Nech si vyplatit 150tisíc od rodičů a pořid si něco svého.

Ve smlouvě máme  uvedeno, že v případě prodeje  domu, bratrovi  ještě vyplatím určitou část kupní ceny.  Což si myslím, je docela rozumné, takové řešení.

Myslím, že  ti, kdo zažijí dvougenerační bydlení ví, že to není vždy tak super, jak se zdá  pro ty, co vidí jen ten barák.
Takhle to měl švagr. Zdědil dům po babičce (jel tedy jedináček), s tím, že kdyby ho chtěl prodat,musí  vyplatí otce.

Upravil(a) dusička (28. 3. 2011 18:11)

Ivka82: Děvče, tys přišla k bytu, kde už dva roky bydlíš, de-facto jak slepé kuře k zrnu. Sehnali a zaplatili ho Tví rodiče, ty ses na jeho pořízení nepodílela ani korunou, dva roky bydlíš zadarmo a platíš pouze nájem. Když by došlo na lámání chleba, t.j. byt by se přepsal na Tebe a Ty bys měla vyplatit sestře 600.000,- Kč, už se ošíváš, že to je nespravedlivé, protože to nekoresponduje s původní ústní dohodou, kterou jste původně s Tvými rodiči měli.

Uvědom si, že jsou mladí lidé, kteří v rodině nemají rodiče ani prarodiče s volnými byty či nemovitostmi a pokud chtějí bydlet ve svém, musí si vzít hypotéku a svůj vlastní byt si do halíře zaplatit a zadlužit se pomalu na půlku života. Ty máš možnost "koupit" si byt za 600.000,- Kč, tedy ještě pořád za hubičku a vztekáš se tady, že to není spravedlivé. Rodiče si skutečně se svým bytem mohou dělat, co uznají za vhodné a samozřejmě, že chtějí pamatovat na obě své děti rovným dílem. Ty totiž pořád nechceš pochopit, že Tvoje sestra nebydlí ve svém, ale bydlí v domě, ze kterého by byla v případě rozchodu nebo rozvodu vykázána jen s kufrem v ruce, na rozdíl od Tebe, která bude bydlet "ve svém". Tak jak to navrhují rodiče se mi zdá poměrně rozumné, protože hodnota bytu se počítá nikoliv podle toho, za kolik byl pořízen, ale podle toho, jakou má k datu prodeje tržní hodnotu a jestli hodnota prodávané nemovitosti stoupne nebo klesne, to na věci nic nemění.

Já bych na Tvém místě byla ráda, že jsem dva roky bydlela zcela zadarmo, jen za nájem, že si dotyčný byt můžu pořídit za zlomek skutečné tržní ceny a nefrflala bych. Jen si to zkus, udělat gesto, říct rodičům, ať si ten byt nechají a zatížit se hypotékou nejmíň na pětadvacet let na vlastní bydlení

Ivka82 napsal(a):

...

Ségra má i s dětmi kde bydlet bez jakékoliv hypotéky, jenomže z toho bydlení může kdykoliv i s těmi dětmi vyletět Já se nedivím rodičům, že si chtějí tuto nepříznivou alternativu u svého druhého dítěte ošetřit tak, že pokud by k něčemu takovému došlo, aby měla ségra co do nových začátků.

Ïvko, hodně tě ovládají pocity, jak by to PODLE TEBE mělo být. Ono to tak NIKDY nebude. Zapomeň na co by bylo kdyby a vem chladný rozum do hrsti.

Prohledej si na webu realitky a najdi přibližně podobné byty a z toho si urči odhadní cenu, sepiš s rodiči smlouvu o smlouvě budoucí, či cokoli, co by ti dalo nárok na převod bytu. Zjisti si, co za danou nemovitost požadují. A pak bud na jejich podmínky přistup a nebo se poohlídni jinde. Oni už vůči tobě totiž nemají žádnou povinnost, dali ti výchovu, vzdělání a mají SVŮJ majetek. Kdyby ho třeba prohráli v kartách, ty se s tím můžeš buď smířit a nebo nadosmrti skuhrat.

Dali ti jasnou nabídku, spočti si, nakolik je pro tebe výhodná a na další okolnosti nehleď. Vem to jako nabídku od cizích lidí. Oni to toiž ostatní vidí jen a pouze jinak než ty teď.

Žádné poškozené vztahy nestojí za pár peněz, které si můžeš sama svýma zdravýma rukama vydělat. To nejcennější od svých rodičů už totiž máš - ŽIVOT.

Majkafa: odhad prodejní ceny staršího 2+1 za 1.200.000,- Kč se mi nezdá nijak zvlášť nadnesený a třeba ve středních Čechách je taková cena poměrně reálná

Teď jsem našla 4+1 na dobré adrese v nově rekonstruovaném a zatepleném paneláku 599 tisíc. Zlaté Severní Krušnohorsko.

Udělala bych, co radí Pavla. Domluvit se na ceně dle dané oblasti a ochoty rodičů, napsat s rodiči smlouvu, dořešit, nebo si hledat vlastní.

Já to říkám furt, že prachy dělaj akorát zle. Buď ráda za to, co se ti nabízí. Ber (za určených podmínek), nebo nech bejt. Druhá varianta tě ale bude stát víc - mluvíme-li o penězích.

Ivka82 napsal(a):

...

[/b]
Jo tak ty by si chtěla zadarmo baraáček, víš co se říká, zadarmo ani kuře nehrabe.

Kiara napsal(a):

dusičko, mně nepřipadá, že by Ivka82 taky chtěla baráček, spíš mi připadá, že nemá na svoji záležitost reálný náhled

Kairo - Ivka je mladá holka, která touží po zázemí, chce mít děti, vychovávat je. Vidí, že ségra je v pohodě. Já ji na jednu stranu chápu, že chce pro svou budoucí rodinu to nejlepší. Jenže nevidí už, že ségra byt si vzala chlapa, který už všechno má, že to není tak jednostranný.
Cítí se ukřivděná vůči rodičům, říká si, že kdyby nebyl byt po babičce, že by ségra nic nedostala.
Ivko - já Tě nijak neodsuzuju, možná moje písmenka vyzněli rejpavě, ale zkus se vžít do situace ségry. Rodiče chtěj být spravedlivý.
Nebo zkus s nimi třeba domluvit těch 150tisíc s tím, že kdyby si chtěla prodat byt, musela by si dát nějaké procento ségře z prodeje.

Ivko, byt prodej za těch 1,2 mil, půlku dej ségře a je to vyřešeno

Nela napsal(a):

Agely, amely sice dům má, to máš pravdu.   Má nemovitost, která má dnes cenu několika miliónů, o kterou se musí starat, což stojí docela dost, aby si dům zachoval svou hodnotu a další je, že tam mají věcné břemeno rodiče.  Takže to ber tak, že dům je sice přepsaný na ni, ale zase si tak nemůže volně  v  domě žít, či manipulovat s ním tak,  jak by chtěla.  Prostě už musí brát ohledy na ostatní. 
Vím o čem píšu, mám to tak doma stejně.  Taky vlastním dům - s VB  pro rodiče - takže polovinu obývá  dnes již jen mamka  a bratrovi jsem vyplácela už asi  tak před 15 lety 150.000,-- Kč.  Je mi jasné, že je to  minimální částka ve srovnání s cenou nemovitosti, ale zase starost o rodiče  byla  spíše na mě.

Ve smlouvě máme  uvedeno, že v případě prodeje  domu, bratrovi  ještě vyplatím určitou část kupní ceny.  Což si myslím, je docela rozumné, takové řešení.

Myslím, že  ti, kdo zažijí dvougenerační bydlení ví, že to není vždy tak super, jak se zdá  pro ty, co vidí jen ten barák.

nelo. myslím, že to bylo na mne. toto všechno vím. není to příjemné, je jasné, že každý to vidí svýma očima.
Já Ti napíšu zase pohled z druhé strany.
moji rodiče taky postavili barák 2 stometrové byty, sklep, půda, pozemek asi 1500 metrů na krásném místě na vesnici, bohužel v oblasti s velkou nezaměstnaností. Celý život jsem vyrůstala na stavbě a pak v tom baráku, co se dodělával, na všem se šetřilo, všechno se cpalo do baráku.
Sestra v baráku zůstala, měli s rodinou ten jeden byt, dnes mají zabrané 3/4 baráku, na zbytku žije maminka.
Maminka nechala napsat barák na nás obě -na koždou polovinu. nechtěla jsem to tak, ona na tom trvala. Náklady na provoz baráku hradí maminka a sestra s rodinou napůl, opravovat se zatím nic zásadně nemuselo, ale barák stárne - bude potřeba totální rekonstrukce.
já jsem odešla z domu po škole s taškou v ruce, nic jsem nedostala. dnes mám několikátý vlastní byt. začínala jsem garsonkou, postupně jsem měnila za větší, dnes mám byt v novostavbě.
Vdala jsem se špatně, otec dětí odešel, o děti se nezajímá ani neplatí. jedno z dětí je těžce postižené. I tak se snažím pracovat jak jen to jde , ten poslední byt jsem pořizovala jen k vůli tomu postiženému děcku a ještě 10 let budu splácet hypotéku.

teď je otázka, co s tím domem. Maminka a sestra si myslí, že bych jej měla darovat sestře, když já přece mám ten byt.
Oni se oma minku starají, ale taky - ona jim 25 let dělá služku - hlídala jim děti, vaří jim, pere jim, žehlí jim - mně nikdy - oni to berou jako samozřejmost. Mají velkou zahradu, zdarma ovoce, vypěstují si zeleninu. Já nemám kde, i ta jabka tady kupuju za přemrštěné  ceny. Jejich děti měli dvorek a zahradu, moje panelák.
Oni jsou dnes 3 dospělí, jedna dcera ještě studuje. Co vydělali, utratili za hadry, mobily, elektroniku, mají 2 auta, nikdy je nenapadlo nějak spořit, nebo myslet na vlastní bydlení.

Původně jsem myslela, že jim ten dům nechám za to, že tam někdy dojedeme na dovolenou, nebo že by se třeba postarali o moje děti, kdyby se se mnou něco stalo.

jejich pomoc jsem potřebovala 2x, nikdy nepomohli.
Dům by se dal snadno prodat tak za 3 mega
Loni se zmínili, co bude teda s tím domem. Chtěli si ho opravit, na půdě by se dal udělat třetí byt pro děti, nebo na zahradě postavit další domek. ptali se, co bych si představovala. Tak jsem navrhla,že by mi dali tak 1 mega - že bych za to koupila té postižené dceři garsonku, kterou by měla jako chráněné bydlení, nebo bych jí to nechala do života.

najednou ticho. Řekla jsem, ať oni navrhnou řešení, že se můžeme pobavit. TichoVšechno se odkládá na neurčito.
jenom ve vzduchu je dusno. Jediná odpověď je nemáme čas to řešit. Mám pocit, že jsem pro ně spíš nepřítel.

Klidně bych se toho podílu vzdala pro zachování dobrých vztahů. Ale dobré vztahy stejně nebudou.

Na toto téma bylo napsáno hodně -jeden dům a 2 sourozenci, tady je těžké řešení.