Majko, hezké téma.
Zákon akce a reakce neplatí jen ve fyzice, ale obecně. Pokud to někdo nevidí, jeho vidění je prostě omezeno jeho poznáním a schopností přijímat sama sebe. To je ale naštěstí jen dočasné. Vnímání každé lidské bytosti se časem rozšiřuje
Znám na to jednu pohádku, musím ale říci, že teď se vše tak zrychluje, že pohádka už přestává být pohádkou a na prožití takovýchhle příběhu už mnohým stačí jen jeden jejich život:

Žil byl jeden muž. Třeba Zet.
Tvrdý a nesmlouvavý obchodník, kterému jeho práce byla nadevše. Pro úspěch obchodu dovedl obětovat všechno. Rodinu příliš nevídal, ale moc ji miloval. Pečoval o její materiální blaho. Nic víc dělat neuměl.
Jeho obchody byly méně a méně „čisté“ za to více a více výnosné. Vybudoval si silné impérium, kterého se všichni báli. Časem neměl konkurenty, kam jeho konkurenti mizeli, na to se svých ostrých hochů neptal. On jen dával zadání a tím jak bylo splněno, se netrápil. Všichni v jeho okolí ho respektovali, třásli se před ním strachem, nikdo ho neměl rád. Ale to Zet nevadilo. Nepotřeboval, aby ho měli lidé rádi, chtěl, aby se ho báli.
Pak se objevil muž, který se nebál, protože byl stejný jako on, jmenoval se třeba El, i on budoval impérium. A neštítil se ničeho.
Protože se zájmy obou mužů střetávaly ve velkých obchodech, jednoho dne se dcera Zet nevrátila ze školy. Místo ní přišel jen cár papíru s nalepenými písmenky. Zet toho nedbal, nedovedl si představit, že by něco mohlo ohrozit jeho impérium.
Pak poštou přišel prstík malé holčičky. Zet zachoval chladnou hlavu a rozhodl se věc vyřešit po svém, stalo se tedy, že auto vezoucí rodinu El na výlet, vyletělo do povětří.
Na to shořel dům rodiny Zet i se spícími obyvateli uvnitř. Pak došlo k velké přestřelce před domem El.
A tak to šlo dál, až zůstal na živu jen Zet. Zůstal sám uprostřed svého impéria, které teď už bez konkurenta skvěle vynášelo. Pokud se ptáte na policii, ta byla ve zkorumpované zemi zcela bezzubá, takže Zet si klidně dál žil a užíval svých peněz, neměl nepřátele, protože pokud někdo našel odvahu a postavil se mu, zmizel neznámo kde.
Zet dožil své dny ve vysokém věku, uprostřed svých peněz obklopen velkou prázdnotou.

Pak se Zet vrátil domů. Nic mu tam nevyčítali, jen věcně zhodnotili společně s ním jeho život minutu po minutě.

Po letech se narodil chlapec. Třeba Tez. Rostl a dělal svým rodičům radost. Dobře se učil, byl milý k lidem, všichni ho měli rádi. Tez vystudoval, začal pracovat jako lékař a založil si rodinu. Pro jeho milou povahu a schopnost lidem pomáhat, ho měli všichni v okolí rádi. Až na jeho šéfa, ředitele nemocnice Le. Ten se postaral, že Tez byl propuštěn a přišel i o střechu nad hlavou, protože nemohl splácet hypotéku. Lidé to nechápali, mladého Tez a jeho rodinu litovali, ale pomoci nemohli.
Tez se rozhodl, že bude pracovat jako lékař tam, kde ho nejvíce potřebují a odešel s rodinou na venkov, kde se staral nezištně o stovky pacientů. Jeho život se začal zase dostávat do rovnováhy.
Až do chvíle, kdy jeho nový domov vykradli zloději. Protože je Tez při krádeži přistihl, zazmatkovali a těžce zranili jedno z jeho dětí. Malá dcerka pak na následky zranění v nemocnici zemřela.
Tez šílel bolestí. Jeho dobré a citlivé srdce krvácelo nad smrtí dcery, nad bolestí své ženy, matky truchlící nad ztrátou dítěte. A celá jeho bytost se třásla zlobou a pomstychtivostí, emocemi, které sám odmítal, při pomyšlení, že zloději a vrazi jeho dcery nebyli dopadeni. Zkorumpovaná policie byla k případu laxní a Tez poznal, co je bezmoc.
Časem se rodina z šoku vzpamatovala, lidé, kteří je měli rádi a vážili si Tez jako člověka, jim pomohli zapomenout.
Život se vracel do rovnováhy. Tez se vzpamatoval ze své bolesti a jen se někdy sám sebe ptal: Proč?
Život šel dál, až jedné slunné neděle se Tez vydal se svou ženou a mladší dcerkou v kočárku na procházku. Sluníčko příjemně svítilo a všude kolem byla příjemná letní pohoda.
Právě přecházeli silnici, když se ze zatáčky vyřítilo auto, které smetlo ženu Tez i s kočárkem. Mladá žena i jejich dítě zemřeli před očima Tez.
Ten se zhroutil do prachu silnice vedle svých milovaných a celou svou bytostí pocítil bolest a hrůzu všech zabitých, zavražděných a bezmocných. Cítil to všemi buňkami svého těla, celým svým bytím.
Tez až do morku kostí, do hloubi celé své bytosti a už napořád poznal, co je to vůbec něco cítit....

A lidé se ptali: Proč? Proč právě on? Takový hodný člověk, který NIKDY nikomu neublížil?
A říkali: to je ale nespravedlivé! Bůh není, protože kdyby byl, tohle by nedopustil.

Za čas se Tez vrátil domů. Tam ho nelitovali, jen věcně zhodnotili společně s ním minutu po minutě jeho život.

A Duše věděla, že tohle už se nebude muset učit, protože už VÍ.

Wiki napsal(a):

Je možné že si sama "řekne" o svůj nový příběh... o novou lekci, kterou cítí, že jí schází a potřebuje ji. . Třeba ne, třeba je jí to prostě dáno, ale něco mi říká, že i ta samotná duše bude chtít  pochopit víc, poznat víc a proto bych chápala a brala, že si sama o budoucí náklad řekne...

Já ti nevím, Wiki, jestli řekne nebo neřekne.
Řekla bych, že v krajním případě to může být i tak,  jako když tě ale ku.evsky bolí stolička vlevo dole, pak vlastně vpravo nahoře, pak ne, přece jen ta vlevo dole...pak ne, nejspíš řezák nahoře...pak vlastně celá pusa, pak nakonec jauvajs auuuu..zkoušíš různé babské rady moudré i nemourdé, pak bolí a třeští celá hlava a nakonec: já to vzdávám, jdu přece jen k tomu zubaři, ať si se mnou dělá co chce, jen když ta hrozná bolest skončí

Myslím si, že doma a jen tam vlastně můžeš projevit plně svou svobodnou vůli a svůj budoucí život si "uzluješ" tak, aby měl co největší smysl pro tvůj osobní růst a tak pro růst všech ostatních.

Patrim mezi lidi, kteri tohle moc nectou.

Nejak mi vadi vety typu "Chcete-li zlepšit svůj vztah k nějakému člověku, zlepšete vztah k sobě samým."

No nevim, jestli neni chyba nekde jinde. Vztah rovna se predevsim dva lidi.

Pandorraa napsal(a):

Majko, hezké téma.
Zákon akce a reakce neplatí jen ve fyzice, ale obecně. Pokud to někdo nevidí, jeho vidění je prostě omezeno jeho poznáním a schopností přijímat sama sebe. To je ale naštěstí jen dočasné. Vnímání každé lidské bytosti se časem rozšiřuje
Znám na to jednu pohádku, musím ale říci, že teď se vše tak zrychluje, že pohádka už přestává být pohádkou a na prožití takovýchhle příběhu už mnohým stačí jen jeden jejich život:

Pan, moc zajímavá "pohádka". Myslím, že pravdivá.
Mám pocit, že já to mám hodně zrychlené v tomto životě, takový "rychlokurz", až se mi někdy točí hlava jako na Matějské. Nebo spíš v Gardalandu.

majkafa napsal(a):

Sahleb, ty dokážeš změnit jiného člověka? Dokonce snad k obrazu svému?
Přijde čas, až to budeš taky "číst". Pro každého jednou přijde. Teď nebo v příštích životech, jako v "pohádce" od Pan.

Nerizumi???
Ja nikde nepisu, ze chci nekoho zmenit. Ja nechci. A uz vubec neverim na realitu  nejakeho pristiho zivota. Kdyby to tak bylo, kdovi, zda tohle neni ten muj pristi....

Cist to odmitam, ja se radsi venuji lidem...relalite.

hirondel napsal(a):

xxxx napsal(a):

a kde ty bereš jistotu, že to bylo jinak. Vážně věříš tomu, že se až do smrti zřírali svědomím při rybolovu v Karibiku? Nebo, že jim kvůli tomu nechutnaly doutníčky nebo, že jejich vnoučatům vadí původ peněz a dají je na psí útulek?

Ke komu mluvis?  
Tvoje reakce na moji otazku je ale povedena hovadina. 
No to nic ,to Ti mozna jeste dojde.   Takhle ftakovne regujou deti kdyz neco nechapou.

Hironcel ty jsi neuveritelna, nekdy premyslim o tom , kolik je ti let.

XXXX si proste mysli, ze nekteri z tech nejvetsich zlocincu meli v Jizni Americe peknou pohodu. Ono se jejich zovot neda moc jinak vysvetlit. Zvlaste kdyz se podivame na obeti. To je preci kontrast!!
No urcite se meli, nepochybne daleko a daleko vetsi pohodu nez jejich obeti. Proc by taky v te Jizni Americe byli? Ja tedy mam stejny nazor, ze si proste v klidecku a v pohode zili az do smrti.

sahleb napsal(a):

hirondel napsal(a):

xxxx napsal(a):

a kde ty bereš jistotu, že to bylo jinak. Vážně věříš tomu, že se až do smrti zřírali svědomím při rybolovu v Karibiku? Nebo, že jim kvůli tomu nechutnaly doutníčky nebo, že jejich vnoučatům vadí původ peněz a dají je na psí útulek?

Ke komu mluvis?  
Tvoje reakce na moji otazku je ale povedena hovadina. 
No to nic ,to Ti mozna jeste dojde.   Takhle ftakovne regujou deti kdyz neco nechapou.

Hironcel ty jsi neuveritelna, nekdy premyslim o tom , kolik je ti let.

XXXX si proste mysli, ze nekteri z tech nejvetsich zlocincu meli v Jizni Americe peknou pohodu. Ono se jejich zovot neda moc jinak vysvetlit. Zvlaste kdyz se podivame na obeti. To je preci kontrast!!
No urcite se meli, nepochybne daleko a daleko vetsi pohodu nez jejich obeti. Proc by taky v te Jizni Americe byli?  Ja tedy mam stejny nazor, ze si proste v klidecku a v pohode zili az do smrti.

Ahoj Sahleb,
a ja na to co tvrdis Ty (vytucnene) a na to co tvrdi X reaguju tim, ze veci nejsou pouze tak jak se tvari ,jak se zdaji z veku.    + onen zakone vesmiru=priciny a nasledky.

Tim jak jsem zareagovala vsak netvrdim nic o zadne me jistote. 
X se me ptala na to kde beru tu jistou,ze to bylo jinak. A tomu ja se rechtam.Protoze ja vic ja naznacuju, ze zadnou jistotu nemame jaky prozivali vnitrni svet. 
A proto jsem take psala =  "Nebo se domnivas x ze znas vnitrni svet tehle lidi o kterych je rec? "

Jo a kolik me je..... hmmm ..... tolik kolik budes chtiti. 

sahleb napsal(a):

Svet je naprosto cynicka a sobecka zalezitost. Ma spravdu, kdyby se clovek rozkrajel nemusi nic dostat. Ja znam par nechutnych lidi, podlvodniku, zlodeju lharu, co umi brilantne ublizovat...a jak je jim?  Nevim to absolutne presne, ale nezda se mi, ze by potrebovali nekde pomoct.

To mas pravdu, nemusi Zrejme ocekavas za cokoli co udelas, odmenu, paxe nediv ze Te rozhodi kdyz nekdo neco takoveho napise a jeste k tomu pridas par zkusenosti z osobniho zivota Ve Tvem svete se dobro oplaci dobrem a zlo zlem, neuvedomujes si vsak, ze dobro i zlo je totez a to co se Tobe jevi jako spatne, vubec nemusi byt spatne z pohledu stvoreni, ale potrebne.
"Chcete-li zlepšit svůj vztah k nějakému člověku, zlepšete vztah k sobě samým." nebo jinak : chces-li zmenit svet, zacni u sebe.
Pekny veta, ale je to jen veta. Tadyto mi akorat pobavilo, ponevadz 99% diskutujicich zde na foru by se melo nad tou vetou aspon trochu zamyslet, nez ji vypusti z "pusy" Prca je, ze vetsina kolem toho zacne vasnive diskutovat a souhlasit s vyrokem, aniz si uvedomuji, ze oni nehodlaji menit sebe, nybrz prave to okoli

Lvice napsal(a):

Hirondel napsal(a):

No a v nejhlubsi podstate je to prave Morpheus sam,kdo sebe sama povazuje za povrdchniho imbouse. To je me ale super zapletka,co?

Kdepak zápletka, je to jasný jako facka .

A diagnoza ? ( je zde nejaky lekar - psychiatr ? )
Prca je, jaxe snazite vsicki poznat Morfa a nikomu se to nedari, to nas*re co ?
Majkafo, sorry za OT, ale musel jsem reagovat.

dusička napsal(a):

Chcete-li zlepšit svůj vztah k člověku, změnte sami sebe. Myslím, že to jde, ale špatně. Možná jen náznaky, ale je těžké změnit sami sebe.

Neni to tezke, jen spousty lidicek to nechce, protoze si mysli, ze takto je to pohodlnejsi. Uvedu priklad na vztahu cloveka k alkoholu. Alhohol je vec, ktera ho ovlada. Clovek po nejake dobe zjisti, ze nedokaze zakazat vyrobu alkoholu, protoze tu pusobi mnoho vlivu, ten kdo vyrabi alkohol je to okoli. Clovek se muze svobodne rouhodnout, zda bude nadale cpat penize do alkoholu, platit spotrebni dane, mit cim dal vic zhuntovane zdravi. On sam se muze rozhodnout, ze zmeni sam sebe a tim padem pohled na svet. Mozna nekdo vymysli neco lepsiho

Morfe - špatný příklad taky příklad.
Myslím,že to je hodně moc těžké změnit sami sebe,to je např. přestat očekávat, uvědomit si,proč jsem na světě? Proč vlastně tu jsme na tomto světě? Co tady máme splnit? Jen tak žít? Prostě jen tak? Myslím, že všechno má svůj důvod.
když mluvíš o tom alkoholu, na co přestat vyrábět alkohol, když by nebyl alkohol, našla by se jiná věc. (závislost).
A tím,že člověk přemýšlí, že by odstranil alkohol, tím přeci sám sebe nezmění

"Chcete-li změnit svůj život, změňte především sami sebe!!!" A to je svatá pravda pravdoucí
To sice je... ale já znám "realističtější" výrok:
"Jestliže vám nějaká situace nevyhovuje, změňte ji. Jestli ji nemůžete změnit, odejděte. A pokud ji z nějakého důvodu nemůžete změnit, ani odejít - smiřte se s ní."
Myslím si totiž, že se můžeme dostat do bodu, kdy "pouhá" změna sama sebe prostě nepomůže.