trvat tvrdohlavě na tom, že se musíme setkávat právě tam
Tak znova a pomalu - na tom setkávání se "tvrdohlavě trvá" její přítel. Když se na to podíváš prakticky - z výše uvedených důvodů se "tam" občas setkávat musejí a troufnu si odhadnout, že kdyby inkrominovaný dům z možných míst setkávání vypustili, pravděpodobně by se frekvence jejich kontaktů výrazně snížila... což si zřejmě nepřeje ani jeden z nich.

helena napsal(a):

trvat tvrdohlavě na tom, že se musíme setkávat právě tam
Tak znova a pomalu - na tom setkávání se "tvrdohlavě trvá" její přítel. Když se na to podíváš prakticky - z výše uvedených důvodů se "tam" občas setkávat musejí a troufnu si odhadnout, že kdyby inkrominovaný dům z možných míst setkávání vypustili, pravděpodobně by se frekvence jejich kontaktů výrazně snížila... což si zřejmě nepřeje ani jeden z nich.

Heleno, prosím tě, také velmi, velmi pomalu znova:
přítel na tom trvá, ale už tady z x úst zaznělo, že má Beta s přítelem asertivně promluvit, ale ona se bojí.
Kdyby se tam setkávali občas, tak by zřejmě ke konfliktům nedocházelo, protože se dcery vyjádřili "vždyť jste říkali, že sem budete jezdit jen ve čtvrtek".
Pokud by se frekvence jejich styků omezila jen proto, že by na sopečnou kontroversní půdu nechodili, tak je to velmi chabá vazba.
Doufám, že nechceš tvrdit, že častým pobytem v baráku, za těchto podmínek, se frekvence jejich kontaktů zkvalitní a zvýší (budou častěji sedávat v ložnici a poslouchat, jak bývalka tříská nádobím?

Beta El: No, řekla bych asi toto: "Dámy, všechny máte úžasnou představivost a fantazii."

Možná bys ji potřebovala Ty, aby sis lépe dokázala představit, jak těm jeho dcerám je.

Mmch., mohla bych se zdejších diskutujících zeptat, kdo z nich má konkrétní zkušenost s tím, že si musel v mládí zvykat na nový přírůstek do rodiny, o který nestál? (nemám na mysli psa , ale macechu nebo otčíma)

Tercilo, mám tě ráda...

Beta El napsal(a):

Vějířovko, z čeho soudíš, že se bojím partnerovi cokoli říct? Jak už jsem tady několikrát napsala, nepůjdu proti partnerovým dětem, protože jsou to jeho děti a já to respektuji. Můj partner mé názory zná, mnohokrát už jsme situaci probírali. Se svými dětmi se musí domluvit on. Což se také pokouší činit, nesedí a nekouká, co bude, jak se tady taky někteří snažili naznačit... Ovšem proč by měl partner "ustupovat" a odklidit se ze SVÉHO domu? Nejsem tam s ním pořád, víc času trávím nebo trávíme u mne, ale nejde to pořád.
A pokud se dohod týká, k dialogu musí být dva... Pokud není na druhé straně vůle, k žádnému dialogu dojít nemůže... Mne naučili vyslechnout druhou stranu a diskutovat s ní... Taky umím přemýšlet nad vyřčeným
a vyvozovat závěry a najít kompromis, když je třeba...
Když někdo nechce ustupovat ze svých pozic a melduje si pořád svoje, i přes to, že nemá možná pravdu, dost těžko se s ním právě vede ten dialog.

To, že se bojíš partnerovi říct, proč do toho nepřátelského teritoria nechceš jít, usuzuji např. z tohoto rozhovoru mezi Kuty a tebou:

Kuty
Já bych mu klidně řekla,že nee,že k němu z takových a takových důvodů prostě nepůjdu a navrhla jinou variantu.Když s tím nebude souhlasit,tak se nakonec on rozejde s tebou asi,ne ty s ním,takže to už nemusíš řešit,ne?
Beta
Kuty, je tu jeden malý háček... Mám ho ráda...
Kuty
Ta tvoje věta mi připomíná nekonečné vlákno od Setupky Oslava pro jeho děti, na Psychologickém. Měj si ho klidně ráda,nic proti lásce,je krásná,ale to neznamená, že mu nemůžeš říct to,co jsem ti psala.Nebo taky neříkej a nedělej nic,měj ho ráda a tralala:

Právě jsi nechtě napsala, že přítel také nechce ustupovat ze svých pozic.
Chování té druhé strany nemůžete změnit, můžete změnit svůj přístup k věci a pak by se teprve mohly ledy hnout.
Znáš jak bojují třeba v judu - nebo vůbec v asijských bojových sportech?
Netlačí silou proti protivníkovi, ale naopak ustoupí ve směru jeho síly a přidají k tomu tu svou.

Upravil(a) Vějířovka (14. 2. 2011 13:10)

Beta El: Nejsem tam s ním pořád, víc času trávím nebo trávíme u mne, ale nejde to pořád.

A jak jste přemýšleli do budoucna, jestliže chcete být spolu jakožto partneři? Když u Tebe nelze trávit veškerý partnerský čas, tak kde? U něj v jeho domě?

Beta El: A pokud se dohod týká, k dialogu musí být dva... Pokud není na druhé straně vůle, k žádnému dialogu dojít nemůže...

To je přece samozřejmé, že pokud není na druhé straně vůle, tak... Jenže Ty se asi musíš naučit respektovat právě to, že není vůle. Ne si myslet, že všecko zlomíš tak, jak Ty budeš chtít. To, že není vůle (předpokládám, že máš na mysli dcerky) má totiž nějaký důvod.
U Tebe vlastně taky není (z jejich hlediska) vůle vyklidit pole. Ony mohou říct nemlich to samé, co hlásáš Ty - že na Tvé straně není vůle. Ony by taky mohly říct "my tu babu tady nechceme" a - co uděláš Ty? Ustoupíš? To, co Ty vidíš jako kompromis, ony jako kompromis prostě neberou, protože jim nevyhovuje.

Beta El: Mne naučili vyslechnout druhou stranu a diskutovat s ní...

To je moc hezké, ale nějak z toho vyplývá, že si od té diskuze něco slibuješ. Zatímco ty holky Tě prostě nemají rády a diskutovat zrovna s Tebou nechtějí.  Když Ty jsi je vyslechla, tak co s tím chceš dělat? Ptám se bez ironie.
Beto, popravdě - taky si myslím, že by holky měly tátovi dopřát radost ze života, ale věř, že je to pro ně opravdu těžké, zvykat si na paní, která jim není sympatická.

Moji rodiče si dovedli nové partnery, když jsem už byla vdaná a měla dítě, bydlela jsem desítky km od nich, brala jsem to co nejvíc rozumně a chtěla jsem, aby jim bylo fajn, i když mně z toho jejich výběru moc dobře nebylo (a taky se za léta potvrdilo, že fakt sáhli vedle). Ale jeden z mladších sourozenců zrovna nedávno vmetl mámě do očí, že jim příchodem nového partnera zničila domov.
Víš, svým způsobem se Ty teď podílíš s jejich tatínkem na něčem podobném. Je to hrozně citlivá záležitost a - ono to chce "našlapovat opatrně". A taky počítat s tím, že vždycky všecko nevyjde podle Tvých představ. Nemůžu říct, že bych Ti nedržela palce, i když mám pocit, že jak je od začátku našlápnuto špatně a s nesympatiemi, dobré to moc nebude.... Neboj, ono se to nějak utřepe.

Tercila napsal(a):

Beta El: No, řekla bych asi toto: "Dámy, všechny máte úžasnou představivost a fantazii."

Možná bys ji potřebovala Ty, aby sis lépe dokázala představit, jak těm jeho dcerám je.

Mmch., mohla bych se zdejších diskutujících zeptat, kdo z nich má konkrétní zkušenost s tím, že si musel v mládí zvykat na nový přírůstek do rodiny, o který nestál? (nemám na mysli psa , ale macechu nebo otčíma)

Tercilo, jsi mě donutila se hluboce zamyslet, to ti nezapomenu...
Holkám to třeba není příjemný, že má otec partnerku, to se dá i pochopit... ale v tomhle případě.... Matka je opustila všechny tři...  a to si kočky nejspíš s sebou nesou jako trauma. Takže třicet netřicet... Možná je chybka ne teď ve stanovení pravidel - už někde dávno v bodě - maminka se stěhuje...
Mě by, jako někomu, kdo nemá trauma z rozchodu rodičů ani svého, bylo spíš stydno za mamku, kdyby se takhle chovala. Jenže právě se neumím vžít dost dobře do jejich kůže.
Já znám jednu holčinu, co k mamce domů na vánoce pozvala tatínka - protože by byl na štědrý den sám. Nikomu nic neřekla a ve čtyři hodiny zvoní otec po dvaceti letech na byt své ženy aby s rodinou pobyl na štědrý den. Nutno podotknout, že vztahy teda neměli zrovna dobrý, na děti kašlal, oni si sami po letech (spíš ta dcera) k němu našli cestu... a teď tam sedí a cpe se řízkem... Holka vůbec nechápala, že jí to matka pak vyčetla, protože vyrazit ho hned jí bylo blbý. Pohádala se i s bráchou, kterej jí řekl, že fakt přestřelila...
Pak ještě bývalá kolegyně, která v době, kdy se sama rozváděla zjistila, že rodiče se rozvádějí taky. Nemohla to překousnout. Táta si našel přítelkyni a tu těžce nemohla vydýchat. Mámě by partnera přála, ale otec, když chtěl přijet za vnoučaty, tak musel sám. Až po letech na víceméně po masáži svého nového partnera - jak to máme my chlapi - vzala tátu a jeho novou ženu na milost...
Ani jednu z těhle dvou holek jsem nechápala. Jenže jsem nenosila jejich boty, to je fakt.
Nicméně si stále myslím, že je to věc Betyna přítele, aby si udělal doma pořádek a že Beta není zlatokopka. Kdyby byla, tak už holky vegetěj někde na ubytovně s teplákovkou.

Javi, promiň za to přemýšlení .
Taky si myslím, že nějaká dávná chybka je v té rodině nějak nezpracovaná...
Ale když Beta pořád zdůrazňuje, jak ta matka byla špatná (Beta jinak nemůže, to je jasné), proč ji tedy dnes dcery tak obhajují? Kdyby svým dcerám tak ublížila - pochybuji, že by tak vehementně byly při mámě.

Javi, a ještě bacha - my nevíme, zda ta máma je opravdu sama od sebe opustila, nebo se táta choval tak, že ji vystrnadil. Já si o chlapovi, který dokáže na svou exmanželku zavolat policajty, přestože vidí, že dcery ji mají rády, myslím své a není to vůbec lichotivé.

Upravil(a) Tercila (14. 2. 2011 13:36)

Ja po rozvodu rodicu "dostala" otcima. A co z toho jakp plyne??

Tercilo, je to pořád jejich matka. Ony nejsou jakoby při ní, ony chtějí, aby byla rodina zase pohromadě, aby měly tatínka a maminku zase pod jednou střechou a zase bylo všechno jako dřív. Ony jí její provinění zřejmě dávno "odpustily", když vidí, že maminka se s milencem rozešla, posypala si hlavu popelem a chtěla by se vrátit do baráku k tatínkovi. Jenomže to nejde, protože necitelný otec si už mezitím našel přítelkyni a maminku tím pádem už nechce vzít nazpátek, v tom je celý meritus věci

Upravil(a) Kiara (14. 2. 2011 13:25)

helena: No a vidíš - obojí byly takzvaně spořádaný rodiny - žádnej chlast, promiskuita, nízký IQ či vzdělání - naopak, uznávaní odborníci ve svých oborech

Heli, díky. O to přece vůbec nejde (o chlast, IQ, promiskuita) - jde mi o pocity, jaké zažívá "dítě" v těchto situacích.

Tercila napsal(a):

Javi, promiň za to přemýšlení .
Taky si myslím, že nějaká dávná chybka je v té rodině nějak nezpracovaná...
Ale když Beta pořád zdůrazňuje, jak ta matka byla špatná (Beta jinak nemůže, to je jasné), proč ji tedy dnes dcery tak obhajují? Kdyby svým dcerám tak ublížila - pochybuji, že by tak vehementně byly při mámě.

tak dobrý, aspoň nezakrním...
Ale - jsou i špatné matky. Jednu znám - ale přísahám, že pro děti je to nej mamka. A za deset let, když jim někdo řekne, že se na ně vybodla a nechala je u babičky, protože... a hodí x argumentů, otočí se to proti němu - protože na maminku se nesahá.   Nejde ani tak o to, co udělala. Jde o to, že je to máma. I děti rodiči týrané své rodiče milují a mnohdy se jich zastávají - maminka nechtěla...
A ještě k úvaze, proč se dítě zastává ženy, co mu byla špatnou matkou nebo muže, co selhal jako otec. Možná zoufalá snaha vylepšit v mých očích těch 50% genů, co nosím... Přeci nemůže být špatný/á, když já jsem dobrá. Nebo - abych já byla dobrá, nemůžu být z půlky potvora/hajzlík...

Beta El napsal(a):

Vějířovko, máš pravdu. Někdy člověk něco rychle napíše (řekne ) a nedomýšlí dosah slov... Resp. ta slova, která cituješ, se vztahují spíš k tomu, že lidem, které mám ráda, nedávám ultimata. Nikdy ho nepostavím před rozhodnutí buď já, nebo děti. Protože nemám důvod. Jsou to jeho děti.
Ale vážně se nebojím. Bavíme se o všem. Ve svém manželství jsem se bála cokoli říct a tak to taky dopadlo. Takže podruhé už tuhle chybu neudělám. Jen abych to tedy upřesnila. Já jsem mu svůj postoj vysvětlila a on ho uznal. Oba jsme takoví, že se chceme raději domluvit, než abychom vyvolávali konflikt.

Ale Beto, prosím tě, když mu řekneš, že tam nepůjdeš a jasně řekneš důvod, tak nedáváš žádná ultimata a už vůbec mu neříkáš buď já nebo děti - promiň, ale proč to takhle překrucuješ?
Je dobře, žes příteli svůj postoj vysvětlila, teď ještě podle toho jednat - tedy nejít k němu do baráku, sejít se např., jak říká Kuty, někde jinde.
Ty jsi neuvěřitelně "zaseknutá" - uvědomuješ si to?