Jak pro koho. Jsou lidé, kteří teprve svatbou získají ten pocit rodiny a bezpečí. Já si partnera taky nechci vzít, ale musím přiznat, že to je z důvodů, že nejsem přesvědčená, že právě on je ten pravý. a pořád je lepší být svobodná než rozvedená .... Kdybych si byla jistá tak jdu do toho.

Maarto,

podívej se na téma "Partner oddaluje svatbu" od Jessa :-)

Maarto rozhodně bych se do svatby nenechala dotlačit okolím. Když se budete chtít vzít, tak se vezmete, když ne tak ne. Je to vaše věc.

maarta napsal(a):

Díky všem za příspěvky. taky si myslím, že je to jen věc těch dvou lidí a ze zkušenosti vím, že do svatby se často hnali holky jen proto, aby okolí vědělo, že  někoho uhnali- ve smyslu lepší rozvedená než svobodná. Ale to byl názor řekla bych běžný tak před 10 lety  a dneska je doba uvolněnější a nikdo mi nebude zkoumat na občance jestli jsme manželé nebo ne. Pravda, jediné co je hloupé je , že nenosíme společné jméno, ale třeba v Itálii si běžně nevěsty nechávají své rodné příjmení a nikdo se nad tím nepozastavuje.

Já jsem s přítelem 5 let, je 3 roky rozvedený, rok spolu bydlíme. Nikdy se nechtěl znovu ženit a já ho do toho nenutila (i když bych se vdát chtěla, ale ne za každou cenu). To on sám o tom začal mluvit. Jsem asi konzerva a protože plánujeme miminko, jsem ráda, že o svatbě uvažuje. Jsem prostě pro "tradiční" rodinu (tj. rodiče - manželé). Tím ovšem neodsuzuju ty, kteří žijí tzv. na hromádce. Každému vyhovuje něco jiného a  rozhodně bych se nenechala do něčeho nutit jen kvůli názoru ostatních.

princezna123 napsal(a):

:)Svatba neni papir, ale znamena to, ze jeden patrite tomu druhemu. Ale mel by se vzit jen ten, kdo si je opravdu jisty, ze s tim druhym chce zustat na porad.

Hm, tak to je hluboká moudrost. Asi musíš být hodně mladá. No - i tvůj nick je typický "princezna čekající na prince". Tak si dej pozor, abys neskončila ještě v 70 sama a se svou princeznovskou korunkou pěkně olepenou pavučinami

Já bych řekla, že svatba je pro pocit. Někdo to cítí tak, že k sobě budou oficiálně patřit, budou mít stejné jméno, apod., ale když to tak necítíš, nemá cenu, se k tomu nutit. Ať si na vás rodiny koukají, jak chtějí. A že je sestra vdaná už podruhé, to je nějaká zásluha nebo co ?
Dělejte jen to, do čeho máte sami chuť

mashanka napsal(a):

avalonka napsal(a):

princezna123 napsal(a):

:)Svatba neni papir, ale znamena to, ze jeden patrite tomu druhemu. Ale mel by se vzit jen ten, kdo si je opravdu jisty, ze s tim druhym chce zustat na porad.

Hm, tak to je hluboká moudrost. Asi musíš být hodně mladá. No - i tvůj nick je typický "princezna čekající na prince". Tak si dej pozor, abys neskončila ještě v 70 sama a se svou princeznovskou korunkou pěkně olepenou pavučinami

Proč ji napadáš, vždyť má pravdu

Hezké odpoledne,

nikdo nikdy nikomu nepatří - bod 1.

Nikdy si nemůžeš být opravdu jistá, že s tím druhým zůstaneš napořád - bod 2.

Obojí jsou to - sice krásné - leč jen iluze... bohužel

Peta napsal(a):

Já mám podobný problém, žijeme spolu už tři roky, máme roční dceru a přítel se vůbec nemá k tomu, aby si mě vzal. Já taky nijak netoužím po papíru, mě spíš vadí, že dcera má jeho příjmení a já když s ní někam chodím, tak se cítím blbě. Prostě taková nechtěná a připadá mi, že partner stejně nevěří, že bychom to vydrželi, tak mu svatba nestojí za to. Je to u nás takové Tabu téma, na které raději moc nenarážíme. Mě je potom vždy smutno a on se radši schová.

Nechápu proč dcera má přijímení po otci ! Proč se nejmenuje jako ty!

Upravil(a) aprill (8. 4. 2006 20:29)

Peta napsal(a):

tu otázku jsem čekala. No protože jsme byli dohodnutí, že se vezmeme. Dokonce mě a mé rodiče požádal o ruku. Ale od té doby ticho po pěšině. Taky jsem mu to už vytmavila, že kdybych to věděla, tak by měla moje příjmení a i když to teď možná bude znít hloupě, tak jsem rozhodnutá, pokud budeme mít druhé, nechat mu moje příjmení.

aprill napsal(a):

Peta napsal(a):

Já mám podobný problém, žijeme spolu už tři roky, máme roční dceru a přítel se vůbec nemá k tomu, aby si mě vzal. Já taky nijak netoužím po papíru, mě spíš vadí, že dcera má jeho příjmení a já když s ní někam chodím, tak se cítím blbě. Prostě taková nechtěná a připadá mi, že partner stejně nevěří, že bychom to vydrželi, tak mu svatba nestojí za to. Je to u nás takové Tabu téma, na které raději moc nenarážíme. Mě je potom vždy smutno a on se radši schová.

Nechápu proč dcera má přijímení po otci ! Proč se nejmenuje jako ty!

No, a není to trochu přitažené za vlasy - mít dvě děti s jedním partnerem a aby jedno neslo příjmení po matce a druhé po otci??? Navíc - proč plánovat druhé , když svatba jaksi není na dohled???

Já myslím, že je to každého věc, jestli se pro svatbu rozhodne nebo ne, každý má k jednomu nebo k druhému řešení svoje důvody. Lidé, kteří se pro svatbu rozhodnou, ji určitě vnímají jako slavnostní chvíli a ve svojí mysli ji takhle nedegradovali, jak jsi popsala. Lidé, kteří ji odmítají, ji vidí zase jinak. To tady nerozřešíme, záleží právě na těch důvodech, proč jedni svatbu chtějí a jiní nechtějí.

KALIK napsal(a):

Avalonko, asi jsme na stejné vlně Naprosto souhlasím.

Víš, já když kolem sebe slyším důvody ke svatbě, tak je to nejčastěji:

protože se to tak dělá a protože mě požádal o ruku
protože už spolu chodíme hodně dlouho
protože už bych si nikoho jiného nenašla a tenhle není zas tak špatný, mohl by být horší
protože máme společnou hypotéku
protože chci dítě
a dokonce už jsem slyšela i důvod "nevím, proč se budeme brát"

Já chápu, že jakýsi symbolický význam svatba opravdu má. Taková svatba, jakou bych si jednou přála třeba já. Jenže ten význam je tak vysoko a tak moc duchovní a silný, že je z jiného těsta, než ze kterého je uhňácaná většina z nás. Je to o bezpodmínečné lásce - takové, která nechce vlastnit a chce jen rozdávat radost. A na to drtivá většina z nás není vůbec ale vůbec připravená. Ani já ne a proto se v dohledné době vdávat nechci. Protože v dohledné době je pro mě svatební rituál jen přitrapnělé divadýlko bez skutečného obsahu.

Holky chtějí svatbou získat jistotu, že je partner neopustí (což není nic než iluze), kluci zase "chtějí mít klid" a tak partnerce na její naléhání vyhoví. Holka si myslí, že se po svatbě "něco změní" - sice neví co, ale věří tomu. Chce mít jiné jméno, aby na srazu spolužaček nevypadala blbě. Sní o dokonalé šťastné rodině, ale přitom o skutečném partnerství neví nic.

KALIK napsal(a):

Avalonko, tak mé exky dominovaly důvody 4 a 5, u mě právě to, abych měl klid Vůbec ten poslední odsatvec naprosto přesně popsal mojí exmanželku. Snažil jsem se jí to mockrát vysvětlit, že to je jen iluze, ale nechtěla slyšet. Když jsme se rozváděli, tak asi pochopila, že papír v manželství nikoho neudrží a nakonec to byla ona, kdo vlastně všechno ukončil

Pořád tady přetrvává ta pohádková představa, že popelka si vezme prince na bílém koni v lesklé zbroji a popelku zachrání. Tahleta představa je děsně nebezpečná a ač pohádky miluji, tak tohle jim dávám za vinu!

Přesně tak. Já bych zakázala romantické filmy a romantické písničky. Bez pardonu. Lidé si vůbec neuvědomují, jak má tahle mediální masírka silný vliv na názory žen (a to i starších, nejen puberťaček).

Nejnebezpečnější nejsou ani tak filmy na kanálu Romantica (protože to je tak přiblblý, až je to naprosto nedůvěryhodný) a nebo filmy typu Pretty Woman o moderní Popelce. Nejnebezpečnější jsou dobře zpracované a mistrně zahrané romantické filmy o tom, že lze najít muže, který:

vypadá jako Brad Pitt
má sílu jako Schwarzenegger
umí tančit jako Travolta
má duchovní sílu jako Dalajláma
má konto jako Donald Trump
je věrný jako labuť
je zručný jako Přemek Podlaha

... a někde čeká právě na mě.

Tohle je hrozný mýtus, protože na takového mužského čeká hodně holek. Fakt na něj čeká. A pak jsou hrozně zklamané z toho, když zjistí, že každý mužský je chybující a má i své zápory. Stejně jako ty holky samy.

Ale mezi námi - já bych takového ideála tedy nechtěla. Byla by s ním příšerná nude (díky jeho předvídatelnosti) a měla bych vedle něj mindráky (díky jeho dokonalosti)