Je to skoro tři roky, kdy se narodila Kristinka, trošku si pospíšila na svět ve 37+1, vážila jen 2410g, byla KP, takže císařem ....
A teď píšu slohovku v pořadí druhou (asi už závěrečnou, na třetí si netroufám )...

Celé těhotenství přišlo celkem rychle, třetí měsíc, co jsme si s manželem řekli, že bychom mohli zkusit snažení o druhého potomka, zpočátku mi bylo pořád zle, já jsem prostě věřila, že čekáme opět holčičku, kterou jsme si přáli, ale někde ve skrytu jsem si stejně myslela, že je tam pindík...taky mi to všichni říkali...no a na utz ve 20tt se to potvrdilo. Kluk jako buk, bylo rozhodnuto, bude to Davídek.
Asi do půlky těhotenství jsem byla docela v pohodě, nic mi nescházelo, nebolelo, sem tam tvrdnutí břicha, ale to jsem znala už od Kiky, začalo to být ale čím dál nepříjemnější, hlavně, jak mi ohromně rostlo břicho, do ničeho jsem se nevešla, na všem mi praskaly švy a zipy, přes břicho jsem se nemohla ohnout a hýbat....no děs. Davídek byl navíc od 32tt připravený hlavičkou dolu nacpaný v pánvi. Tvrdnutí se zvyšovalo den za dnem. Ve 35tt jsem vysadila magnézko a dr říkal, že teď už by to šlo, že malej by byl sice nedonošenej, ale už v pohodě...no tak sice mě uklidnil, ale i tak jsem nechtěla až tak malé miminko (teda ne váhově, ale podle týdnů). Davídek to vydržel přesně do 36+2...

Týden před narozením jsem už nikam nechodila, odvolala návštěvy, žádné nepříjímala, ani na hřiště s Kikou jsem se nedoploužila...fakt mě to už dost ničilo. Sousedky mi říkaly, jak mi břicho kleslo, že se něco chystá...
V pondělí 28.3. myibylo tak nějak docela fajn, dokonce jsem měla i chuť jít pomalinku s Kikou a manželem na to hřiště, bylo to prima, žádné velké tvrdnutí se nekolo, jen tak průměrně, ještě jsem měla naplánovanou poradnu na 1.4., kdy měl přijít utz na přeměření Davídka a jizvy, taky monitor a pak by se vidělo co dál. Davídek se totiž tvářil už od pohledu na moje obří břicho, že to žádný nedochůdče nebude a po tom prvním císaři by mohl být risk rodit přirozeně větší mimčo.

No a v úterý ráno 29.3. ve 4.30 mi začla odtékat plodovka, říkám si ježiš je to tady? Budím manžela, vstávej praskla mi voda a on vylítl, nejdřív, kde jaká a pak rychle rozsvítil, koukal na mě a rychle jedeme, jdu budit Kiku. Říkám buď v klidu, Kiku nech spát, dochystám si věci a pak jí vzbudíme až budeme vyrážet, on byl celej vyplašenej a pak začal poskakovat, že bude táta! Tak jsem ho ubezpečila, že už je , v 5 ráno už startoval auto, to vzbudilo Kiku, ta byla celá vyplašená, co je to za zvuky, trošku plakala. Museli jsme jí vysvětlit, že Davídek už zaklepal a chce jít ven, že musíme jet do porodnice. Tak se nechala oblíknout, sbalili jsme jí tašku a peřinky, že to možná dospí u našich, kam jsme jí nejdříve vezli. Trošku plakala, protože věděla, že já jedu pryč, ale že se mnou jede i tatínek, to jí vadilo, nakonec se smířila i s babičkou a dědou a pak jim na gauči ještě na 2 hodinky usnula.
Manžel mě doprovodil, trošku jsme váhali který sál, byl ten, kde jsem rodila minule, nakonec jsme zvolili ten druhý, ale nakonec nám to bylo úplně jedno. Přijali mě v 6.30, sestra se dost divila, že mi nikdo nedal na výběr mezi císařem a přirozeným porodem, nikdo se mnou o tom ale nemluvil..., než mi natočili monitor (kontrakce zatím vůbec žádné), a sepsali se všechny papíry, bylo 7.00 a měnila se služba. Přišli báječné sestry, odpočaté, usměvavé, milé.
Voda vesele odtékala dál, ale kontrakce pořád žádné. Dr co měl službu mě ubezpečil, že 50% žen po císaři zvládne druhý porod přirozeně, záleží ale na velikosti miminka a na stavu jizvy. Tak jsem kolem 9h šla na utz, to už jsem měla mírné kontrakce po 10minutách. Davídek měl odhadem 2890g, jizva se zdála ok, tak se dr rozhodl, že zkusíme rodit přirozeně.
Kontrakce sílily, byly už po 6minutách, ale byla jsem jen na 2 prsty, dostala jsem nějakou injekci, pak i tabletu. Protože já blbec jsem den předtím zapomněla volat na gyndu jak dopadli výsledky na streptoka, tak mi pro jistotu vykapali atb...u toho ty kontrakce, no bylo to "bájo". Pak přišla sestra s tím, že volali na gyndu a streptokok negativní, že mi ale vykapou ještě jiný atb, kvůli Dádovi, že je málo týdnů...no kapačky jsem se nezbavila až do druhého dne
Ani nevím kolik bylo hodin, když mi po kontrole řekli, že se přesouváme na box, ať volám manžela. Dr viděl, jak se kroutím u kontrakcí, nařídil epidurál. Jak mi ho píchli, přišel manžel, při kontrakcích, co byly stále jen po 6minutách Dáda ztrácel ozvy, tak mi zavedli sondu přímo spodem na jeho hlavičku, aby se dal líp sledovat. Asi 3x to museli opakovat, vždycky vyklouzla. Sestra i jiný dr už to viděli na sekci, porod nepostupoval, ten hlavní dr pořád chtěl čekat...sestra mě ale začala pomalu připravovat na sekci, bandážovala mi nohy, oholila mě (to jsem bohužel doma nestihla), manžel si docela začal ulevovat, na přítomnost u přirozeného porodu se moc necítil a císařem už si prošel, tak věděl, co čekat. Docela nás děsilo, kolik lidí kolem nás bylo shluklých, báli jsme se už, že se děje něco špatně...ale jen spíš všichni čekali až ten hlavní dr řekne, jo tak jeďte na sál...
Bylo kolem 13h, když přidávali epidurál, cévkovali atd, manžela oblíkali do zeleného. Ve 13.15 se mělo začít se samotnou operací, dr kroutili hlavami nad krásnou jizvou co jsem měla po prvním císaři, že musí kolegu chválit, prý se to jen tak nevidí a že se asi dobře hojím, manžel tam u toho i vtipkoval
Ve 13.23 se ozval pláč a Davídek byl na světě! Měli jsme slzy zalité štěstím, manžel hned odešel s malým a mě zašívali. Davídek měl podle manžela 3140g a 46 nebo 47cm...prostě to v euforii všechno zapomněl. Já až dneska podle fotky na váze zjistila, že měl 3190g, ale na cm jsem se zapomněla přeptat
Dádu ihned odvezli na dohřátí do inkubátoru, mně po šití převezli na JIP. Tam jsem narazila na hrozně milé sestřičky a prima spoluležící. Tak jsme si pobyt krátily povídáním. Dádu mi přinesli ještě večer, pak zase ráno, zatím jen na pochování.

Přála jsem si nadstandart, ale bohužel, tam berou jen s dětmi od 38+0, tak mi nabídli, že bych mohla ležet na stejném oddělení JIP, měla bych blízko Davídka, protože ten musí být na oddělení nedonošenců. No vůbec mi to nevadilo, jednak tu nic neplatím, komfort mám jako na nadstandartu, pokoj po 2, tv, sprcha, wc...první dva dny jsem tu navíc byla úplně sama. Sestry jsou tu stejné jako na JIP, dětské jsou taky super, moc se nám tu líbí.

Davídek se jeví jako zralý donošenec, mezi těmi mrňousky tam vyčnívá, se svojí váhou necelé 3kg (kdy po porodu něco shodil), je tam bezkonkurenčně největší a nejvlasatější
Už začal i papkat moje mlíčko, tak doufáme, že nás brzy pustí domů za sestřičkou Kikou a tatínkem. Oba sem za námi každý den chodí, Kika Davídka miluje, pořád o něm mluví a všude se chlubí a Davídka hladí a chce asistovat u přebalování a kojení a vážení. Je roztomilá!

Tak jsem se trošku rozepsala, mám čas, Davídek se bude za chvíli budit na další nášup
Tak dobrou noc všem, co se mnou vydrželi až sem

Upravil(a) Tutule (1. 4. 2011 23:54)