rmb napsal(a):

Nikiniki26 napsal(a):

Single jsem asi tak dva roky...no single ve smyslu že jsem nenatrefila na nikoho, s kým by to vydrželo víc jak několik měsíců, spíš bych snad dokonce řekla, že jsem nenatrefila na nikoho, s kým bych vůbec chtěla nějaký ten měsíc vydržet )

A podle čeho jsi usoudila že by jsi s dosavadními partnery nechtěla vydržet ?
No já jen teda jako chlap když tohle vidím napsaný tak jen malou poznámku .. Bud si naprosto špatně vybíráš své partnery a nebo jedno malé, ale realistické upozornění :

Počet bohatých mladých citlivých sexy nezadaných multimilionářů kteří hledají životní vztah do konce života a jejichž jediným snem je svou partnerku nosit celý den na rukou a splnit jí jakékoliv přání  se limitně blíží nule. Prostě princ na bílém koni  nepřijede a budeš se muset smířit se tím že žádný chlap není ideální ( ani žádna žena, ale na to některé ženy při hledání partnera zapomínají ).
Netvrdím že je to právě  tvůj případ, ale co se třeba zamyslet i  nad  touto možností ?

- takoví chlapi obvykle nám ženským začnou dřív či později lézt stejně na nervy a nefunguje to.

Pokud se Niki seznámila se 2 nebo 3 muži a ani s jedním tonevydrřžela dýl jak měsíc,no prosím.Ale jestli jde ovíce partnrů,tak taky bych viděla tu závadu spíše na vlastním přijímači...

Tercilo,není to jenom o 40cítkách se špatnými zkušenostmi,které si už vybírají.I když mnohé zůstávají padlé na hlavu celý život a jsou nepoučitelné,to samé samozřejmě i chlapy;
je ovšem fakt,že mladé ženy,které si zvyknou na singl život mají už po 30ce své zažité návyky atd a jsou to takoví vlastně sobečkové,kteří nejsou už ochotny se vlatně ani tomu novému partnerovi přizpůsobovat,dělat sem tam ústupky,domlouvat se najednou na spoustě věcí,které si dřív řešily jen a jen podle sebe.Tady podle mě bude taky jádro pudla,proč třeba Niki a jí podobné nemohou s někým vydržet déle než měsíc.

helena napsal(a):

mladé ženy,které si zvyknou na singl život mají už po 30ce své zažité návyky atd a jsou to takoví vlastně sobečkové,kteří nejsou už ochotny se vlatně ani tomu novému partnerovi přizpůsobovat,dělat sem tam ústupky,domlouvat se najednou na spoustě věcí,které si dřív řešily jen a jen podle sebe
A mladých pánů se to netýká???
Zvláště pak takových, co péči o své pohodlí s radostí přenechají mamince a pak se diví, proč že by se měli přizpůsobovat partnerce, když maminka nic takovýho po nich nikdá nechtěla.

Samozřejmě že i mladých pánů se to týká.To co jsem napsala se týká některých mladých lidí,nejsou proto špatní,ale je to i logické z jejich pohledu,osobně jim to nemám za zlé,je to jejich volba,jejich život.Já být tak dlouho singl a samostatná,nevím,jestli by se mi chtělo do chomoutu a rodiny...

A když třeba Niki napíše,že s nikým nevydrží dýl jak měsíc,tak tady se to přímo nabízí,proč to třeba tak je.

Taky si občas říkám, že je něco špatně... Je mi 27 pryč, chlapa mám tři roky, ale je o rok a půl mladší... Zatím žádná svatba, já nechci dítě před svatbou... Moje kamarádky se vymanily z dlouhodobých vztahů, teď jsou samy a je jim už 28, 30... Jenže! Hodiny mi netikaj, zdravá jsem, chlap mě baví... Kašli na konvence a společenský mínění... Jestli žiješ ráda, je to pro začátek dobrý

Tercila napsal(a):

Kuty i Helča mají pravdu v tom, že si človíček kolem třicítky třeba už vytvoří jisté svoje návyky a těžko se mu z těchto svých zvyklostí kvůli nové známosti uhýbá, ale nemusí to pro ně samotné být vůbec "chyba". Jestli je to pro ně dobré či špatné, to už si potom posoudí oni sami.
Těžkosti si v životě zažijí všechny skupiny lidí .

Je pravda, že ze zažitých návyků se těžko slevuje...na druhou stranu, mám si dělat nějaké nepohodlí a do něčeho se nutit? Proč? Myslím ale, že nejsem žádná namyšlená fiflena. Jinak co se týká těch vztahů, někde jsem tu zahlédla, že to možná je špatně pochopeno. Pokud vzpomínám na poslední vztah, vydržel tenkrát asi 2 měsíce, bývalý se potom vrátil ke své bývalce, chtěl si nejspíš jen povyrazit a já byla zrovna nablízku. Od té doby jsem s nikým chodit nezačala. Je třeba říct, že jsem onemocněla únavovým syndromem a řešila jsem trochu jiné problémy a na nějaké vyrážení do společnosti nebyla síla. Asi rok jsem se seznamovala na seznamkách, ale dál než k jednomu rande to většinou nedospělo. S jedním klukem jsem byla loni v létě pár týdnů, bez nějakého intimního sblížení, byl také ze seznamky a když se vybarvil, řekla jsem si, že už fakt nikdy seznamka. Jsou tam zvláštní muži a vesměs mi přijde že ztroskotanci.

majkafa napsal(a):

sandra napsal(a):

Podmínky pro založení rodiny tehdy a dnes se nedají vůbec srovnávat. Myslím, že spousta lidí by měla rádo děti dřív, ale bohužel člověk musí nejdřív hodně počítat, jestli si dítě vůbec můžou dovolit Já osobně plánuji děti až tak za 7 let, jsem smířená s tím, že mateřská nebude žádná a důchod taky žádný nikdy neuvidím. Musím tedy momentálně vydělávat dost na to, abych zaplatila hypo, šetřila na budoucnost a ještě na důchod.  A kde je jídlo, oblečení, kosmetika, vzdělávání, zábava?
Hmmm, to není nic proti tobě, Majkafo. To je jen taková popůlnoční úvaha....
Jinak Niki, mně bude na jaře 28 a byla jsem single 2 a půl roku. Myslím, že jsem si to ke konci dost užívala . Taky byla doba, kdy VŠECHNY moje kamarádky byly zadané, kupovaly byty, zasnubovaly se, vdávaly a plánovaly děti. Naštěstí jsem si našla koníčka, kde jsem potkala spoustu mladých a zajímavých lidí, kteří byli ve většině případů taky single, takže jsem tak nějak unikla těm věčným debatám na téma - můj přítel, byt, svatba, děti. Což bylo dost osvěžující

Sandro, já si zasejc myslím, že dítě není o "podmínkách pro založení rodiny". Z toho výrazu mám vždy husinu. Mně se dítě narodilo "neplánovaně", půl roku po mé promoci a manžel měl ještě dva roky studia na VŠ před sebou. Oba jsme měli jen holé zadky, bydleli jsme v jednom pokoji u tchýně a tchána, i nábytek a i "naše" rozkládací postel byly jejich, a neměli lautr nic než sami sebe, kočárek, dětskou postýlku po mně a mých dvou sestrách, oblečení a pár knížek.
Jen jsem psala za sebe, i teď, s odstupem věku a tím, že mám desetiměsíčního vnoučka, že jsem ráda, že jsem měla děti brzy. Protože ve vyšším věku, prostě to tak je, už ani fyzické síly a mnoho dalších faktorů není takových, jako ve 22. Nenadarmo lékaři doporučují mít děti ve věku 21 - 29 let, protože v tom věku je tělo matky běžně prý nejvíc připraveno.
Ale chápu, že někdy jsou okolnosti takové, že se to prostě vyvrbí jinak. Možná kdybych neotěhotněla neplánovaně, kdoví, kdy bych měla děti a jestli vůbec i já.
"Podmínky pro založení rodiny" si nastavujeme každý sám. Někdo potřebuje dům a spousty peněz, jiný zase něco jiného. Ale žádné "zákonem určené" podmínky pro založení rodiny nejsou. Dokonce ani věkové. Vše je jenom v naší hlavě.

Neplánovala si tu ešte nedávno Elišku na staré kolená? Alebo sa mi to len marí...?