rina napsal(a):

Jaké máte zkušenosti s ultimáty?
Manžel se stále nehodlá přestat stýkat s milenkou-ale na druhé straně nechce, abych s dcerkou odešla(prý zatím). Pravda však je, že mě hrozně bolí, když vím že tehdy a tehdy je s ní. Bohužel, manžel má takovou práci (já jsem navíc na MD), že já mám přesný přehled kam jde a jak dlouho tam bude, takže je prakticky nemožné udělat to z jeho strany tak, abych o vědomí schůzky s jeho milou byla ušetřena. Nevím, zda tato "nevýhoda" nepožene náš vztah do kopru zbytečně rychle-já si říkala, že to ještě nějakou dobu vydržím a tak, ale strašně to bolí! Snažím se pak dělat jakoby nic, ale téměř vždy, když přišel od ní jsem ztropila humbuk(někdy jen malý). Oparvový vichr jsem udělala po přečtení jeho milostného dopisu, kde spolu domlouvali jarní prázdniny-ona je učitelka, takže dovolenou si brát nemůže kdy chce). Chce se s ní vídat, protože"to potřebuje pro fungování v tzv. běžném životě".Končilo to "miluji tě".
Tak se ptám, jak to vidíte vy z vlastních zkušeností-Dát mu nůž na krk? Jde o to, že prostě nejsem psychicky schopna tomu přihlížet, zároveň vím, že nemám právo mu něco zakazovat. Ale on přede mnou nic neschová, to je blbý. S ní má poměr 3/4 roku, asi je to vážné. Je ve fázi zamilovanosti, myslím, že si oni dva sebe i navzájem idealizují. Napadlo mne zkontaktovat se s ní, ale nevím o ní nic krom toho že je učitelka a bydlí v 80km vzdáleném městě.
Máme 2 letou dceru, vím, že o ní přijít nechce, zároveň však cítím, že mne nemiluje.
Říkám si, co už ztratím, řeknu mu ona nebo my...ale bojím se bojím, že řekne ona....
Taky jsem si říkala, že odjedu na týdenm dva a ať se mezitím rozmyslí. Bohužel, jsou ty prázdniny a je možné, že ho naženu k ní do náruče.

Tak s ucitelkama mam bohate zkusenosti.Ty mrse doted nemuzu prijit na jmeno, ostatne jeji byvaly manzel ji nazyva "kobrou".
S ultimatem nic neporidis.
Kdyz to u nas prasklo, tak jsem si na radu kamaradek s nim dala rande v restauraci a u vecere a vina jsem to na nej vybalila, ze to vim, ze mu tu lasku preju, a ze mu v ni branit nebudu. Ovsem - to je ovsem vec ciste individualni-zalezi na tobe- jsem mu rekla, ze spolu muzeme bydlet nadale-klidne bych s nim i spala, ale chtela bych od nej penize na deti, na bydleni,ale uz bych mu nepekla, nevarila,atd. Ale je taky fakt, ze jsem to myslela smrtelne vazne a hodlala mit svuj zivot. Pocitej s tim,ze jestli ji nevadi,zema male dite, tak je to bud pekna mrcha anebo je tvuj muz neco podobneho.Ale muze byt taky pod jejim vlivem, proste tezko hodnotit. Nicmene bys nemela cekat, jak se to vyvrbi, 3/4 roku je dost dlouho a mela bys hodne prekvapive pro nej, neco podniknout. A pokud mu das ultimatum, musis pocitat s tim, ze ho musis splnit.Dobre si to rozmysli, cokoliv reknes, dodrz.  Ostatne, jak on si pedstavuje, ze bude mit dceru i milenku, a bez tebe? To se ho na to zeptej-ono to je svym zpusobem ultimatum, ale to mu prece nedavas ty,ale on sam sobe.. To by mel pochopit, ze se toto musi vyresit. Na to aby dcera pendlovala v takovem veku, kdy jeste cizi lidi odmita, na to snad pomyslet nemuze.Ostatne madam nestoji o dite, ale o nej. Ucitelka, ktera odvadi diteti otce, mrcha je, protoze se zproneveruje svemu poslani. Ale muzes ji klidne zkontaktovat.Jde ti nejen o manzela, ale taky o to, s kym se bude tvoje dite setkavat. Mela bys ji o tom poucit, ze tvuj muz si preje se s dcerou stykat, a nejlepe ji seznamit se vsemi moznymi problemy, ktere okolo toho existuji. A jeste se zminit treba i naopak, o tom, jaky servis doma vyzadoval tvuj muz, jak se k tobe doma chova a upozornit ji, ze at si nedela iluze, ze by se choval jinak, nejvys dva roky-jako s tebou. a pak treba zase prijde jina....
Tak jsem te nepotesila, vid? Zazraky se sice deji,ale radeji na ne never.
Drzim palecky, myslim, ze jsi statecna a moudra.

á on tak malou dcerina napsal(a):

Folly,
já si nejsem jistá, zdali ta jeho učitelka vůbec ví, že má on 2leté dítě a ženu na MD. Možná jo, ale asi to pěkně okecal. Osobně si myslím, že úča ví o tom, jak je to u nás minimum, prostě probíraj duchovní věci a reálný život je na mně. Ostatně mně nazval materialistou, který nemiluje, ale lásku bere něco za něco. paní je taky navíc asi ještě tak trošku vdaná, ani nevím, jestli její muž o něčem ví. Prostě před měsícem a něco jsem z manžela vydoplovala, že někoho má, protože my dva spolu nesouzníme, neměla jsem ho ráda...no a v té vypjaté chvíli zasáhl osud a přihrál mu vílu(potkal jí prý v lese - haha). Takže jsme se dohodli, že to nějak budem koulet dál, načež on mi nic neslíbil, protože zatím neví.Ale dál praktikuje schůzky...a to mi dělá hrozně zle.
Ráda bych se s ní setkala, ale nevím jak se k ní dostat, manžel má mobil neustále u sebe, ani nevím jak se jmenuje-jen že je stejně staá jak on a ze kterého je města.myslím, že prožívá románek, potlačuje realitu a idealizuje si jak mně, tak jí. Stále ho miluju, ale nevěřím, že se to kdy spraví...
Bože, dej mi sílu to překonat(teď Tě volám, co...).

Pak je mozne naznacit mu, ze ani ty nemusis zustat sama, a ze je mozne, ze se brzy najde nekdo, kdo bude mit rad nejen tebe, ale i malou, a ze i ty mas pravo na romantickou lasku. Doprej mu, at se s malou vidi co nejvice, snaz se mit i volno ciste pro sebe, at je to kafe s kamaradkou neob fitko nebo cokoli.
Pokud te ma za materialistu, tak bych mu rekla, at se naji z vody, ze vareni je skutecne tak uboze materialni zalezitost, a ze misto toho radeji pujdes do lesa na prochazku, a ze tam treba poznas sveho prince. A dodala bych - a vubec, co tu jeste delam? Vzdyt prijdu pozde- a zmizela bych bez vysvetleni.

Angelika napsal(a):

Folly, nejsem učitelka, ale nejsou to jen učitelky. jak píšeš"výkvět naší polečnosti"- to se některých musím zastat, promiň, u nás to zase byla "dělnická lůza", neboli dojička...sice IQ tykve, ale ochotna naslouchat a kývat čemukoliv... a to doma měla vzdělance....

Kdybych byla Pandorra, tak bych te sjela za to, ze jsi to spatne pochopila, protoze jsem pred tim napsala "ta nase", a tudiz psala o ni jako o vykvetu naroda. Ale neboj, ja mam taky kamaradku ucitelku, takze to ani tak brat nemuzu, kamarada ucitele-ovsem ten by s tim globalnim pojetim souhlasil-ale to je jen nazor chlapa, ze...

Rino,

měla by ses rozhodnout sama za sebe. Aneb vzít svůj život do SVÝCH rukou.

Ultimáta podle mne nejsou dobrá obecně. Zavání to mrtvými rukojmími, pokud se zločincům nevyhoví.

Samozřejmě tím nechci říct, že jsi nějaký "zločinec" (abys to nepochopila špatně) - je to jen příměr.

Ale ultimátum mi obecně přijde jako shazování tebe samotné. Je to pro mne na stejné úrovni, jako facka. Když už nemám žádný argument, dávám facku nebo ultimátum. Je to z kategorie "negativní energie", která se logicky nemůže změnit v nic pozitivního, jak už vyplývá z povahy věci.

Ultimátem nedosáhneš vůbec nic. Navíc máš strach, že se rozhodne pro ni. Ovšem na tuto odpověď musíš být - v případě že mu nakonec ultimátum dáš - připravena. Jsi?

Bude to velmi těžké, ale zkusila bych se rozmyslet, jak prakticky zrealizovat vaše odloučení. Máš kam s dítětem jít? Má kam jít on? Kolik by ti měl přispívat atd. Prostě si realisticky sednout, emoce nechat za dveřmi, a rozhodnout se - TY SAMA - co bude pro tebe a dítě z těch mnoha zel to nejmenší zlo.

On mu totiž to ultimátum dá sám život. Tvůj muž se dřív nebo později stejně BUDE MUSET rozhodnout. Ale v čas, který si určí on sám, protože je to jeho strana celé věci - jeho život. Ty nemáš právo mu určovat čas, kdy se on musí rozhodnout.

Jediné právo, které máš - a to plnohodnotné právo - určit čas sobě, kdy se musíš rozhodnout TY.

Přeju ti moc pevné vůle a držím ti palce. Nepropadej panice a najdi svou důstojnost!

Rino,
už sis uvědomila co chceš?A nejen tedy co chceš, ale i co můžešchtít? A nepodceňuj se! Zvládneš toho dost.

Rozhodla jsem se, že udělám co je v mých možnostech a silách, abych vztah zachránila. Kvůli mně, malé i vyvdané dceři z manželova prvního manželství, která už to slízla jednou.Nedělám to jen kvůli dětem, ale i kvůli sobě-mám ho stále ráda.
Ale: ne za K a ž d o u cenu, tj., že pokud mi to přeroste přes hlavu, jdu od toho.

Včera hned "poo" se zničehonic sbalil, že si musí zajet koupit actimel a že přijede za 4 hodiny.
No rozdýchávala jsem to dlouho, jak se vrátil (po 5 hodinách), dala jsem mu opět (dle něho furt něco mám..., řeším...)otázku, jak to KONKRÉTNĚ hodlá řešit, že tento způsob je mro mne neúnosný. Načež mi odpověděl, "že se bude snažit ubližovat mi co nejméně" !!Víc jsem z něho nedostala. Prý ať se neunahluji, ať nejednám v afektu, pod tlakem a tak...Řekla jsem mu, že jedná za nerovných podmínek, ale dle něj o nevěru vůbec nejde-jde přeci o problémy nás dvou...Haha. Atakdále. Prostě chce to nechat tzv. vyhnít. Ale to může trvat i rok...já na to-on : že tak dlouho prý né.
Navrhla jsem mu, že na 14 dní odjedem(aby taky viděl, jak by to bylo bez nás)- to se mu nelíbilo-ale nechápu proč.
Rozhodla jsem se, že to stejně udělám, odjedeme k mé máti, ať si užívá s ní jarní prázdniny, když po tom tak toužil.
Pravda je, že menám právo ho k ničemu nutit, ale můžu proste na dané situace reagovat.
rostě odjedem, já si vyčistím hlavu a když nic, určitě mi bude líp, než když vidím, jak za ní jedí, smskuje atd...
Mezitím se taky smiřuju i s variantou, že se to nepovede a že se budeme od něj muset odstěhovat. Bydlíme v jeho služebním bytě, já nemám nic, takže v nejhorším odejdu k máti, už jsem s ní o tom mluvila.
Dobrý by na tom bylo, že budem od sebe 80 km a nebudu ho vídávat...
V zoufalství jsem se dívala na seznamku, ale nejsem připravená, bylo mi z těch tápajících nějak úzko.

Prostě chci to zachránit, ale nebudu dělat blbce(ne dlouho) a když to nepůjde, vypadnem-co jiného.

Rino,
ty víš co děláš, a to je správné... a nech ho ať se připlazí..Jestliže zvolíš tuto taktiku, musíš ji dohrát do konce. Máš plus v tom, že máš únik k rodičům, on  má minus ve své dceři z prvního manželství, protože co najednou s ní....nech, ať řeší....
Rino, držím ti palce..