Oznámení

14. února : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení!

14. února : Kyjevské smažené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd!

14. února : Menopauza mění vzhled ženy. Na co všechno má vliv kolísající hladina hormonů

#26 24. 2. 2011 18:53

Selima
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: už Bratislava
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 40307

Re: zůstat, odejít, hledat...

Jansé, Erem, takže treba bra to, čo je, alebo ho vzia ako spermabanku... va roll No, je tvoj názor, ale ja mám iný. Podža mňa to niekedy vyjde, ale často aj nie - a najhoršie to býva, keď človek najviac tlačí na pílu, kalkuluje a využíva druhých....
Ty si život bez detí nevieš predstavi, a ja si nejako neviem predstavi život "s demi". Nehovorím, že keby nejaké prišlo, tak by som ho šla vráti do skladu alebo dala do "hniezda záchrany", ale momentálne nemám pocit nejakého ochudobnenia. Čo človek nepozná, to mu nechýba, zhruba. Respektíve užila som si materstva a rodičovstva staršieho dieaa s nevlastným synom (a vlastne si užívam babičkovstva s jeho synom wink ) a to tehotenstvo, kojenie, atď., ktoré som nepoznala mi nechýba. Ja by som Lindte poradila, aby sa riadila tým, čo cíti TERAZ, lebo to je rozhodujúce. Kalkulova s tým, čo bude - nebude, čo stihne - nestihne je ošemetné. Odhliadnuc od toho, že keby bola na materskej (so svojou povahou) a partner sa správal takto alebo ešte horšie, asi by ju porazilo... a psychicky by to ažko zvládala. Žena na materskej je oveža závislejšia na mužovi ako žena bezdetná, prípadne s väčším dieaom. A sú ženy, ktoré zvládajú materskú bravúrne aj ako samoživitežky, ale sú také, ktoré ju zvládajú hodne ažko. hmm Tož tak. Najlepšie zhodnoti poriadne seba, partnera, svoje očakávania, jeho očakávania... a potom sa rozhodova.


Vesmír vám nie je nič dlžný, ak nie ste spokojný so svojím životom, zmeňte ho. Arpád Soltész, slovenský novinár, čo práve odchádza natrvalo z vlasti, o svojom rozhodnutí.
Brita

Není tady

 

#27 24. 2. 2011 19:44

elena007
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 8. 9. 2006
Příspěvky: 1622

Re: zůstat, odejít, hledat...

Nikdo sice netusi, jestli lindte deti chce, protoze se o tom nezminuje, ale staci, aby je ve ctyriceti nemela a uz se to resi. Problemy s pritelem se odsunou na vedlejsi kolej, jsou nedulezite. big_smile Bezdetne zeny to fakt nemaji lehke. smile

Není tady

 

#28 24. 2. 2011 19:50

PPavlaa
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 1. 3. 2007
Příspěvky: 28044

Re: zůstat, odejít, hledat...

přesně tak elen stolt


Umění žít není umění hrát s dobrou kartou, ale umění sehrát se špatnou kartou dobrou hru.

Není tady

 

#29 24. 2. 2011 19:54

majkafa
Host

Re: zůstat, odejít, hledat...

elena007 napsal(a):

Nikdo sice netusi, jestli lindte deti chce, protoze se o tom nezminuje, ale staci, aby je ve ctyriceti nemela a uz se to resi. Problemy s pritelem se odsunou na vedlejsi kolej, jsou nedulezite. big_smile Bezdetne zeny to fakt nemaji lehke. smile

Osobně jsem napsala ten příspěvek s důrazem na to, co bych možná dělala JÁ.
Je možné, že lindte děti mít nemůže nebo nechce, nebo může být tisíc důvodů. Psala jsem jen to, co bych udělala já. Nic víc a nic míň. smile

 

#30 24. 2. 2011 22:10

lindte
♥------
Registrovaný: 23. 2. 2011
Příspěvky: 6

Re: zůstat, odejít, hledat...

Abych uvedla věc na pravou míru s dítětem. S manželem jsme o dítěti sice mluvili, ale tak nějak jsme to pořád odkládali, měli jsme jiné věci, opravovali si domeček, budovali. Mmch. teď v tom domečku bydlí o hodně mladší jeho druhá žena.
Abych řekla pravdu, tenkrát jsem dítě nechtěla, vůbec jsem necítila něco jako mateřský pud, nešišlala jsem do kočárku kamarádek, i když děti jsem jim hlídala moc ráda. Ale vnitřně jsem to necítila. Sama jsem to nechápala, myslela jsem si, že nejsem v pořádku.
Teď mi dítě chybí. A chtěla bych ho. Přítel původně chtěl novou rodinu, ale když ho tak pozoruju, byla to jen taktika "když ptáčka lapají...". Nechci mu křivdit, ale chce svoje pohodlí a klid. Kromě toho když vidím jeho dcery a výchovu, tak tohle bych doma mít nechtěla. Vzhledem k tomu, že žádnou ochranu nepoužíváme, dá se předpokládat, že někde něco není v pořádku.
Ty pocity nad kočárkem mám až teď , asi dva roky. Někdy se rozbrečím kvůli úplné maličkosti, které bych si dřív ani nevšimla. Prohlížím si šastné rodinky na dětském hřišti, mámy, jak vedou děti do školky, připadám si sama. Sama jsem na svoje problémy, i na toto.
No, a co teď s tím...  Čekat jestli z toho něco bude, nečekat nic, hledat někoho jiného- na to není čas. Podle běžného vyšetření jsem v pořádku, přítel děti má.
Připadám si jako na rozcestí bez směrovek a každá cesta se hned zatáčí, aby joo nebylo vidět, kam vede, tak váhám a váhám, a z toho fakt nic nebude. Přítel si řeší svoje děti a problémy s BM, no, spíš neřeší, takže si ani neumím představit, že bychom v této atmosféře my dva měli rodinu. To by dělala ještě větší nepříjemnosti, o dcerách nemluvím. Ale tím si já rozhodně nenechám ovlivňovat život. Jenom nevím, jak si ho zařídit, pořád chybí to správné nakopnutí, jsem a byla jsem vždycky spíš váhavější, dělám tak čest znamení a je to na nic...

Není tady

 

#31 25. 2. 2011 7:37

Peuli
♥♥♥♥---
Registrovaný: 29. 3. 2007
Příspěvky: 363

Re: zůstat, odejít, hledat...

lindte, já už dnes o sobě vím, že potřebuju partnera, který má životní priority poskládáné podobně jako já. Zažila jsem dva vztahy, kde jsem se musela opravdu hodně přizpůsobovat, aby jsme spolu trávili alespoň nějaký volný čas a zjistila jsem, že už to takhle nechci. Mimo to by mi vadil především partnerův nezájem o mé starosti a problémy. Pokud mám být na svůj život sama, tak můžu být sama kompletně. Pro mě partner znamená přítele, milence, kamaráda, pomocnou ruku, vzor pro syna .... Na tvém místě bych především přemýšlela o tom co od člověka tak blízkého potřebuješ, jaký chceš, aby byl vᚠvztah a pak to srovnat s mužem, který tvým přítelem je. To bych brala jako prioritní. Biologické hodiny bych řešila až následně.

Není tady

 

#32 25. 2. 2011 11:38

Wiki
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 19. 5. 2006
Příspěvky: 3988

Re: zůstat, odejít, hledat...

Bramborka napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Lindthe muzu se zeptat,ty si nikdy nechtela mit dite.Co bych delala ja?Poridila bych si na tvem miste alespon to dite.A klidne bych ho vychovavala i sama.

Hele, a co si pořídit pejska?
Každý to má jinak. Jsou mezi námi lidé - ŽENY, které necítí svůj život jako zmarněný, když jsou bezdětné. To mi spíš příjdou problematické ty, které to tak cítí.

No, to bylo první co napadlo mě, protože jsem hrozná ...psíčkařka. Ale tušila jsem, že by to zde bylo trošku mimo...i když třeba vissla
A ani nechci srovnávat...i když proč ne oboje...big_smile

Lind, ty jsi na křižovatce - ale to je vlastně krásný, ne? te´d si můžeš vybrat kam jít!
Asi si neumím život bez dětí představit, a to přesto, že  nejsem žádná mamina, hospodyně atd.. a nikdy jsem nišišlala na nic v kočárku (jen na svého  psa - blondýnu lol ).

Není tady

 

#33 25. 2. 2011 11:40

Wiki
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 19. 5. 2006
Příspěvky: 3988

Re: zůstat, odejít, hledat...

lindte napsal(a):

Abych uvedla věc na pravou míru s dítětem. S manželem jsme o dítěti sice mluvili, ale tak nějak jsme to pořád odkládali, měli jsme jiné věci, opravovali si domeček, budovali. Mmch. teď v tom domečku bydlí o hodně mladší jeho druhá žena.
Abych řekla pravdu, tenkrát jsem dítě nechtěla, vůbec jsem necítila něco jako mateřský pud, nešišlala jsem do kočárku kamarádek, i když děti jsem jim hlídala moc ráda. Ale vnitřně jsem to necítila. Sama jsem to nechápala, myslela jsem si, že nejsem v pořádku.
Teď mi dítě chybí. A chtěla bych ho. Přítel původně chtěl novou rodinu, ale když ho tak pozoruju, byla to jen taktika "když ptáčka lapají...". Nechci mu křivdit, ale chce svoje pohodlí a klid. Kromě toho když vidím jeho dcery a výchovu, tak tohle bych doma mít nechtěla. Vzhledem k tomu, že žádnou ochranu nepoužíváme, dá se předpokládat, že někde něco není v pořádku.
Ty pocity nad kočárkem mám až teď , asi dva roky. Někdy se rozbrečím kvůli úplné maličkosti, které bych si dřív ani nevšimla. Prohlížím si šastné rodinky na dětském hřišti, mámy, jak vedou děti do školky, připadám si sama. Sama jsem na svoje problémy, i na toto.
No, a co teď s tím...  Čekat jestli z toho něco bude, nečekat nic, hledat někoho jiného- na to není čas. Podle běžného vyšetření jsem v pořádku, přítel děti má.
Připadám si jako na rozcestí bez směrovek a každá cesta se hned zatáčí, aby joo nebylo vidět, kam vede, tak váhám a váhám, a z toho fakt nic nebude. Přítel si řeší svoje děti a problémy s BM, no, spíš neřeší, takže si ani neumím představit, že bychom v této atmosféře my dva měli rodinu. To by dělala ještě větší nepříjemnosti, o dcerách nemluvím. Ale tím si já rozhodně nenechám ovlivňovat život. Jenom nevím, jak si ho zařídit, pořád chybí to správné nakopnutí, jsem a byla jsem vždycky spíš váhavější, dělám tak čest znamení a je to na nic...

Neboj, ono se to vykrystalizuje, zjistíš co chceš, uvidíš. Ale popřála bych si sluchu asi víc, než kdy jindy. smile
Vždy´t si v nádherné situaci - křižovatka ! tummenupp

Není tady

 

#34 25. 2. 2011 18:45

PPavlaa
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 1. 3. 2007
Příspěvky: 28044

Re: zůstat, odejít, hledat...

lindte napsal(a):

Abych uvedla věc na pravou míru s dítětem. S manželem jsme o dítěti sice mluvili, ale tak nějak jsme to pořád odkládali, měli jsme jiné věci, opravovali si domeček, budovali. Mmch. teď v tom domečku bydlí o hodně mladší jeho druhá žena.
Abych řekla pravdu, tenkrát jsem dítě nechtěla, vůbec jsem necítila něco jako mateřský pud, nešišlala jsem do kočárku kamarádek, i když děti jsem jim hlídala moc ráda. Ale vnitřně jsem to necítila. Sama jsem to nechápala, myslela jsem si, že nejsem v pořádku.
Teď mi dítě chybí. A chtěla bych ho. Přítel původně chtěl novou rodinu, ale když ho tak pozoruju, byla to jen taktika "když ptáčka lapají...". Nechci mu křivdit, ale chce svoje pohodlí a klid. Kromě toho když vidím jeho dcery a výchovu, tak tohle bych doma mít nechtěla. Vzhledem k tomu, že žádnou ochranu nepoužíváme, dá se předpokládat, že někde něco není v pořádku.
Ty pocity nad kočárkem mám až teď , asi dva roky. Někdy se rozbrečím kvůli úplné maličkosti, které bych si dřív ani nevšimla. Prohlížím si šastné rodinky na dětském hřišti, mámy, jak vedou děti do školky, připadám si sama. Sama jsem na svoje problémy, i na toto.
No, a co teď s tím...  Čekat jestli z toho něco bude, nečekat nic, hledat někoho jiného- na to není čas. Podle běžného vyšetření jsem v pořádku, přítel děti má.
Připadám si jako na rozcestí bez směrovek a každá cesta se hned zatáčí, aby joo nebylo vidět, kam vede, tak váhám a váhám, a z toho fakt nic nebude. Přítel si řeší svoje děti a problémy s BM, no, spíš neřeší, takže si ani neumím představit, že bychom v této atmosféře my dva měli rodinu. To by dělala ještě větší nepříjemnosti, o dcerách nemluvím. Ale tím si já rozhodně nenechám ovlivňovat život. Jenom nevím, jak si ho zařídit, pořád chybí to správné nakopnutí, jsem a byla jsem vždycky spíš váhavější, dělám tak čest znamení a je to na nic...

ježiš lindy, mě je z toho tvýho psaní tak něják smutno sad
mimochodem, že přítel děti má ještě neznamená, že je může mít bez problémů i teď, plodnost u mužů se mění ...


Umění žít není umění hrát s dobrou kartou, ale umění sehrát se špatnou kartou dobrou hru.

Není tady

 

#35 28. 2. 2011 9:33

lindte
♥------
Registrovaný: 23. 2. 2011
Příspěvky: 6

Re: zůstat, odejít, hledat...

PPavlaa napsal(a):

lindte napsal(a):

Abych uvedla věc na pravou míru s dítětem. S manželem jsme o dítěti sice mluvili, ale tak nějak jsme to pořád odkládali, měli jsme jiné věci, opravovali si domeček, budovali. Mmch. teď v tom domečku bydlí o hodně mladší jeho druhá žena.
Abych řekla pravdu, tenkrát jsem dítě nechtěla, vůbec jsem necítila něco jako mateřský pud, nešišlala jsem do kočárku kamarádek, i když děti jsem jim hlídala moc ráda. Ale vnitřně jsem to necítila. Sama jsem to nechápala, myslela jsem si, že nejsem v pořádku.
Teď mi dítě chybí. A chtěla bych ho. Přítel původně chtěl novou rodinu, ale když ho tak pozoruju, byla to jen taktika "když ptáčka lapají...". Nechci mu křivdit, ale chce svoje pohodlí a klid. Kromě toho když vidím jeho dcery a výchovu, tak tohle bych doma mít nechtěla. Vzhledem k tomu, že žádnou ochranu nepoužíváme, dá se předpokládat, že někde něco není v pořádku.
Ty pocity nad kočárkem mám až teď , asi dva roky. Někdy se rozbrečím kvůli úplné maličkosti, které bych si dřív ani nevšimla. Prohlížím si šastné rodinky na dětském hřišti, mámy, jak vedou děti do školky, připadám si sama. Sama jsem na svoje problémy, i na toto.
No, a co teď s tím...  Čekat jestli z toho něco bude, nečekat nic, hledat někoho jiného- na to není čas. Podle běžného vyšetření jsem v pořádku, přítel děti má.
Připadám si jako na rozcestí bez směrovek a každá cesta se hned zatáčí, aby joo nebylo vidět, kam vede, tak váhám a váhám, a z toho fakt nic nebude. Přítel si řeší svoje děti a problémy s BM, no, spíš neřeší, takže si ani neumím představit, že bychom v této atmosféře my dva měli rodinu. To by dělala ještě větší nepříjemnosti, o dcerách nemluvím. Ale tím si já rozhodně nenechám ovlivňovat život. Jenom nevím, jak si ho zařídit, pořád chybí to správné nakopnutí, jsem a byla jsem vždycky spíš váhavější, dělám tak čest znamení a je to na nic...

ježiš lindy, mě je z toho tvýho psaní tak něják smutno sad
mimochodem, že přítel děti má ještě neznamená, že je může mít bez problémů i teď, plodnost u mužů se mění ...

Taky mně smutno je. O víkendu přítel neměl čas se vůbec ozvat a dokonce zapomněl, že jsem na neděli večer měli domluvenou akci. Prý proto, že měl dcery a byl s nimi na kulečníku a vařil...

Není tady

 

#36 28. 2. 2011 10:36

Beta El
♥♥-----
Registrovaný: 31. 1. 2011
Příspěvky: 98

Re: zůstat, odejít, hledat...

Lindte, můj názor je, vra se ke svým koníčkům a přátelům. Jedině tak, když si každý uchováte alespoň část soukromí, může vᚠvztah fungovat. Není dobré vše podřídit partnerovi.
A navíc, pokud už teď víš, že je nespolehlivý a nezajímá se o tvůj život, pak je ten vztah asi trochu špatně.
A pořídit si dítě  s takovým mužem, jak tady někteří radí, tak to nevím, jestli je zrovna dobrý krok, protože když je nespolehlivý  a nezajímá se o tebe, pochybuji, že by se po narození dítěte změnil a byl najednou spolehlivý, když to nemá v sobě.
Takže pokud s ním chceš být, najdi si své koníčky a přátele, pokud si myslíš, že nemá vᚠvztah smysl, taky si zase najdi své koníčky a přátele, kteří ti následně pomůžou se od něj odpoutat. smile
Ale myslím, že každý vztah časem zabředne do stereotypu a záleží jen na nás, jestli se s tím smíříme, nebo se rozhodneme s tím něco dělat. Já jsem se rozhodla, že to nedopustím. Prostě pořád a pořád budu vymýšlet aktivity pro nás oba a když se mému partnerovi nebude chtít, tak pro sebe. Nevadí mi ujet sama na kole 60 km, jezdit hodinu na kolečkových bruslích, uklízet dvě hodiny byt, přečíst si celou knížku ... Naopak, jsem pak náramně spokojená, že jsem ten čas tak skvěle využila. Nebo jdu jen tak prostě ke kámošce na kafe... smile Když on kouká
na TV, což mne taky většinou nebaví, tak já mám tolik aktivit, že to mnohdy nemůžu ani stihnout... ale nemám aspoň čas myslet na to, že se nudím... smile

Není tady

 

#37 28. 2. 2011 10:37

Beta El
♥♥-----
Registrovaný: 31. 1. 2011
Příspěvky: 98

Re: zůstat, odejít, hledat...

lindte napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

lindte napsal(a):

Abych uvedla věc na pravou míru s dítětem. S manželem jsme o dítěti sice mluvili, ale tak nějak jsme to pořád odkládali, měli jsme jiné věci, opravovali si domeček, budovali. Mmch. teď v tom domečku bydlí o hodně mladší jeho druhá žena.
Abych řekla pravdu, tenkrát jsem dítě nechtěla, vůbec jsem necítila něco jako mateřský pud, nešišlala jsem do kočárku kamarádek, i když děti jsem jim hlídala moc ráda. Ale vnitřně jsem to necítila. Sama jsem to nechápala, myslela jsem si, že nejsem v pořádku.
Teď mi dítě chybí. A chtěla bych ho. Přítel původně chtěl novou rodinu, ale když ho tak pozoruju, byla to jen taktika "když ptáčka lapají...". Nechci mu křivdit, ale chce svoje pohodlí a klid. Kromě toho když vidím jeho dcery a výchovu, tak tohle bych doma mít nechtěla. Vzhledem k tomu, že žádnou ochranu nepoužíváme, dá se předpokládat, že někde něco není v pořádku.
Ty pocity nad kočárkem mám až teď , asi dva roky. Někdy se rozbrečím kvůli úplné maličkosti, které bych si dřív ani nevšimla. Prohlížím si šastné rodinky na dětském hřišti, mámy, jak vedou děti do školky, připadám si sama. Sama jsem na svoje problémy, i na toto.
No, a co teď s tím...  Čekat jestli z toho něco bude, nečekat nic, hledat někoho jiného- na to není čas. Podle běžného vyšetření jsem v pořádku, přítel děti má.
Připadám si jako na rozcestí bez směrovek a každá cesta se hned zatáčí, aby joo nebylo vidět, kam vede, tak váhám a váhám, a z toho fakt nic nebude. Přítel si řeší svoje děti a problémy s BM, no, spíš neřeší, takže si ani neumím představit, že bychom v této atmosféře my dva měli rodinu. To by dělala ještě větší nepříjemnosti, o dcerách nemluvím. Ale tím si já rozhodně nenechám ovlivňovat život. Jenom nevím, jak si ho zařídit, pořád chybí to správné nakopnutí, jsem a byla jsem vždycky spíš váhavější, dělám tak čest znamení a je to na nic...

ježiš lindy, mě je z toho tvýho psaní tak něják smutno sad
mimochodem, že přítel děti má ještě neznamená, že je může mít bez problémů i teď, plodnost u mužů se mění ...

Taky mně smutno je. O víkendu přítel neměl čas se vůbec ozvat a dokonce zapomněl, že jsem na neděli večer měli domluvenou akci. Prý proto, že měl dcery a byl s nimi na kulečníku a vařil...

Jo a když nemá čas, tak hurá!!! Musím stihnout spoustu věcí, které nedělám s ním, např. údržbu vlastního těla...  :DAd můj příspěvěk....

Není tady

 

#38 28. 2. 2011 12:48

lindte
♥------
Registrovaný: 23. 2. 2011
Příspěvky: 6

Re: zůstat, odejít, hledat...

Koníčků a aktivit jsem měla tolik, že bych na přítele ani neměla čas. Dokonce minulý přítel mně to vytknul, že každý den něco mám, někam chodím a na něho, chudáčka malého, nemám čas a jak potom máme budovat vztah. Tak jsem se poučila, odbourala jsem skoro úplně všechno a jsem tam, kde jsem. Některé věci asi nemůžou být na 100%.
O dítěti hodně uvažuju a dokonce i v tom smyslu, že bych na to byla sama. Co už můžu v mé situaci jiného dělat. Stejně by to bylo obrovské štěstí a malý zázrak, kdyby se mi podařilo otěhotnět.
Přítel pojal myšlenku, že si zažádá o dcery, protože jejich matka o ně dostatečně nepečuje a věnuje se malému dítěti, které si před rokem pořídila se svým druhým manželem. Osobně si myslím, že by to nezvládnul, možná tajně doufá v mou účast. A si každý myslí co chce, ale do toho bych nešla. Nelbí se mi tady ta "nová" výchova, neříkám, že jsem zastáncem rákosky a malého dvorku, ale vláda dětí v domácnosti se mi prostě nelíbí.
Dnes jdu s kamarádkou na masáž, potom na kávu a koupíme si něco hezkého:) Je na tom hodně podobně jako já, akorát má dvě odrostlé a samostatné děti, jinak je taky sama.

Není tady

 

#39 28. 2. 2011 13:32

Beta El
♥♥-----
Registrovaný: 31. 1. 2011
Příspěvky: 98

Re: zůstat, odejít, hledat...

lindte napsal(a):

Koníčků a aktivit jsem měla tolik, že bych na přítele ani neměla čas. Dokonce minulý přítel mně to vytknul, že každý den něco mám, někam chodím a na něho, chudáčka malého, nemám čas a jak potom máme budovat vztah. Tak jsem se poučila, odbourala jsem skoro úplně všechno a jsem tam, kde jsem. Některé věci asi nemůžou být na 100%.
O dítěti hodně uvažuju a dokonce i v tom smyslu, že bych na to byla sama. Co už můžu v mé situaci jiného dělat. Stejně by to bylo obrovské štěstí a malý zázrak, kdyby se mi podařilo otěhotnět.
Přítel pojal myšlenku, že si zažádá o dcery, protože jejich matka o ně dostatečně nepečuje a věnuje se malému dítěti, které si před rokem pořídila se svým druhým manželem. Osobně si myslím, že by to nezvládnul, možná tajně doufá v mou účast. A si každý myslí co chce, ale do toho bych nešla. Nelbí se mi tady ta "nová" výchova, neříkám, že jsem zastáncem rákosky a malého dvorku, ale vláda dětí v domácnosti se mi prostě nelíbí.
Dnes jdu s kamarádkou na masáž, potom na kávu a koupíme si něco hezkého:) Je na tom hodně podobně jako já, akorát má dvě odrostlé a samostatné děti, jinak je taky sama.

No, to asi doufá, ale nějak nepřemýšlí nad tím, jestli je to i tvoje přání. Po mých zkušenostech s přítelovými již dospělými dcerami nevím, zda bych byla schopná vychovávat jeho děti, když by byly malé. Je tam strašně moc vlivů...
Příteli vysvětli, že musíš mít něco jen svého. On taky nesedí pořád vedle tebe na zadnici, nebo snad ano?
Já jsem taky se svým přítelem teprve přes dva roky, ale natolik si vycházíme vstříc, že když jeden nebo druhý něco má, tak ten druhý se tomu prostě přizpůsobí a najde si vlastní program. První rok jsem taky chtěla být pořád s ním a přestala jsem dělat úplně vše, ale nevyhovovalo mi to, docela jsem se trápila, protože jsem úplně změnila svůj životní styl. Tak jsem mu vysvětlila, že prostě potřebuju chodit cvičit, že potřebuju jít s kamarádkou na kafe, nebo si potřebuju doma něco udělat a jeho asistence by mi byla spíš na obtíž. A docela to funguje. Jenže můj přítel je poklad. smile

Není tady

 
NÁŠ TIP:
  • Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz

Zápatí

Powered by PunBB 1.2.24c
© Copyright 2002–2008 Rickard Andersson
Content © Copyright 2000–2016 SAMI spol. s r.o.
Ochrana osobních údajů