Dušičko,

očekávání jsou od toho, aby byla zklamána.
Neočekávej nic od druhých ani od sebe, nebudeš zklamaná, takže prostě žij
Žes to teď neustála?
No a?
Máš strach?
To se ale nelze divit. To, co teď žiješ, to je sice na houby, ale ty VÍŠ, jak to funguje, máš s tím zkušenost, v podstatě se v tom cítíš bezpečně, i když to zní absurdně někomu, kdo neví, nezažil, nemá vlastní zkušenost.

Z toho, co bys mohla žít máš strach, protože je to pro tebe NEZNÁMÉ, nemáš s tím ŽÁDNOU zkušenost. Můlže to být lepší, ale i horší. Ty nevíš, tápeš...utíkáš se tedy do toho, co ZNÁŠ - víš jak funguje život s alkoholikem, nevíš, jaký může být bez něj.
Zkušenosti druhých znějí lákavě, ale přece jen...Asi si říkáš: zvládnu to? Zvládnu to TAKY jako ony? A co když ne...

Nu, dokud to nezkusíš, tak to nebudeš vědět....

Držím ti palce a z ničeho se neobviňuj, děláš, co umíš a můžeš.

Ja osobne si myslím,že len to uvedomenie si danej situácie a pokušat sa to riešit,je obrovský krok.Sledujem toto vlákno,a osobne som rada,že Dusička urobila taký pokrok..aj ked sa to zdá,že sa vrátila krok do zadu.Ja si myslím,že nie.Viem,že je v nej sila,aby to vyriešila.Viem to.
Som dieta alkoholikov,a 2 roky som sa hupala až som sa rozhupala.Bola som slobodná s igelitkou...

PPavlaa napsal(a):

Lvice napsal(a):

Ppavlaa napsal(a):

tak to se divím, že tu mluvíš o tom, že zklamala NAŠE očekávání, když víš, jaké to je mít doma ožralu ... chtěla bys, aby takhle žilo tvoje dítě, lvice ?

Pavli, jenže ty zapomínáš na jednu základní věc. Já jsem já a ona je ona. Já bych to řešila cestou xy a ona to řeší cestou az. To je ale přece úplně normální. Lidi se přece nechovají podle jedné šablony. Máš tisíce povah, tisíce způsobů chování. Je to její volba, ne moje. Něco ti povím: nesuď abys nebyl souzen. Zní to jako příšerný klišé, jenže - ono není

já vím lvice, ale kdyby šlo jen o dusičku samotnou, tak bych ani necekla. jak prožije svůj život je její věc. ale tady se v tom vezou i ty děti,  protože samy odejít a být nemůžou i kdyby chtěly.
a já ji neodsuzuju, prostě jen nerozumím. chápu její strach, obavy, ale .. jen doufám, že když už udělala ten krok zpátky, bude si aspoň tajně škudlit bokem, aby až to bude neúnosný měla aspoň něco, z čeho se dá začít.

jinak koukám, že rozmařilá celý příběh sleduje a nedalo ji to, aby se neozvala

Mně připadá, Pavlo, že ten krok Dušičky zpět nebyl nerozumný. Teď bydlí v domě tchýně, která ji s dětmi na ulici nevyhodí - to by se jí ale lehce mohlo stát v pronajatém bytě, protože pronajímatel k její rodině nemá žádný citový vztah. Nehledě na to, že pronájem by ji více finančně zatížil.
Horší mi připadá, to co napsala dál - a sice, že by se potřebovala bezhlavě zamilovat a to, že by jí dobře vedlo, že by měla tu potřebnou sílu. Podle toho bych řekla, že největší nebezpečí pro Dušičku není její manžel, alkoholik, ale bohužel - ona sama.

Upravil(a) Vějířovka (26. 2. 2011 10:12)

Vějířovko, jak to u nich doma chodí a do jaké míry je to na ho :-), ví jen dusička sama. Mně osobně nedělá dobře jen pohled na někoho, kdo je nachmelenej, ale každej máme tu hranici snesitelnosti někde jinde.
a co navrhuješ teda ty ? aby se od tchýně nehla, protože ta ji s dětmi nevyhodí ? ale tohle jistý taky nemá, že jo.
takže .. ?
a že by se potřebovala zamilovat - takhle to má ale přece víc lidí, nejen dusička. ne každej má v sobě tu sílu začít sám, bez berličky. ono co si budeme povídat, s někým se ti začne líp, jak samotnýmu. něříkám, že je to dobře, nebo špatně. jen, že to tak je.

PPavlaa napsal(a):

Vějířovko, jak to u nich doma chodí a do jaké míry je to na ho :-), ví jen dusička sama. Mně osobně nedělá dobře jen pohled na někoho, kdo je nachmelenej, ale každej máme tu hranici snesitelnosti někde jinde.
a co navrhuješ teda ty ? aby se od tchýně nehla, protože ta ji s dětmi nevyhodí ? ale tohle jistý taky nemá, že jo.
takže .. ?
a že by se potřebovala zamilovat - takhle to má ale přece víc lidí, nejen dusička. ne každej má v sobě tu sílu začít sám, bez berličky. ono co si budeme povídat, s někým se ti začne líp, jak samotnýmu. něříkám, že je to dobře, nebo špatně. jen, že to tak je.

Já bych se, na jejím místě, začala připravovat k odchodu - nikomu bych nic nehlásila, ale šetřila bych si bokem, pokud by to šlo (otázka je, jak si to ošetřit - možná, že by tomu mohl pomoci ten rozvod a rozdělení majetku, aby nakonec moje úspory nespadly do spol. jmění)).
Nevěřím tomu, že by tchýně vyhodila na ulici svá vnoučata - Dušička by mohla od tchýně vyslechnout nepříjemné úvahy  - já bych ty úvahy nechala projít ušima skrz, protože bych už měla svůj plán na osvobození se. A hlavně bych zašla za dobrým psychologem, který by mě pomohl (pokud by to šlo) zbavit naivních představ o romatické lásce, která by mě (včetně mých dětí) mohla stáhnout do ještě horšího průšvihu, než je ten, v kterém jsem.
Ale to je práce na celý život, takže tomu, že by Dušička prozřela, nevěřím - bude stále věřit v prince, který ji zachrání, a z toho budou další a další problémy - a to je to jádro pudla.
S tím, že ti nedělá dobře dívat se na nachmeleného člověka, ti věřím, ale mohou být ještě mnohem horší pohledy a situace a je na Dušičce, aby si dovedla vybrat z těch špatných, ty nejlepší.
Bezhlavá láska ji už zavedla tam, kde je. Když psala o té bezhlavé lásce, tak jsem se úplně otřásla.

PPavlaa napsal(a):

tak rozvod určitě, už jen kvůli jeho případným dluhům atd. a bokem si ulívat peníze, souhlasím.
s tou tchyní - lidi jsou různí, stát se může tisíc věcí a na to, že by tchýně nevyhodila vlastní vnoučata na ulici bych se nespoléhala. člověk kolikrát valí oči, co se všechno děje
to s tou bezhlavou láskou jsem asi přeskočila

To máš sice pravdu, stát se může cokoli, ale podle běžných zkušeností, je pravděpodobnější, že ji, bez jakýchkoli skrupulí, vyhodí cizí pronajímatel, než babička dětí.

mě trochu přijde, že je dusička citově vyprahlá. ono to zní strašně blbě, jak to takhle píšu, já vím. nevím, jak to jinak vyjádřit. a k tomu prostě nemá sílu to (zatím) dál řešit.
kde je vůbec dusička ? jak se tu tak bavíme o ní bez ní, přijde mi to blbý.

Dusicko v pronajatem byte by to byla obrovska nejistota.Proc se nezkusis zeptat na byt od mesta?U nas je jich tu pry dost 2 kategorie,ale je tu zas velka nezamestnanost.
Na tvem miste bych udelala take krok zpet tak jako ty,prece jenom uzivit sama 3 deti neni jen tak.Nekdo tady psal,ze spousta zen zvladla uzivit deti bez aliku.Ja byla mozna jedna z nich,ale pokud byli zakladni skolou povinni tak to slo.Jakmile se syn zacal ucit bylo to financne horsi,protoze dojizdel.Mela jsem hruzu s toho co bude,az zacne do ucnaku dojizdet i dcera vedela jsem,ze to nezvladnu.
Nakonec syn ucnak nechal a sel delat. Mozna,ze by to tak muselo dopadnout stejne,protoze dve deti by se najednou vyucit nemohli.A to jsem mela docela dobre placenou praci ,teda tady v okoli.Kdyz se dcera zacala ucit za pul roku potom jsem ztratila tu dobre placenou praci,podnik skoncil.Bez prace zustal i syn,protoze tam taky pracoval.V te dobe jsem poznala pritele a on sam me rekl,ze me pomuze,ze me v tom nenecha.Nasla jsem si praci za 8500 kc jako prodavacka.Byt sama nevyucila by se me ani dcera a ani by jsme nemohli bydlet v byte ve kterym ted stale bydlime,protoze po zaplaceni bytu by nam zbylo 1500 kc.
Velice dobre si uvedomuju jak moc me pritel pomohl.
Takze se vubec nedivim,ze si se sveho rozhodnuti couvla.Protoze jak tady nekdo psal,ze na deti nemyslis.Ja bych rekla,ze myslis,kdyby ne, sla bys do podnajmu a treba za rok by s vas byli bezdomovci.

PPavlaa napsal(a):

dusi, do ničeho se nenuť, hledat si někoho za každou cenu je na prd. a s penězma bokem to tak určitě dělej, nikdy nevíš, kdy se ti budou hodit
erem, tvůj syn nemá ani učňák on toho nechal, protože jsi to finančně neutáhla ?
a erem, ještě něco. zažila jsi někdy peklo života s alkoholikem, když tak dobře víš, že na děti myslí, když zůstává ? ono je někdy lepší fakt někde v azyláku, než život s alkáčem.

Ne muj syn se nedoucil,protoze si chtel vydelavat penize.Vadilo mu,ze jsem mu davala denni kapesne 30 kc.Spatne si to pochopila.Jedno dite bych financne zvladla na ucnaku.Dve rozhodne ne.Syn se tak rozhodl pet mesicu,nez se zacala ucit dcera.
Zivot s alkoholikem jsem nezazila to mas pravdu,ale,aby Dusicka dala deti do bidy by bylo taky spatne,aby detem nebyla schopna zajistit vzdelani.Navic si myslim,ze u Dusicky to doma byt tak spatne nemohlo,kdyz jeden z deti tam chtel zustat.

Upravil(a) eremuruss (26. 2. 2011 15:32)

Pavlo jak mohl jit na brigadu,kdyz domu jezdil v 17 hodin nekolikrat v tydnu.A kdo by ho zamestnal v 15 letech?
Ted je mu 19 let a praci vzdy nasel teda ja mu ji nasla.Ted je 2 tydny bez prace a prace v nedohlednu je to tady katastrofa s praci.

Upravil(a) eremuruss (26. 2. 2011 16:08)

S tou brigádou je to blbý. Ani můj kluk prostě nesežene. Berou všude až od 18nácti.
Jakou máme nastavenou hranici?
Vím co ted musím. Musím se naučit ovládat. Počítat do deseti, být v klidu. Rozebírat, v klidu, nenaštvávat se,protože za poslední dva roky už jsem na tom tak, že mě vytočí každá kravina. Musím se hodit do klidu a sklidnit se.
Nedokážu mlčet a to se musím naučiti. Nebo když mi něco vadí, říct s nadhledem.
KDyž budu klidná, manžel bude v klidu. Nesmím se nechat vytočit.
Dva roky to vydržím.
Jinak - david dojíždí do Ustí na střední, bus a vlak mu stojí dohromady 1000Kč, 600 obědy. A co dva pubertáci prožerou, to ví jen ten,kdo ty pubertáky má. Markétka - ta skoro oproti nic nic nestojí, ano sice školka 900Kč (ale to je ok, hlídání, obědy), a pije tedy sunar ještě. Ale jinak nic moc neprojí.
Snila jsem o tom odchodu už delší dobu a odkládala jsem to, že ted nemůžu, myslím, že ted by to bylo brzy. Když s tím nejsem vyrovnaná.
Jo a to jsem chtěla napsat. Asi mám hranice nastavený jinde. žila jsem jako dítě s otcem alkoholikem a tam to bylo hustý, táta byl hádavej a agresivní, vyvolával hádky.
Manžel zaleze a nebudí a druhý den holt musím být ticho, aby nebyl nepříjemnej.

Upravil(a) dusička (26. 2. 2011 16:18)

Duši.........dělej to, na co máš......jinak to nejde...jasně....

ad A..........teď jsem se právě vrátila z hezkého výletu ......jdu se naložit do vany....večer se uvidím s bezva kamarádkou....už se těším........

byla jsem v jiné situaci než Duši.....děti jsou dospělé, mají rodiny....jsou už samostatné jednotky.......fungují dobře beze mne.....uff

musím přiznat....moc mi pomohl.......byl berlička....hledala jsem ho cíleně.....už jsem to chtěla vzdát.....
ale svoje osobní věci s ním neřeším.....on taky ne......máme svůj svět.....vlastně řešíme nesmrtelnoust brouka.....
náš vztah hoří malým plamínkem.....někdy přiložíme polínko......někdy poleno....ale není dobré příliš často..........budoucnost neřešíme.....hm, zrovna dnes to naťukl...
já řídila a musela hodně brzdit a už jsme se o tom nebavili