helena napsal(a):

To vsak nemeni nic na tom ze je to malichernost.
Víš, hirondel, pro každýho je malichernost něco jinýho... mimo to, jak říká dusička, to, co by při jiné kvalitě vztahu prošlo jako prkotina, se najednou jeví úplně jinak. Klidně to může být tak, že já něco nechci, partner to najust udělá a protože mě se.re už jen vlastním bytím, mám okamžitě důvod po něm vyjet... a už se to točí.
Ale i v pohodovém vztahu mi některé partnerovy (např. hygienické) návyky můžou vadit.

Helco,
ja se nedohaduju ,ja konstatuju ze pro mne je to naprosto malicherny.   Prave proto za jinych okolnosti by to malicherne zase naopak nebylo,

helena napsal(a):

To vsak nemeni nic na tom ze je to malichernost.
Víš, hirondel, pro každýho je malichernost něco jinýho... mimo to, jak říká dusička, to, co by při jiné kvalitě vztahu prošlo jako prkotina, se najednou jeví úplně jinak. Klidně to může být tak, že já něco nechci, partner to najust udělá a protože mě se.re už jen vlastním bytím, mám okamžitě důvod po něm vyjet... a už se to točí.
Ale i v pohodovém vztahu mi některé partnerovy (např. hygienické) návyky můžou vadit.

Ať už se, proboha, ta Marcia rozvede a odstěhuje.

Ty brdo takze Ty si ho stitis? aha. No jo, tak kdyz je to takhle...
Hirondel - tohle si můžeš myslet, ale je tojinak. Márci, jestli už si v tomhle stádiu,v kterým si myslím, že si, je to špatný . bavíte se s manželem? Jste spolu za dobře? Jak často oproti tomu,kdy je u vás tichá domácnost nebo naštvanost, nebo ticho před bouří. Co převažuje?

Marcia111 napsal(a):

Zajimalo by mne co vas primelo k tomu aby jste zacaly uvazovat o rozvodu a dotahnout to do konce. Jak dlouho vam takove rozhodnuti trvalo, jaky to mnelo prubeh, jak to popripade pusobilo na vase deti a taky jak jste se citily po rozvodu. Litovaly jste toho a nebo jste naopak mnely pocit, ze lepsi rozhodnuti jste nemohly ucinit?

K rozchodu a rozvodu podle mne dochazi napriklad v momente kdy je v mysli dokonano = dojde k naprostemu presvedceni o tom ze tudy cesta dal nevede.Presvedceni ze nas zivot chceme zmenit,zit ho jinak. Proste to pak rupne a je to. 
Rozhodnuti trva kazdemu ruuuuuzne dlouho a ma ruzne prubehy. Kolik lidi tolik ruznych zkusenosti.
Deti a jak to snasi- ruzne ruzne a vetsinou to ma samozrejme obrovsky vliv na jejich zivot. Jak jinak. Staci se vzit do jejich kuze.
Litost-kdyz nemel v sobe clovek jasno, joooo ale i chybama se clovek uci,na to je treba pomyslet .

Atd. a tak dale.

Já jsem rozvedená, ale žádal bm. Manželství nefungovalo, myslím,že náš vztah byl omyl. Nicméně, kostky byly vrženy, rozvedl se (poznala jsem ho ženatého), vzali jsme se  (jeho přání) soužití bylo nenaplněné, vina jsem byla já, že jsem nedokázala zajistit "teplo rodinného krbu" a taky jsem byla "nenormální". Doma nebýval, věnoval se své práci a zájmům, já byla nesamostatná a naivní. Pozice mezi námi byla (resp. jsem ji umožnila vytvořit) - on bůh a já loutka. Stav jsem neunesla a místo rozumného rozvodu jsem začla pít. Neuměla jsem to řešit jinak.  Muž mě odepsal, vymetl bleskem ze života, ponechal si můj majetek(nemluvím o části SJM ale o mém dědictví po rodičích) a bylo hotovo. Já se nebránila, cítila jsem se vina a dobře mi tak. Až pak, po letech , kdy jsem se odrazila ode dna jsem cestou nahoru sesbírala střípky svého života, důstojnost,  i peníze vysoudila zpět. A dostala jsem se cestou nahoru  tak daleko, že při spořádaném soužití s mým bm (kdybychom se nerozvedli)bych se nikdy sem nedostala. Po všech stránkách. Zcela jiná dimenze života .

Jádro mého problému bylo  "najití sama sebe" a získání sebe - vědomí.

Nelituju ničeho, i když to zní příšerně i paradoxně. BM pro mě udělal nejvíc v životě, když mě odepsal. Umožnil mi start do nového nádherného života. Nebyl jednoduchý, ale o tom nemá smysl psát, to je asi jasné.

dusička napsal(a):

morpheus napsal(a):

dusička napsal(a):

Vždyt si rozvedený, proč nenapíšeš proč jste se rozvedli, co vedlo k tomu, že jste skončili vztah

Cti poradne a budes vedet ze : 1. Omluvil jsem se, ze nebudu odpovidat Majkafe, aby to tu nebylo Offtopic, jsi dost nepozorne devce Dusicko 2. Nejsem "rozvedeny" ale svobodny a za 3. nemyslim si, ze toto tema je vaznejsi, nez kterekoli jine, ledaze by tady z uzivatelu chtel nekdo zacit pitomce, kteri si nedokazi SAMI odpovedet na otazku Co me vedlo k rozvodu a jake to bylo potom ( v minulem case, asyk kratka pamet proto to tema ).

víš že se nedivím Tvé bývalé manželce,že se s Tebou rozvedla.
Ale ok, máš samozřejmě právo psát na diskuse, je to veřejné forum. Nevím, ale co druhým přinesou tvé bláboly k přemýšlení.

Dusicko BIngo! ja to citim stejne. Nejak mi to zavani infantilnim jednanim, zvlaste, kdyz zde opakovane pise, jak se zamiloval do te nebo do one prospevelky do fora...samozrejme tajne....

Upravil(a) sahleb (17. 2. 2011 18:40)

sahleb napsal(a):

Nejak mi to zavani infantilnim jednanim, zvlaste, kdyz zde opakovane pise, jak se zamiloval do te nebo do one prospevelky do fora...samozrejme tajne....

Zase nesmíš (nesmíte) kolegu Morpha brát tak vážně... ...one se tady už zamiloval do tolika žen, že kdyby si měl s každou dát byť jen jedno rande, tak má do konce roku co dělat...

dusička napsal(a):

"najití sama sebe"
Wiki - ano, přesně ta věta, nejdřív by měl člověk poznat sám sebe, jak chce žít, protože jedině tak může být spokojený štastný, nezáleží na bohatství, na penězích. Vytičit si sám sobě co toleruju, s čím se srovnám a zařídím se podle toho.
Kočky, pročítám celé vlákno. Smutné příběhy, ale jako v pohádce, se štastným koncem . Jste bojovnice

Dušičko a ty nejsi??? Většina tady z nás jak jsem četla máme ten boj za sebou,takže jsme takové "bojovnice v.v"
Ale ty jsi "bojovnice aktivní"

dusička napsal(a):

Mikeš - ahoj
jak Ty si představuješ štastné a spokojené manželství?
Samozřejmě po letech, když už prvotní zamilovanost vyprchá, co má ženská nebo i chlap udělat, aby se nezdál vztah stereotypní? Pár návodů od muže, ráda bych slyšela z protipolu názor

To by Ti měl poradit nějaký vztahový odborník, a ne nějakej Mikeš
Předem se omlouvám - a opravdu to nemyslím nijak ve zlým - Eleně: Její manžel se snažil, makal, a bylo mu to stejně houno platný... poslala ho do kytek...
Jenže u Tebe je to o něčem jiném - nikoli o tom, co by měl partner udělat, ale co měl naopak neudělat... tedy začít chlastat a kašlat na rodinu...

Sahleb - ano bojovnice, ustála si, i když to bylo určitě hodně těžký. Víš co se říká, co Tě nezabije, to Tě posílí.
Všem bojovnicím posílám pusu
Mikeš - já chtěla od Tebe jako od normálního chlapa odpověd.
Já bych měla plánů, jenže na to prdím, nemá to ted momentálně význam. Jak se dostat ze stereotypu?
Třeba:
Poslat děti k babičce a zůstat s manželem sama doma.
čekat až přijde z práce a dělat že uklízím - např. v minizástěrce vytírat podlahu s hadrem v ruce bez koštěte
uvařit si společně nějakou mnamku a kecat u toho
pustit si písničky - vykopávky, při kterých jsme se namlouvali
popř. strávit noc někde v nějakém hotýlku
já  nevím, nečekaný striptýz ,který začíná tím, že ženská má na sobě novou pánskou mikinu, kterou obdaruje drahou polovičku. Já bych měla nápadů.
Proto jsem se ptala, co by udělal muž proti stereotypu

Upravil(a) dusička (17. 2. 2011 21:20)

Heleno - já vím,proto jsem psala,že na to prdím, u nás doma, abych vymýšlela jak ze stereotypu.
Já spíš měla na mysli, klasika průměrný normální manželství,partneři se maj rádi, samozřejmě že jsou starosti, ale v základě je manželství pevný. Proto jsemse tak nějak ptala, jaký maj chlapi návrhy na trošku změnu z toho stereotypu - např. manželství po 10-15 letech

Měli jsme jedny známé, kteří už spolu byli taky nějaký ten pátek a on si našel milenku. Manželka mu na to přišla, odpustila mu a snažila se ho získat zpět. Např. tím, že si koupila nové červené krajkové prádlo, obula lakovky na jehlách, napustila vanu s voňavou pěnou, obložila svíčkama, otevřela šampáňo a děti poslala k babičce. On přišel z práce, otevřela mu jeho žena ad výše oděná a on se lekl a utekl do hospody.
Momentálně jsou již tři roky rozvedení. Takže tady se nějaký vybočení ze stereotypu moc nepovedlo.
Jinak, on žije sám, střídavě ho navštěvuje vdaná milenka. Ona má přítele, u něhož bydlí a děti zůstaly v bytě. Od 15 let se starají sami o sebe. To mi příjde taky docela za vlasy...