Tercila napsal(a):

holcina: I když nejsem Beta - jasně bych svým dětem poděkovala za starost, jakou o mě mají a nenechala si do vztahu dál mluvit. Pokud by se s mým partnerem nesnesly, musely by si najít jiné bydlení. Jak bys reagovala ty?

Holci, díky. Tak jako Ty určitě ne. Já si totiž myslím, že jestli mi dítě promluví do vztahu, tak má důvod. A moje dítě je mi opravdu přednější než jakýkoliv chlap. Je to velmi citlivá otázka, vím o sobě, že tak razantně, jako se vyjádřil třeba PetrHI a Ty, bych tu záležitost neřešila, víš...
Jsem na tom podobně jako Beta EL, že preferuji diskuzi, možná nějaký ten kompromis, ale kdybych viděla, že dítě se mým vztahem nějak trápí, spíš bych upřednostnila dítě.
Každý vycházíme z toho, jakou máme povahu a jaké jsou okolnosti, to je jasné.
Ptala jsem se jí proto, že má taky jen jedno dítě, na němž jí určitě hodně záleží. Zajímalo by mě, jak by to řešila, kdyby ten syn nějak nepřijal jejího přítele.

Tercilko, nemyslel jsem to tak, že zavrhuju diskuzi. Dítě si postěžovat může, já jako jeho rodič
zkusím vidět problém jeho očima a pokusím se mu vysvětlit jak se věci mají podle mě.
To ano, ale ne, že si dítě pískne "tuhle ne" a já jen abych nebyl špatný rodič, tak mu vyhovím.
Ale to už zase sklouzáváme k dětem menším, tady ve vláknu jde o dospělé a svéprávné děti

Petr HI:To ano, ale ne, že si dítě pískne "tuhle ne" a já jen abych nebyl špatný rodič, tak mu vyhovím.

Petře, díky za tuhle větu. To je právě to, že vidím, jak hodně lidí okamžitě začne o dětech smýšlet právě takhle, víš (á-la vyjadřování "dcerunky" a "zkouší to, kam až může" atd.) Padla tu vůbec otázka, co těm holkám a proč nějak vadí a jak to skutečně projevují? Proč by to hned museli být rozmazlení, manipulativní spratci? Proč by je spíš něco nemohlo trápit?
Takhle to myslím... Ne že by se jim musel někdo HNED přizpůsobit.
Ostatně, vidíme na těch dospělých, že oni se taky přizpůsobit nechtějí, tak proč se za podobné chování diví svým potomkům?
A ještě něco - já si opravdu nemyslím, že by existovalo dost rodičů, kteří by dle Tvé věty hned takhle vyhověli , vidím to kolem sebe spíš opačně .

Tercilo, no četl jsem že se to projevuje tak že jeho dcery se snaží otce přesvědčiít, aby se zpátky do jeho domu nastěhovala jeho bývalá - jejich matka. ....

Příteli dcery vyhrožují, že až se jednou odstěhují, že už je nikdy neuvidí - tahle věta, ta přece úplně stačí
abych si udělal obrázek o manipulci dcer s otcem

Tercila napsal(a):

holcina: I když nejsem Beta - jasně bych svým dětem poděkovala za starost, jakou o mě mají a nenechala si do vztahu dál mluvit. Pokud by se s mým partnerem nesnesly, musely by si najít jiné bydlení. Jak bys reagovala ty?

Holci, díky. Tak jako Ty určitě ne. Já si totiž myslím, že jestli mi dítě promluví do vztahu, tak má důvod. A moje dítě je mi opravdu přednější než jakýkoliv chlap. Je to velmi citlivá otázka, vím o sobě, že tak razantně, jako se vyjádřil třeba PetrHI a Ty, bych tu záležitost neřešila, víš...
Jsem na tom podobně jako Beta EL, že preferuji diskuzi, možná nějaký ten kompromis, ale kdybych viděla, že dítě se mým vztahem nějak trápí, spíš bych upřednostnila dítě.
Každý vycházíme z toho, jakou máme povahu a jaké jsou okolnosti, to je jasné.
Ptala jsem se jí proto, že má taky jen jedno dítě, na němž jí určitě hodně záleží. Zajímalo by mě, jak by to řešila, kdyby ten syn nějak nepřijal jejího přítele.

takže Terci. ted otázky pro tebe.....
1- proč by mi mělo dítě mluvit do mého vztahu?
2 - do jakého věku dítěte bych měla brát ohled na to, zda je mu můj partner sympatický?
3 - můžu i já na svém dítěti vyžadovat ,aby se rozešel se svým přítelem, když mě bude nesympatický?
a vzhledem k tomu, že sama tady prezentuješ svoje skvělé manželství, dost těžko víš, co bys dělala , kdyby jsi měla nového partnera a on by se dětem nelíbil. Ohlížela se na jejich mínění ( do té míry, že by ses radši rozešla) do jeich 30, 50 do své smrti?

PetrHI: - tahle věta, ta přece úplně stačí abych si udělal obrázek o manipulci dcer s otcem

Petře, a vidíš někde rozdíl mezi manipulativním chováním otce a dcer?
Já ne.

agewa:
1- proč by mi mělo dítě mluvit do mého vztahu?
2 - do jakého věku dítěte bych měla brát ohled na to, zda je mu můj partner sympatický?
3 - můžu i já na svém dítěti vyžadovat ,aby se rozešel se svým přítelem, když mě bude nesympatický?

Agewo, k otázce č. 1 - já přece netvrdím, že by mělo , bavíme se tady o vzniklé situaci na základě Betina příběhu .
K dalším otázkám jen krátce: POŘÁd bych měla brát jisté ohledy na pocity svého děcka. Jednou jsem si to dítě pořídila, věděla jsem, proč si ho pořizuji a mám to dítě ráda. A z toho vychází všechna další rozhodnutí v životě.
Ale abys tyto věty vstřebala, musela by ses oprostit od toho pejorativního náhledu na názor děcka, víš... Nevnímat ty potomky jako "dcerunky" a s pocitem, že mi "nemají co kafrat do života".
A ke trojce: myslím, že úplně každý rodič měl někdy poznámku na adresu potomkova výběru , pokud cítí, že něco není tak úplně v pořádku (nakolik ho ovlivní, to je samozřejmě jiná otázka) A jistě i Ty sama víš, že existují rodiny, kde dokážou rodiče partnera dítěti i zakázat. Je to fakt různé v každé rodině.

A jak jsi na tom Ty? Když už jsme u té ankety, co bychom ASI udělali, kdyby....

Omlouvám se, než jsem doklofala svůj příspěvek, Tercilka už to vysvětlila

Upravil(a) Kiara (14. 2. 2011 19:31)

Tercila napsal(a):

Kiara: To je trošku něco jiného, než když jsou před podobnou situaci postaveny nezletilé děti


Kiaro, vůbec nemáš pravdu.
Neprožilas, hmmm, díky za odpověď.

Ale já si myslím, že je to sakra rozdíl. Pokud jsou děti nezlezilé, tátu a mámu potřebují nezbytně, nemůžou žít jen tak bez nich a pokud jsou rodiče rozvedeni a znovu vdáni/ ženati, děti se novým partnerům chtě nechtě nevyhnou. V tomhle případě chápu, že vztahy mohou být komplikované, nedospělé děti můžou dělat naschvály, to se dá ještě jakž takže chápat. Ale pokud jsou holky dospělé, měly by se jako dospělé chovat. Pravda, taky jsem nic podobného neprožila a tak mi můžeš říct, že tedy nevím, jak bych se chovala, ale nedovedu si představit, že bych vůbec mluvila do stylu života mých rodičů. Jejich štěstí a spokojenost je pro mě nejdůležitější a pokud by se tak měli cítit s jiným partnerem, rozhodně bych jim do toho nemluvila. To je totiž sobecké a nedospělé. Stejně tak jim nemluvím do čehokoliv, co dělají, protože je to jejich život. To samé očekávám od nich a takhle by to měla podle mě fungovat.

Alyssa: Jejich štěstí a spokojenost je pro mě nejdůležitější

Přesně tak, Alysso. Kdo ví, co se u Betina přítele stalo... Proč holky nejsou schopny Betu akceptovat.
Jo a neprožila jsi? Takže nevíš, co to je potkávat se denně např. s nesympatickým přítelem mámy v jedné domácnosti... Taky jsem pro oddělené bydlení "starých a mladých", ale ono to asi obzvlášť v těch barácích tak rychlé a snadné řešení nemá. Ani nevím, zda Beta psala něco o tom, jaké měla rodina původně záměry s bydlením táty a dcer.

Tercila napsal(a):

PetrHI: Zlato, myslim, že pokud mému dítěti můj partner něco zlého provádí (partnerka dcerám),
tak mi to děťátka jako otci sdělí, nejsou to nemluvňata

No jo, ty stříbro, ale když bude dcera vidět, že její stesky nechceš slyšet.... A hlavně ono všechno, co je někdo schopen provádět druhým, není tak lehce dokazatelné, může se jednat čistě o psychologickou hru mezi novou partnerkou a dcerou .
Ale jinak jsi mě navedl na věc, kterou předpokládám už delší dobu: že jakmile dítku nesedne nový partner rodiče, je to možná i signálem pro to, že si zanedlouho nesednou ani ten rodič s partnerem. Já mám pocit, že dítě dokáže něco intuitivně vytušit (co dospělí v té době nechtějí slyšet) - snad mi rozumíš.

Já má zas pocit, že někdy dítku nový partner nesedne jen proto, že to je prostě někdo jiný, cizí a ne maminka nebo tatínek. A to může být nový partner třeba hrozně fajn se svatozáří nad hlavou:)

Můj tchán má dlouholetou partnerku, která většině rodiny příliš nesedí. Ale je naprosto respektována. Tchán jí má rád a je očividně šťastný, že není na starý kolena sám. A my mu to z celého srdce přejem, přestože bychom si k němu představovali někoho trochu jiného..Rozhodně mu do toho nikdo z jeho dětí, natož švagrů a snach nemluví. Co bychom z toho měli, kdyby se s ní rozešel a zůstal sám? Co z toho budou mít dcery Betina přítele, když se tatínek s Betou rozejde?

Alyssa napsal(a):

Já má zas pocit, že někdy dítku nový partner nesedne jen proto, že to je prostě někdo jiný, cizí a ne maminka nebo tatínek. A to může být nový partner třeba hrozně fajn se svatozáří nad hlavou:)

Jojo, s tim souhlasim. Takhle nejak jsem ti tehdy citila, kdyz s nama zacal bydlet otcim. Bylo mi 12. A fakt si neumim predstavit, ze bych mela byt takhle zabednena a neprejici i potom, co jsem "dostala rozum". Ono to tady uz nekde padlo, v tomhle veku uz muze dceram jit o neco jineho nez blaho rodicu, takze Beta (nebo kdokoliv jiny) z tatinkova zivota by se hodila.. Prijde mi to logictejsi nez konstrukce o tom, ze na ne za zady otce hraje psychologicke hry, ze je na ni neco zavadneho co dcery vycitily, ze se holky snazi obnovit rodinu a kdo vi co jeste.

Alyssa: Co z toho budou mít dcery Betina přítele, když se tatínek s Betou rozejde?

To samozřejmě nemůžeme vědět , co by z toho měly. Ale o rozchodu tady ani myslím nikdo nepsal - tady se hloubalo spíš nad možnými příčinami jejich nesympatií. Je to buď něco, co sama Beta neví, nebo taky něco, co nám asi nenapíše.
Ale taky s prominutím nemůžeme vědět, jestli na ně není Beta protivná .

Upravil(a) Tercila (14. 2. 2011 22:56)

A jak jinak může dítě (byť dospělé) sdělit, že nová partnerka je mu prostě protivná?... jakou má vlastně to děcko možnost obrany?
Soudím, že dítě (nejen dospělé) má pusu a od poměrně raného věku své pocity dovede sdělovat... a když ho "neslyší" máma nebo táta, vždycky má třeba babičku, dědu... někoho, kdo řekne "hele, Pepíčkovi se na tvým miláčkovi to a to nelíbí" - a pak lze řešit, jestli se Pepíčkovi oprávněně nelíbí třeba zbytečný prudění novýho partnera, nebo ho jenom štve, že mu vytknul kouli z matiky či ho nutí vynýst odpadky

Tvoje dcerka začne být smutná, začne omezovat návštěvy u Tebe... a Ty to opravdu řešit nebudeš (?).
A je opravdu nutné, aby se rodič s dítětem stýkal u něj doma? Můžou jít do zoo, na kafe, na oběd, jet na víkend... ostatně pokud je nový partner rozumný, může třeba na víkend občas odjet i on. Ovšem jestli se dítě nechce s rodičem vídat jen proto, že má někoho jiného, kdo mu nejde pod nosánek (aniž by bylo nuceno víc, než k ryze společenským kontaktům), tak je to poněkud frackovité...

jestli mi dítě promluví do vztahu, tak má důvod...
... a mělo by ho za a) vybalit, b) uznat, že i já mám důvod s někým být, c) pokud není úplně malé, umět uznat, že ono není středem světa.

Takže nevíš, co to je potkávat se denně např. s nesympatickým přítelem mámy v jedné domácnosti...
Ale vím to já... a můžu tě ujistit, že jsem to vždycky byla já, kdo odešel. Aby bylo jasno - z vlastního rozhodnutí. V závislosti k věku na různá místa, ale jak vidíš, šlo to.

Nějaký 8pokoják by byl asi pro tátu samotného nebo i pro jeho partnerku zbytečně velký.
No a co? Nebo ona existuje nějaká povinnost spolužití s dětmi (a jejich partnery), protože mám barák jako hrad?