Blossom, i já Ti moc držím palce a věřím, že se Ti podaří se z nemoci dostat. . Jsi jedna z těch, kdo mi tu moc pomohly a děkuji Ti za to. Posílám k Tobě sílu, kterou jsem i díky Tobě v sobě objevila

Vilemína napsal(a):

Taky strašně ráda Blossom čtu, její příspěvky dokáží pohladit na duši. Mám moc ráda styl, jakým píše. Píše tak "čistě" - bez hrubek, překlepů, její sloh má spád a hlavně píše k věci. Moc mě její příspěvky obohacují. Nevím, jaká je v reálu, ale tady na Babinetu je strašně milá.

Ma spravdu, je to prekvapeni na netu. Malokdy se vidi takovy psany projev. Mylsim , ze vydala nejakou knizku, skoda, ze nemam poneti kde ji najit. Nevim nazev , nevim jmeno.

Ovsem ty pises taky lepe nez prumer. Mas taky cit pro jazyk.

Taky Ti držím palce. Něco podobného jsem si prožívala kolem rozvodu (byla to zároveň i doba poporodní), ale jen lehce - tak, jak píše Vilemína. Neboj, bude líp. Jen to chce čas.

Pod toto se taky podepisuji.....moc hezky napsané.....výstižné

Bloss.......jak je ?

Při čtení příspěvku lupi jsem si vzpomněla, že nám paní psycholožka říkala, že když máme strach, tak máme tendenci víc nadechovat než vydechovat. Tak abychom se zaměřovali ve chvílích ataku strachu a deprese na správné dýchání. Kolik vdechovat, tolik vydechovat.
A jak píše lupi, léky jsou dobrým pomocníkem v akutní fázi. Když je lépe, a to bohužel může být za dlouho, když už se přestanou klepat kolena, přijde čas na dobrého psychologa, případně si hledat další věci, co pomůžou. Když to pak už půjde, tak zaměstnat tělo, a pak časem už se bude dát zaměstnat i hlava.
A jednoho krásného dne najednou zjistíš, Bloss, že už ti zase svítí slunce.
Ten den pro tebe přijde.

Ja jej želám (a aj Blossom), aby sa to, čo sa má stať (nech je to čokoľvek), stalo rýchlo a bezbolestne. Podľa mojich skúseností je to vždy to najlepšie.

Blossom, ráda bych si přečetla, že je ti líp.

Člověk v těžké depresi se cítí hůř, když jeho okolí očekává, kdy už napíše, že je mu lépe.
Blossom jistě dělá, co v tuto chvíli může. Nenaléhejme na ni, počkejme, až napíše, až napíše jakoukoliv zprávu.
Chtít, aby napsala, že je ji lépe, tím jí nepomáháme.

Blossom, pokud sem v dohledné době přijdeš, tak Ti přeju pokud možno hezké velikonoce a ať Ti to jarní sluníčko a kytky pomůžou v uzdravování.

Ahoj všem tady a současně obrovský dík za podporu.

Tak jsem konečně po 2 měsících zpět z nemocnice doma!!! A cítím se normálně, dobře, to je pro mě úžasné.
Jsem za to osudu a lékařům nesmírně vděčná. Ano, největší podíl na zvládnutí akutní fáze deprese má podle mě opravdu medicína, tedy konkrétně správná medikace. Blbé je, že jelikož jsme každý originál, na každého z nás zabírá nějaký jiný lék.

Nejprve jsem se asi 2 týdny ještě doma trápila s jedněmi léky (Citalec, po nich jsem takřka okamžitě přišla o spánek, spala jsem těch 14 dní co jsem ho brala maximálně 2 hodiny denně), pak mi to vyměnili za něco jiného, název už nevím, to jsem musela po prvním dnu vysadit, protože mi to vyvolalo divné záchvatovité stavy, pak mi dali Mirtazapin, a s ním se pokračovalo i při mé hospitalizaci. U něj jsem jako vedlejší účinek cítila obrovskou chuť k jídlu až žravost, avšak na duši mi nepomáhal.
Protože účinek andidepresiv nastupuje teprve po 2-4 týdnech, čekala jsem kdy to zabere. Trápila jsem se dost, bylo mi pořád nesmírně blbě, došlo jen k nepatrnému zlepšení. Když už to trvalo 5 týdnů, doktoři naštěstí usoudili, že je třeba zkusit něco jiného a dali mi Cipralex. Báli se dost mého rozkolísání v době výměny léků, avšak naštěstí k žádnému nedošlo, už po pár dnech jsem se cítila líp, pak už to šlo jen nahoru a asi 14 dní se cítím normálně, dobře, bez jakýchkoli propadů nálady i jiných komplikací.

Podle příběhů ostatních spolupacientů soudím, že u akutní fáze deprese je správná medikace to nejpodstatnější. Zažila jsem tam takřka zázrak, kdy pacientka na vedlejší posteli už tam byla 9 týdnů, a stále takřka jen ležela,nekomunikovala, bylo vidět, že i doktoři začínají být bezradní. Teprve po několikáté změně léků přišel zázrak - a to fakt ze dne na den - začla najednou mluvit, přestala se schovávat pod peřinu, no a druhý den už vyprávěla o vnučce, ukazovala nám rodinné fotky, do eho se zapojovala, a mluvila tolik, až nás ostatní z toho hlava brněla , no a podobných, i když už ne tak "zázračných zlepšení ze dne na den" jsem tam ohledně trefení se správné medikace zažila několik.

Kromě té správné medikace pak samozřejmě taky člověku pomáhají psychoterapie, i změna prostředí, nácvik relaxace (mimo jiné i to správné dýchání, které jste někteří zmiňovali).

No, zaplaťpámbu, jsem zas doma a cítím se dobře, i když doléčování bude pochopitelně probíhat ještě ambulantně.

Mám z posledních měsíců mnoho vjemů a zkušeností... Z naprosto opačného prostředí, než jsem se na svět dívala dosud. Určitě to změnilo a mění můj pohled na svět. Je to pro mě zcela jiná a nová zkušenost, a dokonce se na tom dá najít i leccos překvapivě dobrého: Podobně jako vy tady na babinetu jste byli hodní a podporovali mě, tak i od lidí ze svého okolí jsem pocítila samé úžasné a podporující reakce. Leckdy mě to až dojímalo, že podporu a přání uzdravení mi vyjadřovali spontánně i lidé, se kterými nejsem v nějakém užším kontaktu.
Mnozí mí spolupacienti to tak ale neměli, zažívali reakce typu "Tak se vzchop, nebuď líný, něco dělej a nebudeš myslet na kraviny".   To je pro nemocného depresí velmi, velmi bolestné, řeči tohoto typu slyšet, a tím se deprese jen prohlubuje...

Mám toho na srdci hodně: Chci se s vámi podělit o mnoho z toho, co jsem zažila, i o příběhy spolupacientů... věřím, že tyto zkušenosti můžou být pro vás přínosné, vždyť statistiky říkají, že takto akutní depresi zažije aspoň jednou za život asi 20 % lidí...
Nikomu vám to nepřeju, a taky proto chci své postřehy sem v příštích dnech vypsat. Protože čím dřív u sebe nebo svých blízkých depresi rozpoznáte, tím dřív ji můžete začít léčit. Je potřeba to začít léčit co nejdřív, nenechat to rozběhnout. Čím rozběhnutější a "zanedbanější" fáze, tím hůř a dýl se to léčí....

Tak ještě jednou vám všem tady moc děkuji za podporu, a v nejbližších dnech asi na téma Léčba deprese založím nové vlákno a tam vám vše napíšu.

Bloss, opatruj se. A dobrou noc doma.

Blossom, jsem ráda, že jsi zpátky doma a vítej zase mezi námi !!!
Je dobře, že jsi nad svojí nemocí zvítězila, hodně lidí Ti tady drželo palce.
Drž se, nevzdávej se, bojuj a hlavně PIŠ, myslím si, že to pro Tebe bude dobrá terapie a pro nás, Tvé čtenářky, řada přínosných zážitků