Milá Hann,

není to jen o tom, že chce mamka pomoct, když máš zdravotní problémy? Však se můžete domluvit, že jednou za víkend nebo podle domluvy budeš vařit ty, aby i ona měla čas na svoje zájmy a odpočinula si
Nevím, kolik ti je, ale být v dospělosti na někom finančně závisla, člověku moc nepřidá. Na druhou stranu buď ráda, že máš tu možnost a můžeš se dát zatím "do kupy", než ti bude líp.
Proč je ten dům přepsán jen na tebe? Nemůže v tom být ze strany sourozenců je závist? Nechci jim ale křivdit, neznám je. Třeba to tak není. Jejich poznámky o tom, jak jsem neschopná, bych vypouštěla. Vím, že je to pro tebe těžké. Na mne naopak působíš jako hodně schopná a šikovná holka

hann napsal(a):

-tohle přesně si taky myslím,jenže mí sourozenci si myslí něco jiného.Oni mají přectavu,že bych měla dělat úplně všecko (a ještě by to bylo málo).

Proč je důležitý, co si myslí brácha a ségra a není důležitý, co si myslíš ty?

hann napsal(a):

odpověď pro agewu:
"no tak jí to nech dělat. třeba se jinak nudí nebo má pocit, že to jiný tak dobře neumí..."

-tohle přesně si taky myslím,jenže mí sourozenci si myslí něco jiného.Oni mají přectavu,že bych měla dělat úplně všecko (a ještě by to bylo málo).To je přesné-jiný to tak dobře neumí.

no a co, že si myslí něco jiného? tak je nech a dělej si to tak, jak to vyhovuje tobě. Pokud se nechtějí víc zapojit, nebo se starat o maminku , nemají právo ti vnucovat svoje představy.

Tak mě se zdá nemorální, když hann dostala dům a o mámu by se nepostarala. Já myslím, že by se v tom případě o maminku starat měla víc,než zvývající sourozenci. Nedej Bože, aby někdo poradil, aby maminku ještě vyhodila z domu! O bratra se starat nemusí dle mého názoru, pokud je svéprávný.

mě se zdá nemorální, když hann dostala dům a o mámu by se nepostarala
Otázka je PROČ barák "dostala" dvanáctiletá holka. Jestli proto, že to bylo výhradní dědictví po otci (pak ovšem nějak museli dědit i sourozenci), nebo proto, že další děti byly co se bydlení týče zajištěné, nebo proto, že barák s "povinností" péče o mámu ti dva nechtěli.
Mně se zdá nemorální, nepostarat se o rodiče bez ohledu na to, co ne/dostanu a ještě mít kecy - "bratru a setře se pořád něco nelíbí,zdá se jim,že dělám pořád málo a pokaždé,když spolu mluvíme tak mě nezapomenou zkritizovat".

Tak bych bratříčka ze sestřičkou vypráskala... na dvanáctiletou holku hodili barák... a ještě budou mít kecy...
S mamkou to je nejspíš těžký i ohledně věku - to už nepředěláš... prostě si řekni, že děláš, co je v tvých silách a hotovo - dál to neřeš. Jinak zmagoříš.
A nebylo by od věci při další přestřelce na rodiné sešlosti říct, že se můžete podělit o barák i o péči o mámu i teď, existuje něco jako darovací daň a každej za třetinu baráku se budete o mamku starat deset dní v měsíci...
Mě ubyde starostí a vy si to zkusíte, jestli vám ta třetina stojí za to - protože to budu koukat já, jak se staráte a radit... a o opravy se podělíme, což se hodí - do komory zatejká...
Neber si toho na sebe hann moc - na koně, kteří dobře táhnou se hodně nakládá - a jsou lidi, co maj na takový valachy čuch... a naloží jim i kus svýho batohu...

Hann, už nejsi ta 12ti letá holčička, která musí poslouchat maminku a dva starší sourozence. Jsi dospělá a můžeš mít svůj názor a taky se bránit proti hloupým kecům. Maminku už nepředěláš, s tím, jaká je, se můžeš akorát smířit a prostě ji takovou brát. Zkus si nebrat osobně to, že ona vaří podle sebe nejlíp, uklízí nejlíp, atd atd. Se sourozenci bych udržovala normální vztahy, ale žádná přílišná vřelost. Oba byli dospělí, když se domu DOBROVOLNĚ vzdali, tak ať si teď nechají kecy od cesty. Jejich poznámky bych přecházela se slovy "ještě kávu?" a poté odcházela z místnosti. Prostě bych jim nedala šanci, mi cokoliv hustit do hlavy. K jejich hloupým poznámkám bych se vůbec nevyjadřovala. Pokud jim na to nebudeš reagovat, brzy je to přestane bavit.
Hann, už se taky zkus zastat sama sebe.

Díky Vám všem !

Při poslední rodinné sešlosti jsem prostě odešla,dá se říct,že jsem s nimi ani moc nemluvila a "slavila" jsem triumf,protože jsem poprvé nebrečela.Vždycky mě totiž dokážou tak vytočit(a ještě se u toho dobře baví),že pak odcházím a brečím.
Víte asi jsem vážně stvůra-v neděli mi bratr řek--,že máma má ze mně strach-,že bych ji mohla vyhodit z baráku.Nejhorší na tom je,že co řekne bratr nebo ségra je v máminých očích vždycky dobré a správné.Co říkám já je blbost,a to se právě cítím jako blbec.Hodně krát mi to tak příjde,že by se jim líbilo abych dělala jen to co mi oni řeknou,protože to je vlastně nejlepší.
Předloni jsem si dovolila nechat pokácet starý strom.No to jste měli vidět jak se všichni do mně pustili.Byl to jen starý strom,který mohl být i nebezpečný při nějaké vychřici.Myslím,že by v tomhle případě měla zakročit máma a říct-barák je teď od hann co ona si sním udělá je její věc.To mi strašně chybí -aby stál někdo při mně.Když jsem byla malá tak to byl táta,který mě bránil.Možná mi to sourozenci vracejí určitým způsobem.Já i,když jim to říkám tak mě neberou vážně .

Upravil(a) hann (7. 3. 2011 23:45)

hann napsal(a):

vždycky to skončí útokem na moji osobu.Strefujou se do mně oba dva jak šipkama do terče.Máma .... odejde

Víš, tohle není věc, na kterou by měla výhradní právo tvoje máma, můžeš to udělat taky. Můžeš jim jasně říct, co sneseš a co už ne a co příště uděláš, pokud to zopakujou (a pak to udělat).

Můj brácha například nemoh mámě vysvětlit, že mu fakt nemá říkat některý věci, který ho strašně zraňujou. Ona to jakože chápala, chápala, bla bla bla, ale udělala to vždycky znova a znova. No tak jednou zastavil auto, kterým ji zrovna někam vez, hodil tam blikačky a šel se vydejchat. Za čtvrt hodiny se vrátil a máma to najedou fakt POCHOPILA - od tý doby to neříká.

Tím chci říct, že je dobrý dát najevo, že za útok budou nějaký následky, a pak ty následky zrealizovat. Dokud sedíš v koutě a pláčeš, každej si do tebe kopne mmj proto, že mu to prostě projde.

V krajním případě s nima fakt můžeš přerušit kontakty, není boha, aby tě k nim donutili. Sama mám za sebou dvouletou pauzu s otcem a musím říct, že to vztahu hodně prospělo. Aspoň na čas pochopil, že si ke mně některý věci nemůže dovolit. Je teda potřeba mu to každejch pár let připomenout, ale už je prostě starej, no.  Každopádně ví, že si na hlavu dělat nenechám.

Proč jsi vlastně dostala ten barák ty? Fakt o něj stojíš? Jen mě napadlo, jestli ho třeba nedarovat sourozencům..   Pak bys mohla jezdit na návštěvy a remcat, že se o mámu dost nestaraj.   (ne, to je jen vtip, ale nevím, jestli ten barák pro tebe není spíš břemeno než radost a užitek).

Potřebuje TEĎ maminka, aby ses o ni starala (to je abys jí s něčím pomohla)?
Jestli ano, zkus s ní probrat, jestli je možné udělat to tak, aby se to obešlo bez pomoci. A zkus s ní mluvit tak, aby na ten způsob, jak to udělat, přicházela ona sama.

javena napsal(a):

Tak bych bratříčka ze sestřičkou vypráskala... na dvanáctiletou holku hodili barák... a ještě budou mít kecy...
S mamkou to je nejspíš těžký i ohledně věku - to už nepředěláš... prostě si řekni, že děláš, co je v tvých silách a hotovo - dál to neřeš. Jinak zmagoříš.
A nebylo by od věci při další přestřelce na rodiné sešlosti říct, že se můžete podělit o barák i o péči o mámu i teď, existuje něco jako darovací daň a každej za třetinu baráku se budete o mamku starat deset dní v měsíci...
Mě ubyde starostí a vy si to zkusíte, jestli vám ta třetina stojí za to - protože to budu koukat já, jak se staráte a radit... a o opravy se podělíme, což se hodí - do komory zatejká...
Neber si toho na sebe hann moc - na koně, kteří dobře táhnou se hodně nakládá - a jsou lidi, co maj na takový valachy čuch... a naloží jim i kus svýho batohu...

naopak bych řekla,že starostí by jí přibylo

laminanonte napsal(a):

Xsara napsal(a):

Víš co hann? Já bych na tvém místě sbalila svých pět švestek, a odstěhovala se třebas někam do podnájmu, kdybych neměla finance na vlastní bydlení.
A sourozence bych klidně nechala, ať se podělí nejen o barák, ale i o péči o maminku.
Na tu bych se čas od času zajela podívat, jestli něco nepotřebuje, a tím by to zmrzlo.

tohle jsou jen řečičky...provoz domu něco stojí, proč by se stěhovala pryč, když je její a ještě si platila podnájem.
Pokud by jim dům nechala.tak by jim ho musela buď prodat, nebo darovat, ale to by oni s tím mudeli souhlasit.

Spíš by sama sebe měla hodit do pohody a naučit se čelit útokům ze strany svých sourozenců.
Pokud se scházíte dvakrát do roka, tak to prostě zruš úplně a nestýkej se s nimi.Případně v okamžiku kdy se na tebe vrhnou, se sebej  a odejdi z místnosti.
Na rodiné setkání si můžeš někoho i pozvat, přítele, kamarádku...aby nad tebou neměli početní převahu.navíc se před cizím budou trochu mírnit

Proč řečičky? Jen jsem psala, co bych udělala já. Mimochodem mi to připadá rozumnější než zatahovat do rodinných třenic kamarádky nebo přítele, "aby nás bylo víc a nebáli se vlka nic". Osobně si nedovedu představit nic trapnějšího, než vytahovat rodinné prádlo před cizíma lidma a navíc pochybuju, že by se sourozenci nějak podstatně mírnili, když jsou zvyklí hann dávat sodu při každé příležitosti.
Já bych jim ten barák s klidem nechala na krku i s maminkou a užívala si konečně zasloužený klid!