29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Ahoj všem:) V poslední době jsem zjistila, že pár let žiju ve stereotypu, který mě moc nevyhovuje. Ne tím, že je to stereotyp, ale jaký stereotyp. Jsem rozvedená, bezdětná, přes 40, mám přítele. Žijeme odděleně, stýkáme se pravidelně pracovní dny i víkendy, jezdíme na společné dovolené, máme některé společné koníčky. On je rozvedený, má dvě děti, v práci je spokojený, dálkově studuje, je celkově spokojený. Já poslední dobou už tak moc ne. Nevidí a nebo nechce vidět, že já už tak moc spokojená nejsem. Hodně se ho ta moje nespokojenost týká, takže by musel něco řešit nebo třeba i měnit, nedejbože. Hodně času když jsem spolu tráví u počítače a hraje hry, sedím tam jako puk, chování hodně změnil, je nevšímavý, nezajímá ho, co dělám v práci, doma, vůbec, pořád mluví a svých věcech...prostě je uloveno, tak proč se nemáhat, že. Jo, je to normální všední život.
Tak si říkám, jestli to má cenu, někdy mám dokonce pocit, že kdybych byla sama, zařídím si život podle svého i bez chlapa. Prostě nevím, co chci. Pokračovat ve vztahu, rozejít se s ním, nebo hledat někoho nového... Do toho se mně právě moc nechce, není to jenom tak. Fajn chlapi sedí doma, jsou bedlivě střeženy manželkami, šetří dětem na rovnátka nebo na studium. Poznala jsem pár rozvedených i svobodných a pro společný život byli nepoužitelní. Máte někdo podobné pocity nebo jsem náročná a nevím, co mám chtít?
Není tady
Lindte, taky je mi přes 40 (tedy konkrétně 45) a taky jsem asi náročná. Před půl rokem jsem se rozešla s tehdejším partnerem, měla jsem pocit, že jsem z toho venku, teď se mi ozval zas, psala jsem nedávno na psychologickou... Přestože jsem si život zařídila podle svého, mám dost přátel i koníčků, nějak mi tam partner chybí. Takže neporadím... sama nevím... Nikdy jsem si nemyslela, že se v 45 v tom budu takhle plácat. Nakonec jsem se nechala ukecat a dneska jsme byli u psycholožky. Ale o moc chytřejší nejsem. Rozumem to mám vyřešeno dávno, asi bych potřebovala nějaké "poslední nakopnutí".
Není tady
Zariaď si život pdoľa seba aj bez chlapa - alebo s chlapom... Skús aj ty niečo študovať, nájsť si nového koníčka, vyskúšať nový šport, odcestovať niekam s kamoškami... Proste neseď na (_I_) a nečakaj, že ťa pán bude animovať ... A keď zistíš, že ho fakt nepotrebuješ, tak sa s ním rozíď. Možno len zistíš, že si na ňom príliš visela a po novom je to OK.
To uvidíš sama, ale nečakaj, že chlap sa TRVALE pre teba stane jedinou náplňou života, lebo to fakt vydrží máloktorý. Chvíľku, v zamilovanosti, keď je s.e.x božský, tak možno. Ale trvale
nie.
Není tady
No, v podstatě souhlasím se selimou.
Píšeš - "Hodně se ho ta moje nespokojenost týká, takže by musel něco řešit nebo třeba i měnit" - ale jak, proč..? On se měnit nebude - nemusí, nebude-li chtít. On je spokjený - píšeš.... Nespokojená jsi ty.
Nebo bys od něj něco chtěla - něco by ti pomohlo? Mluvili jste o tom? Může to i nevědět... nemusí ho to (co si přeješ) napadnout...
Není tady
No, tak jak sis to zařídila/jste si to zařídili/si to zařídil, tak je to tak, aby to bylo co nejsvobodnější, ne? Abyste každý z vás mohli odejít bez problémů.
Řekla bych, že kvůli tomu, na co si teď stěžuješ, se lidé nechtějí vázat nějakým manželstvím a tak ......
O co jde? Ty se nudíš a zahníváš ve stereotypu, on se nenudí, ale zahnívá ve stereotypu, když je u tebe? Jsi dostatečně náročná?
Není tady
Když jsem u mě nebo u něho, televize jede od rána do noci, k tomu počítač, a to mu ke štěstí stačí. Mluvili jsem několikrát, řekla jsem mu skoro všechno. Zatím jsem vynechala to, že s.e.x. už není co býval, desetiminutová "šolichačka" je pro mě dost málo, jistě není to to hlavní, jenže on si zakládá na tom, jak je dobrý... Další věc je, že mi není oporou, když mám problémy. Vyslechne mě, ale pomoc tam žádná není.Stejně tak nějaká pomoc mužské práce v domácnosti. Já mu u něho pomůžu s ženskou prací, on u mě leží na gauči u televize, občas umyje nádobí. Taky se mi nelíbí, že není spolehlivý, prostě nedrží slovo. A to jsou pro mě docela důležité věci.
Mám, vlastně měla jsem dost koníčků a kamarádů, dělám si státnice na jazykovce. V posledních měsících jsem všechno dost vypustila, abych mohla být s ním. A teď vidím, že mě to u té televize schází. Ono je fajn teď v zimě si uvařit čaj, zabalit se do deky a koukat na hezký film. Jenže tenhle režim trvá dlouho. Ke všemu se nedá nic moc plánovat na víkendy dopředu, protože neví, kdy se objeví dcery (12, 14).
Nedokážu si představit, že bych ho neměla, a zároveň si nedokážu představit, že by to takhle mělo pokračovat. Netoužím po svatbě a nechtěla jsem ji, ale přece jenom jsem měla trochu jiné představy. On taky, měl hromadu plánů. Zůstalo jen u nich. Svoboda se mi líbí, mám s kým jít do divadla, tak co si stěžuju, že... Nakopnutí k něčemu bych taky potřebovala.
Není tady
Lindte,
ty jsi vlastně potkala normálního mužského!!!haha - pro nás -baby- ironie. Ale věř, že jeho polehávání na gauči u televize je pro něj absolutně nejlepší a cítí se jistě very happy....
nekamenuj mě, když ti napíši, že chyba je v tobě - napsala jsi, že jsi měla dost koníčků, ale v poslední době jsi to vypustila, protože jsi chtěl být s ním!!!
OK by to bylo, kdyby sis tudíž nestěžovala, opatřila si do bytu druhý gauč a také němě sledovala TV. Ale - jak vidím- stěžuješ si...tak seber rozum do hrsti a opraš staré koníčky a u té telky se svým milým můžeš trávit i poměrně méně času než dosud ( a on si toho ani možná nevšimne)...
Není tady
Někdy je takový normální chlap docela na zakousnutí U bývalého manžela jsem to neznala, všechno jsem podnikali společně, dokonce i v kuchyni mně pomáhla s drobnostma a něco jako tři hodiny hrát nějakou stupidní počítačovou hru je pro mě příšerný a hlavně ztráta času. Když se přitom na přítele podívám, tak se z chlapa stává dítě s vykulenýma očima a nevnímá vůbec nic. Jsem náročná
Místo druhého gauče mám pohodlné křesílko, ale když tam vyloženě nebudu nucená hnít, tak nebudu. Navíc se dívá na hrozný filmy, co se tak chlapi dívají, a to mě fakt nebaví. Byla jsem hodně tolerantní a on si na to zvyknul.
Není tady
hihihi...já už telku neviděla dobrý rok.....protože taky nesleduju s manželem "jeho" filmy. O to více věnuji knihám :-))
píšeš, že u bývalce jsi to neznala, nojo, ale každej jsme jinej....někdo holt je na společné podnikání a někdo si raději zaleze do své ulity ( a čučí na telku, nebo je ponořen do knihy nebo do PC....) - tím ho neomlouvám, jen ti chci naznačit, že musíš začít u sebe - jeho nezměníš, protože on nemá potřebu se či něco měnit...
Není tady
Byla jsem hodně tolerantní a on si na to zvyknul.
"Tolerantní" znamená, že to, co dělá, dělal od začátku, tys nereptala a terve teď se ti to přestalo líbit?
Není tady
Ja myslím, že proste vyprchalo prvotné očarenie - u oboch - a teraz sa láme chlieb, aké vlastne bude ďalšie spolužitie dvoch ľudí s dosť odlišnými životnými štýlmi. Ja by som sa vrátila aspoň čiastočne k predhcádzajúcim aktivitám a pokúsila by som sa aj jeho nadchnúť aspoň pre niečo "spoločné". A ten zhoršujúci sa s.e.x. zrejme len odráža smerovnaie vášho vzťahu.
Není tady
Lindte, nebudu se zřejmě mýlit, když shrnu problém do "nenaplněných očekávání" . Dnes - tvých.
Úplně vážně jsem zjistila, že a´t mám problém kdykoliv, kdekoliv s kýmkoliv zapl´tbůh už je jich málo) - vždycky je na "vině" - moje nesplněné očekávání.
proto jsem se naučila a učím dál - na nic nespoléhat, pak není co komu vyčítat a nad ničím naříkat či být smutná , zklamaná...nebo podobně.
A není to vůbec tak, že bych apriori byla pesimista, nevěřící nikomu a ničemu. Ale spíš už mě nenapadá dát za své pocity někomu vinu. I když bych ráda Je to vlastně jasné a jednoduché.
Jak písává Majkafa - jaký si to uděláš, takový to máš.
Můj partner má třeba také úplně jiný vkus na filmy a tv vůbec. Pokud si bere do ruky ovladač (vždy ), přizůsobuju se tomu , co tam běží. Proč? Je mi to totiž jedno. Televize mě stejně nebaví, vždycky se u tv něčím bavím - čistím si květiny, češu psy, ..dělám si něco v kuchyni. Samozřejmě dobrovolně. Uvařím čaj a dělám si co se mi líbí. Nebo řeknu: tady máš čajíček, a pěkně dívej a já si jdu dělat to a to, jo? Klidně i odejdu si číst jinam. A vůbec mi to nevadí. jemu také ne. Když se chci na něco dívat (tj tak jednou za měsíc), vyhlásím předem, že chci vidět to a ono. A je po problému.
tv je prkotina, vadilo by mi, že se nemůžu spolehnout. To bych považovala za jakousi nevyzrálost toho člověka, která by se nutně odrážela ve všem a byla nazývána jakkoliv, ale podstatou by byla ona. .
Upravil(a) Wiki (24. 2. 2011 14:30)
Není tady
Od přečtení prvního příspěvku váhám, zda-li to napsat, nerada bych se tě nějak dotkla.
Už jsem dováhala, tak napíšu, co bych dělala já ve tvém věku a na tvém místě - teda, co si myslím, že bych dělala.
S tímto přítelem bych se rozešla.
Našla bych si přítele, kterého budu milovat, se kterým mi bude hezky a se kterým budeme mít spolu aspoň 1 děťátko.
Upravil(a) majkafa (24. 2. 2011 15:06)
majkafa napsal(a):
Od přečtení prvního příspěvku váhám, zda-li to napsat, nerada bych se tě nějak dotkla.
Už jsem dováhala, tak napíšu, co bych dělala já ve tvém věku a na tvém místě - teda, co si myslím, že bych dělala.
S tímto přítelem bych se rozešla.
Našla bych si přítele, kterého budu milovat, se kterým mi bude hezky a se kterým budeme mít spolu aspoň 1 děťátko.
Také bych se nerada dotkla, ale myslím, že je dobré být alespoň do 15 let života děťátka v takové kondici, abych to zvládla. Alespoň pravděpodobně. Tato pravděpodobnost se s věkem snižuje.
Navíc, tím podmiňovat vztah?
Není tady
Bramborko, nepodmiňuji tím vztah, nebo aspoň, vyjmenovala jsem před děťátkem jiné priority a já to nechápu jako podmiňování vztahu. Jen by mi přišel MŮJ život bez dítěte nenaplněný. Psala jsem, co bych dělala JÁ.
Btw mé kamarádce se první dítě narodilo ve 42 a druhé ve 44 letech, letoch jí bude 48. Mají krásný vztah se svým přítelem, je to krásná rodinka.
Ono to není až zase tolik o věku. Jsou i starší maminky.
I ta dvacetiletá může zítra vyjít na ulici a srazí ji auto. Nikdy nevíš hodiny.
Takže já bych zase "nepodmiňovala" mateřství svým věkem.
Lindthe muzu se zeptat,ty si nikdy nechtela mit dite.Co bych delala ja?Poridila bych si na tvem miste alespon to dite.A klidne bych ho vychovavala i sama.
Není tady
Já taky ne, jen mám kolegyni, která měla děti později (dřív to nešlo....) a zažila jsem ji při jejich pubertě, dospívání, ..........mám příbuzné, kteří jsou staršími rodiči, moje babička s dědečkem byli části svých dětí staršími rodiči. Prostě jsou chvíle v životě s dětmi, kdy by člověk potřeboval mít víc síly a hlavně asi rychlejší schopnost regenerace a běh vzruchů po neuronech, než má. Dalším, co chybívá jsou prarodiče, ti se nemusí dožít nebo nejsou zdraví. Myslím, že i oni tvoří rodinu a když nefungují, chybí (ačkoli jsem si všimla, že staší rodiče častěji oscilují svým chováním mezi rodiči a prarodiči). Prostě si myslím, že všechno má svůj čas, jak se píše v knize Kazatel. Tím nepopírám, že každé dítě je dar a radost!
Není tady
eremuruss napsal(a):
Lindthe muzu se zeptat,ty si nikdy nechtela mit dite.Co bych delala ja?Poridila bych si na tvem miste alespon to dite.A klidne bych ho vychovavala i sama.
Hele, a co si pořídit pejska?
Každý to má jinak. Jsou mezi námi lidé - ŽENY, které necítí svůj život jako zmarněný, když jsou bezdětné. To mi spíš příjdou problematické ty, které to tak cítí.
Není tady
Bramborka napsal(a):
eremuruss napsal(a):
Lindthe muzu se zeptat,ty si nikdy nechtela mit dite.Co bych delala ja?Poridila bych si na tvem miste alespon to dite.A klidne bych ho vychovavala i sama.
Hele, a co si pořídit pejska?
Každý to má jinak. Jsou mezi námi lidé - ŽENY, které necítí svůj život jako zmarněný, když jsou bezdětné. To mi spíš příjdou problematické ty, které to tak cítí.
No kazda to mame nastavene jinak.Ja si nedovedu vubec zivot bez deti predstavit.
Není tady
Mam stejny nazor jako Selima a vlastne i Wiki. Zadne kyvadlo se neudrzi ve vychylene vecne a vraci se do rovnovazne polohy. Casem si na partnera zvykneme a i kdyz to neznamena, ze ho uz nemame radi, vracime se postupne ke svym zvykum a zpusobum. Nekdy potom lide zjisti, ze si vlastne vzajemne nevyhovuji. Vuci tomuto nejsou imunni zadne ani garzonkove vztahy. Zeny, aspon ty v mem okoli, maji jaksi vic sklony odlozit k ledu sve zajmy nez jejich nove objevy a zda se mi, ze jim to i dele vydrzi. A jak jsou furt k dispozici novym zazitkum JENOM S NIM, citi se byt az kdesi za TV, motorkou, ci sipkami a pivem s kamarady vnimaji to jako krivdu. Asi to chce mit porad sve zajmy a zjistit, jestli vubec maji partneri nejake spolecne a travi spolu uspokove pro obe strany aspon nejaky cas, jinak to podle mne nema smysl.
Není tady
Ad deti . Kazdy je skutecne nechce. Ja jsem do svych 37 deti nechtela a kdybych nepotkala sveho muze, nespis bych je nechtela vubec. Mit dite bez otce me nikdy nenapadlo.
Jedna moje babi mela prvni dite ve 24 a posledni ve 44 (meho tatu). A mela je v zhruba sestiletych odstupech. Jedna prababa mela to posledni dokonce v 48. Deti rodicu tesne pred a po ctyricitce jsou u nas v rodine bezne. Pravda hodne z nich se narodilo v temnych dobach neplanovaneho rodicovstvi, ale kdyby priroda nechtela, aby se deti rodily zenam starsim 35 let, zaridila by to. Takze dokud to jde, je i cas.
Upravil(a) elena007 (24. 2. 2011 17:35)
Není tady
eremuruss napsal(a):
Lindthe muzu se zeptat,ty si nikdy nechtela mit dite.Co bych delala ja?Poridila bych si na tvem miste alespon to dite.A klidne bych ho vychovavala i sama.
erem já si nemyslím, že pořídit si dítě za každou cenu je ok. dítě potřebuje i ten mužský vzor, neúplná rodina je na prd. tátu nenahradíš ať se snažíš sebevíc. nejde o to, že ho sama nevychováš, to určitě ano.
Není tady
PPavlaa napsal(a):
eremuruss napsal(a):
Lindthe muzu se zeptat,ty si nikdy nechtela mit dite.Co bych delala ja?Poridila bych si na tvem miste alespon to dite.A klidne bych ho vychovavala i sama.
erem já si nemyslím, že pořídit si dítě za každou cenu je ok. dítě potřebuje i ten mužský vzor, neúplná rodina je na prd. tátu nenahradíš ať se snažíš sebevíc. nejde o to, že ho sama nevychováš, to určitě ano.
To mas pravdu,ale Lindtii je,uz 40 let a nez najde toho spravneho partnera muze ji byt 50 let a to si dite,uz neporidi....
Není tady
Bramborka napsal(a):
Já taky ne, jen mám kolegyni, která měla děti později (dřív to nešlo....) a zažila jsem ji při jejich pubertě, dospívání, ..........mám příbuzné, kteří jsou staršími rodiči, moje babička s dědečkem byli části svých dětí staršími rodiči. Prostě jsou chvíle v životě s dětmi, kdy by člověk potřeboval mít víc síly a hlavně asi rychlejší schopnost regenerace a běh vzruchů po neuronech, než má. Dalším, co chybívá jsou prarodiče, ti se nemusí dožít nebo nejsou zdraví. Myslím, že i oni tvoří rodinu a když nefungují, chybí (ačkoli jsem si všimla, že staší rodiče častěji oscilují svým chováním mezi rodiči a prarodiči). Prostě si myslím, že všechno má svůj čas, jak se píše v knize Kazatel. Tím nepopírám, že každé dítě je dar a radost!
Njn, nie všetko sa dá ideálne vykalkulovať, naplánovať... Poznáš to: Keď chceš Boha zrozosmiať, prezraď mu svoje plány.
Není tady
eremuruss napsal(a):
PPavlaa napsal(a):
eremuruss napsal(a):
Lindthe muzu se zeptat,ty si nikdy nechtela mit dite.Co bych delala ja?Poridila bych si na tvem miste alespon to dite.A klidne bych ho vychovavala i sama.
erem já si nemyslím, že pořídit si dítě za každou cenu je ok. dítě potřebuje i ten mužský vzor, neúplná rodina je na prd. tátu nenahradíš ať se snažíš sebevíc. nejde o to, že ho sama nevychováš, to určitě ano.
To mas pravdu,ale Lindtii je,uz 40 let a nez najde toho spravneho partnera muze ji byt 50 let a to si dite,uz neporidi....
já vím, ale i tak ... ale - každýho věc. nakonec to může být stejně všechno jinak.
Není tady