Taky jsem měla velmi nemocnou babičku. Staral se o ní děda a moje máma. Mamka tam dojížděla 3-4 týdně a o domově s pečovatelskou službou nechtěla ani slyšet. A to byla babička o berlích, jelikož měla šrouby v noze. Ze začátku třeba dědovi utíkala ven ve spodničce, když šel nakoupit. Později už byla úplný ležák. Jednu dobu i odmítala jíst....bylo to déle a celý den nedala ani sousto do pusy. Pamatuji si, jak už byla máma s dědou na prášky a vyhrožovali nemocnicí a infuzemi. Víš co pomohlo....vlídné jednání, úsměv a povídání. Prostě jak s malým dítětem.

Vím, že je to hodně psychicky náročné a můj názor je, že by takovýto lidé měli být právě v domovech s pečovatelskou službou. Máma se vždy zlobila, že to jsme ale děti je tam tak odložit a ona to nikdy neudělá. Ale to není o odložení. To je o té jistotě, že o ně bude postaráno. Je tam odborná péče, kdyby se cokoliv dělo. Budou tam mít i "sousedy" v podomném věku a s podobnými problémy.
jenže co jsem slyšela tak dostat se tam je velký problém. Hodně to jde přes známosti a úplatky

Zkus se zeptat, kolik by si tak představovali sponzorský dar. Já vím, je to blbý, ale ty peníze co by si jim dala, jdou na pečovatelák. JJ, je to psychicky hodně náročný. To není o tom,že by se člověk neuměl věnovat, ale. Babička si i naše vymýšlela, pomlouvala tetu,že ji nepomůže a tak. Prostě se dožadovala pozornosti.
Upřímně, až jednou budu stará, nechci, když bych byla nemohoucí, aby si o mě starali děti, maj svůj život, nechci je zatěžovat.

Má babička příspěvek na péči? Pokud ne, ať o něj okamžitě požádá. Pokud ano, ať požádá o zvýšení.
Nota bene: ty pleny vydrží obvykle více, než 1 čůrání. Jestli její ne, opatři mohutnější.
Jestli se nechce koupat a není opruzená nebo smradlavá, nekoupej ji.

Mnohokrát Vám děkuji, drobet mě utěšilo, že nejsem jediná a že to může být i horší...
S babičkou se da povidats úplně normálně(samozdžejmě v mezích jejího věku), jen celý život bylo vše podle ní a co řekla to muselo platit.
A zdá se mi že to vážně začínám nezvládat psychicky, nejen proto že mě neposlouchá, ale když ji třeba stelu postel nebo strojim tak má u toho různé komentáře a rady jak to mám dělat atd. Nevím jak to přesně popsat jsou to takové nesmyslné rady, jako že každý roh peřiny má být naklepán jinak a tak podobně, prostě takové hlouposti. Začínám z toho chytat nervy a abych neřekla něco co by mě pak mrzelo musím se jít uklidnit do jiné místnosti a pak se zase vráttit zpátky. A poslední dobou mi už jen pohled na dveře od jejího pokoje (a vědomí toho že tam zase musím jít a že přesně vím co mě zas čeká) dělá deprese. Jako bych už měla nějaký odpor nebo co... Nevím jak to přesně popsat.
Také nevím co mám dělat a když třeba ve dvě hodiny ráno buší na dveře a kříčí a bych přišla. A ona pak po mě chce úplnou blbost např. rozbalit bombon a tak.
Jinak baička má nemoc mozková ateroskleroza...

Úplně Ti rozumím. Moje mamka se 1,5 roku starala o babičku s dědou, babička sice "samostatná" ale  trochu hysterická a děda téměř ležák na plínách. Pocity měla pak už stejné jako Ty a myslím, že je pak ke konci už vnitřně nenáviděla za to všechno. Sice se to snažila chápat, že za to asi už ani nemohou, ale když pořád slyšíš čaj málo teplej, pak zas moc, blbej hrníček, málo naklepaná peřina atd. tak bys je praštila.. perličkou bylo, když jim můj strýc (její bratr) aby ukázal jak se o ně stará (návštěva jednou týdně na půl hodiny, pár úsměvů, kritika mé matky a pryč ) dal k posteli zvonek, aby si na mámu mohli zazvonit. Jistě si dokážeš představit, jak to dopadlo.. několikrát za noc zvonění - mám vyhrnutou nohavici od pyžama, potřebuju naklepat polštář atd. A to máma chodila do práce. Nakonec požádala o příspěvěk na bezmocnost nebo jak se to jmenuje a za ten platila paní, co tam s nimi přes den byla - bývalá zdravotní sestra v důchodu - přebalila dědu, vykoupala je atd a nakonce se ukázalo, že na ní si až tak netroufli. Odpoledne a víkendy pak byly ale už na mámě. Jediný efekt té snahy být hodná dcera a nedat je někam do pečováku  bylo, že máma byla zralá na zhroucení a měla jsem fakt o ni strach. Naprosto vynervovaná, nervózní atd. Babička pak umřela a dědu  do toho pečováku nakonec dala. Už to nezvládala, psychicky a navíc se z něj stal totální ležák a ona ho už ani nedokázala zvednout. Jezdila pak za ním  každý den a myslím, že to oběma prospělo, máma se zklidnila a děda si taky některý věci uvědomil.
Někomu může přopadat snadný říkat si, klid, neber si to osobně, oni za to nemohou atd, ale když máma už fakt nemohla a potřebovala na víkend vypadnout, jela jsem je hlídat já. A můžu říct, že už jsem v neděli odpo mámu vyhlížela, protože už jsem měla pocit, že jestli nepřijede, tak je něčím praštím po palici..
Zkus se domluvit s obvodním lékařem, může napsat pečovatelskou službu - přijedou, vykoupou, přebalí atd. A ty "zatvrzelé děti" docela umí zpacifikovat..

Jestli se to během poslední doby nezměnilo, je možnost
1) tzv, homecare, domácí péče - tu vykonávají kvalifikované zdravotní sestry a v podstatě to, co by dělaly v nemocnici, to dělají u klienta doma. Tzn. odběry krve,, převazování ran, píchání injekcí, nějaké formy rehabilitace, edukace, .... atd.. Na rozdíl od nemocnic většinou třeba nestelou postele a pod. (to by neměly ani v těch nemocnicích nakonec, že?). Pokud tuhle péči indikuje lékař (formou výkonů, které se mají provádět), je hrazena pojišťovnou (nevím, zda všemi, VZP hradí max. 3 hodiny denně, ale myslím, že je to zcela dostatečné). Jinak si to může člověk sám zaplatit.
2) Pečovatelská služba většinou uvaří, uklidí, vypere, nakrmí, umyje. Obvykle se platí hodinově, v Praze teď cca 100 Kč/hod.
3) Osobní asistence pomáhá klientovi v denním životě, záleží na důvodu potřeby (dovede, doprovodí, podá, nakrmí, ohřeje, umyje, utře, .....), může se prolínat s pečovatelskou službou, někdy i s homecarem (tady závisí hlavně na erudici asistence). V Praze teď od 100 Kč/hod..
Nevím, jak je to s ochotou babiččina lékaře/lékařky homecare indikovat, je nutné se domluvit, případně najít jiného/jinou, pokud budeš potřebovat. To, že se dají předepsat různé pomůcky (podložky, pleny, záchodové prkýnko, boty, polohovací postel a já nevím, co ještě), to asi víš.
Posuzování hodně věcí se odvíjí od příspěvku na péči, případně i jeho výše. Jestli je babička svéprávná, žádá ona.

Najdi si stránky www.pecující.cz,  jsou právě o tom. A drž se, vím jak je to těžké.