No a to je pro mě kámen úrazu. Je mi sympatický, jsem s ním ráda ale bojím že to je něvěrník který problémy s partnerkou řeší povyražením si s nějakou svoji kamarádkou a nebude to pro něj problém udělat to i ve vztahu semnou.
křepelko, on Ti ale řekl, že byl nevěrný až ve chvíli, kdy ten vztah už mířil stejně do kopru. To je něco jiného, než že vztah spořádaně běžel a byly v něm "jenom" nějaké problémy

A buď ráda, že ten pán je k Tobě alespoň upřímný. Jsou i takoví charakteři, kteří svojí nastávající partnerce tvrdí, jak s tou předešlou zkusili, jaká to byla potvora, jak z nich třeba tahala peníze nebo jim byla nevěrná, jací oni byli laskaví, zneužívaní dobráci a nakonec nastávající zjistí, že toho pána bylo a je taky dost Nezdá se mi fér, aby byl někdo za upřímnost v tomhle směru potrestanej.

MMCH nevím, proč tak tvrdošíjně stavíš jako zásadní věc mezi partnery právě vzájemnou věrnost. Ta je sice důležitá, ale není podstatná: můžeš si najít člověka, který Ti sice bude věrný, ale na druhou stranu bude mít takové odpudivé vlastnosti, že od něj ještě ráda utečeš. Na světě jsou totiž ještě horší věci, než samotná nevěra a buď ráda, že ses s nimi zatím naštěstí nepotkala

Já mám názor na tuto situaci takový, že ten pán Ti na rovinu a poctivě řekl všechno o své minulosti, nic nezastíral a já bych neviděla žádnou překážku, která by bránila v tom, abych s ním šla do vztahu. Nějakou vadu máme holt každý a pokud bys hledala programově věrného partnera, mohlo by se Ti také stát, že bys tak dlouho vybírala, až bys přebrala Abys nenarazila na programového proutníka, který by ohledně své věrnosti lhal, až by se mu od pusy prášilo a za pár let by Tě podváděl na každém kroku s každou sukní

Myslím, že kámen úrazu je v této tvé větě, křepelko:
Je to těžké, věrnost je u mě ve vztahu hodně zásadní,...

Změň tohle. Změň ten přístup - zásadní a nikdy jinak a  ne a ne.
Protože tak to v našem životě funguje. Co zásadně odmítáme, to si vlastně sami přitahujeme, abychom se naučili.
Když tohle nebudeš nijak řešit a budeš svému partnerovi věřit a nebudeš rozebírat věra - nevěra, prostě se k tomu postavíš s lehkostí, neříkám, že se to nemůže stát, ale nebudeš si to přitahovat jako lekci.
Ale tento postoj musí vycházet z tvého nitra. Podvědomí pozná, jestli ho nechceš "jenom ošidit", jestli je to opravdové.

Rozeber si v sobě nebo třeba s pomocí psychologa, že ti tento problém vznikl v dětství v souvislosti s rodiči. Že ty nejsi tvá maminka a partner není tvůj tatínek.

Když to nevyřešíš v sobě teď, bude se ti to opakovat. Třeba s nevěrnými partnery... Dokud tuto lekci nezvládneš.
Držím ti palce.
Vím, o čem mluvím, taky byla kdysi věrnost pro mě hodně zásadní. Až dokud jsem nedostala nakopáno, když nešlo po dobrém změnit lpění na zásadě.
Snad jsem to napsala srozumitelně. Pro mě změna postoje neznamená, že bych teď věrnost "odmítala", jen na ní nelpím. Není to to nejdůležitější ve vztahu.

Strašně moc děkuju za vaše názory. Já jsem nad tím v noci přemýšlela a ten problém je na mojí straně! Jednak špatná zkušenost z dětství a pak taky ještě jedna věc. Mám psychiatrický problém se kterým se léčím několik let. Mám přehnanou až zničující obavu o své zdraví, bojím se nemocí. Doted to bylo docela dobré, pod vlivem léků to zvládám a už ten strach je jen minimální a dá se s tím dobře žít ale z toho co mi on řekl mám strach. Mám podvědomě strach že něco chytnu, že mě nakazí apod. A to je ten hlavní problém, mnohem větší než samotný fakt že byl nevěrný. Ale co s tím, přece ho nemůžu poslat na vyšetření to uteče on ode mě:-))). Achjo.....................

křepelka napsal(a):

Strašně moc děkuju za vaše názory. Já jsem nad tím v noci přemýšlela a ten problém je na mojí straně! Jednak špatná zkušenost z dětství a pak taky ještě jedna věc. Mám psychiatrický problém se kterým se léčím několik let. Mám přehnanou až zničující obavu o své zdraví, bojím se nemocí. Doted to bylo docela dobré, pod vlivem léků to zvládám a už ten strach je jen minimální a dá se s tím dobře žít ale z toho co mi on řekl mám strach. Mám podvědomě strach že něco chytnu, že mě nakazí apod. A to je ten hlavní problém, mnohem větší než samotný fakt že byl nevěrný. Ale co s tím, přece ho nemůžu poslat na vyšetření to uteče on ode mě:-))). Achjo.....................

křepelko, já bych se přimlouvala též za to, abys svůj problém řešila ještě s psychologem.

MMCH jak se chráníš Ty sama? Nechala ses už naočkovat proti rakovině děložního čípku a genitálním bradavicím, když už dbáš tak úzkostně o své vnitřní zdraví?!? Kdyby Tvůj potencionální partner totiž "chytil" cokoliv, velice záhy by to zjistil a projevené obtíže by ho zavedly do lékařské ordinace, ale to, že je přenašečem viru HPV by poznal jen těžko.

Pokud trpíš úzkostným strachem z pohlavně přenosných nemocí, nevyžaduj po partnerovi zbytečné lékařské vyšetření ještě předtím, než spolu začnete sexuálně žít a vezmi svůj osud do svých vlastních rukou tím, že si necháš aplikovat alespoň ten SILGARD, což je vakcína proti viru HPV. Všechno ostatní, kromě HPV a HIV je poměrně snadno léčitelná záležitost a mnoha sexuálně přenosným nemocem se dá předcházet používáním pánské ochrany

Myslím si, že bát se sexuálního sblížení s muži jenom díky tomu, že bys Ti "mohl" být nevěrný a Ty bys od něj "mohla" něco chytnout je dost nepříjemné a ničí to život hlavně Tobě. To je totéž, jako bys byla v dětství svědkem dopravní nehody a v dospělosti ses bála cestovat autem, létat letadlem a vůbec cestovat všemi dopravními prostředky. Taky by Ti tenhle postoj velmi znepříjemňoval život až natolik, že bys žila uzavřena mezi čtyřmi stěnami a pokud bys svůj život chtěla alespoň trochu zkvalitnit, pomoci odborníka by ses nevyhnula.

Držím palce

Řekla bych, že to nebylo od paní psycholožky moc profesionální, ale neznám všechny okolnosti.
S tím očkováním, osobně bych se takhle očkovat nedávala a nedala jsem ani svou dceru. Nemyslím si, že by to bylo dostatečně odzkoušené očkování.

majkafo, my jsme naši dceru očkovat nechali a dobře jsme udělali.

Znám případ mladé dívčiny, která nebyla včas naočkována a dnes má problémy s nálezem na děložním čípku, prý těsně souvisejícím s virem HPV. Mně osobně zemřela babička na rakovinu ženských orgánů, takže na základě svých vlastních zkušeností říkám očkování "ANO"
Já očkovaná nejsem, protože u žen ve věku 40++ už očkování tak trochu postrádá význam

A jinak s Tebou souhlasím, že jednání paní psycholožky mělo daleko k profesionalitě

Křepelko, já nechápu, proč by od tebe měl utéct, když ho požádáš o vyšetření.
Základní věci (HIV/sifilis atd.) se dají vzít z krve, je to raz dva, stačí se domluvit s obvoďákem. Žijeme ve 21. století a pokud nejste navzájem svoji první partneři, tak mě to připadá celkem normální, že se necháte OBA vyšetřit.

Vždyť to příteli podej hezky, ale přesně tak, jak to je: "mám přehnané obavy z nemocí, léčím se s tím, psycholožka mi pomáhá, ale pořád bojuju. Strašně by mi pomohlo, kdybychom se oba nechali vyšetřit, budu mít mnohem víc klidu a budu se na naše milování těšit, místo abych se ho bála. Není to tvůj problém, ale můj a já tě prosím, abys mi s ním pomohl".

křepelko, to je hezká zpráva. Dík, že ses o ni podělila.
Držím vám palce.
Jen ještě rada do budoucna - pracuj dál na svých blocích s dobrým psychologem. Ony se za čas zase vyvalí, když je nebudeš mít zpracované. Mám s tím zkušenost.
Neutlumuj myšlenky, aby tě to nedohnalo. Když to budeš mít zpracované, přijaté, srovnané v sobě, myšlenky nebudou. Je to běh na dlouhou trať, ale od toho jsme myslím tady na světě, abychom se sebou pracovali a "vedli sami sebe k lepším zítřkům". Neumím to lépe vyjádřit slovy.

Tvá psycholožka má zvláštní přístup. Težko to dle pár vět "posoudit", ale já bych zřejmě psycholožku měnila. Já jsem měnila, než jsem našla tu "pravou" pro mě.

Upravil(a) majkafa (25. 3. 2011 9:56)