Inko, je to těžké. Myslím si, že jediná čistá cesta z celé situace pro tebe je, nechat ho, ať se rozhodne sám. Čili pokud se chce rozvést, tak ať se rozvede, ale ne kvůli tobě, prostě proto, že už s manželkou nechce být. Ty přece nemáš důvod s ním chodit k psychologovi. Ať si to všechno vyřeší sám a ozve se ti, až bude volný. Mě totiž trochu připadá, že je to slaboch a potřebuje se začít rozhodovat sám, a ne poletovat od milenky k manželce, neschopný se pro jednu z nich rozhodnout.

Takže řekla bych mu, ať se mi ozve, až bude skutečně volný...a doté doby bych si žila svůj život se vším všudy, včetně případných vztahů, které mohou přijít.

Ronjo, řekla jsem mu, když se ozval, ať se kvůli mě nerozvádí, jestli se chce rozvést, ať to udělá kvůli sobě a ne kvůli mě. Ale tvrdil mi, že po něm psycholog chce, abychom přišli oba  - jenže já mu už nevěřím, takže si říkám, jestli to celé není jen záminka, aby se se mnou setkal a zatáhl mě do toho znova. Jinak já zas tak mladá nejsem, je mi 45 a jemu o 15 let víc.

Jestli má pán možnost kdykoli odejít od manželky k milence a naopak, asi budeš odpouštět dlouho. Teda tak dlouho, dokud to budeš chtít/zvládat/schopná dělat.
Ostatně, když má tak hezky "natrénováno", je docela možný, že bude od tebe odcházet zas někam jinam...
A ještě mě napadlo - nemá ho nakonec plnej chrup manželka a už nechce, aby se vracel k ní? To by bylo jedno z možných vysvětlení jeho snahy "být s tebou".

Upravil(a) helena (18. 2. 2011 10:20)

Inko - napadlo mě to samé co Heleně
manželka ho nechce, tak chce Tebe

Já si nemyslím, že jde o nějaké odpouštění. V podstatě CO jako odpouštět, oba žijete, jak žijete, tak, jak chcete, takže proč otázka odpuštění?
Podle mě jde o něco jiného - chceš být zřejmě spokojená a žít tak, jak ti vyhovuje. Je tak? On asi taky.. Pokud ano, dělej to tedy tak. Žij tak, jak ti vyhovuje, a najde -li se jakýkoliv člověk (vońavej chlap - myslím )k tobě cestu, půjdete-li vedle sebe, vám oběmavyhovující směr, tak ok. Odchýlí-li se jeho trasa - ok, jaképak vyčítání či odpuštění, že se tak stalo... Bu´d dobrovolně půjdete vedle sebe a bude to přínosné oběma nebo ne.

postavil mi to tak, že kdybych ho opravdu měla ráda, tak mu ještě tu poslední šanci dám... prostě by chtěl, aby to rozhodl někdo za něj - buď já nebo manželka
Jak říkám - manželka už asi rozhodla... a u tebe už pelíšek měl, tak proč shánět něco novýho, že. Jó, poslední šance... tu má on, chudák - protože jestli tě neukecá blábolama o "opravdový lásce", tak kdovíkde skončí...

inka11 napsal(a):

Holky, děkuju za názory. Vidím to vcelku taky tak, že to smysl nemá, asi jsem blbá - postavil mi to tak, že kdybych ho opravdu měla ráda, tak mu ještě tu poslední šanci dám. Tak jsem si chtěla jen ověřit, jestli nejsem moc tvrdá, když řeknu že ne. Osobně si myslím, že těch šancí už měl za těch 5 let dost a chlap po padesátce by už snad měl vědět, co chce... Jak psala Ronja, myslím si, že je to slaboch - prostě by chtěl, aby to rozhodl někdo za něj - buď já nebo manželka. Ale já pro sebe už mám teď jasno a moc dík za názory, pomohli jste mi :-)

Inko, to je citový vydírání. Řekni ne.

ale o rozvodu by opět nepadlo jedno jediné slovo
Počkej Kiaro - inka o něm píše "že se chce vrátit, že se rozvede". Mně by kontrolka svítila naplno, páč by taky (po možném podání žádosti o rozvod manželkou) mohla následovat žádost o ruku, posichrovaná návštěvou u psychologa = "vidíš, jak se snažím" s podtextem (sorry, inko) "stará větev může bejt ráda..." a představou nadále zajištěného full servisu za půl darma.

Upravil(a) helena (18. 2. 2011 14:07)

Tak to se omlouvám, řeči o rozvodu jsem jaksyk přehlídla nicméně platí to, co jsem napsala.
inka11: ty bys to s ním opravdu nevyhrála, ani kdyby se i nakrásně rozvedl. Je o patnáct let starší, důchodového věku, za chvíli bys měla doma nemocného, mrzoutského stařečka s nemocnou prostatou a bůh ví, s čím ještě. Třeba to manželku opravdu přestalo bavit, někoho si našla pro změnu ona a kouká ho definitivně vypakovat z bytu - a Ty by ses na tohle měla dát ?!?

On ženatý, děti dospělé, zaopatřené......co jsme žili v mém bytě, se několikrát vracel  domů - dle jeho vyjádření k dětem.........je mi 45 a jemu o 15 let víc.......chlap po padesátce by už snad měl vědět, co chce...
Vracel se domů k dospělým zaopatřeným dětem??Jak staré ty děti jsou? Podle mého je odhaduji tak mezi 30-40 lety. Ten chlap je daleko za padesátkou, je spíš šededátiletý ne? Nevím,přijde mi to celé divné - jak píšeš,nemá smysl být v takovém vztahu.

rejko děti mají 33 a 35 let. Že se vrací kvůli dětem tvrdil mě, třeba se vracel kvůli manželce, ačkoli o tom pochybuju. Synáček 35 let loni přišel o práci, takže zřejmě potřeboval finanční dotace, aspoň pokud vím, tak tvrdil, že bez tatínka se psychicky zhroutí... to bylo přesně v době, kdy jsme se rozešli. Vzhledem k tomu, že těch 5 let jsem domácnost prakticky táhla ze svého, tak si určitě našetřil dost, aby měl z čeho syna zadotovat. Já moc pěkný život neměla, když jsme spolu začali žít, byla jsem 12 let bez partnera - ty důvody, proč to tak bylo nechci rozepisovat, ale měla jsem svůj spokojený život. Mám dobrou práci, která mě baví, dobré přátele i dost koníčků, takže jsem nijak nestrádala. Nicméně jsem v té době (asi na svůj věk naivně) počítala s tím, že budu mít partnera pro dobré i zlé. A ukecávat, jak to nazvala Helena, on opravdu umí. Můžete se zasmát mé naivitě, možná, že se to zdá divné, ale takhle mi to přinesl život. Moc mi pomohlo, co napsala helena a Ronja, utvrdilo mě to v mém rozhodnutí, že už nechci v tom vztahu pokračovat. Ale chtěla jsem mít jistotu, že tím, že mu už tu šanci nedá, neubližuju jemu, ale že bych tím spíš ublížila sobě.

dusička napsal(a):

Inko - důležité, že sis to uvědomila sama Ano, že se divíš, proč si byla tolik let tak blbá a naivní vid? Já se taky někdy nechápu. Prostě zamilovanost je slepá

Dušičko, dík.