, co jsi prožil, toho, čeho se bojíš a co sis nezpracoval, budeš mi věřit?
Když řeknu, že snaha pořád někoho zachraňovat s tím, že svět je přece příliš tvrdý, je jen tvoje vlastní pýcha, pochopíš to?

Lítost a soucítění...... slova a záleží jen na domluvě, jaký jim dáme význam.
Záleží jak už tu padlo na činech.

"Ty chudáčku malý, ty to nevyřešíš, protože to nedokážeš, já to udělám za tebe, protože já jsem velký a vím, jak na to." - to je povyšování
"Cítím s tebou, cítím tvou bolest, věřím ti, že to zvládneš, držím tě za ruku" - to je sklutečná pomoc.

Nazvat si to každý může jak chce.
Já tomu prvnímu říkám LÍTOST, tomu druhému SOUCIT. To je obvyklá psychologická interpetace.

Bloss, děkuji. Vidím to přesně tak - vytvořit si to štěstí ve svém okolí. Což se děje. Je pravda, že moc čučím do daleka a blízké obzory k domovu nechávám často ladem ke svému zraku. Asi mi moc šrotuje v makovici svět, ale už nevidím nejbližší "makrosvět" okolo sebe a tak je to upozornění, abych poloměr svých obzorů pořádně snížil.

Majkafo, možná vidíš čím dál více fajn lidiček právě proto, že jsou v tvém okolí a postupně si tak přebudováváš realitu vezdejší dle svých přání. Něco v tom smyslu, jak píše Blossom. Avšak když se koukneš třebas do oslovize, dejme tomu tak 19.30 každý večer, pak je tam moc hezky vidět, jak jsou lidé "dokonalí a milučcí.." A to jsem vesměs v naší zemi.  Koukni se dále a co vidíš? Hladomory.. války.. devastaci.. bídu.. krutost.. morbiditu.. strach.. atd.. Před tímto nelze zavírat oči. I když je jednomu jasné, že s tím stejně kulový udělá..

Jasně, není problém nad tím přivřít oči, nechat to plynout a "nevidět to", vlastně si vytvořit jakýsi filtr. To dělá hodně lidí. Jenže ne každý i přes toto filtrování se s tímto srovná. Takže i když okolí mně nejbližší bude fajn a ok., stejně mi to nezabrání vidět nezávisle okolní svět. A tam je jasný pocit "tvrdosti a degradace"..

Je taková jedna teorie. Ta říká, že vždy, když se na Zemi vyskytl nový předek člověka, tak jeho nástup byl dost razantní. Ovšem postupně onen předek jaksi degradoval a ztrácel šmrnc, jak šel čas, až, jednoho dne, zanikl, aby jej rázem nahradil nový a vytuněnější druh. A situace se opakovala. Takže - Proconsul Africanus.. Ramapithecus.. Australopithecus.. Homo Habilis.. Homo Erectus.. Homo Sapiens Neandertahalensis a.. s velkou slávou.. Homo Sapiens Sapiens..
Jsem vážně zvědavý, kdo brzy nahradí toho "Homo Sapiensa Sapiensa", protože úpadek je jasný a nepřehlédnutelný. 

Ne nadarmo se říká, že ti zatracení Greysíci tuní nový druh člověka. Tak bodejť. Ale stejně - myslím, že už jsme postupně nahrazováni. Ony indigové děti jsou toho příkladem. To věřím i tomu, že tato děcka snad konečně dají svět do rychtyku. Už z numerologického hlediska k tomu jsou předurčeny.

Akorát mám obavu, aby ten svět do té doby neztvrdl tak, že by se sesypal úplně. Pořád ještě věřím, že tohle je realita "vyváženosti" a že snad se probouzí ona "vyvažovací síla"..

Pandorraa napsal(a):

Lomikel napsal(a):

Pandorro co to do tebe vjelo? Rozbilo se ti snad koště nad Petřínem?

Stejně bych se mohla zeptat já tebe
Máš s mým textem nějaký problém? Buď mi tedy vděčná, restimulovala jsem ti nějaký tvůj blok, vyřeš si ho

I tady je názorně vidět, že naše vnímání příspěvků je o nás, ne o tom, kdo je píše.
Mě např. tady konkrétně udivuje, co napsal Lomikel.
Protože to, co napsala Pandorra, plně chápu, rozumím, co tím chtěla Dai Terrovi říct a nebylo to od ní žádné napadání, ale empatické a vstřícné vysvětlení.

Bloss, Pan už to napsala srozumitelněji, než já, v čem vidím, že je ještě nezvládnutá lekce u tebe.
A ještě v tom - již píšu potřetí, opět (z mého pohledu) přepínáš tak brzy své fyzické síly.
Myslela jsem, že tvou lekcí se probudí tvá empatie (v některých oblastech) a zmírní tvé odsudky a moralizace některých věcí.
A konkrétně? Třeba na milenky ženatých mužů. Kam teď taky patřím.
Ale zdá se mi, že tady už měníš svůj názor, že svět není takhle černobílý. Ono je to barevnější, než strohá rovnice - ženatý = NEOK. Nezadaný = OK. Tuhle byl tvůj příspěvek už hodně laskavý, už to nebylo radikální Ne.
Už jsem na babi psala o muži, který měl spousty let celkově ochrnutou manželku. Krmil ji, přebaloval, myl, vychovával dvě děti, prostě vše, co je v rodině třeba a vše sám. Neopustil ji. Ale - když nic jiného (pohlazení, povídání, objetí, dobití baterek) tak mu ve 35 a později chyběl sex. Je proto morálně špatný, že měl milenku?
Já vím, tohle je extrémní případ. Ale svět je opravdu různobarevný.

A všeobecně, přijde mi, že pořád hodně vnímáš svět černobíle - programovacím jazykem ANO - NE, nejenom v tomhle konkrétním.
Teď si budu přemýšlet, protože si myslím, že i já mám ve vidění světa, porozumění, empatii k jiným ještě spoustu mezer.

Upravil(a) majkafa (4. 5. 2011 12:02)

Pandorraa napsal(a):

Lomikel napsal(a):

Pandorro co to do tebe vjelo? Rozbilo se ti snad koště nad Petřínem?

Stejně bych se mohla zeptat já tebe
Máš s mým textem nějaký problém? Buď mi tedy vděčná, restimulovala jsem ti nějaký tvůj blok, vyřeš si ho

Fakt si myslíš, že  pocity jsou výsledkem jenom blbých myšlenek?
Fakt máš pocit, že Daiterr "furt někoho musí zachraňovat"?

A jaký blok jsem restimuloval já tobě?
A cos´chtěla vyjádřit tím pusinkovým smajlíkem?

Vladena napsal(a):

Už jsem pochopila váš výklad lítosti a soucitu. Znovu říkám, čistému vše čisté. Rozhodně neříkám někomu, že ho lituji a tetelím se blahem z jeho nezdaru nebo nějaké úšklebky. Tento pocit neznám, proto dlouhé chápání, nevěděla jsem o čem je řeč. Vůči mně si také nikdo takto nechová.

Já v tomhle "čistá" nejsem, párkrát za život se mi zcela určitě stalo, že jsem vyslovila - to tě teda lituji s nadřazeností a ne proto, že jsem s ním soucítila. Když šlo o naprostou blbost (podle mě), na kterou si stěžoval.

Příklad: Když si někdo stěžuje, že má třeba velikánský dům a furt přistavuje, přistavuje, protože chce, a pak si stěžuje, kolik práce kolem toho domu má a kolik on musí uklízet a blábláblá
To ho teda fááááákt lituji. Chudák, takový otrok svého vlastního mamonu.
To není tetelení blahem z jeho nezdaru ale spíš, že neví, co chce. Na jedné straně chce něco a na druhé si stěžije na problémy, které s tím, co on sám chce, má.

Lomikel napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Lomikel napsal(a):

Pandorro co to do tebe vjelo? Rozbilo se ti snad koště nad Petřínem?

Stejně bych se mohla zeptat já tebe
Máš s mým textem nějaký problém? Buď mi tedy vděčná, restimulovala jsem ti nějaký tvůj blok, vyřeš si ho

Fakt si myslíš, že  pocity jsou výsledkem jenom blbých myšlenek?
Fakt máš pocit, že Daiterr "furt někoho musí zachraňovat"?

A jaký blok jsem restimuloval já tobě?
A cos´chtěla vyjádřit tím pusinkovým smajlíkem?

Nejsem Pan, ale já osobně jsem si už naprosto jista, že to takhle funguje. Jen bych doplnila - Mé špatné pocity jsou výsledkem MÝCH "blbých myšlenek" , mých nevyřešených bolestí.
Že to, co mě kdekoliv praští do oka a mám potřebu se tím nějak zabývat, mi zrcadlí nějaký můj problém. To, co mě nechává chladnou, mám vyřešeno.
Btw já nevnímám, že bys ty v Pan restimuloval nějaký blok a myslím, že přesně vím, co chtěla vyjádřit pusinkovým smajlíkem.

Upravil(a) majkafa (4. 5. 2011 13:12)

Vladena napsal(a):

Majkafo, já bych reagovala na budovatele asi takto: Když toho chceš hodně, tak si to uklízej! Slovíčko ,,lituji" bych nepoužila. Vlastně ,,tak tedy fáááákt lituji" je ironie a přetvářka. S lítostí to nemá nic společného a jsme u toho: naše mluva a používání určitých slov, výrazů,jejich chápání je odlišná, proto možná jistá nedorozumění i zde na diskuzi.

Pro mě to není přetvářka, ale ironie a v tu chvíli nadřazenost nad jeho blbostí to rozhodně je. Protože si myslím, že to, že neví, co by ještě a pak si stěžuje, je jeho blbost.

majkafa napsal(a):

Vladena napsal(a):

Majkafo, já bych reagovala na budovatele asi takto: Když toho chceš hodně, tak si to uklízej! Slovíčko ,,lituji" bych nepoužila. Vlastně ,,tak tedy fáááákt lituji" je ironie a přetvářka. S lítostí to nemá nic společného a jsme u toho: naše mluva a používání určitých slov, výrazů,jejich chápání je odlišná, proto možná jistá nedorozumění i zde na diskuzi.

Pro mě to není přetvářka, ale ironie a v tu chvíli nadřazenost nad jeho blbostí to rozhodně je. Protože si myslím, že to, že neví, co by ještě a pak si stěžuje, je jeho blbost.

Proč nadřazenost? Já mu jen upřímně odpovídám, že si to bude muset uklízet! Nadřazenost používám úplně jinde asi ve vážnějších věcech, ale zrovna mi nic nejde na mysl.

Upravil(a) Vladena (4. 5. 2011 13:25)