Ahoj,ano psychika vlivem stresovych homronu dokaze pozmenit homronalni hladiny a lekari s tim nic neudelaji,neumi lecit stres, ktery ty treba nevinimas,ale je a uz jen z toho, ze se dite nedari.Stres dokaze u zeny pozastavit uvolnovani vajicka a dokaze i uplne zastavit menstruacni cyklus(v prirode je to priprava na utok a u zen nebylo potrebne,aby byli zranitelne krvacenim,nebo tehotenstvim, protoze byl cyklus potlacen na dobu nebezpeci-trvani stresu).Je to docela nenapadny tichy nepritel plodnosti a plozeni deti.Staci se jen venovat necemu jinemu nez myslenkam na miminko a ejhle je zenska razem v tom.To se nam stalo taky,nemohli jsme 2 roky otehotnet,zila jsem 2roky v neustalem stresu a pod tlakem, menzes jsem skoro nemela, takze vyhlidka na mminko zadna, po lecne a srovnani homornu jse sice ovulovala,ale zjistilo se, ze manzel ma spatny SPG,takze dalsi prekazka.Kdyz sjem dostala ale novou praci (obrovske pracovni nasazeni,prescasy a starosti a zadne myslenky na miminko)a my dva byli srovnani s tim, ze uz nam pomuze jen IVF a ze se do nej vrhnem,ale ze si dame odpocinek od rizeneho sexu, IUI a ruznych jinych procedur, tak jsem najednou zjistila, ze jsem tehotna, bohuzel to nedopadlo a uprimne receno,kdyby se to nestalo bylo by lepe, nebot ta bolest byla hrozna a tak jsme stejne skoncili na IVFku,ale nelituji,vysledek mi tedka breci v postylce.Takze na vine neplodnosti z neznamych pricin je ve vetsine pripadu neustaly stres,ale to je problem dnesni doby.Nevim,kolik ti je,ale zeny maji deti porad pozdeji az jim zacnou tikat biologicke hodiny a pak to je obrovsky stres,aby vubec miminko meli, takze stres stres stres a honicka za miminkem a je jasne jednou z pricin, ze se nedari je strach, ze se to nikdy nepovede a otazky, proc to nejde, kdyz je zena i muz uplne zdravi.I muzi trpi stejym problemem, u stresu je spermiogram mnohem horsi.
Takze je treba mysl zaukolovat necim jinym, co cloveka pohlti a pak to urcite pujde jako po masle, je treba se zklidnit.
Nevim,jak dlouho se snazite,ale pokud kratce tak strach neni na miste, jen si clovek skodi,casu jeste dost.Pokud dlouho,pak jedina rada zni,vrhni se na neco,co ti vypne mozek natolik, ze si akorat vzpomenes,ze uz bys prece mela mit menzes a to je to prave orechove.drzim ti moc pesti, nam se to sice nepovedlo,ale doktori jsou mocni a ja jim dekuji za poklad, ktery nam pomohli vyrobit.

No u stresu se produkuji kortikosteroidni hormony,ktere mohou zablokovat ovulaci a nasledne vypnout i menzes, hrozne tezko se s tim bojuje.Jja vim, ze je blbost porad psat, ze se na to nesmi myslet,ale nekdy proste prijde zivotni situace,kdyz se na to plozeni deti zapomene a pak uz jen clovek zjisti,jak to, ze je tehotny.Psychika, at uz u nemoci nebo u neceho jineho, hraje jednu z hlavnich roli a velka touha po diteti nemusi byt vzdy uzitecna,ja jsem si tim prosla a myslim si, ze si tim budu muset projit jeste jednou,ale tedka uz budu mozna stresovat mene, protoze jedno ditko mam a kdyz to druhe pride, budu stastna jako blecha,ale si myslim, ze uz se tak trapit jako predtim nebudu,ono je to nekdy az na palici a clovek by nejednou musel prijit o rozum.
3/4 roku neni tak  dlouha doba, ale rozhodne pro cloveka,co po miminku touzi, je to cela vecnost. Soucitim s tebou a vim o cem to vse je,ale rikam si, ze jednou z motyky prirozene vystrelilo,tak se snad povede i v budoucnu prirorzene,kdy uz nebudem stresovat tak jako minule. Drzim ti pesti, nam hodne pomohlo k mimcu i to,ze jsme si v dobe po embryotransferu hnedka jeli pro stenatko a to nas zamestnalo natolik, ze jsem si ani nevsimla, ze bych si mela udelat tehotenstky test a to jsem si rikala, ze se nam to nemuze povest,protoze nam zbylo z 13vembryjek jen jedno normalni emybryjko,obrecela jsem to a pak uz jsme se venovali jenom pejskovi,ktery nam dava tolik lasky, ze mu to ani vratit nemuzeme.No a pak jsem na testu nasla //,coz bylo sice fajn,ale strach jen zacal.Drz se, ono to pujde a kdyby ne prirozene,tak mame tu vyhodu, ze zijeme v civilizovanem svete a medicina je tak na vysoke urovni, ze vetsine paru,co touzi po miminku, lze pomoci k stesti.Vim o cem mluvim.

Upravil(a) ledovecek (12. 4. 2011 8:55)

Zuzii, to je jako v tom vtipu kdy Ti kouzelný dědeček řekne, že když nebudeš myslet na růžového slona tak vyhraješ v loterii :-D Prostě na to nemyslet nejde, dokud nepříjde nějaký jiný stres, který to přebije. A často se stane, že právě pak holka otěhotní (existuje něco jako "správný" stres a "špatný" stres? ;-) )
Co se mě týče, ukázalo se, že stres je u mě druhotný problém k otěhotnění, takže už na to nemyslím vůbec, ale je pravda, že moje tělo si dokáže pozastavit menstruaci o několik hodin, pokud jdu ten den na ranní směnu. Když mám odpolední, lezu celé ráno po čtyřech a než jdu do práce, tak mě to přejde. Když mám jít na ranní, začne to někdy doslova když otevírám dveře od bytu. Tak nevím, něco na tom očividně bude ;-)))

Zdravím všechny, jsem tu naprostý nováček a toto téma mne zaujalo. Snažíme se s manželem o mímo (naše první) cca půl roku, takže vím, že v zásadě žádná doba, ale už pomalu ale jistě začíná hlodat červíček pochybností, proč to zrovna nám nejde:(. Začínám mít strach, že právě psychika začne sehrávat svoji roli a začnu na mímo pořád myslet a tím spíše si to zkomplikuji, protože se tím zablokuji a nepůjde to. Nejhorší je, že jsem v okolí, kde se pomalu ale jistě začínají rodit děti a všechny kamarádky jsou těhotné, takže  tlak okolí tomu také zrovna nepřidává. Doufám, že to ve výsledku nebudu na škodu.

Jsem v těchto věcech docela citlivá, tak se mi cca po dva měsíce stalo, že jsem na sobě pociťovala těhotenské příznaky a ve výsledku z toho nic nebylo. Někde jsem četla, že právě psychika je natolik mocná, že tyto příznaky dokáže tělu vsugerovat a ono si pak myslí, že jde vážně o těhotenství. Poslední dva měsíce, jsme toho snad i důkazem. Dokázal by mi někdo porazit jak se nad to povznést  a tolik si to nebrat? Děkuji

Alenko vitam te. Neboj ono to prijde, kdyz to nejmene budes cekat,kdyz se clovek na touhu po diteti zameri, nejde to,chce to v lete si uzivat dovolenou s manzelem, tulit se jenom proto, ze se Vam to libi a nesledovat se.Je to zbytecne.Hlavne nestresuj, stres skodi,jak jsem psala dole.Pul roku neni zadna doba a v tvem pripade,pokud jsi zdrava, bude to psychikou,takze si uzivej zivota a leta, muze byt tvoje posledni,ktere bude bezstarostne, s mimiskem uz tolik moznosti mit nebudes.Toc se kolem mamin kamosek, uzivej si mimin a ono to prijde, ja si mesic pred IVFkem pochovala cerstve mimino do kamosky a vyslo to.Ono se rika, ze jak jednou ponuchnas novorozence, telo zatouzi a ty otehotnis.Preji hodne stesti a dost verim, ze tu nebudes dlouho a prineses nam krasnou zpravu v podobe // a mimiska na UZ.Krasny den a jeste krasnejsi leto.

příspěvek od zuzii mne vykouzlil úsměv na tváři přesně jak psala, říkat si jak na to člověk nebude myslet a pak si stejně nemůže pomoci, čím dál tím více jsem přesvědčená o tom, že je to opravdu především o té hlavě (pokud je zde předpoklad, že zde nejsou nějaké zdravotní potíže). Tak mi nezbývá nic jiného než se prostě snažit:-) nerada bych zapomněla na to, že to co předchází narození vytouženého míma je vlastně velice příjemná záležitost a nemělo by se to stát nutným zlem.

Ahoj holky,jsem tu nová.V únoru jsem vysadila HA,plánujem mimčo. Ze začátku jsem měla celkem pravidelnou MS,ale teď jsem to už víc jak měsíc nedostala.Nemám žádné příznaky těhotenství a testy mi vyšly negativně.Nevím jestli je na ně ale spoleh. Zítra jdu na gyndu tak uvidím.

Tuli, já jsem taky ukázkovej psychouš! Po roce sledování, měření teplot, cpaní se vším možným i nemožným jsem se na to o prázdninách pod stanem vybodla a bylo. Sice nakonec nedopadlo, ale bylo. Teď jsem bohužel zase ve stádiu, kdy se na to ještě nedkážu vybodnout a takyže nic! 100x si říkám, že na to nesmím myslet a 100x na to myslím o to víc...