werena30 napsal(a):

Johana50 napsal(a):

Láska a manželství jsou dva pojmy, které se vzájemě nepodmiňují  a nemusí, ale v ideálních případech MOHOU!  ve vztazích  existovat společně.  To se snažila popsat Pandora výše. Když se to stále motá dohromady a zaměŇUje jedno za druhé , tak z toho vznikne nesrozumitelný text, tak jak to uchopila Werena.

Johano, já moc dobře pochopila,co Pandora myslí .
Spíš mě to,co Pan napsala vedlo k myšlence,že jakékoliv láskyplné prostředí je pro dítě lepší než studené manželství.

Přesně tak, to máš naprostou pravdu.
A ve STUDENÉM manželství partneři svou smouvu OBA porušili a vůbec SI nemusejí být nevěrní. Jsou ale nevěrní právě té smoluvě. I to lze...

Ja na fyzickej vernosti až tak netrvám... resp. je pre mňa podružná. Ak os apoznám, viac by ma rmzelo, že muž nezametá po sebe stopy, resp. nie dôsledne a tak torechu kašle na to, čo durhý. A jnevera sa dá robiť inteligentne a bez ubližovania. Na durhej strane - snorenie v mailoch tiež nie je prejavom sociálnej inteligencie, hlavne keď prináša rúcanie sa a čierne myšlienky.
A pre mňa láska a partnerstvo nerovná sa nutne to isté. Naopak , niekedy milujem človeka (alebo slôr chlapa) hlavne a práve keď nie sme partneri... Ono, partnerstvo je o level náročnejšie a všeličo sa ním môže pokaziť.

Pandorraa napsal(a):

Wereno, kdo tvrdí, že není?
Jenže JAK ty si tu věrnost představuješ?
Už NIKDY s žádnou jinou se milovati nebudeš? Jen se MNOU?
Nu, já si myslím, že tato smlouva spíš pojímá věrnost jako věrnost společnému projektu: vychováme spolu děti, budeme se ctít a vážit si jeden druhého, budeme se podporovat a pomáhat si.
O nějaké "tělesné" věrnosti tam není ani slovo, protože tělo patří vždy jen tomu, kdo v něm vězí


Moje osobní zkušesnot se shoduje se zkušeností většiny mých klientů: je-li v partnerství úcta a respekt, zodpovědnost a starostlivost, je tam i Láska.
Když tam toto není, všichni se tam honí alespoň za láskou - tou tělesnou, fyzickou, onou  chymérou, kterou za lásku považují.
Něco jako: když už jsi jako  člověk na houby, tak alepsoň miluj JENOM MNĚ!

Pragmaticky, fyzická věrnost je důležitá,protože nikdo nechce vychovávat kukaččí mládě.Tím pádem je to součástí toho projektu nebo spíš bylo.


Takové páry se ku podivu většinou nepodvádí ani fyzicky.V tom máš,ale naprostou pravdu.
Třeba mi dlouho trvalo, než jsem pochopila,že dát někomu lásku je otázka rozhodnutí. Jako mladý jelito jsem si furt myslela,že se musím zamilovat .

Upravil(a) werena30 (5. 4. 2011 11:51)

Na lásku mám jiný názor. Já si myslím, že se nelze rozhodnout, že nějakého muže miluji. Protože to bych pak mohla milovat kteréhokoliv, jestli by to bylo, jako píšete v posledních příspěvcích. A víme dobře, že každého partnera milovat nelze, že láska nepřijde na požádání nebo naše rozhodnutí. Ta je. Nebo není.
Pak bychom se mohli napárovat dle zájmů, vzdělání, koníčků, cílů... a ROZHODLI se dát někomu lásku.
I kdepak.
Když lásku necítím, nemohu ji nikomu dát, natož komukoliv dle mého rozhodnutí.
Takhle "jednoduché" to fakt není.

Nechci být s partnerem, ke kterému necítím lásku. To raději nic. V mém věku už určitě ne, už nemusím dělat kompromisy. Je čas na užívání života, když jsou děti velké a soběstačné.

Upravil(a) majkafa (5. 4. 2011 13:06)

Už jsem doválčila,sama se sebou,to je vždycky nejtěžší boj.Potřebovala jsem jen trochu času,abych si vše srovnala v hlavě i srdci.Uvědomila jsem si znovu jak jsem štˇastná za svou rodinu a lidi ,které kolem sebe mám.Kamarády,kteří mě dokáží podržet i slovně "nakopnout" v ten pravý čas a udělají to s citem a láskou.Brzy se přestěhujeme do většího města a tam si zařídím víc času pro sebe,tady na vsi moc možností není a děti mame malé.Posledních pár let znám jen práci kolem detí,domu,zahrady a zvířátek.Díky za vaší podporu,už jsem klidná a snad mi to vydrží....

majkafa napsal(a):

Myslím si, že úctu, respekt, zodpovědnost a starostlivost můžu dávat, když to přeženu - jakémukoliv partnerovi, pokud mi není úplně po*ný.
Ale Lásku ke každému cítit nemůžu.

Je-li v partnerství Láska,  pak je tam i úcta, respekt, zodpovědnost, starostlivost ... tak nějak - automaticky.
Když je mezi Ženou a Mužem Láska.
Ale možná to Pan, myslíme stejně.

Pandorraa to myslela tak, že darovat svoji lásku každému/konkretnímu člověku JE věc rozhodnutí.
Lásku můžu cítit ke každému a měla bych se o to dokonce snažit, protože jak víš, stejně jsme JEDEN.
Jenže to neznamená, že s KAŽDÝM musím spát a plodit děti.

Problém je nejspíš v tom, jak pojmeš slovo láska
Majko, ta láska je pořád jedna a ta samá, ty spíš mluvíš o jejích různých PROJEVECH a pak je to srozumitelné

Upravil(a) Pandorraa (5. 4. 2011 17:37)

Pandorraa napsal(a):

Zamilovanost je v podstatě jen "první fáze" - může přerůst v lásku, ale taky nemusí.
Uzavírat smlouvy typu "dokud nás smrt nerozdělí" v této fázi a v jejich jménu bazírovat na fyziské věrnosti je dost hloupé a sebevražedné

Nech být! Mé manželství na tomto principu trvalo dokonce krásných 8 měsíců .

Medulenka napsal(a):

Už jsem doválčila,sama se sebou,to je vždycky nejtěžší boj.Potřebovala jsem jen trochu času,abych si vše srovnala v hlavě i srdci.Uvědomila jsem si znovu jak jsem štˇastná za svou rodinu a lidi ,které kolem sebe mám.Kamarády,kteří mě dokáží podržet i slovně "nakopnout" v ten pravý čas a udělají to s citem a láskou.Brzy se přestěhujeme do většího města a tam si zařídím víc času pro sebe,tady na vsi moc možností není a děti mame malé.Posledních pár let znám jen práci kolem detí,domu,zahrady a zvířátek.Díky za vaší podporu,už jsem klidná a snad mi to vydrží....

S tím časem můžeš začít hned. Pokoukni po okolí. U nás na vesnici je pro mamči třeba mateřské centrum a vedle ve vesnici Zumba, v další bývá v pátek tacovačka. Prostě stačí pokouknout a poptat se.

Bramborka napsal(a):

To, o čem tady teď Pandorro, Wereno a Majkafo píšete, je podle mě strašně důležité, zásadní.
Myslím si, že optimálně je třeba milovat všechny chlapy (a ženské a děti) na světě. Ta věrnost, to milování (ve smyslu citem prodchnutého sexu), děti, to je pak součástí toho, co nazýváme vztah.
Ten samozřemě není možné navázat s každým mužem na zemi, už proto, že je to časově náročné.

Šmarjá, nestraš. U mě to není o časové náročnosti. Některé chlapy fakty tak, abych s nimi chtěla mít vztah,  milovat nebudu, i kdybych se rozkrájela.
Protože prostě nemůžu. Nevím proč, ale nemůžu.
Možná proto, že Láska je. Nebo není. Nic mezi tím. A ona Je tak nějak Sama od sebe. Bez ohledu na to, co bychom chtěli.

Upravil(a) majkafa (5. 4. 2011 15:16)

Medulenka napsal(a):

Už jsem doválčila,sama se sebou,to je vždycky nejtěžší boj.Potřebovala jsem jen trochu času,abych si vše srovnala v hlavě i srdci.Uvědomila jsem si znovu jak jsem štˇastná za svou rodinu a lidi ,které kolem sebe mám.Kamarády,kteří mě dokáží podržet i slovně "nakopnout" v ten pravý čas a udělají to s citem a láskou.Brzy se přestěhujeme do většího města a tam si zařídím víc času pro sebe,tady na vsi moc možností není a děti mame malé.Posledních pár let znám jen práci kolem detí,domu,zahrady a zvířátek.Díky za vaší podporu,už jsem klidná a snad mi to vydrží....

Medu,,je super si to takhle říct, napsat, snažit se přesvědčit.........hlavně ať je to opravdu tak...........já jsem si myslela totéž.......po virtuální "nevěře"..........ale mně to třeba teď po půl roce dostihlo...mám škaredé sny, budím se ve 3 ráno a nemůžu spát..........ale vím, že to bude v pořádku, manžel je zlatíčko a chová se ke mně opravdu velmi hezky, což po předchozím 20 letém manželství opravdu můžu posoudit - hodně štěstí

Pandorraa napsal(a):

werena30 napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Zamilovanost je v podstatě jen "první fáze" - může přerůst v lásku, ale taky nemusí.
Uzavírat smlouvy typu "dokud nás smrt nerozdělí" v této fázi a v jejich jménu bazírovat na fyziské věrnosti je dost hloupé a sebevražedné

Nech být! Mé manželství na tomto principu trvalo dokonce krásných 8 měsíců .

Nu, některé prameny uvádějí maximum až 2 roky..ale tomu moc nevěřím

Obzvlášť jestli ty prameny začínají: Britští vědci . . .

Upravil(a) werena30 (5. 4. 2011 22:14)

Medulenko - i já myslím,že si to vzala za správný konec.

Medulenka napsal(a):

Už jsem doválčila,sama se sebou,to je vždycky nejtěžší boj.Potřebovala jsem jen trochu času,abych si vše srovnala v hlavě i srdci.Uvědomila jsem si znovu jak jsem štˇastná za svou rodinu a lidi ,které kolem sebe mám.Kamarády,kteří mě dokáží podržet i slovně "nakopnout" v ten pravý čas a udělají to s citem a láskou.Brzy se přestěhujeme do většího města a tam si zařídím víc času pro sebe,tady na vsi moc možností není a děti mame malé.Posledních pár let znám jen práci kolem detí,domu,zahrady a zvířátek.Díky za vaší podporu,už jsem klidná a snad mi to vydrží....

Dobrý.