|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|
Niki, teď se ti zdá, že všechny kamarádky kolem tebe jsou zadané nebo vdané.. Jenže ono se to může za pár let ještě obrátit. Jsou vztahy, které trvají řadu let a po třicítce se rozpadnou a tím pádem se zas objeví pár single pánů :-)
Vzpomněla jsem si na známou, která se asi po 8 letech rozešla s přítelem. Bylo jí 29 a byla nešťastná zrovna jako ty. To bylo asi před třemi lety. No a nedávno jsem se dozvěděla, že má partnera a s ním čerstvé miminko. Tak nevěš hlavu 
Není tady

Tercila napsal(a):
eremuruss: Tikaly by me biologicke hodiny.
No jo, Eri, to by sice mohly, ale kdybys neměla fajn chlapa vedle sebe, tak co s hodinami, že? Přece by sis nepořídila mimi s prvním, kterého bys v té době potkala, jen proto, že "už je čas".
Errem: Nedovedu si predstavit,ze bych skoro v 60 letech resila pubertaka.
Tak s těmito počty též souhlasím, určitě už je pro staršího člověka fyzicky náročnější se věnovat věcem, které ve 45ti třeba s 5letým prckem zvládá nepochybně hbitěji.
errem: Navic si myslim,ze starsi matka tezko bude rozumet svemu diteti tak jako mlada matka.Moje mama me mela ve 26 letech,absolutne me nerozumela byla tak strasne staromodni na rozdil od matek mych kamaradek![]()
Eri, tak to je hodně individuální, já měla dceru ještě později a jsme nejlepší kámošky. Jo, a bere mi ze skříně moje oblečení, já si tedy rozhodně staromódní nepřipadám
. A co je důležitější: hlavně tak nepřipadám jí, když mi říká, jak je ráda, že má coby rodiče nás, protože ostatní spolužáci se (s mladšími) rodiči sakramentsky dohadují a neshodují...
Je to na povaze, Eri, ne na věku.
Jo, Eri, to propočítání jsem myslela tak, že to chce všecko hlavně trošku proplánovat - s určitými rezervami. Samozřejmě se dnes nedá odhadnout nic moc - ale určitá představa by být měla, jinak by se člověk jen plácal.
Třeba se i jen pojistit studiem další školy nebo jazyka proti tomu, že Tě zpráce propustí. Tak abys mohla dalšímu zaměstnavateli nabídnout jinou alternativu.
No, není to lehké, ale to si obvykle myslí lidé v každé době.
Tercilo, to mi nedělej
Zběžně jsem přelétávala příspěvky a najednou koukám, že mi odpovídáš a já nevím na co!
Úplně jsem se vyděsila, že synátor perlil na mé jméno

Pardon za

Upravil(a) Eri (28. 1. 2011 21:42)
Není tady
Nejdřív jsem zkoumala téma a pak mi došlo, že máš na mysli oslovení Eri, viď?
Když mně erremurus připadá strašně dlouhé. Zkusím se toho příště vyvarovat. (a mé dítě sem taktéž občas přispívá)
.
Upravil(a) Tercila (28. 1. 2011 21:56)
Není tady

To zas ne, určitě se nepřemáhej. Já mám nízký tlak, tak jsem se alespoň dostala na správnou úroveň. 
Jenže tvé dítě není DĚSNĚ VTIPNÝ skoropuberťák
Terci, to jsou od něj občas takové perly, že jsem se předtím doslova opotila.....
Pardon

Není tady
tak moje dítě už má pubertu za sebou a už i svoje "seriózní" články v novinách, ale že by si nedopřála legrácku, to ne-é
. A s tlakem jsem na tom stejně jako Ty
- tak to bychom měly chodit na víno!
Taktéž se omlouvám za 
Není tady

No, já jsem třeba stará matka (dítě ve 42 letech), ale věřte, že jsem to tak celý život neplánovala. Rodinu jsem nechtěla, taky jsem nebyla s nikým, s kým bych chtěla být celý život. A teprve, až jsem poznala člověka, se kterým jsem chtěla být, poznala jsem, že je zodpovědný na to, abysme spolu měli dítě a teprve co mi o tom řekl, tak jsem to začala chtít. Tak já myslím, že takhle nějak by to mělo fungovat. Kdybych toho pravého potkala dříve,
jsem matkou podstatně dřív, takže takhle to je. 
Navíc dnes jsou třeba maminky ve věku dost přes 30 i proto, že chtějí první dítě třeba před třicítkou a pak to roky nejde, tak proto ... Ne že by to tak chtěly ... 
Není tady
majkafa napsal(a):
Vždy mi při těchhle debatách zní v uších věta mého kolegy - děti by měly mít mladé rodiče.
Mám shodný názor.
Jsem moc ráda, že v mých za chvilku 48 letech, při dobrém zdravotním stavu, mám dospělé děti a skoro ročního vnoučka, že si ho, když bůhdá, ještě hodně užiju a taky pomůžu dětem.
Podmínky pro založení rodiny tehdy a dnes se nedají vůbec srovnávat. Myslím, že spousta lidí by měla rádo děti dřív, ale bohužel člověk musí nejdřív hodně počítat, jestli si dítě vůbec můžou dovolit
Já osobně plánuji děti až tak za 7 let, jsem smířená s tím, že mateřská nebude žádná a důchod taky žádný nikdy neuvidím. Musím tedy momentálně vydělávat dost na to, abych zaplatila hypo, šetřila na budoucnost a ještě na důchod. A kde je jídlo, oblečení, kosmetika, vzdělávání, zábava? 
Hmmm, to není nic proti tobě, Majkafo. To je jen taková popůlnoční úvaha.... 
Jinak Niki, mně bude na jaře 28 a byla jsem single 2 a půl roku. Myslím, že jsem si to ke konci dost užívala
. Taky byla doba, kdy VŠECHNY moje kamarádky byly zadané, kupovaly byty, zasnubovaly se, vdávaly a plánovaly děti. Naštěstí jsem si našla koníčka, kde jsem potkala spoustu mladých a zajímavých lidí, kteří byli ve většině případů taky single, takže jsem tak nějak unikla těm věčným debatám na téma - můj přítel, byt, svatba, děti. Což bylo dost osvěžující 
Není tady

Nikiniki26 napsal(a):
eremuruss napsal(a):
Co se tyce toho veku Nikiniki, asi jsem se stare skoly,prece jenom 70 rocnik.Tikaly by me biologicke hodiny.Ale dnesni mlady to maji jinak.Nedovedu si predstavit,ze bych skoro v 60 letech resila pubertaka.Navic si myslim,ze starsi matka tezko bude rozumet svemu diteti tak jako mlada matka.Moje mama me mela ve 26 letech,absolutne me nerozumela byla tak strasne staromodni na rozdil od matek mych kamaradek.
Nějak teď nevím, co tím chceš říct. Mně žádné hodiny rozhodně netikají, spíš si neumím představit vedle sebe ječící dítě. Jinak to, že tvoje mamka byla staromódní, podle mě bohužel není věkem, ale tím, že prostě taková byla. A nemyslím si, že ani ženská, která porodí v 35ti letech, nemusí být staromodní. Záleží na osobnosti člověka.
Tak cos tím názvem chtěla říct, niki..?
Když ti netikají bio hodiny všechno je o. k., tak máš na děti nejmíň 10 - 15 let a nemá cenu to nějak řešit, že jo...
Nebo má? Ale zase, když teda ti nic netiká vše ej o.k., tak nechápu to vlákno... 
Upravil(a) javena (29. 1. 2011 1:03)
Není tady
Niki, píšeš "že jsem odepsaná". Ono je to spíš tak, že nás ve skutečnosti neodepíše nikdo, to totiž děláme jen my sami právě v těch našich myšlenkách. Kdo by Tě měl odepsat - rodiče? Kamarádi? Spolužáci? Není přece proč
.
Zkus uvažovat tak, že to, co prožíváš, je úplně normální a běžné a potkává to hodně lidí - akorát se Ti s takovými myšlenkami třeba nesvěří.
A v legraci - napadá mě, že jsou v některých případech odepsané(í) spíš ty(ti), které (kteří) se vdali a oženili

Ohledně té hypotéky - co jsi myslela těmi zdravotními problémy - máš je už teď a omezují Tě v zaměstnání nebo jen o nich přemýšlíš coby o budoucích problémech?
Určitě nezoufej, klidně si dej nějakou dobu oddych od přemýšlení, co a proč a jak dál...ale taky nespadni do letargie, kdy by ses točila v kruhu a na jednom místě. Hlavu vzhůru!
(Bože, takový krásný věk!) 
Není tady
javena napsal(a):
Nikiniki26 napsal(a):
eremuruss napsal(a):
Co se tyce toho veku Nikiniki, asi jsem se stare skoly,prece jenom 70 rocnik.Tikaly by me biologicke hodiny.Ale dnesni mlady to maji jinak.Nedovedu si predstavit,ze bych skoro v 60 letech resila pubertaka.Navic si myslim,ze starsi matka tezko bude rozumet svemu diteti tak jako mlada matka.Moje mama me mela ve 26 letech,absolutne me nerozumela byla tak strasne staromodni na rozdil od matek mych kamaradek.
Nějak teď nevím, co tím chceš říct. Mně žádné hodiny rozhodně netikají, spíš si neumím představit vedle sebe ječící dítě. Jinak to, že tvoje mamka byla staromódní, podle mě bohužel není věkem, ale tím, že prostě taková byla. A nemyslím si, že ani ženská, která porodí v 35ti letech, nemusí být staromodní. Záleží na osobnosti člověka.
Tak cos tím názvem chtěla říct, niki..?
Když ti netikají bio hodiny všechno je o. k., tak máš na děti nejmíň 10 - 15 let a nemá cenu to nějak řešit, že jo...Nebo má? Ale zase, když teda ti nic netiká vše ej o.k., tak nechápu to vlákno...
Souhlasím s Javenou. Taky jsem měla pocit, že mi něco utíká a že bych už někoho mít měla..ale pak mi došlo, že se vlastně vůbec nic neděje, protože žádné bio hodiny tikat neslyším a není tedy kam spěchat.
Niki, jak dlouho jsi single?
Není tady
sandra napsal(a):
Podmínky pro založení rodiny tehdy a dnes se nedají vůbec srovnávat. Myslím, že spousta lidí by měla rádo děti dřív, ale bohužel člověk musí nejdřív hodně počítat, jestli si dítě vůbec můžou dovolit
Já osobně plánuji děti až tak za 7 let, jsem smířená s tím, že mateřská nebude žádná a důchod taky žádný nikdy neuvidím. Musím tedy momentálně vydělávat dost na to, abych zaplatila hypo, šetřila na budoucnost a ještě na důchod. A kde je jídlo, oblečení, kosmetika, vzdělávání, zábava?
Hmmm, to není nic proti tobě, Majkafo. To je jen taková popůlnoční úvaha....
Jinak Niki, mně bude na jaře 28 a byla jsem single 2 a půl roku. Myslím, že jsem si to ke konci dost užívala. Taky byla doba, kdy VŠECHNY moje kamarádky byly zadané, kupovaly byty, zasnubovaly se, vdávaly a plánovaly děti. Naštěstí jsem si našla koníčka, kde jsem potkala spoustu mladých a zajímavých lidí, kteří byli ve většině případů taky single, takže jsem tak nějak unikla těm věčným debatám na téma - můj přítel, byt, svatba, děti. Což bylo dost osvěžující
Sandro, já si zasejc myslím, že dítě není o "podmínkách pro založení rodiny". Z toho výrazu mám vždy husinu. Mně se dítě narodilo "neplánovaně", půl roku po mé promoci a manžel měl ještě dva roky studia na VŠ před sebou. Oba jsme měli jen holé zadky, bydleli jsme v jednom pokoji u tchýně a tchána, i nábytek a i "naše" rozkládací postel byly jejich, a neměli lautr nic než sami sebe, kočárek, dětskou postýlku po mně a mých dvou sestrách, oblečení a pár knížek. 
Jen jsem psala za sebe, i teď, s odstupem věku a tím, že mám desetiměsíčního vnoučka, že jsem ráda, že jsem měla děti brzy. Protože ve vyšším věku, prostě to tak je, už ani fyzické síly a mnoho dalších faktorů není takových, jako ve 22. Nenadarmo lékaři doporučují mít děti ve věku 21 - 29 let, protože v tom věku je tělo matky běžně prý nejvíc připraveno.
Ale chápu, že někdy jsou okolnosti takové, že se to prostě vyvrbí jinak. Možná kdybych neotěhotněla neplánovaně, kdoví, kdy bych měla děti a jestli vůbec i já.
"Podmínky pro založení rodiny" si nastavujeme každý sám. Někdo potřebuje dům a spousty peněz, jiný zase něco jiného. Ale žádné "zákonem určené" podmínky pro založení rodiny nejsou. Dokonce ani věkové. Vše je jenom v naší hlavě.
Upravil(a) majkafa (29. 1. 2011 9:35)
majkafa napsal(a):
sandra napsal(a):
Podmínky pro založení rodiny tehdy a dnes se nedají vůbec srovnávat. Myslím, že spousta lidí by měla rádo děti dřív, ale bohužel člověk musí nejdřív hodně počítat, jestli si dítě vůbec můžou dovolit
Já osobně plánuji děti až tak za 7 let, jsem smířená s tím, že mateřská nebude žádná a důchod taky žádný nikdy neuvidím. Musím tedy momentálně vydělávat dost na to, abych zaplatila hypo, šetřila na budoucnost a ještě na důchod. A kde je jídlo, oblečení, kosmetika, vzdělávání, zábava?
Hmmm, to není nic proti tobě, Majkafo. To je jen taková popůlnoční úvaha....
Jinak Niki, mně bude na jaře 28 a byla jsem single 2 a půl roku. Myslím, že jsem si to ke konci dost užívala. Taky byla doba, kdy VŠECHNY moje kamarádky byly zadané, kupovaly byty, zasnubovaly se, vdávaly a plánovaly děti. Naštěstí jsem si našla koníčka, kde jsem potkala spoustu mladých a zajímavých lidí, kteří byli ve většině případů taky single, takže jsem tak nějak unikla těm věčným debatám na téma - můj přítel, byt, svatba, děti. Což bylo dost osvěžující
Sandro, já si zasejc myslím, že dítě není o "podmínkách pro založení rodiny". Z toho výrazu mám vždy husinu. Mně se dítě narodilo "neplánovaně", půl roku po mé promoci a manžel měl ještě dva roky studia na VŠ před sebou. Oba jsme měli jen holé zadky, bydleli jsme v jednom pokoji u tchýně a tchána, i nábytek a i "naše" rozkládací postel byly jejich, a neměli lautr nic než sami sebe, kočárek, dětskou postýlku po mně a mých dvou sestrách, oblečení a pár knížek.
Jen jsem psala za sebe, i teď, s odstupem věku a tím, že mám desetiměsíčního vnoučka, že jsem ráda, že jsem měla děti brzy. Protože ve vyšším věku, prostě to tak je, už ani fyzické síly a mnoho dalších faktorů není takových, jako ve 22. Nenadarmo lékaři doporučují mít děti ve věku 21 - 29 let, protože v tom věku je tělo matky běžně prý nejvíc připraveno.
Ale chápu, že někdy jsou okolnosti takové, že se to prostě vyvrbí jinak. Možná kdybych neotěhotněla neplánovaně, kdoví, kdy bych měla děti a jestli vůbec i já.
"Podmínky pro založení rodiny" si nastavujeme každý sám. Někdo potřebuje dům a spousty peněz, jiný zase něco jiného. Ale žádné "zákonem určené" podmínky pro založení rodiny nejsou. Dokonce ani věkové. Vše je jenom v naší hlavě.
jj, Majko, chápu. Mám kolem sebe dost lidí, kteří nechtějí vědomě přivést na svět dítě, když nebydlí ve svém, jistota práce žádná a mateřská je almužna. Dost slýchávám, že si na mateřskou musejí nejprve našetřit a pak se teprve začít snažit o dítě.
Já osobně to vidím tak, že dítě bych měla ráda až v době, kdy budu finančně zajištěná (mít svoje úspory), abych se o dítě mohla v klidu postarat, když budu na MD, nebudu mít jiný příjem a tatínek třeba odejde nebo tak...Je to smutný, ale jsem realista a raději počítám i s touhle variantou.
Není tady
Mám pocit, že v době, kdy já jsem byla mladá, se tak nějak méně hledělo na to materiální zabezpečení. Taky nebyla antikoncepce, doktor napsal pilulky až po 2 dětech a ještě nebyly k sehnání, takže holky do toho přišly jak podzim do Krušnohoří. Taky bylo běžné, že se lidi tzv. musel brát. prostě svobodné matky byly jen ty, které partner buď opustil, nebo nevěděly, s kým to mají. Ostatní vstupovali do manželství. Většinou taky měly holky první, maximálně druhého kluka, začaly si s ním někdy v 16ti. v 17ti. pak 2 roky vojny a v 19ti hurá pod čepec. Vysokoškolačky, které končily školu v 23 - 24 letech a nebyly vdané, nebo se hned po promoci nevdal, byly odepsané - moc staré, téměř bez šance najít partnera, protože většina kluků byla v 25 letech už ženatých. Většina lidí po svatbě a narození dítěte bydlela tak, jak to píše Majkafa - u rodičů v dětském pokoji. Mateřská byla tehdy taky nízká, vyžít se z ní nedalo, mladí byli v 90% podporováni rodiči. Je fakt, že byly novomanželské půjčky - 30 000,- Kčs. Za ty se dal pořídit družstevní 2+1, pokud ovšem rodiče byli za děti v družstvi takových 15-20 let. Nebo, pokud člověk odešel do severních Čech, dostal byt. Taky mohl dostat podnikový byt, většinou pokud byl dělník v nějaké hodně velké továrně. Hodně se v tomhle uplácelo, kolikrát za byt dalk člověk úplatek větší, než byla ta novomanželská půjčka. Jo a na vesnici si hodně lidí stavělo svépomocí baráky ( ve městě ti nedali pozemek). Dostali od zaměstnavatele bezúročnou půjčku třeba 100000,- Kčs a všechno si museli udělat vlastnoručně s pomocí melouchářů, všechno od písku, vápna, cihel po dlažbu, trubky, armatury sehnat, většinou též pomocí úplatků nebo známých a vybrat se nedalo - dostali jsme dlaždičky, schovali jsme vám je (za úplatek) tak buď berte, nebo nechte být. Takový dům se stavěl v průměru 5 let - každodenní dřina po práci, víkendy od rána do večera, žádná dovolená, žádné výlety, žádné kino, žádné hospůdky - nic, než jen práce, práce, práce.
Takže tehdy taky nebyla žádná úžasná doba na to mít děti a rodinu. Jen se to bralo jako normální, že člověk bude mít co nejdřív svatbu a 2 děti a s ostatním si nějak poradí.
Myslím si, že dnes jsou materiální podmínky pro založení rodiny daleko lepší, vyjma nejistoty práce, to je pravda, Jenže je dostupná antikoncepce, tudíž nežádoucí otěhotnění nehrozí a lidé se nechtějí vázat, střídají známosti a najednou je jim 30, vystřídali 10 chlapů a s žádným to nějak nevyšlo. Taky nemají tu vysněnou vilu, nebo aspoň byt za 3 mega, zařízený podle katalogu, peníze utratili za užívání si - cestování, mejdany, hadry, šminky apod. Dřív byli lidé skromní, věděli, že si prostě užívat nemůžou, že na to nemají dost peněz. Po škole šup pod čepec, 2 dítka, pak do práce, dovolená maximálně týden v létě pod stan u rybníka, šaty si ušili sami podle Burdy, svetry uštrikovali, totéž pro děti, všechno shánět, potraviny, drogérii, do toho neustále otravovali s veřejnýma schůzema KSČ, fondem solidarity, měsícem československo-sovětského přátelství.
Byla to těžká doba. Vůbec se mi po tom nestýská.
Mladí v dnešní době to mají všechno daleko daleko snadnější a tak nějak radostnější. Jen ty děti se stále odkládají až, až, až ... Třicetiletá ženská řekne, že se na děti ještě necítí. Tohle prostě nepochopím. Jak, necítí, je to normální koloběh života.
No, tak jsem si zas pokecala, berte mě s rezervou.
Není tady
Jsem moc ráda, že mám vnoučka. To je největší dar.
I když má dcerka a zeť bydlí v podnájmu ve 2+0, mají tam svou knihovnu, manželské postele, PC a noťasy a televizi a půjčenou dětskou postýlku a auto na leasing.
Jsem ráda, že když dcerka - taky neplánovaně - otěhotněla, sami věděli, co je v životě důležité.
Denně za to Bohu děkuji. A myslím, že oni taky. Dítě je dar z nebe. Netrvá na milionech či vlastním bytě. Důležitá je pro něj láska. 
Jsem ráda, že když se má dcerka a tehdy ještě její přítel rozhodovali, zda děťátko přijde na svět, nepočítali. Protože láska nepotřebuje počítat.
Kde je láska, tam je i štěstí a bohatství.
Upravil(a) majkafa (29. 1. 2011 11:16)
eremuruss napsal(a):
Jak to muzes propocitat,kdyz nevis co bude za mesic natoz za par let.Jestli clovek bude vubec schopny tu hypoteku platit.Slysim to v praci sice lide namaji hypoteku,ale jak jsou silene zadluzeni,lepi pujcku pujckou.Kvuli exekuci jim chodi plat na ucet sourozencum no hruza des.Ja,kdyz to slysim jen valim oci nejsem schopna jim cokoliv na to rict.
To je právě to umění - umět propočítat, pak ti ani na mysl nemohou přijít takovéto obavy. A jelikož o tom píšeš, máš z toho obavu, aby i tebe tohle nepotkalo. 
Není tady
eremuruss napsal(a):
Co se tyce toho veku Nikiniki, asi jsem se stare skoly,prece jenom 70 rocnik.Tikaly by me biologicke hodiny.Ale dnesni mlady to maji jinak.Nedovedu si predstavit,ze bych skoro v 60 letech resila pubertaka.Navic si myslim,ze starsi matka tezko bude rozumet svemu diteti tak jako mlada matka.Moje mama me mela ve 26 letech,absolutne me nerozumela byla tak strasne staromodni na rozdil od matek mych kamaradek.
aplikuješ vlastní pocity - nelze paušalizovat. To, že tvá 26-ti letá matka tobě nerozuměla neznamená, že jiná matka (a mnohem starší) svému dítěti nebude rozumět.
Není tady
Definitiv napsal(a):
A náročná? Náročná buď, jinak budeš akorát zklamaná (sorry Zklamčo, to nemyslím zle
![]()
)
To bys přeci napsala velké Z 
Není tady

sandra napsal(a):
javena napsal(a):
Nikiniki26 napsal(a):
Nějak teď nevím, co tím chceš říct. Mně žádné hodiny rozhodně netikají, spíš si neumím představit vedle sebe ječící dítě. Jinak to, že tvoje mamka byla staromódní, podle mě bohužel není věkem, ale tím, že prostě taková byla. A nemyslím si, že ani ženská, která porodí v 35ti letech, nemusí být staromodní. Záleží na osobnosti člověka.Tak cos tím názvem chtěla říct, niki..?
Když ti netikají bio hodiny všechno je o. k., tak máš na děti nejmíň 10 - 15 let a nemá cenu to nějak řešit, že jo...Nebo má? Ale zase, když teda ti nic netiká vše ej o.k., tak nechápu to vlákno...
Souhlasím s Javenou. Taky jsem měla pocit, že mi něco utíká a že bych už někoho mít měla..ale pak mi došlo, že se vlastně vůbec nic neděje, protože žádné bio hodiny tikat neslyším a není tedy kam spěchat.
Niki, jak dlouho jsi single?
Single jsem asi tak dva roky...no single ve smyslu že jsem nenatrefila na nikoho, s kým by to vydrželo víc jak několik měsíců, spíš bych snad dokonce řekla, že jsem nenatrefila na nikoho, s kým bych vůbec chtěla nějaký ten měsíc vydržet
)
Není tady
Já bych řekla, že v dnešní době 28 let není ještě věk, kdy by se muselo panikařit. Je fakt, že hodně mužů je v tomto věku už zadaných, ale spousta taky ne, jsou třeba rozejití po delším vztahu, který vyšuměl apod. Pokud nechceš dítě, tak nemá cenu se stresovat. Prostě až to přijde, tak to přijde. Vím, že je tu tlak okolí, kámošky jsou zadané, vdávají se, ale ty jsi ty - prostě individualita. Pokud má láska přijít, tak přijde. Zaměřila bych se teď ne na usilovné hledání partnera, ale sama na sebe, na rozvoj své osobnosti. Samozřejmě se neuzavírej, ale na druhé straně zběsile hledat a násilím něco lámat přes koleno je blbost. Mám zkušenost s tím, že když člověk přestane hledat, just mu nějaká ta láska skočí do cesty.
Není tady

Ivano, opravdu krásně řečeno
, Niki, tohle si čti a buď v klidu ... 
Není tady

Holky jste hodný, díky 
Není tady

Nikiniki26 napsal(a):
Single jsem asi tak dva roky...no single ve smyslu že jsem nenatrefila na nikoho, s kým by to vydrželo víc jak několik měsíců, spíš bych snad dokonce řekla, že jsem nenatrefila na nikoho, s kým bych vůbec chtěla nějaký ten měsíc vydržet
)
A podle čeho jsi usoudila že by jsi s dosavadními partnery nechtěla vydržet ?
No já jen teda jako chlap když tohle vidím napsaný tak jen malou poznámku .. Bud si naprosto špatně vybíráš své partnery a nebo jedno malé, ale realistické upozornění :
Počet bohatých mladých citlivých sexy nezadaných multimilionářů kteří hledají životní vztah do konce života a jejichž jediným snem je svou partnerku nosit celý den na rukou a splnit jí jakékoliv přání se limitně blíží nule. Prostě princ na bílém koni nepřijede a budeš se muset smířit se tím že žádný chlap není ideální ( ani žádna žena, ale na to některé ženy při hledání partnera zapomínají ).
Netvrdím že je to právě tvůj případ, ale co se třeba zamyslet i nad touto možností ?
Upravil(a) rmb (31. 1. 2011 9:51)
Není tady
rmb: nemyslím si, že by niki hledala prince na bílém koni, ale prostě si s tím, i když nedokonalým, chlapem musí sednout. Pokud tam není tohle, tak s tím člověk nic nenadělá. Musíte si být sympatičtí, musí tam být nějaká jiskra, to není o vybíravosti a nereálných požadavcích. Copak ty bys mohl chodit s jakoukoliv holkou, kterou bys potkal? Určitě ne. A třeba by ta holka byla hezká, slušná, příjemná, milá, inteligentní ajánevímcoještě, ale když by tam nebylo to "něco", tak to prostě nejde. Aspoň já to tak mám a vždycky jsem měla.
Není tady

Ivana napsal(a):
rmb: nemyslím si, že by niki hledala prince na bílém koni, ale prostě si s tím, i když nedokonalým, chlapem musí sednout. Pokud tam není tohle, tak s tím člověk nic nenadělá. Musíte si být sympatičtí, musí tam být nějaká jiskra, to není o vybíravosti a nereálných požadavcích. Copak ty bys mohl chodit s jakoukoliv holkou, kterou bys potkal? Určitě ne. A třeba by ta holka byla hezká, slušná, příjemná, milá, inteligentní ajánevímcoještě, ale když by tam nebylo to "něco", tak to prostě nejde. Aspoň já to tak mám a vždycky jsem měla.
No Niki psala že dokonce "nenatrefila na nikoho s kým by vůbec chtela nějaký měsíc vydržet". Já vycházel z tohoto a ještě z předchozí věty "sem nenatrefila na nikoho, s kým by to vydrželo víc jak několik měsíců" .....
Jen jsem tím chtěl naznačit tohle, co se podívat do sebe a dát si k dohromady co chci, co očekávám, a co nabízím.
S tím pokud tam není něco navíc tak to nejde tak s tím naprosto souhlasím. Ovšem jen ze svého osobního pohledu znám i páry kde to bylo spíš než vášen spíš rozum a jsou spokojený pár.
Ale tohle si musí každý sám v sobě probrat co chce od partnera, i s tím rizikem že to může chvíli trvat než to přijde.
A opravdu některé slečny své požadavky s věkem spíše stupnují že pak pro ně najít protějšek si který by splnil jejich očekávání je nemožné.
Ale to je problém nadměrného sledování romatických komedií místo snahy život žít.
)
Ono by před každým sledováním romantické komedie mělo běžet varování ministra zdravotnictví že nadměrné sledování může zničit vztah
)
A než mě umlátíte fotkami Hugh Granta poslední dvě věty byla sranda akorát ne moc veselá
)
Není tady
rmb: A že Ty tak dobře víš, o čem ty romantické komedie jsou?

rmb: A opravdu některé slečny své požadavky s věkem spíše stupnují že pak pro ně najít protějšek si který by splnil jejich očekávání je nemožné.
K tomuto něco ze života: To, co se Ti zřejmě moc nepozdává a co tímto souvětím víceméně kritizuješ, to je úplně normální vývoj v myšlení člověka. Je běžné, že mladá krásná holka je daleko víc zakomplexovaná než nějaká šikovná čtyřicítka, tudíž si kolikrát ta mladá kočka nevybere správně a najde si někoho, kdo k ní opravdu povahově nesedne. Až ve vyšším věku si člověk (a jistě nejen ženy) lépe uvědomuje, co vlastně chce, proč to chce a jak a kdy a ....
To, že se věkem požadavky stupňují, je naprosto v pořádku. Jedině když si člověk uvědomí, co už by v životě zažít nechtěl (a k tomu poznání mu dopomáhají i dosavadní špatné zkušenosti), tak může s někým vytvořit opravdu dobrý pár. Tak to je, i když se Ti to teď zrovna nelíbí a píšeš to spíš ve smyslu "co by jako už chtěly".
Není tady