Svůj život máme každý v rukách. Každý si zaslouží potkat někoho, o němž si je jist, že s ním chce strávit celý život. A taky si každý zaslouží rovné férové jednání. Žít s někým, koho mám jen proto, abych nebyla singl a koukat jinam, to za férové jednání nepovažuju. Mnohem lepší je postavit se na vlastní nohy, na rovinu říct, hele, já to vidím jinak, čekám od společného života něco jiného, než oznámit, dlouho jsem byla nespokojená, ale teprve nyní jsem potkala pana úžasného, takže Ti tímto oznamuju, že se k němu po neděli stěhuju. To zabolí asi každého člověka, ať to je muž nebo žena. Jsem kapku starší než Ty a proto si mohu dovolit malinkou poznámku, že 2 týdny proti 11 letům je chvilka. Chápu, že takové ty stojaté vody, zvyk a zaběhnutá jistota není žádná partnerská jiskra, která ten ohýnek udrží v přijatelné úrovni, aby plápolal a příjemně hřál, ono je fakt pohodlné s někým žít, než kopat sama za sebe a v koutku mít strach, že to tak třeba zůstane...a tvůj přítel, ať je jaký je, Tě asi rád má, jinak by s Tebou nebyl, takže se připrav na solidní bouřku. Byla bych Ti tou radou, abys věc neodkládala a začala ne představením u rodiny nového přítele, /dobrý den, já jsem Jana, ještě bydlím u bývalého, ale plánuji bydlení s tímhle vaším/ ...mimochodem jaký postoj zaujmeš k rodině přítele bývalého? /toteď mi byl váš syn dobrý, sorry, jdu o dům dál...?/ ale našla si své bydlení a dohodla se s přítelem, jak vyřešíte to bydlení společné a vůbec organizační záležitosti. Řekni mu, že je to rozhodnutí po úvaze a definitivní, že to není nic proti němu, ale že je potřeba to řešit. Přeju Ti, abys toho nelitovala. Není nic horšího, než když zjistíme, že bychom se rádi vrátili a dveře máme nadobro zabouchnuté.

Jani,ale to same si citila i kdyz si poznala pana zenateho.Vetsinou kazdy vztah je na zacatku krasny a intenzivni.

janicka19 napsal(a):

Ahoj, rada bych Vas poprosila o nazor, jak nalozit se svým budoucim zivotem. Je mi 31, ziju se stejne starym pritelem uz 11 let. Před rokem jsem mu byla neverna s zenatym muzem, na chvili jsme se rozesli, ale zase dali dohromady, především jeho snahou. Ja jsem se pak taky snazila, aby nas vztah pokracoval, dokonce jsem obcas mela pocit, ze jsem stastna, ale byly to spis mziky nez nejaky stabilni pocit. Ale cim dal tim vic jsem se zacala rozhlizet po nekom jinem. Kamaradky me celkem často tahaly na diskoteky a koncerty a mne delalo moc dobře vedomi, ze se ostatnim libim, problem seznamit se jsem absolutne nemusela resit. Citila jsem, ze ve vztahu s partnerem nejsem spokojena, ale na druhou stranu jsem v nem mela takovou jistotu, vedela jsem, ze me miluje. A odejit z takoveho vztahu do nejistoty není jednoduche. Shodou velkych nahod jsem se před dvema tydny seznamila se skvelym muzem. Je rozvedeny, nezadany, ma syna, ale ne ve sve peci, je o 10 let starsi. Zacali jsme si psat a zjistili, ze mame hodne spolecneho, pak probehlo několik setkani. Ihned po prvnim jsme se do sebe zamilovali a tak hodne, ze to ani jeden ještě nezazil. Mame pocit, jako bychom se znali leta. Je nam spolu uzasne. Prestoze se zname jen 2 tydny, on mi pise, jak moc me miluje, ze uz nedoufal, ze nekoho takoveho potka, ze ma zase radost do život a ze jsem mu dala novy smysl zivota. Planuje se mnou budoucnost, chce me predstavit rodine. Ja citim, ze je to muz meho zivota, ze jsem konecne nasla toho praveho. Ale jak a kdy to oznamit priteli? Vim, ze to pro nej bude obrovska rana. Dekuji za Vase postrehy a nazory.

Jani, představit rodičům po 2 týdnech známosti?
Vznášíš se sice v oblacích, ale uvědom si že tohle období v každém vztahu trvá nějakou dobu, pak pomalu a jistě ustupuje a zůstane z něho jen něco, rozhodně ne taková silná zamilovanost jako na začátku. Ono taky jak rychle jdou věci na začátku, tak stejně rychle mohou jít na konci.
A že ty jsi pro něho ta pravá? Víš, mě každá předchozí přítelkyně v době 2 týdny po seznámení připadala jako ta pravá a bezchybná se kterou by se dala krásně naplánovat budoucnost.
Nechci Ti brát iluze to ne, ale ... pevná zem je dole ne nahoře

Jani a co jeho syn? S tím tě taky chce seznámit? Já jako rodič bych partnera představila nenásilnou formou především dětem... a je fuk, jestli je mám v péči či ne. Pro mě je ale směrodatné, aby si sedli děti s partnerem a naopak. Rodiče by museli počkat - ukázat mamince, že "mám kluka" můžu až budu vědět, že ho budu mít dýl, jak měsíc.
Jinak - dva týdny mi bylo úžasně s každou známostí... i třítýdenní.
Dej tomu čas.

jani, píšeš, jak kdyby ti bylo 18 a bylas zamilovaná poprvé. 2 týdny, to je tak krátký čas...
Zamilování, nezamilování, jestli máš svého přítele jenom jako záruku, než najdeš "lepšího", to je od tebe nefér chování.

Jani, znáte se dva týdny. To, co nyní prožíváš je pouze výsledek endorfinů a růžové brýle dokáží být velmi milosrdné. Může to být pan pravý a také nemusí. To po dvou týdnech vztahu skutečně nezjistíš. Představovat někoho rodičům po dvou týdnech známosti - i mne tady cinká varovný zvoneček.

K tvé otázce. Jak? Upřímně. V klidu bych si s přítelem sedla, vysvětlila mu, co vše mi na vztahu nevyhovuje, naopak co mi na vztahu chybělo. Bohužel nikde nepíšeš, jak žijete, zda u tebe, u něj, kdo se od koho bude stěhovat atd., což jsou docela praktické věci. Rozhodně bych se nerozcházela stylem - víš, mám tě docela ráda, ale potkala jsem pana báječného, znám ho dva týdny a cítím, že on je ten pravý. Tak k němu odcházím......

Takže jak? Taktně, korektně a s citem. Přeji hodně štěstí.

ready, jen drobnost, to není jany manžel.
Ale jinak máš naprostou pravdu.

Jak si se cítila po nevěře? Co si zjistila, že si se začala snažit ve vašem vztahu. Zjistila si, že Ti přítel ani po 11letech není lhostejný? říká se, že něco zlý je pro něco dobrý, i tou nevěrou se dá zjistit a pochopit hodně.  Víš co je blbý, chodit od jednoho muže k druhému. Nejdřív by se měl ukončit vztah, být chvilku sama, věnovat se sama sobě, a pak to přijde samo.
Asi zažíváš stereotyp. Chtělo by to nějaké aktivity?
A jestli k sobě hledáte cestu v komuníikaci. Povídala jsem si s kamarádkou, která je v manželství jako já 16 let a zjistila jsem, že zjistíš, že po deseti letech vlastně neumíš s druhým komunikovat. Dost šokující. Každý se nějak vyvíjíme, měníme. Já bych vsadila na to, snažit se zvládnout právě tu komunikaci.
Jestli tedy cítíš že ho miluješ. PRotože tím, že potkáš někoho, co si budeme povídat, to začínání a chození je vždycky krásné, srdce až v krku, to chvění, každé to svým způsobem někdy chybí. Ale to pomine,

škoda, že sem janička (asi) třeba za rok, dva, nenapíše, jak to celé dopadlo

Držím palce, ať jsi spokojená .

janicka19 napsal(a):

Je mi 31, ziju se stejne starym pritelem uz 11 let. Před rokem jsem mu byla neverna s zenatym muzem, na chvili jsme se rozesli, ale zase dali dohromady, především jeho snahou

V tom případě je to hlupák - bez urážky. Váš vztah je už dávno mrtvý.