Dusičko, neení to o tom, nedávat najevo své emoce. Vůbec ne. Žena by měla být k sobě ale v první řadě pravdivá. A pravdivě říct muži, jak se cítí. Bez hysterie, bez napadání, vyčítání...
Partnerna NEPROSÍ v tomto případě - o co, aby partner zůstal? Prosit o partnerství?
ŽENA zná své nitro. Nedává najevo "emoce", které jí našeptává ukřivděný egoušek. Dává najevo emoce své duše.
Říkat si - já bych určitě nevěru brzy odhalila - to je práce Egouška. A pak být na sebe naštvaná, že neodhalila...
Peklo si způsobujeme jen my sami. Není vůbec zapotřebí křesťanského pekla po smrti. Ideologové nejsou absolutně vynalézaví v popisu kotlů s ohni a vařící vodou, to je velmi slabý čajíček proti tomu, jaké peklo si dovedeme vytvořit my sami ve svých vlastních hlavách.
Nejhorší je, že si to peklo v hlavě děláme naprosto dobrovolně. A hezky pěkně si to sami před sebou zamaskujeme voláním - to já ne, to on... Kdyby on ne, tak já bych taky ne...

Žena se může zeptat, ani já a ani Pan jsme nepsaly, že nesmí. Ale musí být připravená na COKOLIV, co pak může přijít. Musí být připravena na odpovědi, jestli přikročí k tomu, aby se zeptala. Taky záleží na tom, JAK se zeptá, pokud se tak rozhodne. A jestli ví, co udělá, až se dozví. Protože se taky třeba nemusí dozvědět nic. Nebo může uslyšet lež, nebo nebo nebo. Jestli se rozhodne zeptat, měla by být připravena na to, aby ji odpověď nesložila, nezničila.
Třeba jako téměř zničilo to, co pak nastalo, tenkrát mě. Když jsem se zeptala a chtěla jsem slyšet pouze odpověď, že já jsem jediná, že to tak není,... a chtěla jsem vědomě slyšet LEŽ. Které bych stejně nevěřila, protože jsem věděla, že taková odpověď bude lež.

Hm, taky nějak přesně nedokážu teď popsat slovy, co bych chtěla. No, snad je to aspoň trošku srozumitelné.

Upravil(a) majkafa (3. 4. 2011 10:02)

Takže když to shrnu - vyjádřit emoce - to co cítím,vyjádřit city
nevyjadřovat emoce - prosit,žádat,dožadovat se odpovědi. (až bude chtít,sám odpoví)
Jenomže teorie je něco jiného než praxe

dusička napsal(a):

Pandoro - tak žena by seměla zachovat jako Žena a neřešit, ano, je to asi představa ženy o svazku, o vztahu.Když to bude chtít muž udělat (myslím nevěru) tak to udělá, a nic mu nezabrání.
žena může bojovat, prosit ho, ale když on nebude chtít, nic jí nepomůže.
Takže tím,když se ho na to zeptá, nic nezíská, spíš ztratí.
Já co jsem napsala, jsem asi špatně vyjádřila.Změnu chování ženy. Ano, je to lekce pro ženu. Naučit se nedávat najevo své emoce,které mohou i ublížit. (a pro mě - to je úkol pro mě, dávám najevo emoce až moc)
Děkuju za vaše písmenka,

Sory dušičko, ale já nic takového nenapsala.
Já jen napsala, že:
- právo řešit máš jen sebe, nikoliv toho druhého
- ať řešíš cokoliv, měla bys mít na zřeteli 4 toltecké dohody: nehřeš slovem (napomlouvej, neodsuzuj, nevyčítej...), nevytvářej si domněnky (je to jen a určitě tak, jak JÁ to vidím), nemysli si, že vše, co se děje, děje se JEN kvůli tobě (aby tobě bylo pomoženo/ublíženo) tedy nebud vztahovačná a poslední: vše dělej tak, jak nejlépe umíš (neulehčuj si to, nepodváděj, nesváděj vinu na druhé, neboj se být sama sebou)
-naučit se nedávat najevo svoje emoce? Co je to za blbost? Pochopitelně DÁVAT, ale konstruktivně, to jest nedělat scény, neječet, nebrečet, nehisterčit, nevydírat, ale svoje vlastní emoce ZKOUMAT, UVĚDOMIT SI, ŽE ONY JSOU TÍM JEDINÝM NÁSTROJEM, který ti může pomoci dostat se k podvědomým blokům, těm kostlivcům, které jsou ve TVOJÍ skříni, nikoliv ve skříni toho druhého.


Mně osobně jen děsí to, co tu pravidelně čtu: muž/žena odhalí "nevěru" své ženy/muže.
A hned se horutí svět, horutí se manželství, hroutí se domovy pro děti.
Proč?
Hmm?
Myslím, že kdyby lidé dopvedli rozlišit ten fakt, zda se jedná o charakterový rys toho druhého, to jest: prostě neumí být věrný, pořád bude loviot v cizích vodách, nemá žádné zábrany, nemá sebevědomí, sebeúctu k sobě ani k druhým, nerespektuje nikoho, myslí jen na sebe a hlavně nemá ŽÁDNOU zodpovědnost...a nebo zda jde prostě o "lekci" pro oba, "potkání se v čase a prostoru", které má svůj význam, prostě jednoduše úlet a nebo neschopnost teď a tady vyřešit věc JINAK, kdyby prostě k sobě měli větší respek a uměli zkrotit své ego a majetnické sklony, nebylo by o čem psát.


Věrnost je chyméra a vyjimka, charakterový rys minimálního počtu jedinců, lenost těch, co "si už užili a zmoudřeli" .
Netvrdím, že neexistuje, existuje,ale není a nebude to úzus.
Manželství je obchodní smlouva, kterou uzavíráme jen pár století a uzavíráme ji PŘEDEVŠÍM kvůli majetku a výchově dětí. Pokud mi tu bude někdo tvrdit, že z lásky, tak prostě žije v iluzích.
LÁSKA žádnou smlouvu nepotřebuje. Ta prostě miluje VŽDY a za KAŽDÝCH PODMÍNEK. Nepotřebuje ani žádné sliby typu: dokud nás smrt nerozdělí.... Ona totiž ví, že platí: sliby chyby...proto žádné sliby nepožaduje.
Láska je láskyplná, ona "JEN" miluje..... stále a navždy.

To, že si to lidi komplikujou, to je jejich problém. To s Láskou nemá vůbec nic společného.
To, že si nasazují různé masky a hrají různé hry, plné slibů, jejich porušování a následných scén a výčitek, trápení a bolesti, to je taky jen a jen jejich problém.
Problém těch, kteří na tuhle hru s láskou a nevěrou skočí.
A s tím nemá láska nic společného.

dusička napsal(a):

Majkafo - ale když budu dávat najevo své emoce, tak se zeptám muže, co to má znamenat ty majly.
Proto to píšu, ano rozeznat emoce ega a upřímnost.
Já si možná právě pletu emoce a upřímnost. Ne vždy se dá říct, co se opravdu cítí. Můžou to být právě jen domněnky. Neříkám, že žena nemá být sama k sobě upřímná, to je základ upřímnost. Aspon u mě.
Jasně, můžu říct mužovi, je mi bez Tebe smutno, a tak.
Já nevím,jak bych to vyjádřila.
Nebo nevyjadřovat emoce - chtěla bych, aby si se mnou byl doma a nešel za kamarádama. Protože - to je lezení do prostoru druhého.

Duši, je to jednoduché: zepat se až tehdy, kdy si zpracuji svoje emoce a jsem schopná to, co se dozvím unést.
Ptát se dřív je sebezničující - hádky a konflikty, výčitky a scény nic nevyřeší. A k těm dojde, pokud v tom budou hrát roli emoce. Pochopitelně NEGATIVNÍ emoce.

Prostě džina můžeš vypustit až tehdy, kdy víš, že ho zmákneš

Musím o sobě přemýšlet, já totiž myslím, že vypouštím i negativní emoce.

dusička napsal(a):

Musím o sobě přemýšlet, já totiž myslím, že vypouštím i negativní emoce.

Tak to je v pořádku, jen je nesmíš "vypouštět" tam, kde mohou nadělat paseku.
Nejlepší je to o samotě a nebo ze začátku ještě lépe - s terapeutem, který ti je pomůže zpracovat.
Pak neublíží ani tobě, ani nikomu jinému, udělají svou práci - vyhrabou tvoje strachy a vzorce chování - a odejdou

Upravil(a) Pandorraa (3. 4. 2011 11:47)

dusička napsal(a):

děkuju
Myslím,že je někdy vypouštím i tam,kde bych neměla.
Dám příklad (z minulosti) manžel na pivu, já druhý den - brečela, proč není s náma doma, že ho to s náma asi nebaví, když dává přednost kamarádům. Stejně vypuštění emocí nepomohlo - kamarádi maj přednost dál.

Hmmm...tak to jsi se dopustila hned několika "hříchů":
- brečela = citové vydírání
- asi ho to s náma nebaví = vytváření si domněnek
- dává přednost kamarádům = zase domněnka
Pochopitelně, že "kamarádi mají přednost dál".
Vytváříš v muži pocit viny, tak zdrhá z domu, to je logické.  Je to pro něj jednodušší, než kdyby si udělal pořádek nejdřív sám v sobě a pak si to s tebou vyříkal, třeba takhle:
Milá ženo, mám tě rád, ale potřebuji taky prostor pro sebe. To, že nejsem někdy doma, neznamená, že tebe a děti nemiluju, spíš naopak. Ale nedaří se mi unést situaci, do které jsem se dostal. Nepotřebuji Vás mít za zadkem každé odpoledne, když příjdu z práce. A když práci nemám, strašně mě to frustruje, tvoje výčitky - i ty nevyřčené - mně vyháněj z domu, protože jsem srab a jinak to neumím řešit. Čím víc do mně kéruješ, tím hůř to snaším a abych tě nemusel zmlátit, abys konečně ztichla, tak radši vypadnu. Protože když mám v ruce ten pullitr, připadám si alespoň chvíli jako chlap, protože kamarádi mně nepruděj, nic po mně nechtěj, naopak mně přesvědčujou, jakej jsem geroj. Když se nametu jako Dán, je mi dobře, protože nic nemusím řešit.
Tak to je a já nevím, co s tím.

Tohle - nebo něco podobného - tvůj muž sice neřekne, ale moc bych za to nedala, že to žije....

dusička napsal(a):

Pandoro - cítím,že to tak je. ALe dá se to nějak změnit?
A navíc,když přijde,řekne, vždyt já chci být s Vámi doma, je mi s Vámi dobře. Jen si něco zařídím a přijdu za hodinku (a nedodrží)
Je pravda, že postupem let už to nějak neprožívám, ale dřív ano. Ted jakoby už se věnuju sama sobě ,dětem.
ALe zase na druhou stranu je pravda, že když kamarádi potřebujou pomoc, že se říká v nouzi poznáš přítele a on jde a pomůže. Jen té ženě ne. Protože on možná ví, že já to zvládnu sama?

Tvůj muž je pravděpodobně na alkoholu závislý. Takže všechny sliby a předsevzetí jdou mimo něj.
On potřebuje léčbu.
A taky on jediný je tím, kdo rozhodnme, zda ji podstoupí a zda bude úspěšná.
Chtít po něm nějaké plnění slibů je naivní.
Kámoši patří do tlupy, ty nemůže ztratit, nedej bóže, aby oni ho z tlupy vyhnali....
Ty jsi MIMO tlupu a pochopitelně si poradíš sama.
S láskou k tobě nebo dětem tohle nesouvisí.

Za čtrnáct dnů jdu ke své psycholožce. Už jsem objednala kluka, stále přemýšlím, zda objednat i manžela. Sice jsem řekla, že končím, ale stejně vnitřně ještě o tom nejsem přesvědčená.
A omlouvám se zakladatelce vlákna,že jsem sem vstoupila
Pandoro - díky:pussa:

Medulenko, Pandora č. 24 a 30. Napsala ti to úplně dokonale, nedá se k tomu už asi nic dodat.
To, že ten chlap tajně pěstuje erotickou korespondenci, ho nijak nediskvalifikuje jako manžela nebo tatu. Pro chlapa to je koníček na stejné úrovni jako rybaření.  Když to nezasahuje do těch podstatných rovin a když na to nedoplácí rodina, není co řešit.
A vyslovit nedůvěru někomu, komu vlezeš do mailů, je srandovní. Na to se vybodni.

Pandorraa napsal(a):

Mně osobně jen děsí to, co tu pravidelně čtu: muž/žena odhalí "nevěru" své ženy/muže.
A hned se horutí svět, horutí se manželství, hroutí se domovy pro děti.
Proč?
Hmm?


Věrnost je chyméra a vyjimka, charakterový rys minimálního počtu jedinců, lenost těch, co "si už užili a zmoudřeli" .
Netvrdím, že neexistuje, existuje,ale není a nebude to úzus.
Manželství je obchodní smlouva, kterou uzavíráme jen pár století a uzavíráme ji PŘEDEVŠÍM kvůli majetku a výchově dětí. Pokud mi tu bude někdo tvrdit, že z lásky, tak prostě žije v iluzích.
LÁSKA žádnou smlouvu nepotřebuje. Ta prostě miluje VŽDY a za KAŽDÝCH PODMÍNEK. Nepotřebuje ani žádné sliby typu: dokud nás smrt nerozdělí.... Ona totiž ví, že platí: sliby chyby...proto žádné sliby nepožaduje.
Láska je láskyplná, ona "JEN" miluje..... stále a navždy.

Protože,většina lidí,když se rozdávala sociální inteligence chyběla?

Součástí té smlouvy je věrnost. A má to svou logiku.

Možná jsem naivní,ale stejně si myslím,že lidi by měli vychovávat v prostředí,kde je ta láska a není dobré setrvat v manželství kvůli dětem a už vůbec do něj kvůli dětem vstupovat.

Upravil(a) werena30 (4. 4. 2011 11:21)

werena30 napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Mně osobně jen děsí to, co tu pravidelně čtu: muž/žena odhalí "nevěru" své ženy/muže.
A hned se horutí svět, horutí se manželství, hroutí se domovy pro děti.
Proč?
Hmm?


Věrnost je chyméra a vyjimka, charakterový rys minimálního počtu jedinců, lenost těch, co "si už užili a zmoudřeli" .
Netvrdím, že neexistuje, existuje,ale není a nebude to úzus.
Manželství je obchodní smlouva, kterou uzavíráme jen pár století a uzavíráme ji PŘEDEVŠÍM kvůli majetku a výchově dětí. Pokud mi tu bude někdo tvrdit, že z lásky, tak prostě žije v iluzích.
LÁSKA žádnou smlouvu nepotřebuje. Ta prostě miluje VŽDY a za KAŽDÝCH PODMÍNEK. Nepotřebuje ani žádné sliby typu: dokud nás smrt nerozdělí.... Ona totiž ví, že platí: sliby chyby...proto žádné sliby nepožaduje.
Láska je láskyplná, ona "JEN" miluje..... stále a navždy.

Protože,většina lidí,když se rozdávala sociální inteligence chyběla?

Součástí té smlouvy je věrnost. A má to svou logiku.

Možná jsem naivní,ale stejně si myslím,že lidi by měli vychovávat v prostředí,kde je ta láska a není dobré setrvat v manželství kvůli dětem a už vůbec do něj kvůli dětem vstupovat.

Láska a manželství jsou dva pojmy, které se vzájemě nepodmiňují  a nemusí, ale v ideálních případech MOHOU!  ve vztazích  existovat společně.  To se snažila popsat Pandora výše. Když se to stále motá dohromady a zaměŇUje jedno za druhé , tak z toho vznikne nesrozumitelný text, tak jak to uchopila Werena.

werena30 napsal(a):

Součástí té smlouvy je věrnost. A má to svou logiku.

Wereno, kdo tvrdí, že není?
Jenže JAK ty si tu věrnost představuješ?
Už NIKDY s žádnou jinou se milovati nebudeš? Jen se MNOU?
Nu, já si myslím, že tato smlouva spíš pojímá věrnost jako věrnost společnému projektu: vychováme spolu děti, budeme se ctít a vážit si jeden druhého, budeme se podporovat a pomáhat si.
O nějaké "tělesné" věrnosti tam není ani slovo, protože tělo patří vždy jen tomu, kdo v něm vězí

Pochopitelně máš pravdu, že děti potřebují prostředí, kde je Láska. Otázkou ale je, jak si kdo tu Lásku představüje. Já to tu začínám vidět tak, že: můžeš mně i děti mlátit, nedávát mi peníze, chlastat a fetovat, ale v žádném případě nezasuneš jinde!
Nu a to je dost směšné a pokrytrecké.

Moje osobní zkušesnot se shoduje se zkušeností většiny mých klientů: je-li v partnerství úcta a respekt, zodpovědnost a starostlivost, je tam i Láska.
Když tam toto není, všichni se tam honí alespoň za láskou - tou tělesnou, fyzickou, onou  chymérou, kterou za lásku považují.
Něco jako: když už jsi jako  člověk na houby, tak alepsoň miluj JENOM MNĚ!

Souhlasím naprosto, že by lidé neměli setrvávat v manželství, pokud mezi nimi Láska není, jen kvůli dětem, protože ty děti to poznají.
Jenže to by lidé nesměli být pokrytci a sobci, aby si nedávali a nevyžadovali nereálné sliby.
Museli by k sobě být upřimní a museli by mít v uctě nejen toho druhého, ale především sami sebe.

Jenže to jsme zase u toho BYCHa, kterého pozdě honitit