Možno je nechuť riešiť jedným z príznakov - alebo sprievodných znakov - depresie, v tom prípade tu búšime/búšite do Ros nadarmo. A myslím, že toto nie je celkom . Druhá vec je, ako potom žiť, keď je depresia dlhodobejšia a zasahuje aj iné, ak nie všetky, oblasti života.

¨Tak pár vcí bych ještě uvedla ráda na pravou míru: Munďák zatím normálně přenechává plat k použití mě, v tomhle ohledu jsme jako normálně fungující rodina, takže tak. Sorry za
Jinak jsem sice byla u doktorky, ale stejně se mi do práce vstává blbě, vůbec se mi tam nechce, tak musím vstávat o hodně dřív, abych to vůbec rozdýchala. Proto jsem se taky ty tři dny neozvala, páč jsem z toho byla odpoledne úplně grogy. Takže se musím vypravit za psycholožkou, doufám že už se mi uzdravila, páč bych to docela potřebovala, jak koza drbání.

Rosamunda napsal(a):

¨Tak pár vcí bych ještě uvedla ráda na pravou míru: Munďák zatím normálně přenechává plat k použití mě, v tomhle ohledu jsme jako normálně fungující rodina, takže tak. Sorry za
Jinak jsem sice byla u doktorky, ale stejně se mi do práce vstává blbě, vůbec se mi tam nechce, tak musím vstávat o hodně dřív, abych to vůbec rozdýchala. Proto jsem se taky ty tři dny neozvala, páč jsem z toho byla odpoledne úplně grogy. Takže se musím vypravit za psycholožkou, doufám že už se mi uzdravila, páč bych to docela potřebovala, jak koza drbání.

Rosamundo kam chodis do prace?Mozna si to tady psala a me to nejak uniklo.

Kiara napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Už třetí den je mi psychicky hodně špatně. Propad jak blázen. Zase přemýšlím o tom, že se rozejdu s Tonym. Nejhorší na tom všem je, že mi teď začalo zkouškové, musím se učit, ale jde to ztěžka.

Vilemíno, Tvoje propady se s železnou pravidelností projevují tak, že máš chuť někomu ublížit/ubližovat: buď svému okolí, nebo sama sobě. Měla by sis tenhle fakt uvědomit a naučit se s ním nějakým způsobem pracovat, aby Ti negativně neovlivňoval život.
MMCH myslím si, že stres ze zkouškového je spouštěč, který ten propad odstartoval ... uvidíš, jak se Ti bude dařit.

Kiaro, vystihla jsi to naprosto přesně. Zkouškové pro mě znamená skoro vždycky propad. Navíc jsem byla ještě od pondělí do čtvrtka se školou v Berlíně. Propad jsem zaznamenala ve vlaku, nacvičovaly jsme s holkama něco na jednu zkoušku a mně to vůbec nešlo. Pak v pátek mně trhali zub moudrosti, teď mně bolí půlka tváře. Teď je to trochu lepší, vzala jsem si Neurol, rozptýlila jsem se u doučování. Zítra mám zase jógu a taky doučuju. Musím to nějak přežít a říct si, že bude líp.

Bloss,
ne není to lepší, je mi stejně blbě.
Bakalář sice jsem, teď jsem v navazujícím magisterském stupni, ve 2. semestru Mgr. Za tři čtvrtě roku mě čeká zkouška z německého jazyka na úrovni C1. Pokud tuto zkoušku nedám, což je vysoká pravděpodobnost, budu si muset natáhnout studium.
Nevím, jak ostatní depresisti, ale já se nejhůř cítím večer. Třeba teď je mi opravdu mizerně. Tolik si přeju umřít. Jenže jsem zbabělec, na sebevraždu nemám, bojím se případných následků, tak se "modlím", ať umřu ve spánku.
Psychiatr mi snížil jeden lék, páč mi způsobuje vysoký prolaktin. Do toho jsem začala brát antikoncepci a začalo zkouškové.
Rozchod s Tonym není dobrý nápad, ovšem není to s ním tak růžové, jak se ze začátku zdálo. Ano, je moc hodný, chápavý. Bohužel je strašně uvázaný u hospodářství, začíná mi to vadit. To bych ještě překousla, ale nejhorší na něm je, že je přesvědčen, že spolu budeme mít dvě děti s věkovým rozestupem dvou let! To je naprosto nemožné!!! Nezvládám sebe, natož dvě děti. Tony je buď tak sobecký nebo si to nesrovná v hlavě, nevím, co si o tom myslet. Plánuje si to tak, že já dostuduju, ideálně za rok a pár dnů, a v září se vezmeme! Mám ho ráda, ale jestli si ho chci vzít, to fakt nevím. On je fakt přesvědčen, že spolu budeme žít celý život. Teď v srpnu se vdává jeho sestra, spousta lidí si myslelo, že se bude ženit on, tak jim to vysvětlil a dodal, že on až tak za rok. Strašně se bojím, že když si ho vezmu, tak pak budu litovat, na druhou stranu se bojím, že když se s ním rozejdu, budu litovat taky.

Blossom jak te tedy leci lekari z deprese ? (nemam cas vsechno cist)

Kiara napsal(a):

Vilemíno, ve stavu, v jakém jsi, nic neřeš, nic nerozebírej, soustřeď se jen na naprosté banality (tedy kromě učení ) Nepřemýšlej o vztahu s Tonym, protože jsi ve stavu, že ať se na to podíváš z jaké chceš stránky, uvidíš jen samá negativa a marnost nad marnost

  Kiara to napsala přesně.
Určitě to není tak, že Tony je sobecký. prostě Tě má rád a chce s Tebou žít. Ty máš svou představu o životě, on svou. Nějak to musíte porovnat a prodiskutovat, ovšem hlavně ne teď, když jsi v propadu.

Mrzí mě moc, že Tě deprese tak pořád trápí. Rozumím Ti, chápu, že se cítíš tak, že i myšlenky na sebevraždu Tě napadají...

Ohledně té sebevraždy, nevěděla jsem, jestli to sem na vlákno mám psát, je to velmi pochmurné téma. Ale teď jsem se rozhodla, že i přesto vám to sem napíšu. Abyste si byli všichni, co to budete číst, nejen Vilemína,vědomi rizik a pokud možno, řešili depresi jinak.

V nemocnici jsem byla se spolupacienty, kteří tak z poloviny pokus o sebevraždu za sebou měli. Pár z nich i opakovaný.

A chci vás jejich příběhy varovat. Ono totiž sebevražda se dost často nepovede, a dotyčný ublíží hodně sobě i svému okolí, tak, že jsou z toho následky na celý život.

Začnu příběhem nejtragičtějším: Má spolupacientka, moc fajn, příjemná, hodná  žena, doma manžel a krásné malé děti. Při ataku deprese se pokusila o sebevraždu tím, že vypila jakousi žíravinu. Nebdu raděj líčit podrobnosti.
Když jsme se v nemocnici setkaly, ona tam byla už půl roku. Nemohla totiž normálně jíst, kvůli zraněním, která si pokusem o sbevraždu způsobila. Měla nosem zavedenou trubičku až do žaludku, a tou se v určených intervalech musela "krmit" tekutou stravou. Ani  mluvit moc nemohla. Čeká ji několik operací, kterými se jí budou pokoušet rekonstruovat trávicí trakt. Kromě trvalých následků na těle se potýkala i s velkými potížemi psychickými, hlavně výčitkami svědomí. Manžel se o děti staral sám, přišel o zaměstnání, takže rodina měla ještě ke všemu i velké problémy finanční. Je mi této kamarádky moc líto, jak píšu, moc fajn ženská, jsme dosud v kontaktu. Moc na ni myslím.

Druhý příklad nepovedené sebevraždy jsem popisovala na Duchovním fóru na vlákně Zvláštní pacientka na psychiatrii. Tato žena (podle jejích slov) spolykala příslušné prášky, objemově jich prý bylo přes půl skleničky. Stejně nezemřela. Naštěstí přežila bez trvalých následků. Takže i po spolykání tolika prášků se to může "nepovést".
I když věrohodnost této paní není stoprocentní, vycházím pouze z jejího vyprávění.

Několik dalších spolupacientů svůj pokus o sebevraždu také přežilo, bez fyzických následků. Ale způsobili si tím, a svému okolí, obrovské další následky na duši. Dál žili s dost velkými výčitkami svědomí, což se taky řešilo na psychoterapiích.
Muselo to být totiž strašné pro ty, kdo je našli a zachránili. Hrozný šok. V jednom případě to bohužel byl syn. Ten mámě poté řekl, že jí to nikdy v životě neodpustí. Kdykoli ta máma o tom v nemocnici mluvila, plakala. Říkali jsme jí a věřím tomu, že časem, až syn dospěje, ji pochopí, že to bylo způsobeno tou nemocí. Ale bohužel, ten zážitek, kdy on mámu našel polomrtvou, to mu nikdo z hlavy do smrti nevymaže...

Diky Blossom.

Podelim se s Tebou o svuj postreh. Trochu z jineho uhlu.

Zkoumala jsem tuhle nemoc pred nekolika lety kdyz jsem do ni sama spadla.
Uz tenkrat jsem prisla na to,ze je to vyron nebo vyboj vseho co v sobe clovek doposud potlacoval.
Je to nemoc mysleni a prave proto jedine clovek sam za sebe je opet tim jedinym kdo sve mysleni muze a mel by zmenit.
Podle mne je to nerovnovaha mezi egem a dusi. Ego se vzpira dusi protoze si mysli ze je silnejsi ,ale je tomu prave naopak.

Rekla bych stejne jako ty ze je nutny pochopit pricinu a ta zacina v nasem vlastnim mysleni.
Mysleni je take to co meni zivotni styl kazdeho z nas. 

majkafa napsal(a):

arcanum, nu ale o tom tady už dobrých 15 minut mluvíme

O cem presne mluvite?

No zalezi na tom jak se to vezme.

Arcanum napsal(a):

Diky Blossom.

Podelim se s Tebou o svuj postreh. Trochu z jineho uhlu.

Zkoumala jsem tuhle nemoc pred nekolika lety kdyz jsem do ni sama spadla.
Uz tenkrat jsem prisla na to,ze je to vyron nebo vyboj vseho co v sobe clovek doposud potlacoval.
Je to nemoc mysleni a prave proto jedine clovek sam za sebe je opet tim jedinym kdo sve mysleni muze a mel by zmenit.
Podle mne je to nerovnovaha mezi egem a dusi. Ego se vzpira dusi protoze si mysli ze je silnejsi ,ale je tomu prave naopak.

Rekla bych stejne jako ty ze je nutny pochopit pricinu a ta zacina v nasem vlastnim mysleni.
Mysleni je take to co meni zivotni styl kazdeho z nas. 

Dík za Tvůj úhel pohledu, Arcanum. nemyslím si, že by sis dělala legraci.
Já to však takto nevidím, a s větami, co jsem v Tvém příspěvku vytučnila, se neztotožňuji.

S čím naopak souhlasím na 1000 % je to, že deprese je příležitost, či pobídka ke změně vlastního myšlení a že životní styl si musí každý z nás změnit sám, to za něj nikdo jiný neudělá, ani sebelepší doktoři.

Píšeš o egu a duši...takto já to u sebe nevnímám.
Já to vidím spíš na souběh genetických dispozicí a prostě určitého vrozenému sklonu k úzkostnosti, +  dlouhodobého pracovního vypětí s málem odpočinku + spouštěcího mechanismu ("poslední kapky") , čímž u mě byla prožitá těžká autohavárie.
Ve svém nitru nevnímám žádný rozpor mezi egem a duší, ani před depresí, ani teď.

Nemám pocit, že bych něco v sobě potlačovala, dřív, nebo teď.
Vlastně jednu věc jo - na radu doktorů v sobě teď potlačuju, nebo spíš lépe řečeno koriguju svůj velmi aktivní přístu k životu a vědomě a cíleně přináším nyní do svého života i odpočinek pasivní.
V podstatě mi bylo lékaři doporučeno, ať se naučím se taky občas trochu válet a flákat, což už mi docela začíná jít.   Dřív mi to přišlo jen jako ztráta času.

Upravil(a) Blossom (25. 5. 2011 11:02)

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):

No zalezi na tom jak se to vezme.

Proč si děláš legraci,když ti tady někdo věnuje svůj čas a energii?

Revlibo,protoze pisu ze zalezi na tom jak se to vezme. Jak to vemes ted ty zalezi take jen na tobe.