No to je sila.Ja bych to nevydrzela a promluvila s nim.Trva to docela dost dlouho.

Promluvila bych si s ním ráda? ale jak začít,nechce se mi přiznávat,že jsem mu četla maily.A taky vím co asi uslyším,že to nic neznamená a neznamenalo atd.A přiznám se ,je to jen pár dní co jsem to zjistila a nějak ještě nemám sílu....

Medulenka napsal(a):

Promluvila bych si s ním ráda? ale jak začít,nechce se mi přiznávat,že jsem mu četla maily.A taky vím co asi uslyším,že to nic neznamená a neznamenalo atd.A přiznám se ,je to jen pár dní co jsem to zjistila a nějak ještě nemám sílu....

Promluvit... o čem, že jo...
Nejdřív si musíš ujasnit, jestli a proč s nám chceš zůstat a podle toho se odrazit.
A jak píše werena, stačí náznak...

Medulenko,
napiš něco o vašem vztahu. Zapřemýšlej a napiš, jestli o manžela stojíš.

O ČEM si to s mužem vlatně chceš promluvit?
Víš to?
Jak totiž jednou začneš, vypustíš z lahve džina, kterého už do ní nemusíš dostat zpět.
Poradíš si s ním a nebo tě sežere?
Víš to?

Medulenka napsal(a):

Dobrý večer,nebo vlastně spíš noc.Vím jen to ,že cokoliv já udělám,nebude dobré.Když to nechám být,budu se trápit já.A když s ním promluvím,nic už nebude jako dřív.Těžko se pocity popisují,líp bych určitě mluvila,psaní mi nikdy moc nešlo.Trápí mě to,že bych do něj nikdy neřekla,že bude schopný mít ještě jeden vztah.Zvláštˇpo tom ,co mu prý provedla jeho bývalá.Ví moc dobře,jaké to je,být podváděný,dlouho se z toho nemohl dostat.Sám mi řekl,že neumí lhát a přetvařovat se,každý to na něm PRÝ snadno pozná.A navíc se mu to protiví.Hodně se podcenil a já přecenila,myslela jsem,že dlouhodobý poměr bych odhalila snadno.Tedˇje mi zle,pořád na to musím myslet,kdykoli se na něj podívám,vidím ji.Zřejmě to začalo jako flirt a pak se jim to vymklo,nevím.Pořád se ke mě chová hezky,možná si mě jen víc prohlíží,když si myslím,že se nedívá a je posmutnělý.divné slovo,ale vhodnější mě nenapadlo.Nemám sílu si s ním promluvit otevřeně,jestli bude chtít ji,mě naslibuje cokoli a nic se stejně nezmění.Já budu stále v nejistotě a co nadělám,důvěra je pryč.Do mailů se mu už také nikdy nepodívám,co vím,mi úplně stačí.Dětem brát domov já nebudu,to vím jistě.Díky moc Vám všem za podporu,ale vůbec nevím co mám tedˇdělat...

Ať budeš mlčet nebo ne,tak stejně nic už nebude jako dřív.

Vážně jsi to ty,kdo bere dětem domov?

Medulenka napsal(a):

Dobrý večer,nebo vlastně spíš noc.Vím jen to ,že cokoliv já udělám,nebude dobré.Když to nechám být,budu se trápit já.A když s ním promluvím,nic už nebude jako dřív.Těžko se pocity popisují,líp bych určitě mluvila,psaní mi nikdy moc nešlo.Trápí mě to,že bych do něj nikdy neřekla,že bude schopný mít ještě jeden vztah.Zvláštˇpo tom ,co mu prý provedla jeho bývalá.Ví moc dobře,jaké to je,být podváděný,dlouho se z toho nemohl dostat.Sám mi řekl,že neumí lhát a přetvařovat se,každý to na něm PRÝ snadno pozná.A navíc se mu to protiví.Hodně se podcenil a já přecenila,myslela jsem,že dlouhodobý poměr bych odhalila snadno.Tedˇje mi zle,pořád na to musím myslet,kdykoli se na něj podívám,vidím ji.Zřejmě to začalo jako flirt a pak se jim to vymklo,nevím.Pořád se ke mě chová hezky,možná si mě jen víc prohlíží,když si myslím,že se nedívá a je posmutnělý.divné slovo,ale vhodnější mě nenapadlo.Nemám sílu si s ním promluvit otevřeně,jestli bude chtít ji,mě naslibuje cokoli a nic se stejně nezmění.Já budu stále v nejistotě a co nadělám,důvěra je pryč.Do mailů se mu už také nikdy nepodívám,co vím,mi úplně stačí.Dětem brát domov já nebudu,to vím jistě.Díky moc Vám všem za podporu,ale vůbec nevím co mám tedˇdělat...

Medulenko. Objímám tě na dálku. Vím, jak to může bolet.
Ale dnes už vím i něco jiného. Já to tenkrát nezvládla. Džina z lahve jsem vypustila a pak nastala vichřice. Nebyla jsem připravena na to, co se pak dělo, vichřice mě vlekla po kamenech, přes trní. Neustáli jsme, co se pak dělo. Neustála jsem to.
Můžeš to vzít jako prohru. Možná se to stalo proto, že.... bys do něj nikdy neřekla... ses přecenila, že bys dlouhodobý poměr snadno odhalila...
Nebo to můžeš vzít jako učební lekci. Lekci, která tě naučí ..... neřešit příště, jestli bys něco do někoho řekla..... jestli by sis byla jista, že ODHALÍŠ snadno... Lekci, kterou když přijmeš, z tebe může udělat sebevědomou, klidnou, vyrovnanou ženu, která se učí pokoře, která ví, že nic není navěky, že nežijeme minule ani zítra, ale tady a teď...
Tvůj muž to může vzít jako prohru. Myslím, že je to lekce hlavně pro něj. Možná ještě nepochopil, neodpustil, co mu, jak ty píšeš "provedla" jeho bývalá. Aby pochopil, že "neprovedla". Že je to o něčem jiném. Možná právě proto má teď poznat, že to mohlo být i jinak, než že "ona mu provedla"... Život není takhle černobílý. Možná je to lekce proto, že byl příliš pyšný, protože to je pýcha a nedostatek pokory, když ti řekl,že neumí lhát a přetvařovat se,každý to na něm PRÝ snadno pozná.A navíc se mu to protiví...
Váš vztah už nebude stejný, jako byl. Ale může být  lepší. Když on pochopí svou lekci, když ty pochopíš tu svou, když budeš při něm stát, když tím bude procházet, jestli on o tebe stoji.
Může být taky horší anebo může skončit. Když to nezvládnete nebo když jen prostě přijdete na to, že vaše další cesta už není společná.
Nevím, jestli jsi teď ve stavu mé psaní pochopit. Doufám, že ano. Jsem 5 let poté, co můj bývalý manžel odešel k jiné ženě. Naše společná cesta tehdy jistým způsobem skončila. A jistým pořád existuje v našich dětech, které jsou tím nejkrásnějším darem, který nám byl dán.
Držím ti - vám palce a objímám tě.
Touto křižovatkou si musíme projít každý sám. Jak, to zvládneme, je jenom na nás. I když ve stavu, v jakém jsi ty, je těžké vidět, že může být i lépe, než bylo před TÍM.
Poslouchej své srdce. A NEBOJ SE.

Medulenka napsal(a):

...Pokud jste dočetli až sem,moc vám děkuji za vaši trpělivost....

Medulienka, napada mi jedna pisnicka o Medulienke, od Pavla Hammela.
Medulienka je moja láska, vodievam ju večer do záhrad, spievam jej len o sedmikráskach, učím ju, čo dať, čo nezobrať.
Medulienka je moja láska, sestra srdca môjho belostná, spievam jej len o sedmikráskach, pod vankúš jej dávam hviezd plný snár...
Docetl jsem, to je jasne a bud jsem mentalne retardovany, nebo v Tvem prispevku nestoji nic o tom, ze se s ni fyzicky "vyspal" a Ty mas jako big psychicky problem, ktery jsi si vlastne vytvorila sama, proc jsi mu prohlizela jeho majly ? To mas jako s dopisem. Zrejme nevis nic o pocitacove etikete, prikladam vynatek:
- Nebudeš zasahovat do práce jiných lidí
- Nebudeš vyzvídat informace z počítačových souborů jiných lidí
Vis, zvedavost je mrcha...ja jsem zase "zvedav", jak se z toho dostanes, pak pisni SZ
Preji hodne stesti, budes ho potrebovat.

Jak romantická večeře? Odkdy děti potřebují k večeři romantiku...
Já jdu cvičit, musíš se postarat o děti...
Cestou z práce nakup, já nestíhám...
Pán má nejspíš spoustu volna, tak si přijde nevyužitej.
Meduli, nepíšeš nic o vašem soužití. Možná jsi moc samostatná, možná má pocit, že ho nepotřebuješ... možná na něm moc visíš a jdeš mu na nervy, protože si sama s ničím neporadíš... To máš u každýho chlapa jiný, takže těžko radit.
Každopádně, pokud nemáš na to otevřeně to řešit (protože opravdu hrozí, že otevřeš hráz, co nepůjde zastavit), tak si řekni, co za tím jeho románkem nejspíš stojí (co jste si a jak jste si) a zařiď se podle toho. Víš, to, že budeš smutná, kyselá, nebudeš chtít sex, něžnosti... to mu nahraje. Už o mě nestojí, tak si nemusím dělat výčitky.
To ovšem neznamená, že mu máš podstrojovat a hrát blbku...
Vem to věcně. Je to manžel tvý kámošky, co ti říkala, jak žijou - proč si hledá rozptýlení, podle tebe?

dusička napsal(a):

Já nemyslela podstrojovat a hrát blbku.
Já brala to,že třeba je u vás stereotyp. A pán se nudí, chce si zpestřit život. No tak mu ho zpestři Ty. Vždyt určitě umíš používat ženské zbraně.

Já to pochopila duší... ten stereotyp je zabiják. Ale hned mi blesklo, že dvě děti, zřejmě malé, a svíčky u večeře se moc neslučují. My teda doteďka ničíme i svíčku při štědrovečerní večeři.
Občas mám duševní pochody, že by Chocholoušek zaplesal. Ale tak to ke mě patří...

dusička napsal(a):

Když tak přemýšlím, tak já psala romantiku, ale neviděla jsem v tom svíčky
Změnit chování, ale nenápadně, aby chlap musel myslet, co to mám doma za ženu? Tu vůbec neznám?
Ono se mi to dobře kecá, ale já se to taky učím

Hlavně to není moc cesta, změnit chování, podle mě. Buď jsem romantička nebo ne. Jsem samostatná, nebo potřebuju pomoct. Hrát něco je blbost.
Na druhou stranu stačí to nepřehánět - ty jdeš na pivo, já jdu na kafe... taky půjdem spolu, děti dáme k babičce. Tohle zvládnu sama, ale s tímhle se nepoperu... to nechám na tobě.
Spíš bych hlasovala pro rovnováhu.
Já byla s dětma doma, měla svý aktivity... můj muž byl věčně v práci... on měl pocit, že ho nepotřebuju, já měla pocit, že o nás nestojí.
Stejně byl problém jinde... kdybych se stavila na hlavu, jel by si podle svýho. Dělal to od začátku a mě to nevadilo, pravda je, že to pak vygradovalo... ale jede tak dál a je fuk s kým je. Já paní neznám, ale už na začátku jejich vztahu (mého BM a jeho partnerky) mi jedna dobrá duše, která s nimi trávila nějaký čas vysvětlila, že s ní vorat nebude, že ta ho vyrazí raz, dva, že se s ničím nese..re. A kulový - půjčuje mu na alimenty, živí ho... a on si jede svojí lajnu...

Medulenko,
jak to tu tak čtu, tak bych řekla, že se tu celkem úspěšně dělá z komára velbloud.
Krom morpha - všimni si, má MUŽSKÝ pohled na věc, který je věcný a bez emocí - a majky, která ti sem napsala své vlastní zkušenosti, všichni spolu s tebou propadají představě, že pán je mizera, spí s jinou ženou - no a? co je vám všem do toho? to je pouze a jen jeho věc - a hodlá rozbít pohodu vašim dvěma dětem...no fuj, hajzl jeden, co neví roupama co dělat!
Osobně si myslím, že jediné, co on rozbíjí na padrť, jsou tvoje iluze o lásce nebeské, romantickém a nikdy nekončícím vztahu bez mráčku.
Za to bys mu ovšem měla poděkovat, protože s takovýma iluzema se dost blbě žije.

Ty říkáš, že důvěra je pryč.
A JAKÁ důvěra?
Jeho, v tebe? - nebudeš mu lézt do jeho soukromí a na základě svého strachu vymýšlet katastrofické scénáře, brečet doma do polštáře a trápit se kvůli tomu, co TY si myslíš....?
Tvoje v něho? - bude takový ten princ z tvé pohádky a když náhodou "selže", tak je konec světa?

Prober si sama se sebou, co vlastně chceš, co očekáváš od partnera. Přestaň se zlobit na něho, za něco, co možná ani neudělal - nepřenesl svůj "vztah" z virtuálna do reálna. A i kdyby přenesl, udělal to tak, aby se tě to nedotklo, říkáš přece, že se chová jako manžel a otec vzorně, nebo ne? Nebýt tvé zvědavosti a v podstatě i porušení zákona, nic nevíš.
A hlavně se přestaň zlobit na SEBE, že jsi NEODHALILA, NEODHADLA, NEPOČÍTALA....bla bla.

To, jak Vaše rodinná story dopadne, to máš teď momentálně plně v rukou pouze ty.
Dopadne to jinak, pokud v tobě zvítězí Láska, jinak, pokud tě zmákne tvůj Srach - a nalij si čistého vína, většinou se lidé bojí především o SEBE, ty řeči o dětech jsou jen kecy v kleci - a se Strachem tvoje Ego - ono: jak mi to mohl udělat.
Taky tě nikdo nemůže přinutit, pokud tě opravdu už nemiluje a chce žít s jinou, abys s ním zůstala. Vždycky můžeš odejít a NIKDO ti to nemůže vyčítat, máš na to právo. Jen se musíš čestně a bez obezliček rozhodnout.

Jak píše majka - je to lekce pro tebe. Buď tedy pozorná a k sobě upřímná, můžeš hodně získat, ale i hodně ztratit.
Drž se.