Tiež si myslím, že nič nieje náhoda... náhody neexistujú...

V mém pojetí znamená náhoda osud, protože všechno co se stalo náhodou se časem ukázalo jako osudové.

Proč mám ráda náhodu?
protože dění vnímám jako živý mechanismus, který má své cesty, jež vidíme jen zčásti. Každý člověk jinak, podle svého založení. Právě o tomhle jsem se přesvědčila na Babinetu, v diskusích. Zdá se, že každý má svoji základní rovinu vnímámí, toho,co chce vnímat a to, podle svých, někdy jemu samotnému neobjevených a nepojmenovaných skutečných životních hodnot a potřeb.
Proto je náhoda pro každého něco jiného.
Všichni pracujeme podle svého, skutečného životního plánu a tužeb (to je to, co, máme v podvědomí a co někdy ani neznáme a nebo nechceme znát).
Příklad: Jeden člověk jde na autobus, který má zpoždění a místo něj přijede  známý s osobním automobilem, ten mu zastaví a doveze ho k cíli. Člověk se pak dozví, že autobus měl zpoždění, byl před cestou opravován a že před koncem cesty nakonec havaroval. Nikdo v autobuse se nedostal do ohrožení života, ale pár zhožděnin, a jeden lehký otřes mozku tu byly, cestující ke svému cíli dojeli pozdě.
Ještě dodám, že známý řidič osobního automobilu jel kolem, ze svého pohledu plánovitě, nebylo to nic mimořádného.
Z hlediska cestujícího z autobusové zastávky, to byla osudová náhoda.
Teď zhodnocení:
(Beru lidi, podle jejich skutečné profese, ne podle toho, čím se živí nebo podle toho, co si o sobě myslí a čím, se prezentují.)
1) Cestuje lakomec. Když se dozví, čemu unikl, kladně zhodnotí že netratil a zapřemýšlí, jestli ho ten s tím automobilem, vlastně , neměl zavést ještě dál a jestli z toho nemohl vytěžit více.
2) Cestuje umělec.  Stres z mimořádné situace, ho dostane téměř do transu, trpí
a začně tvořit.
3) Cestuje flegmatik. Dá se říci, že neví skoro o ničem.
4) Cestuje vizionář. Medituje a cítí vibrace z minulých životů účastníků a pospojuje
si nechuť majitele autobusu k opravám, protože v autobuse, měla utrpět otřes mozku  osoba, která cestovala na svou vlastní svatbu a měla se zdržet, aby byla uchráněna sňatku s osobou, která jí nemiluje. 
Vizionář má nejvíce práce, protože takových souvislostí je velice mnoho.
5) Cestuje Milující. V duchu pláče a organizuje humanitární akci. Ne vždy, ku prospěchu věci.
6) Cestuje Věřící. Děkuje Bohu a jeho víra se tím zážitkem stává ještě pevnější.
7) Cestuje statistik. Zamyslí se nad tím, jestli by svoji vlastní životní statistiku neměl rotšířit o další kolonku, něco na způsob: neodhadnutelné provozní, technické elementy.

Ale, další stejná situace už nikdy nenastane, protože náhodný kolemjedoucí řidič osobního automobilu, příště pojede radši zadem, má totiž negativní zkušenost a už nechce brát do auta lidi ze zastávky, aby mu zase zašpinili jeho načinčané podlážky.

Jirko, nepracuji s náhodou, to označení je podle mého, jen záplata pro naše myšlení, jako označení něčeho, co nečekáme a co může zamíchat karty nečekaným způsobem.
Spíše bych řekla, že v nečekaných "náhodných" situacích poznáváme sami sebe.

Upravil(a) Bláža.. (26. 2. 2006 11:25)

Bravo, Blážo, Tvůj "Cestující" byl zcela unikátní. Myslím, žes téma "Náhoda" pojala naprosto virtuosně. Dokonce jsi dostála i těm slovům o základní rovině vnímání, protože když si představím svoje příklady, byly by temnější, neradostnější, tragičtější. Ale právě to je dáno rozdílnou mentalitou. Ty vstupuješ spíše do toho jemného humoru, kdežto já vidím víc tragikomické situace... Proto např. u onoho vizionáře bych to chápal tak, aby jim nelítostná Karma odebrala možnost žít spolu jako následek předchozích negativních rozhodnutí. A autobus samotný bych zmasakroval na křižovatce, až by cucky na všechny strany lítaly. Jen řidič by z toho jakoby zázrakem bez úhony vyšel, aby si po zbytek dní mohl rvát zbylé vypadávající vlasy a donekonečna se obviňovat.

Zeptáš se: "Kde je ta komedie?" Inu v tom, že všechny ostatní postavy a jejich příběhy bych ponechal nezměněné. Tak bych onen jemný humor posunul na hranici šibeničního. Ale protože to o sobě vím, nikdy sám z vlastní vůle takovéto příklady neuvádím. Tudíž Tvůj "Cestující" je unikátní, originální, jediný. A ještě jednou zdůrazňuji: Skvělý!

Jirka napsal(a):

Existuje podle vás náhoda? Tvrdím, že nikoliv. Ale přiznám se, že argument pro toto tvrzení nemám jasný...

Říká se, že "náhoda je zákonem stvořitele". Podle mne je "náhoda" zákonitost, jejíž dosah prozatím nejsme schopni doložit důkazem.

Snad jediné relevantní dílo, které znám na toto téma je kniha Paula Kammerera "Zákon posloupnosti", kde prokazuje existenci kauzality a její specifické vlastnosti.
Pokud umíte německy a někde ji seženete, doporučuji přečíst. Mám doma pouze anglický "výcuc" z této knihy. Svého času kniha vyvolala velký odpor mezi vědci. Pak přišla válka a Kammerer byl den před svým odstěhováním do Ruska (kde povyhození z Rakouské akademie věd dostal práci) nalezen zastřelen s pistolí v ruce. Pistoli držel v pravé ruce, ačkoli byl levákem... Jeho laboratoř ve Vídni a všechny výzkumné materiály v tom stejném čase "náhodou" shořely...
Poválce se objevily teorie chaosu a fraktálová geometrie a Kammerer, který to vše popsal jako první, zůstává tabu.
Kammererovy teorie jsem použil ve svém "Úvodu do V.A." jako důkaz pro fungování astrologie. Podle mne jeho pojetí kauzality by stejně tak bylo možno použít jako důkaz pro tvrzení, že náhoda neexistuje. Celé to jeho dílo je vlastně o tom...

Ahojky Dianite, ano je to přesně tak.  Líp bych to nenapsala. Měj se.

Vzdycky dostaneme jen to co potrebujeme k nasemu rustu a evoluci. Vsechny "situace, nehody a nahody" slouzi k nasemu  nejvyssimu dobru. Vesmir nema zadny "judgement", to jen my pozemstane nalepkujeme vse bud jako dobre - spatne, pozitivni-negativni atd. To co se nekomu jevi jako nahoda nehoda je jenom dalsi osudovy bod v nasem zivote.

Nova napsal(a):

Náhody neexistují. Pokud se tímto budeš řídit a věřit v dobro zjistíš, jak souhrn všech náhod tvoří jeden velký celek a ty poznáváš jen jeden z jeho střípků. Pak budeš vnímat, jak je ten svět malý a jak je vše jednoduché.

To si piš, že náhody nexistují!

já si taky myslím,že náhody neexistují vše je nějak dané.................

Hanita Almita napsal(a):

Jo ja mam pocit, ze tak to je. Ze mame nalajnovanou celou existenci od velkeho tresku az do zaniku a nekonecne opakovani se toho vseho, vcetne zrodu lidstva, pak jeho vyspeni na nejvyssi uroven a spojeni opetne s bohem ci stvoritelem a tak nekonecne porad dokola.
A jako jestli to tak fakt je tak je mi z toho dost na nic, protoze jsme vsichni jen loutky ci herci na platne toho scenaristy a rezisera co se na vse jen chladne kouka !!!
A to se mi vubec nelibi. Ale jelikoz jako vsichni lide dovedu pouzivat jen ty 3% nebo 4, mozku a mam co delat i tak sama se svym zivotem v teto inkarnaci tak se tim nemam v planu celej zivot zabyvat, urcite to vsechno je moc doufam naprosto jinak.
Vrtaj mi hlavou ale takovy veci ze spousta lidi ve snu ci jinym zmenenym stavu vedomi vidi neco ze sve budoucnosti nebo dokonce budoucnosti zeme a to se pak skutecne stane. A pak jsem nekde cetla ze jen na teto planete vnimame cas a prostor, ze ve skutecnost ( co ten pojem ovsem znamena? je vsechno jinak a neni budoucnost ani minulost. Zkratka jen neco JE?
No tak uz jsem bezradna.............. papa

Nemyslím si, že by to všechno bylo již předem "nalajnované". Žijeme ve vesmíru svobodné vůle, kde vývoj probíhá tak, že bytost svou relativní svobodou vytváří neustále nový potenciál možností. Ovšem existují také vesmíry, v nichž se bytosti nechovají podle zákona svobodné vůle. Nečiní a nemohou činit nic, co není v souladu s božským plánem vývoje. My, lidé to naopak činit můžeme.
Svobodná vůle nemá nic společného s životními podmínkami, které jsou dobrovolně přijatým omezením pro zkoumání možností realizace božského plánu na základě interakce dvou božích polarit: hmoty a ducha.
Čas a prostor jsou pouze vlastnostmi vesmíru, místo kam máme "zaostřenu" velkou část svého vědomí nyní. Ovšem lidská bytost disponuje množstvím ohnisek vědomí, kterými Monáda zkoumá potenciál své realizace v soustavě paralelních vesmírů. Z toho pouze náš, hmotný vesmír má snad největší omezení způsobené jeho přirozenou strukturou a vlastnostmi hmoty.
Hmotný vesmír je přirozeným protipólem vesmíru duchovního, božské sedmé úrovně bytí, přičemž mezi nimi existuje dalších pět paralelních úrovní existence, kde podmínky jsou jiné, již ne tak tvrdé, jako ve hmotě.
Ovšem tato struktura je pouze nejspodnější úrovní Velkého vesmíru, který je opět sestaven z podobných sedmi velkých struktur. A to ješte nemusí být konečné strukturování, jsou jisté indicie, že toto probíhá v mnohem větším rozsahu a podle zákonů, které ještě dlouho nebudeme znát.
Dá se to představit jako prolínající se emanace mnoha různých vysílaných rádiových frekvencí, které nesou vysílání a informace aniž by se všechno promíchalo. Zdrojem těchto jednotlivých emanací od nejvyšší po nejnižší, je ten, kterému říkáme Prvotní stvořitel.
Z pohledu Stvořitele je vše dáno, ovšem pouze jako potenciál vývoje, z pohledu člověka bychom tento potenciál nazvat Osudem, nebo lépe předurčením. Ovšem není to osud ve smyslu "již jednou dané budoucnosti", nýbrž jako soustava paralelních řešení sloužících k realizaci Božího plánu.

Crabate, Tvoje podobenství o řece se mi moc líbí.


Salvátore, viz Tvůj poslední příspěvek v 8h, je to jak nějaká počítačová hra, kde jsou stanovena pravidla, kde postupuješ z jednoho levlu do druhého, získáváš bonusy, atd. Už jsem to tu kdysi řešila, vždy mě znovu a znovu zaujme to - jak to víš...Nicméně to čtu ráda...

Tak dobrá, hodím to do extra příspěvku. Tys to také vyjádřil dobře, přijatelně asi pro většinu lidí zde. Ovšem napsal jsem to proto, že se to dá vyjádřit i dokonaleji. Dokonce bych řekl, že je těžké to slovy vyjádřit zcela přesně, tak jsem to řekl alespoň přibližně a okleštěne.
Možná, že další diskuse nám dá víc možností.