Bloss, já to vidím ze svého úhlu pohledu a třeba je to úplně blbě. Mě to spíš přijde, žes nabrala druhý dech a až nabereš síly, pojedeš nanovo, ale v jiných kolejích. Upřímně doufám, že se mýlím a ten čas relaxace tě přivede na jiný směr.

Vlaďko, já ti písnu SZ.

Judyna napsal(a):

Tak jsem se prokousla dnešními příspěvky a řeknu Vám, je to síla. Já vím, proč na duchovní moc nechodím (bez urážky), ale to se třeba změní.
Víte, mám jednu otázku. Pro Bloos, ale i pro jiné. Vysvětlete mi prosím jednu věc. Bloos založila tuto diskuzi krátce po příchodu z nemocnice, kde se léčila z deprese. Ćili předpokládám, že to byla těžká deprese, když už s ní byla v nemocnici. Já nechápu, jak mohla ihned založit takovéto téma a moci na naše příspěvky(často k ní nepřívětivé) reagovat. Na mě to vše působí značně "depresivně" a to jsem zdravá. Já, když jsem měla náznak deprese po porodu a zároveň v předrozvodovém období, tak bych nejraděj jen spala, nebyla jsem schopná moc komunikovat s okolím - jen to nejnutnější a na takovouto debatu bych absolutně neměla síly. Já vím, když je jiný, i způsob uzdravování může být jiný. Ale je toto možné? Jak to Bloos ustojí?

Judyno, já už jsem v rekonvalescenci. Dobře a normálně mi začlo být už v nemocnici, asi 3 týdny před odchodem domů, teď se cítím zcela OK.

Já to mám tak, že psaní je pro mě zároveň zábava, i poučení. A chtěla jsem si v hlavě dosrovnat myšlenky a pocity, vidět je z různých úhlů, tak jsem založila vlákno o Postřehy z nemocnice na Psychologické, a pak tady to na duchovní.

Každý máme asi své způsoby, každému pomáhá něco jiného. Já například spím dobře, tak normálně, nemám potřebu spát víc (jak píšeš, žes měla ty). Míň jsem komunikovala zkraje v nemocnici, ale teď už s tím nemám problém, naopak, cítím, že mi komunikace dělá dobře.
Já to cítím tak, že mě Babinet vyhovuje, že psaní pro mě není výdej energie, ale spíš lepší srovnání svých myšlenek a z některých odpovědí si hodně pro sebe beru, i tu energii.

A že tu jsou i příspěvky negativní, nebo "hrubšího zrna"? To mě nevadí, s negativními člověk v diskusi musí počítat, a někdy i z nich se dá něco si pro sebe vybrat, no a ty hrubozrnné   bývají jen od pár lidí, které už za několik let co chodím na Babinet, dobře znám, a tak vím, že od nich nelze ani nic jiného čekat. Ono hodně často platí, že příspěvek mluví víc o svém autorovi, než o tom, komu je směřován.

Mně taky tenkrát trvalo tak rok a půl, než jsem byla venku z nejhoršího. Vím, každý jsme jiný, ale u Bloss, intuice nebo co... Mám o tebe opravdu starost. A nevím, co s tím.

majkafa napsal(a):

Mně taky tenkrát trvalo tak rok a půl, než jsem byla venku z nejhoršího. Vím, každý jsme jiný, ale u Bloss, intuice nebo co... Mám o tebe opravdu starost. A nevím, co s tím.

Bloss, souhlasím s Majkou, moc brzo, aby si všechno mohla ustát. A pokud byla první deprese, tak spouštěcí mechanismus na druhý atak funguje mnohem rychleji.

majkafa napsal(a):

Blossom, chodíš k psychologovi? Zjistila jsi, ty nebo lékaři, proč ses propadla do deprese?

Majkafo, chodím, máme to dokonce v rekonvalescenci "nařízené". Byla jsem právě dnes. A mám z toho dobrý pocit. Znovu jsme to vše probraly, psycholožka mě ujistila, že mám nastoupenou dobrou cestu, hlavně ohledně odchodu z podnikání. Varovala mě, abych se nenechala přemluvit do firmy zpět (ty snahy jsou, zaměstnanci mě přesvědčují, že mi budou víc pomáhat, byli u nás spokojení, nechce se jim jinam). Ale já mám toto v sobě vyřešené, zdraví je mi přednější, zkusím to zařídit tak, že si jiná firma pronajme prostory a možná si nechá i ty lidi tam, jelo by to pod jiným jménem, za nájem, a hlavně - na jejich zodpovědnost a riziko. Já to tam pomůžu teď přes léto dokončit, ty změny, a na podzim půjdu někam do zaměstnání (tedy snad ho najdu).

Právě ta velká zodpovědnost mě nejvíc ničila, stálé riziko, že nebudou objednávky, že někdo nám nezaplatí atd. K tomu já sama na výchovu dětí, na 2 domy, ten kde bydlíme a firma. Bylo toho zkrátka  na jednoho člověka moc. 
To vše jsme probrali už na psychoterapiích v nemocnici.
A vysvětlili mi, že se mi za těch 12 let, co de facto vedu firmu a byla na vše sama, nasčítalo dlouhodobé přetížení organismu. (12 let počítám od doby, kdy doma manžel přestal fungovat, i ve firmě.)
No a k tomu určitá genetická dispozice k úzkostem, která v našem rodě je.
To jsou ty příčiny, mám je už zmapované.

Upravil(a) Blossom (5. 5. 2011 21:48)

Tomu teda nerozumím,když je někdo zabanovaný,tak může za pár hodin jakkoli znovu?s novým nickem?nic osobního proti té osobě,neznám ji,jen technická...
Kdyžtak mi babizny klidně hrozně vynadej a uraž,kdybych tě vytočila:D

Revliba napsal(a):

Tomu teda nerozumím,když je někdo zabanovaný,tak může za pár hodin jakkoli znovu?s novým nickem?nic osobního proti té osobě,neznám ji,jen technická...
Kdyžtak mi babizny klidně hrozně vynadej a uraž,kdybych tě vytočila:D

příspěvek porušoval pravidla diskusí Babinet.

Upravil(a) Ronja (6. 5. 2011 7:15)

Vladena napsal(a):

Tak, já se přiznám já jsem srab. Nechápu, že píšete, že se vás to nemůže dotknout a vlastně nic se neděje.  Mně je to značně nepříjemné, nemohu napsat, že klidek a pohoda. Znám se, bude se mi to honit celou noc hlavou. Koukám, že se to roztáčí znova......no, potěš koště!

Neber si to tak... pusti k sebe len to, čo je TVOJE (a MOJHo ru ja vidím len málo) a ber to tak, že väčšino uto ľudia nemylsia zle, len to, čo z nich musí von, nevedia vyjadriť inak (Rozmarila je klasický prípad - ale často aj ja alebo niekto iný). A inak, funkcia IGNORE je nádherná a uľavná ...

Blossom napsal(a):

...........
Doporučovala bych, vrátit se k jádru tématu - k té paní z psychiatrie. I když nevím, zda už nebylo řečeno skoro vše, zda je ještě něco, co k tématu dodat.Za sebe říkám, že mě zaujal názor tuším Kiary, že to, že jsme se s Karolínou octly na jednom pokoji, mělo ten smysl, abychom si jedna vzala trošku něčeho od té druhé: Ona z mé aktivity, já z její pasivity a nechávat některé věcí víc plynout..
Na tom by mohlo něco být.

Je. Píšeš: „Po týdnu spolužití na pokoji mi prosvítala stále víc jedna věc: Ona má (prý) ten vnitřní klid a mír, ona je prý ta Láska. Ale - mám pocit - absolutně nemá ráda lidi. Odstřihla se od všech, nemá nikoho blízkého, tvrdila, že ani nikoho nepotřebuje, tak že je ta její duše dokonalá.

Mám z ní smíšené pocity.Pár věcí, které mi připadaly v jejích tezích zajímavé, jsem přijala za své. Ale jako celek z toho mám pocit, že dojít vnitřního klidu a Lásky, ovšem pouze lásky k sobě a víceméně skryté nenávsti k lidem okolo, není to pravé......“

Proč myslíš, že je to skrytá nenávist ? Myslíš, že každý nespolečenský člověk je misantrop? Že každý společenský člověk je lidumil?   Já znám spoustu společenských parazitů a manipulátorů a taky pár nespolečenských andělů. Ne každý, kdo pro lidi dělá něco dobrého, to taky na sobě nechává vidět.  A takové to období izolace od vnějších kontaktů zažívá na své cestě, domnívám se, každý z nás. Ta žena se ti zdála být k lidem odmítavá, ale z toho tvého úvodního příspěvku jde dojem, že o ní píšeš ráda. Takže pro tebe bylo setkání s ní spíš pozitivní zkušeností, nebo ne?


To se mnou bys na cimře tak zajímavé zážitky neměla. Já bych tě tahala za cop a nutila plést dlouhé punčochy. Aspoň bys po návratu z léčebny byla ráda, že máš svatý klid, odpočívala bys, jak ti radí Majkafa, a nehrozila by ti recidiva

haiel napsal(a):

Blossom napsal(a):

...........
Doporučovala bych, vrátit se k jádru tématu - k té paní z psychiatrie. I když nevím, zda už nebylo řečeno skoro vše, zda je ještě něco, co k tématu dodat.Za sebe říkám, že mě zaujal názor tuším Kiary, že to, že jsme se s Karolínou octly na jednom pokoji, mělo ten smysl, abychom si jedna vzala trošku něčeho od té druhé: Ona z mé aktivity, já z její pasivity a nechávat některé věcí víc plynout..
Na tom by mohlo něco být.

Je. Píšeš: „Po týdnu spolužití na pokoji mi prosvítala stále víc jedna věc: Ona má (prý) ten vnitřní klid a mír, ona je prý ta Láska. Ale - mám pocit - absolutně nemá ráda lidi. Odstřihla se od všech, nemá nikoho blízkého, tvrdila, že ani nikoho nepotřebuje, tak že je ta její duše dokonalá.

Mám z ní smíšené pocity.Pár věcí, které mi připadaly v jejích tezích zajímavé, jsem přijala za své. Ale jako celek z toho mám pocit, že dojít vnitřního klidu a Lásky, ovšem pouze lásky k sobě a víceméně skryté nenávsti k lidem okolo, není to pravé......“

Proč myslíš, že je to skrytá nenávist ? Myslíš, že každý nespolečenský člověk je misantrop? Že každý společenský člověk je lidumil?   Já znám spoustu společenských parazitů a manipulátorů a taky pár nespolečenských andělů. Ne každý, kdo pro lidi dělá něco dobrého, to taky na sobě nechává vidět.  A takové to období izolace od vnějších kontaktů zažívá na své cestě, domnívám se, každý z nás. Ta žena se ti zdála být k lidem odmítavá, ale z toho tvého úvodního příspěvku jde dojem, že o ní píšeš ráda. Takže pro tebe bylo setkání s ní spíš pozitivní zkušeností, nebo ne?


To se mnou bys na cimře tak zajímavé zážitky neměla. Já bych tě tahala za cop a nutila plést dlouhé punčochy. Aspoň bys po návratu z léčebny byla ráda, že máš svatý klid, odpočívala bys, jak ti radí Majkafa, a nehrozila by ti recidiva

Haiel, divné, píšeš:  ...a nehrozila by ti recidiva ....

Ten vypláznutý smajl mě od tebe překvapil. To mi přijde, jako by recidiva deprese pro tebe byla nějaká prča a jako bys mi ji snad i přála.. (??)
Ale třebas to jen rychlej napsala, než domyslela, a nedošlo ti, jak to vyznívá....

Co se týká Karolíny, přečti si prosím začátek diskuse pozorně. Je tam i zmínka, jak tvrdila, že sestry kradou pacientům jídlo, jak je personál k pacientům hrubý, bez respektu (nikdo jiný nic takového nezpozoroval, já sama bych personálu přála metál a co vím, snad všichni pacienti sestřičkám a doktorům děkovali při propouštění, někteří i písemně)
, a jak reagovala, když za mnou přišla na pokoj kamarádka spolupacientka si popovídat.
A takových náznaků bylo víc, bylo by dlouhé to sem vypisovat vše, popsala jsem jen špičku ledovce.

Kdyby byla jen nemluvná a uzavřená, neměla bych důvod k tomu, se domnívat, že je v ní skrytá nenávist k lidem.

PS: Já odpočívám. Nevím, proč máte mnozí utkvělou představu, že ne. Babinet je pro mě forma odpočinku, už jsem to tu psala.

Judyna napsal(a):

Bloss, já jsem se neléčila vůbec. Proto píšu, že jsem měla jen náznak deprese, protože si myslím, že kdybych měla opravdovou, tak bych se z toho sama bez léků nedostala. Ale než jsem se dostala do normálu, než mě život zase začal zajímat, trvalo to tak 2 -3 roky.

Každý to má jinak. I v nemocnici jsem měla možnost vidět, jak každý pacient šel svou cestou, zabíralo mu trochu něco jiného, každý svou rychlostí.
Ale snad všichni byli při propuštění stabilizovaní, dobře nakročení.
Proto si myslím, že je líp na pár týdnů do té nemocnice jít, než se s tím trápit roky doma.

A já se cítím už víc než měsíc fajn, stejně jako před nemocí, život mě zas těší a baví.
Zaplať pámbu, ale hlavně díky pokroku medicíny a skvělým doktorům, sestřičkám a terapeutům.
A samozřejmě, i díky sobě. Především člověk musí chtít a dělat pro to taky hodně (většinu ?) sám, bez toho by to nešlo.

Upravil(a) Blossom (6. 5. 2011 7:54)

Blossom, já bych se vrátila k názvu tvého vlákna. Ta pacientka byla pacientkou psychiatrie, a mě přijde, že tím pádem ani moc zvláštní není......na interně nebo kardiologii by se to tak dalo říct, ale tady? Choroby duše se navenek jeví v některých případech zvláštně, ti lidé žijí ve svém zvláštním světě.

Upravil(a) Daphné (6. 5. 2011 8:52)