Tak nevím,kamarádka mi říkala,že samotný zákrok není nic děsivého,spíše po zákroková bolest hlavy. Každý má práh bolesti jinde,proto mě zajímá vlastní zkušenost.
Já se tomu vyhnout nemůžu,je to poslední možnost jak zjistit co se mi děje v hlavě, protože zdravotní potíže ,které mám, mi silně narušují můj soukromý i profesní život

Petře, cos napsal, si každý může přečíst na netu.
Proč asi je všude psáno, že pak ležet půl hodinu až hodinu BEZ HNUTÍ na břiše atd.? Žádná legrace to není, sahat do páteře.

Ano, nevyjádřila jsem se přesně. Vím, že na těch místech už mícha není.
Dodnes mám před očima, jak syn trpěl, jak se nám doktorka omlouvala, že omylem zasáhla nerv.
Jak nám doktorka řekla, že to bylo zbytečné. Protože měl POUZE ucpané dutiny a ne zánět mozkových plen. Že ji nenapadlo udělat mu rentgen dutin.
Zbytečně ležel na infekčním dva týdny.

Je jasné, že tohle si můžete přečíst na internetu. Popravdě dnes je na internetu skoro vše. Naneštěstí laik si to nespojí a nevidí věci na pozadí. Nejsem z oboru ARO ani neuro, takže nemám zkušenosti...Kolikrát mě přišli lidé do ordinace, mávali s papíry v ruce, vytištěné z internetu, že by chtěli udělat tohle a tohle ošetření a vyšetření, jelikož zkrátka přečetli jeden článek, kde se psalo, že je to vhodné...takže lékař se dnes pomalu dostáva do pozice, kde neurčuje jen on postup léčby, ale taky dost často pacientům vyvrací nebo doporučujě určité procedury, které si pacienti najdou někde..kdesi a pomáhá se jim rozhodnout, dle svých znalostí a zkušeností.

Bohužel medicína chce hodně zkušeností, bez nich to nejde i když přečtete 100 knih a a různé literatury. Taky jsem dělal chyby a dělám a dělají je i starší lékaři. Všechna povolání dělají chyby, ale zrovna v medicíně je to dosti citlivé a může to být i fatální. Pořád nám na škole vtloukali dohlavy dejte si pozor na tohle a na tohle a ....lehce se řekne, hůře dělá. Zrovna včera mojí matce chybně zoperovali nohu, protože radiologové špatně určili polohu, kudy má vést operační kanál. Lékaři 2 jeden 35 let druhý 48 let. Zkušeností dost...co dodat. Snad jen dobré profesní pojištění .
Navíc pokud opravdu měla jakékoliv podezření paní doktorka na meningitidu, tak musela okamžitě udělat vyšetření, protože tady je každý den drahý...samo měla rovnou udělat při tom i RTG lebečních dutin...

Synovi dělali LP před 15-ti lety. Nesměla jsem s ním být v nemocnici, protože byl na infekčním. Doktoři nás vůbec neinformovali, že se chystají dělat LP. Bylo nám to oznámeno až následně.
Ještě dnes si vybavím tu bezmoc. Jak stojím na balkoně u synova okna, vidím ho tam s kapačkou, jak se nemůže hýbat, protože ho ta záda po chybném zásahu bolí, jak mi říká, že se počural do postele, protože nikdo neslyšel jeho zvonění, že musí na WC a on si neuměl poradit se stojanem s kapačkou... Bylo mu 7 let.
Vážně jsem uvažovala, že budu byvakovat na balkoně pod jeho oknem a v noci tam přespávat ve spacáku, abych mu aspoň takhle byla nablízku. Abych mohla zasáhnout, když bude něco potřebovat a nikdo z personálu nepřijde.
A když LP nic neukázala a já doktory furt otravovala, konečně mu udělali rentgen dutin a zavolali nám, že si pro něj máme přijít, ... Byla jsem velmi rozzlobená. Ale co už bych si na té doktorce vzala, synovi už bych stejně bolest neodejmula. Snad se aspoň poučila a než rozhodla o tak strašném zákroku, udělala nejdříve všechna jiná vyšetření, při kterých mohla zjistit, že takový zákrok není zapotřebí. Myslím, že po tomhle bych si LP udělat nedala. Ani mým příbuzným, o kterých bych mohla rozhodovat.

Upravil(a) majkafa (2. 4. 2011 11:48)

No nevím,moje zkušenosti jsou jiné.Loni v květnu jsem prodělala zánět mozkových blan.To od klištovky.Po přijmu mně udělali lumbální punkci,z té jediné se dá zjistit nákaza.Nebolelo to asi jako odběr krve.Dvě sestry mě pevně držely fiksačně na posteli v předklonu,to abych se nepohla.Odběr trval asi dvě minuty.Pak jsem se nesměla na posteli dvě hodiny zvedat,ležela jsem na zádech.Vše probíhalo na oddělení JIP infekční.Po pul roce od lečby,jsem tento odběr musela mít znovu,bylo to planované a při lumbálce jsem byla v nemocnici přes noc.Za mé přitomnosti v nemocnici,vím že proběhlo mnoho lumbálek,nikde jsem nezaslechla že by se nepovedla.Také já jsem podepisovala nějaké papíry..už si přesně nepamatuji co obsahovali.

Jistěže je to individuální. Srovnávat chleba, kde za peníze něco opravdu máš a služby, kdy doktor pojištovně účtuje a pacient neví co, je zcela neadekvátní. Kdyby pacienti věděli, kolik za který úkon doktoři pojištovně účtují, jaké jsou skutečné mzdy a jiné náhrady doktorů, asi by jim lezly oči ven. Stačí jen si nechat udělat výpis z pojištovny!  Určitě tam, kde LP běžně dělají, by to asi měli lépe ovládat, než tam, kde LP dělají jen někdy. Znám i lidi, kteří si nestěžovali, ale těch je méně.

Tak to je super, že jsou někde ještě dobří v nemocncici, už jsem ani moc  nedoufala! Takže jedeme všichni do Krnova na LP !  Bezva, že to tak šikovné zvládli, no jak se nebojíš píchání, tak to je fajn ! Takže je to opravdu individuální, já mám z jehly fobii, já bych raději umřela , takže přeju, aby byly výsledky negativní a aby to nebylo nic vážného ! Mám boreliozu, vím, o čem  je....a děkujeme za raport!

Já se přece nepřu o to,že LB nic není.jen říkám,že samotný odběr nebolel,protože jsem četla spoustu hysterických reakcí,že to bolí,a že ochrnu.
O následcích po zákroku jsem věděla a byla na ně upozorněna.Jak říkám,byla tam paní,která po povinném 24hd. ležení vyběhla z postele a šla si ven prásknout.
Bohužel jsou případy kdy se problém jinak než LB zjistit nedá,a zoufalý člověk už udělá všechno a podstoupí aby se probému zbavil.Kdo nezažil migrenu nepochopí.

Ahoj.
Jsem týden po odběru mozkomíšního moku. Protože mně trápí poodběrové potíže, projíždím internet. Jsem asi trocu jiný případ co se týče obav před odběrem. Důvodem odběru bylo neurčité podezření na Roztroušenou sklerózu díky nálezu z Magnetické rezonance. Na odběr jsem šel s klidem prasete na porážku, protože nic horšího než potvrzení diagnózy RS mně asi nemohlo potkat.

Samotný odběr proběhl v pohodě, v sedě na židli v nemocničním pokoji. Není to nic příjemného, ale jsou horší věci. Rozhodně to nebolelo. Jako trpělivý a disciplinovaný pacient jsem bez výhrad poslechl mladou paní doktorku a místo doporučené půlhodiny jsem hodinu ležel na břiše, potom na zádech. O možných poodběrových komplikacích nepadlo ani slovo. Vlastně jsem nebyl informován vůbec o ničem. Jediné co mi řekli, že v nemocnici (Motol Praha5) budu ležet 3dny. Po pár hodinách jsem se dovolil jestli múžu na záchod, potom si dojít něco koupit k pití... Nic mi nebylo, ale většinou  jsem ležel. Stejně jsem se rád vyspal, kdy se člověku naskytne možnost se tři dny válet. Durhý den mně začala bolet hlava. Bylo mi řěčeno že to se stává a jestli chci prášek. Ten jsem odmítnul a zjistil, že když si lehnu tak bolest přejde.

Po třech dnech mně pustili domu a já se těšil na víkend strávený s rodinou. Ve své nekonečné naivní důvěře, že po třech dnech bude vše v pořádku jsem večer sedl na kolo a jel se s dětma projet. Postupně mně začala bolet hlava. Vždy pomohlo několik hodin ve vodorovné poloze. V pondělí jsem opět naivně nastoupil do práce - stále v souladu s původními informacemi od doktorky. To, že jsem si jí stěžoval na bolest hlavy pokládala za normální. Vpoledne jsem musel opustit práci v kanceláři a jít si domů lehnout. Vůterý jsem s novou vervou vyrazil autem pracovně do Příbrami. Po 30km jsem skončil na odpočívadle v leže na zadním sedadle. Hlava bolela tak jako nikdy před tím. Příbram jsem odvolal a objedenal se do Motola k paní doktorce. Zareagovala obdivuhodně operativně a pozvala mně hned na druhý den. Horší to bylo v čekárně, kde mně nechala 40 min. čekat, když mně pak viděla, tak jsem šel rovnou na kapačku, jen tak tak, že to se mnou neseklo.

Od té doby jsem doma, jím v leže, čistím si zuby v lěže, bohužel něco v leže dělat nejde, ale to neva. Moje důvěra v doktory je v háji. Bolest by měla časem vymizet (za týden až měsíc ?). Je fajn, že podezření na Roztroušenou sklerózu se nepotvrdilo.

Štve mně že doktoři se chovají k pacientům jako bychom byli skot, i když ten má pro zemědělce asi větší cenu, doktorovi to je jedno, ten dostane peníze ze zákrok a pacient může pojít. V nemocnici jsem podepisoval několik papírů, ale kopii vám nedaj ani jednu. Nic by je nestálo kdyby obětovali méně než 5 minut a poskitli mi pár informací. O tom, že existuje méně traumatizující jehla na provedení odběru nemluvě.

Přeji Vám ať něco takového nemusíte podstupovat a hlavně hodně zdraví.

Jirka

Jsem ledvinářka. Přesně si pamatuji, když už lékaři nevěděli co (pravda ještě v 70-tých letech min.století), tak dělali dítěti LP. Na pokoji, mezi dalšími 10-ti dětmi v sedě na židli.
Jediný co si doživotně pamatuji, že nikdy u sebe LP nedovolím. Stačil epidurál a ty šílené bolesti následné 3 dny. Mít je díl, tak se zblázním a nešlo ty bolesti ničím "zastavit. A to právě kvůli epidurálu, tedy následním bolestem hlav-jak jsem slyšela předem, jsem chtěla raději rodit normálně, ale dopadlo to nakonec jinak.
Jirko, skot je slabé slovo. Zažila jsem to při kolonoskopii v nem. na Františku, tam to totálně sedělo a nechodtě tam. Ŕíkala jsem si, že než toto vyšetření ještě jednou u nich zažít, jak mne bude příjemnější umřít.

Majko všechno se zjistit nedá.... mě ji taky dělali když mi praskla céva v hlavě.... jinou možnost neměli. hnus to sice je to jo, ale úplny kulový oproti tomu, se se mnou dělo dál.. jsou prostě věci, které zjištíš jedině díky LP.